1/48 Rockin’ Rhino Limited edition – Eduard

29.4.2016 - 2 944 přečtení

2016-03-26 15.35.41

Únorová limitka je čtvrtý přebal výlisků firmy Academy na téma McDonell Douglas F-4B/C/N/J Phantom II tentokráte ve verzi "J"... Rockin' Rhino!

Rock'ující nosorožec

Petr "DeSnek" Pastera

Model: Rocking Rhino (Limited edition)
Katalogové číslo: 1143
Měřítko: 1:48
Výrobce: Eduard

Úvodem

2016-03-26 15.34.49

Pod vlastně nic neříkajícím názvem firma Eduard uvolnila do prodeje svůj čtvrtý přebal výlisků firmy Academy na téma McDonall-Dougles F-4B/C/N/J Phantom II. Jak úspěšná je tato spolupráce, je vidět na ustálených cenách na eBay portálu. Dneska mám tu čest vám představit první přebal čistě na verzi "J" nazvaný Rockin' Rhino.

Předešlé tři limitky i s postřehy ze stavby byly již na ModelWebu uveřejněny:

Poslední stavba proběhla na ModelForu a výsledek můžete vidět v galerii ModelFora.

Předloha

F-4J_VF-21_on_cat_USS_Ranger_(CV-61)

McDonell Douglas F-4J Phantom II (Model 98EV) byl zařazen do služby amerického námořnictva a námořní pěchoty na sklonku roku 1966 jako přímý nástupce typu F-4B, sloužícího od poloviny roku 1961. Verze F-4J odstranila některé nedostatky F-4B. Dostala vylepšený radar, měla zlepšené možnosti bombardování, větší zásobu paliva a také sníženou rychlost přiblížení na přistání.

Klíčová vylepšení zahrnovala dva motory J79-GE-10 s tahem 80 kN (17.900 lbs) při přídavném spalování, pulsní dopplerovský radar AN/APG-59, který zajistil schopnost detekovat a sledovat i letouny letící v nízkých výškách, bombardovací systém AN/AJB-7, poskytující výrazně zlepšené schopnosti bombardování oproti F-4B a střelecký radar AN/AWG-10.

Větší radar si vynutil zvětšení radomu, který pomáhá odlišit F-4J od F-4B podobně jako delší výtokové trysky charakteristické pro motor J79-GE-10. Kromě toho vedla vyšší hmotnost stroje k potřebě zesílení podvozku a adopci větších pneumatik používaných na Phantomech amerického letectva. F-4J dostaly také systém výstrahy při zachycení radarem a prostředky napomáhající detekci raket země-vzduch a vzduch-vzduch, včetně prostředků obrany proti nim.

Celkem bylo vyrobeno 522 F-4J a dodávky probíhaly od prosince 1966 do ledna 1972. První tři YF-4J byly přestavěny z F-4B. Poprvé letěl prototyp 4. června 1965, první sériový F-4J vzlétl 27. května 1966. Stejně jako předchozí verze Phantomů II byly také F-4J vyzbrojeny tepelně naváděnými AIM-9 Sidewinder a radarem naváděnými AIM-7 Sparrow pro vzdušné souboje a mohly nést různé typy výzbroje proti pozemním cílům, včetně pum MK80.

Do Vietnamu bylo posláno celkem 32 squadron U.S. Navy vyzbrojených F-4J a na konci války si nárokovaly sestřely celkem sedmnácti severovietnamských migů. Prvního sestřelu dosáhla 7. října 1968, tedy na sklonku operace "Rolling Thunder", VF-33 Starfighters, k poslednímu sestřelu došlo 28. prosince 1972 v průběhu operace "Linebacker II". F-4J vzlétaly také k širokému spektru úkolů letecké podpory proti pozemním cílům a sloužily jako ochrana americké flotily proti vzdušným útokům nepřítele. Stroje námořní pěchoty vzlétaly převážně k útokům na pozemní cíle v rámci přímé letecké podpory jednotek bojujících v Jižním Vietnamu.

Na závěr několik upřesnění ke strojům nabízeným v této stavebnici. VF-92 Silver Kings začali na F-4J létat v polovině roku 1968, zatímco VF-114 Fighting Aardvarks dostali své vylepšené Phantomy II v září 1969. Squadrona námořní pěchoty VMFA-235 Death Angels přešla na F-4J v říjnu 1968 a VMFA-451 Warlords, která po určitou dobu operovala z paluby USS Forrestal (v rámci křídla CVA 59), dostala své stroje v lednu 1968. VX-4 Evaluators byla zkušební letkou se základnou na NAS Point Mugu v Kalifornii. Měla za úkol vývoj a vylepšování taktiky vzdušných bojů a později také operační testy bojových letounů. Zde prezentovaný stroj nese slavné zbarvení "Black Bunny".

(Převzato z českého návodu ke stavebnici)

Další informace můžete nalézt na internetu:

Obsah stavebnice

Poslední uvolněnou limitkou na téma McDonall-Dougles F-4B/J Phantom II je tedy verze "J". Od předešlých limitek na Phantoma "B/C/N" se liší hlavně seznamem použitých dílů z rozstřelu v návodu a taky jinými přibalenými resinovými díly. Hlavní viditelné rozdíly mezi Phantomem verze "B" a "J" jsou v radomu a ve výstupních tryskách motoru.

Jinými slovy jsou výlisky naprosto shodné (společné v základu pro B/J, obsahují totiž i díly, kterými se obě verze odlišují) s předchozími třemi limitkami a jejich Academácká kvalita je stále stejná. Nevím tedy, co v tomto bodě napsat. A tak se raději pustím do rozdílných dílů v resinu a leptech. Pokud tedy má někdo zájem si prohlédnout Academácké výlisky, prosím, ať použije náhledy z předchozích recenzí na již zmíněných lincích:

Resiny

Stavebnice obsahuje bílou krabičku s poctivě zabalenými resinovými díly. Jsou uložené mezi černými molitany a v "ZIP" pytlíčcích. Toto uložení výborně chrání resiny před poškozením. Vlastní resinové díly jsou odlity bez bublinek a kazů. Co v resinu nalezneme? Vystřelovací sedačku, kola, a nové trysky.

Lepty

Lepty jsou dva, jeden barvený pro vylepšení kokpitu a druhý v přírodní barvě mosazi. Barvený lept obsahuje vše k vybavení kokpitu pro Phantoma F-4J. Je dobré sledovat návod, neboť je nutno upravit plastové výlisky palubních desek jak předního tak zadního kokpitu. Lepty řeší rozdíly palubních přístrojů mezi verzemi "B/C/N" a "J".

Masky

Masky z kabuki pásky jako obvykle pomáhají s maskováním kol a kabiny.

Návod

Návod je typicky Eduardí. Na 20-ti stránkách Vás provede stavbou. Již na počátku stavby je nutno si vybrat kamufláž, neboť je nutno si vybrat alternativní díly v některých stavebních krocích.

Dekály

2016-04-24 16.35.57

Stavebnice obsahuje celkem dvě "plachty" dekálů. Obě jsou vytištěny u italského Cartografu, takže je jejich kvalita zaručena. Na dekálech nejsou viditelné vady. Soutisk je naprosto špičkový. Práce s nimi předpokládám bude stejně pohodová, jako s jinými dekály od Cartografu.

Kamufláže

  1. F-4J 153775, VMFA-451 "Warlords", USS Forrestal, 1976
    1143-a Tento pestrobarevný letoun náležel veliteli palubního leteckého křídla CVW-17, kterým byl fregatní kapitán Dean "Rocky" Cramer. Stroj byl opatřen červeno-bílo-modrým letopočtem 1776 – 1976 na oslavu dvoustého výročí vzniku Spojených států amerických. Směrové kormidlo neslo pestrobarevného racka, emblém CVW-17.
    Tento letoun byl zničen při kolizi s jiným Phantomem během přistání na MCAS Yuma v roce 1977. VMFA-451 létala s Phantomy od roku 1968 do roku 1987. Poté je vyměnila za F/A-18A Hornet. V době operace Pouštní bouře squadrona působila ze základny v Bahrajnu, odkud její stroje vzlétly k více než 770 bojovým misím. Po 57 letech existence byla v roce 1997 deaktivována, nicméně v roce 2010 byla opět reaktivována jako VMFAT-501 a nyní slouží pro USMC v rámci přeškolování na F-35B a zavádění těchto strojů do služby.

  2. F-4J 153882, VF-92 "Silver Kings", USS Constellation, 1973
    1143-b Tento letoun sloužil jako stroj velitele palubního leteckého křídla CVW-9 kapitána Paula McCarthyho. Vícebarevné pruhy pod znakem squadrony na směrovce byly převzaty z emblému CVW-9 a odlišovaly tento letoun od ostatních strojů squadrony. Silver Kings prošli během války ve Vietnamu několika bojovými nasazeními, než byli v roce 1975 deaktivováni. Letoun číslo 153882 byl později přestavěn na verzi F-4S a dosloužil u USMC.

  3. F-4J 157270, VF-114 "Aardvarks", USS Kittyhawk, 1971
    1143-c Tento letoun sloužil jako osobní stroj velitele palubního leteckého křídla CVW-11, fregatního kapitána J. F. O´Hary. Během operací v západním Pacifiku v letech 1970 – 1971 s ním létal z paluby USS Kittyhawk.
    Po přezbrojení z F3H Demon na F-4B v roce 1961 a poté na F-4J v roce 1969 provedla VF-114 celkem pět bojových plaveb do Tonkinského zálivu, kde podporovala jednotky bojující ve Vietnamu. Během tohoto období squadrona sestřelila pět nepřátelských strojů. Aardvarks v roce 1976 přezbrojili na F-14A Tomcat a létali s nimi až do svého rozpuštění v roce 1993.

  4. F-4J 153887, VMFA-235 "Death Angels", MCAS Kaneohe Bay, 1972
    1143-d V roli specialistů na úkoly přímé letecké podpory prošla tato squadrona tvrdými boji prvních let vietnamského konfliktu. Tehdy ještě létala s F-8E Crusader. Death Angels odlétali v letech 1966 až 1968 přes 6000 bojových misí. V roce 1968 přezbrojila na F-4J a využívala MCAS Kaneohe Bay na Havaji.
    S Phantomy létala až do roku 1989, kdy přezbrojila na F/A-18A Hornet. Na podporu operace Desert Storm odlétali Death Angels ze základny Shaikh v Bahrajnu na 2800 bojových misí. Tento letoun nese na levém oddělovači mezní vrstvy vzduchu symboly sestřelů tří dálkově řízených terčů BQM-34 dosažených během cvičení zaměřeného na střelbu raketami. Stroj 153887 byl modernizován na verzi F-4S a po řadu let sloužil u VMFA-321. Po vyřazení ze služby u letky byl přestavěn na létající terč QF-4S a zničen v roce 2001.

  5. F-4J 153783, VX-4 "The Evaluators", NAS Point Mugu, 1972
    1143-e Tato jednotka se specializovala na testování zbraňových systémů s cílem usnadnit jejich zavádění do výzbroje bojových squadron.
    Podle zvyklostí amerického námořnictva dostal stroj 153783 lesklý černý nátěr určený pro noční testy. V roce 1969 bylo na jeho směrovku namalováno logo s bílým králíkem (podobné logu populárního pánského časopisu) a letoun dostal přezdívku "Vandy One". Když se majitel časopisu dozvěděl o tom, že squadrona používá logo podobné jeho logu, pohrozil, že podnikne právní kroky, pokud squadrona nepoužije oficiální "Playboy Bunny". Příslušníci squadrony samozřejmě souhlasili a slavného králíka pak nosilo řadu let několik letounů.
    Jednotka ukončila svou činnost v roce 1993 a sloučila se s VX-9. Letoun 153783 byl na počátku osmdesátých let odstaven, prošel generální opravou a následně byl prodán britské RAF. Se sériovým číslem ZE352 pak sloužil při ochraně vzdušného prostoru britských ostrovů, dokud nebyl v roce 1991 stažen ze služby.


    Poznámka: Protože je 3783 můj favorit pro stavbu, snažil jsem se o získání co nejvíce podkladů z internetu, ale získal jsem jenom podklady na verzi neautorizovaného loga, tedy toho, co Eduard nabízí v rámci limitky. Pokud mi nevěříte, zkuste si pro porovnání otevřít stránky Playboye a srovnejte si playboyáka z mnou uvedených fotek na letoun 3783 s "ofiko" logem Playboye. Také je zajímavé, že Eduard logo vynechal na bokorysech. Nojono... copyright válka je celosvětově přítomná...

1/48 48878 Rockin' Rhino upgrade set

Doplněk: Rockin' Rhino upgrade set
Katalogové číslo: 48878
Měřítko: 1:48
Výrobce: Eduard M.A.

Firma Eduard vydala k limitce Rockin' Rhino také leptaný upgrade set. Co obsahuje? Dva lepty v "přírodní" barvě kovu. Je to již delší dobu, co u Eduardů vyslyšeli hlasy modelářů o problémech s niklovanými lepty. Jediné co tedy v tomto bodě mohu udělat, je pochválit Eduardy za naslouchání zpětné vazby.

Ale zpět k upgrade setu. Na planžetách naleznete detaily kokpitu, tedy jemnější struktury zámků kokpitu, jistě zajímavé pro všechny, kdo se rozhodne variantu s pro otevřenými kokpity. Zbytek pak vylepšuje přední i obě hlavní podvozkové šachty. Opět se jedná o vylepšení jemnosti konstrukčních detailů jak v podvozkových šachtách, tak na jejich krytech a podvozkových nohách.

1/48 648 254 F-4J Exhaust nozzles

Kdo vlastní výlisky firmy Academy na Phantom II F-4B/C, má možnost si verzi J postavit z brassinovych doplňků. Firma Eduard vydala doplněk 648 254 F-4J Exhaust nozzles, který je stejný jako v limitce. Řeší jiné výstupní trysky motorů J79-GE-10. Součástí je malá planžetka leptů s vnitřní strukturou trysek.

Odlitky i obsah leptu je identický s resiny a leptanými díly z limitky. Jediný rozdíl je v niklované planžetce leptů. Proč tento návrat ke kritizované technologii je mi záhadou.

Resiny jsou opět odlity bez kazů a jednoduchý návod v balení Vás provede sestavením i nabarvením trysek.

1/48 648 253 F-4J Wheels

Dalším výrazným rozdílem proti verzi "B" byla použitá kola. I toto pro vlastníky výlisků firmy Academy na Phantom II F-4B/C řeší firma Eduard brassinovou sadou zcela identickou s obsahem limitky "Rockin' Rhino!". Opět jsou odlitky kol zcela kazu prosté. Brassinová sada, jak je u Eduardů zvykem, obsahuje také nezbytné masky pro usnadnění jejich barvení. Prostě Edí standard.

Závěrem

Co říci závěrem? Snad jenom to jediné, že spolupráce mezi Eduardem a Academkou opět přináší nám modelářům jedinečnou, ale hlavně slušně nabušenou stavebnici legendárního letounu bez nutnosti dokupování přemnoha doplňků.

A ti, co mají doma základní výlisky Academy na Phantom II F-4B/C nemusí úplně brečet. Základní vnější rozdíly řeší brassinové sady. Jedině kokpit zůstane v původní verzi. Ale ruku na srdce ... kdo to pozná?

Jak se skutečně staví a zda je to tak pohodová stavba si zkusím ověřit na stránkách ModelFora.

Petr "DeSnek" Pastera
KPM Kaznějov

P.S. Za mne ... teď jenom čekám, kdy se objeví Eduardí přebal na Phantoma verze E. Pokud bude "nabušený" jako tyto čtyři limitky, to pak teprve bude pořádná sbírka!

Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za vzorky k recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.