1/48 GOOD MORNING DA NANG! podruhé – aneb malé shrnutí stavby

28.8.2014 - 3 502 přečtení

Img_1186

GOOD MORNING DA NANG! podruhé - aneb malé shrnutí stavby.

GOOD MORNING DA NANG! podruhé,
aneb malé shrnutí stavby

Tomáš Studený

Set: GOOD MORNING DA NANG!
Kat.č.: 1186
Měřítko: 1/48
Výrobce: EDUARD M.A.

Na úvod

Po prvním dílu, pohledu pod víko Eduardí limitky, kde jsem hodnotil stavebnici jako takovou, následuje pokračování. Zde Vás chci seznámit se stavbou tohoto krasavce, jak probíhala na co si dát pozor atd. Samotná stavba i s fotografiemi je prezentovaná na ModelForu. Nyní už k stavbě samotné.

Stavba

Trošku s obavou jsem se pustil do stavby. Byl jsem zvědavý, co mě čeká, protože jsem četl některé názory, že stavebnice je nepovedená, nesedí na sebe, má mělké rytí, nýtování a další různá negativa - takže výzva.

Sestavení kokpitu

Prvním krokem bylo sestavení kokpitu. Zde máme na výběr ze dvou možností - udělat kokpit z toho co nám nabízí stavebnice jako taková, anebo vylepšit lepty, které Eduard nabízí. Já zvolil lepty. Jsou kombinované, jak barvené, na palubní desky, boční panely, tak i nebarvené na ostatní detaily v kokpitu. Leptíky krásně pasovaly, takže žádný problém. Po nasunutí kokpitu do trupu jsem byl mile překvapen, jak to nádherně zapadlo.

Krok číslo dva - sacáky

Už při skládání nasucho jsem tušil, že to bude "mazec". Tohle je snad jediný zádrhel stavebnice.

Ztenčoval jsem, co to šlo, ale výsledek nestál za nic. Spára tam neustále byla a na zatmelení a vybroušení je tam hodně špatný přístup. V tu chvíli jsem byl rozhodnutý, že jediné řešení je vyrobit FODy.

Samozřejmě až už má člověk něco hotové, tak ho napadne ještě jiná možnost. A tak jsem podebatoval s kamarády, vytáhnul si vstupy z druhé stavebnice a vyzkoušel to udělat jinak, více zde.

Myslím, že je to docela schůdná cesta pro ty, kteří nechtějí investovat do resinových vstupů.

Trysky

Třetím krokem byly trysky. Zde máme opět na výběr plastové ze stavebnice a nebo BRASSIN, jenž je součástí stavebnice. Samozřejmě jsem sáhnul po BRASSINECH. Panečku, a to bylo jiný kafe. Pasují nádherně.

Trup

Pustil jsem se do trupu. Na horní straně byly dvě nepatrné pozitivní rýhy, způsobené přesahem formy. Nic tragického, sic jsou těsně vedle rytí. Obrousil jsem, lehce protáhnul rytí a bylo hotovo.

Rozhodoval jsem se, zda udělat vysunutý tankovací nástavec. Na fotkách tahle konfigurace vypadá zajímavě tak bylo rozhodnuto. Vlepil jsem šachtu pro nástavec, vzniklou spárku jsem zalil vteřiňákem, zabrousil.

Přilepil jsem spodní část trupu s kokpitem. Zde vzniklo jediné místo, které chtělo zatmelit.

Následoval krok, ze kterého jsem měl trošku hrůzu a to přilepení sacáků k trupu. Několikrát jsem zkoušel nasucho pasovat a vyplatilo se opět sedlo bez problémů. Vznikla malá mezírka, kterou jsem opět zapravil vteřiňákem.

Do krytu radomu jsem nacpal trošku závaží, aby "Fanouš" nepadal na zadek a přilepil k trupu.

Zkompletoval a přilepil jsem i zadní část. Zde si dovolím malou výtku výrobci, ohledně dílu za tryskami. Mohl na tak krásném modelu naznačit přeplátování jednotlivých plechů a stavebnice by byla dokonalá.

Na takto připravený trup jsem ještě přilepil směrovku. Tu jsem ještě musel trošku poopravit. Jelikož na ní byly mírné (alespoň v mé stavebnici) propadliny a vymyšlené vodorovné řady nýtů tak jsem ji několikrát přestříkal Surfem 500 ze spreje. Po vytvrdnutí jsem přebrousil do hladka a naryl linky paneláže. Na fotkách je totiž směrovka skoro hladká bez jakýchkoliv vodorovných nýtů.

Tímto jsem měl trup v podstatě hotový.

Křídla

Následovalo kompletování křídel. Tady jsem přemýšlel, jak se vyhnout vlepení podvozkových noh před slepením, jak radí návod. Jak se znám, určitě bych je ulomil.

Slepil jsem bočnice podvozkových šachet, "přiheftnul" na dvou místech "prstolepem" ke spodnímu dílu křídla a dumal, jak tam nohy poté dostat. Proříznul a dopiloval jsem výřezy, do kterých přijdou nohy vsadit tak, aby bylo možné nohy zasunout do výřezu hlouběji a posunout zpět na své místo. Zde jsem několikráte zkoušel, až to fungovalo.

Po celou dobu jsem měl poloviny křídel na několika místech nabodovány prstolepem. Bylo to pevnější než stažené páskou. Až už jsem byl spokojen, udělal jsem to samé i na druhé polovině a křídla slepil.

Stavebnice nabízí vysunuté klapky tedy jen ty vnější – já je zalepil v poloze zavřeno a pasovaly pěkně. To už se nedá říct o sklopné části křídla, která se na již připravené křídlo dolepuje. Následovalo opět zkoušení a dopasovávání nasucho, než jsem byl spokojen.

Zkusil jsem nacvaknout křídlo na trup a opět se budu opakovat, vše nádherně sedlo, žádná spára mezi trupem a křídlem. Zespodu to taktéž sedlo, spára minimální, tu jsem pořešil zalitím řídkým vteřiňákem. Spoj trup křídlo jsem prolepil "šinkanzenem" od Gunze.

Po dobu schnutí jsem trošku potunil brzdící štíty a zkrátil pístnice cca o 2mm. S původními pístnicemi byly štíty vysunuté skoro do pravého úhlu což na fotkách nikde nevidno.

Překryt kabiny

Vrátil jsem se zpět k trupu, přilepil jsem čelní štítek, střední díl kabiny, oplechoval dosedací plochy překrytů. Zamaskoval jsem páskou, abych si nenafoukal dovnitř, na čelní štítek a střední díl jsem použil přiložené masky.

Musím vyseknout poklonu Eduardům, masky i lepty sedí nádherně.

Drobné díly

Teď mě čekala práce, kterou moc nemusím, začišťování drobných dílů - podvozky, podvozkové kryty, tankovací nástavec a výzbroj.

Ohledně výzbroje, zde jsem přemýšlel co na Fanouše navěsit. Nakonec jsem zvolil konfiguraci, s jakou létali na stíhací mise nad Vietnam nejčastěji. Podtrupovou přídavnou nádrž, 4x AIM-7E Sparrow a 4x AIM-9D Sidewinder.

Tím jsem měl vše nachystáno na nástřik. Nejdříve kontrolní nástřik černým surfacerem. Ten mi odhalil několik drobných chyb, které jsem odstranil a mohl jsem se vrhnout na nástřik.

Nástřik

Začal jsem kovovými odstíny na ocasní části. Použil jsem Alclady II odstínů Jet Exhaust, Steel a Pale burnt metal. Naznačení lehkého vyžíhání jsem použil Hotmetal violet, Hotmetal sepia a Hotmetal blue.

Vymaskoval jsem a pustil se do kamufláže. Zde používám barvy Gunze řady C čili Mr.Color. Začal jsem spodní bílou C107, poté vrchní šedou C325. Následně jsem vymaskoval a stříknul černé doplňky - směrovku a pásy na trupu.

Zvažoval jsem i stříknutí chodníčků, ale chtěl jsem vyzkoušet ty, co nabízí stavebnice jako obtisk. Měl jsem je raději stříknout, protože nějak nepasují tvarově, takže vím pro příště.

Následně jsem celý model zalakoval lesklým lakem Mr.Color GX100 a nechal dva dny proschnout.

A jde se na dekály...

Na práci s nimi jsem byl hodně zvědavý a taky měl trochu obavy, protože když jsem se díval na aršík plný popisek, běhal mi mráz po zádech. Překvapení se ale nekonalo, už po nanesení prvního dekálu fungovalo vše, jak mělo, dekály od Furball Aero Design si s Gunze vodičkami rozuměli výborně.

Práce šla od ruky a za tři večery byly hlavní dekály na svých místech.

Před popiskami jsem trošku studoval jek to s nimi je, protože se mi je tam nechtělo dávat všechny. A ejhle dospěl jsem k zajímavému zjištění. Některé Phantomy měly popisky všechny, některé vůbec a na několika fotkách jen některé.

Tak a babo raď co teď. Tak jsem šel střední cestou a dával jen některé. I tak mi to zabralo skoro čtyři večery.

Zde si neodpustím malé rýpnutí do Furballů, když už na aršíky nacpali všechny popisky, mohli už také udělat malý aršík s barevnými proužky na rakety včetně popisek a to samé i s popiskami a proužky na pumy. Tohle ve stavebnici, která nabízí kompletní výzbroj, opravdu MOC CHYBÍ.

Šmudling

Odekálovaný model jsem přelakoval zlehka polomatným lakem Gunze C181. Nechal proschnout a pustil se do špinění.

Na celého Fanouše jsem aplikoval neutral wash od Miga, nechal lehce zaschnout a poté stíral po směru letu.

Zespoda byly mašiny zašpiněné od úniku provozních kapalin. Zde jsem nastříkal naředěné a spolu postupně smíchané přípravky AK Interactive fuel stains a engine oil, čímž jsem docílil různé odstíny ušpinění.

Prostor za výstupními tryskami a výškovky jsem očoudil hodně naředěnou černou barvou s přidáním matného laku.

Tím pro mě šmudling Fanouše byl u konce. Někteří namítnou, že mohl být víc zašpiněný, ale já nejsem zastáncem orvaných mašin. Za prvé to moc neumím a za druhé mám na to svůj názor, že méně je někdy více.

Na zafixování všech přípravků jsem celý model stříknul směsí polomatného a matného laku Gunze.

Droboť

Finále bylo na dohled. Zbývalo dolepit veškerou droboť, podvozky, podvozkové kryty, výzbroj, podtrupovou nádrž, sedačky, antény, tankovací nástavec a překryty kabiny.

Tuhle pasáž jsem si trošku prodloužil svou nešikovností, jednu věc jsem přilepil a tři si ulomil, prostě šikula k pohledání. Ale nakonec se vše zdařilo a "Fanouš" od Edíků byl HOTOV!

Závěr

Krátké shrnutí: Před započetím stavby jsem měl trošku obavy, jak to dopadne, jelikož jak už jsem psal, postřehy některých modelářů byly negativní. Sám jsem byl od začátku ale velmi mile překvapen, jak to šlo krásně dohromady a troufnu si říct, že to byla zatím nejlepší stavebnice, kterou jsem doposud stavěl.

Samozřejmě našly se malé vady, tou nehlavnější jsou už zmíněné vstupy vzduchu, přistávací hák a chybějící popisky na výzbroj.

Stejně tak mohli u Eduardů pořešit chybějící sedačky Martin Baker Mk.H5 nebo naopak zvolit jiné kamufláže pro dva stroje raných verzí, aby nám "pětkové" sedačky nescházely.

Ale to nic nemění na tom, že spojení Academy a Eduardu byl dobrý počin. Doufejme, že se po námořních a výročních Phantomech dočkáme i Eduardího přebalu F-4C, opět z Vietnamského nebe.

Fotografie: autor

Tomáš Studený, HKPM Prostějov

Redakce ModelWebu děkuje výrobci EDUARD M.A. za poskytnutí vzorků k recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Stavební recenze | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.