15.7.2013 Olda Homola - 4 748 přečtení

Čtvrtkový Spitfire IX od Eduardu pohledem modelářského heretika aneb příběh jednoho (ne)obyčejného modelářského šílenství...

Čtvrtkový Spitfire IX od Eduardu
pohledem modelářského heretika

Olda Homola

Model: Supermarine Spitfire Mk. IX
Výrobce: Eduard
Edice: Profipack
Materiál: plast, lepty, stříkací masky
Měřítko: 1/48
Katalogové číslo: 8281

Doplňky:Spitfire wheels – 5 spoke, Spitfire Exhaust stacks fishtail
Výrobce: Eduard
Materiál: resin
Měřítko: 1/48
Katalogové číslo: 648098 a 648099

Úvodem

Někdy začátkem března letošního roku začala monstrózní marketingová masáž ve prospěch nového čtvrtkového Spitfiru IX obrnického Eduardu. K pojmům jako event marketing, direct marketing, guerilla marketing se tak přidal další – Eduard marketing.

Veškeré dění okolo této přelomové stavebnice (tedy minimálně pro obrnického výrobce) jsem sledoval spíše se zájmem akademickým, neboť jsem ortodoxní dvaasedmdesátkář, heretik a slowbuilder.

Nicméně, někdy v půli dubna přišla přes Skype zpráva, resp. stranické nařízení od vrchního velitele sil MW, že musím sepsati recenzi. Po krátkém váhání jsem souhlasil, i když se nakonec věci vyvinuly trošku jinak, a to zejména díky mým jiným povinnostem.

Musím také říci, že jsem byl postupně vtahován do zájmu o tento kit, zejména pro shlédnutní a přečtení prvních recenzních a stavebních článků, a já byl zvědavý na to, jestli je ten model opravdu tak skvělý.

Dost řečí, jdeme na to.

První dojmy

Po otevření monstrózní krabice na nás vykouknou rámečky, obsahující velké množství výborně zpracovaných dílů s velmi jemnými povrchovými detaily.

Nejsem čtvrtkař, ale co jsem měl možnost porovnání se stavebnicemi od ICM a Hasegawy, pak Eduardí kit je minimálně o třídu lepší.

Tvarová a rozměrová přesnost

Zde je třeba hned na úvod napsat – spěte klidně.

Model byl připravován velmi pečlivě a je skutečně velmi, téměř absolutně přesný. Výčet kladů by byl příliš dlouhý a zbytečný, spíš nastíním těch několik málo záporů. Samozřejmě, že na všem lze "něco" najít, ale je těžké napsat něco, co již nebylo napsáno dříve, nebo zmínit, co již někde nebylo napsáno nebo zmíněno.

Pokusím se proto doplnit stávající recenze svými poznatky.

Absolutní šťouralové vytýkají nové stavebnici příliš přímou horní linii trupu od kabiny k SOP, protože je ve skutečnosti zakřivená do velmi mírného horizontálního "S" a jak říká Mireček z trilogie o básnících "některá zakřivení jsou holt normální". Nutno zde říci, že na postaveném modelu tato "chybka" není vůbec patrná.

Uchycení odrazového skla zaměřovače je poněkud zjednodušené, správě by mělo být uchyceno bočními držáky k "tělu" zaměřovače – viz obr.

Před vlastním odrazovým sklem (viz B na obrázku) byla výsuvná sluneční clona, v některých případech náhradní odrazové sklo (viz A na obrázku). Uložení clony je  pak pěkně vidět na dalším obrázku.

Ve stavebnici je ztvárněna jakási kombinace sluneční clony a odrazového skla, nicméně pro účely poměrně dostačující.

Nosič na fléry před sedadlem, díl č.F47, nosili převážně Seafiry, poválečné verze Spitfirů IX a pozemní Griffonové verze. Existuje ještě názor, že Spitfiry vyráběné firmou Westland měly montovány "námořní" sedačky, které tento nosič standardně obsahovaly.

Některé detaily trošičku sráží celkově vynikající dojem modelu, i když je možné, že to svůj důvod má, například technologický.

Toto se týká zejména rychloupínáků na kapotě motoru, osobně bych zde dal přednost pouze naryté lince, i když chápu snahu výrobce odlišit tento detail od ostatního povrchu motorových krytů.

Krytka jistícího šroubu ve středu vrtulového kuželu je přehnaně zapuštěná,

Nebyly nalezeny žádné obrázky

a i vylisované přelepky výstřelných otvorů kulometů v křídle bych oželel – otvor v křídle přelepený obtiskem působí dle mého názoru věrohodněji.

Naopak, velmi pěkně a příkladně jsou znázorněna třeba polohová světla, kde lze rozeznat uchycení i barevný překryt žárovičky.

Čiré díly

Čiré díly jsou vylisovány v příkladné kvalitě, velmi se mi líbí znázornění nýtování na rámech překrytů. Oproti ostatním plastovým dílům mají zřetelnější šev po styku polovin forem, což je otravné zejména u dílů zaměřovače (u dílu č. A4 je tak nutné šev zbrousit a vyleštit čočku osvětlení odrazového skla). Vtoky dílů jsou řešeny vesměs na místech, kde nevadí – jediné výjimky jsou kulaté zrcátko, kde vtok zasahuje přímo do jeho "odrazové plochy" a čelní štítek, kde zasahuje i do horního "skla" (naštěstí toto se schová pod držák zrcátka).

Lepty

Menší planžeta barevných leptů obsahuje pár dílů, které výrazně zlepší vzhled modelu. Je na nich sice viditelný rastr, ale v tomto měřítku to není tak tragické. Kde ovšem tvůrci přišli na to, že páka ovládání dvířek kabiny - díl č.14  byla pruhována žlutočerně je mi záhadou. Pokud je mi známo, byla v barvě interiéru, tj. šedozelená, případně černá.

Resiny

Resinové výfuky jsou velmi pěkně znázorněny, někomu se mohou zdát naznačené sváry hrubší, nicméně je to provedeno záměně, aby tam vůbec bylo "něco vidět". Druhotný benefit z této sady je ten, že lze dolepovat jednotlivé trubice výfuků až na hotový a nastříkaný model, čili odpadne pro někoho otravné maskování původních výlisků, které je nutno nalepit před přilepením horní kapoty motoru.

Resinová kola představují typ s pneumatiky tzv. "Z" vzoru ("Z pattern"), a výrazně pozvednou úroveň modelu. Nicméně, je vhodné je "obout" na stroj dle fotografií. Já jsem dal přednost odlévaným kolům hladkým, bez vzorku.

Dekály

Slabší stránkou stavebnice jsou obtisky. Kokardy na horní straně křídel (typ "B" – č.16 na obtiskovém archu) jsou lehce větší v průměru (o cca 2mm) a proporce příliš neodpovídají. Modrá barva, tzv. "Roundel Blue", by měla být tmavší (pro ty, kdož znaky stříkají jako já, pak vězte, že odpovídající odstín modré je FS15044).

Mně osobně více vadí chybný soutisk malé čs. kokardy a také nose art pro polský stroj bych uměl představit lépe vytištěný.

Masky

Masky, to je malý aršík obsahující masky na nástřik kabiny. Nikoli však kol podvozku, tyto jsou však obsaženy v samostatném resinovém setíku.

Stavba

Stavbu jsem zahájil kompletací kokpitu, který je nadprůměrně detailní – tak detailní, že jeho slepení a patina mi nakonec trvala stejně dlouho, jako hrubá stavba modelu v dvaasedmě.

Použití leptaného dílu č.4 jako číselníku kompasu pod palubní deskou mi přijde jako "krok zpět", mnohem lépe vypadá jeho obtisková varianta (obtisk č.45).

Díly č.26 a 27, mají jako jediné masivní propady, ovšem je zbytečné je tmelit – propadliny jsou na vertikální ploše a při jejich umístění nízko u podlahy nebudou vůbec vidět.

Malá "placička", díl F39 je ve skutečnosti přepínač rádiových frekvencí, z návodu není moc jasná jeho instalace – "čudlíky" směrem k pilotovi. Ještě doplňující poznámka ke zbarvení – krabička černá, čudlíky červené/rezavě hnědé.

Díl znázorňující kyslíkové láhve je hodně přesazený, o něco méně je to patrné na láhvi s CO₂. Vzhledem k čistotě ostatních drobných dílů, (kde je maximálně velmi jemná stopa po styku forem,) je toto zjištění velmi překvapující a vzbuzuje větší nelibost než u průměrné stavebnice.

Vodorovná ocasní plocha vychází krapet "šejdrem", což potvrdilo více kolegů, nicméně náprava není nic tragického – lehké obroušení horní styčné plochy levé poloviny VOP a srovnání do pravého úhlu. Při pečlivějším slícování nebude třeba ani tmel.

Hezký detail je "rub" identifikačního světla na spodku podlahy kokpitu. Pro ty, kdo by snad chtěli jako já jej zvýraznit patinou, vězte, že je to zbytečná práce, protože pod sedadlem nebude vidět.

Valnou většinou stavebního času jsem se držel návodu, ovšem až do chvíle, kdy jsem zkusmo lícoval křídlo s trupem – kdovíproč mi vyšlo v místě zalomené spáry trup maličko širší, čili jsem se prohřešil proti Eduardímu desateru a šel vlastním postupem.

Nejprve jsem přilepil spodní část křídla, zafixoval levou stranu na bezproblémový spoj, protáhl Gunzáckým řídkým Cementem S, nechal hoďku odpočinout a totéž udělal na druhé straně – zde bylo třeba trup lehce zmáčknout – pro jistotu jsem pro dobu schnutí to pojistil tack-item. Touto metodou se mi taktéž povedlo zajistit si bezproblémový přechod spodku trupu/křídla.

Na přilepený spodní díl křídla jsem postupně dolepil horní půlky – clever engineering zafungoval a vše sedlo na jedničku.

Další část, kde jsem devioval od návodu, je příď trupu + návazné spodní a horní kryty. Možnost problémového lícování je naznačena už ve stavební recenzi zde

Proto jsem  příď jsem zalepil po délce nádrže, ale už ne v její "špičce" - tímto jsem měl možnost kontrolovat lícování zejména spodního krytu motoru, hlavně v oblasti těsně za vrtulí. kde se pár kolegům, jež tento model stavěli přede mnou, vyskytl schůdek.

Horní kryt pak dosedl bez problémů.

Pak již následovala samá pozitiva a sociální jistoty. Spoléhaje na bezvadné lícování, nechal jsem si přilepení chladičů pod křídla až po nastříkání spodních ploch – k smrti nerad totiž maskuji čela a výstupy chladičů. Ani zde mi výrobci stavebnice nepřivodili bolení hlavy a vše sedlo jak má. Jen ještě drobnou poznámečku k regulačním klapkám chladičů – na zemi u studeného motoru by měly býti zavřené, protože je ovládala automatika napojená na termostat.

Resinová kola s "traktorovým" vzorkem jsem furiantsky odvrhnul a použil kola s hladkým "vzorkem". Výrazně pozvednou vzhled modelu.

U těch se vzorkem mě zarazil nápis "DONLUP" – chápu, že je to z důvodu ochrany před popotahování z důvodů porušení autorských práv, nicméně domnívám se, že z DONLOP se DUNLOP udělá lépe.

Naštěstí odlévaná "hladká" kola nápis výrobce neobsahují, tudíž jsem jeho opravu řešit nemusel.

Kamufláže

Již snad všem notoricky známou pětici kamufláží jsem furiantsky odmítl, nad slušně vytištěnými obtisky se útrpně pousmál (on je snad někdo ještě používá? A pak já že jsem heretik…), nicméně pro účely této recenze jsem zkusmo nanesl jeden znak na členitý povrch – za opatrné pomoci Hypersolu – krásně okopíroval povrch i rytí.

Pro vlastní zbarvení jsem pak užil "čerstvě řezané" (made by myself) masky jednoho konkrétního stroje... to bylo tak…

23rd March 1944,  over Kortrijk, Belgium

"Hallo Bruno, Ginfiz calling. Bandits ten plus, angels twenty, ten miles south of Brussel, keep your eyes open! Over!"

"Hallo Ginfiz, Bruno Roger. Over!"

"Hallo Bruno, Barrack yellow four calling. Smoke trails at five o´clock above!"

"Roger that!"

…

"Hallo Barrack aircrafts, break!"

Mezi "brejkovanými" Spitfiry byl i F/O Ladislav Světlík, pilotující stroj MJ931 DU-L, který zaútočil na Fw 190, dotírajícího na jednoho z ostatních Spitfirů. Přes veškerou snahu se pilotu německého stroje, Lt.Georgu Kiefnerovi z 1./JG 26, nepodařilo československého stíhače setřást a byl sestřelen.

Toto tak byl první sestřel československých pilotů dosažený na Spitfiru Mk.IX v rámci československých perutí.

Zdroj: http://www.classictrainers.cz/cs/provas/plzenaci-wwii/svetlik/

Závěr

Model je to bezesporu špičkový, a to jak přesností, tak i provedením detailů a lícováním. Všem čtvrtkařům, ale nejen jim, jej mohu s čistým svědomím doporučit. Přesto (anebo právě proto) zůstane asi mou jedinou čtvrtkou, a to i přes to, že jsem měl v plánu postavit i čížka z návratové edice.

Pro ukojení mých modelářských choutek je to prostě příliš velké a příliš detailní (patina kokpitu byla pro mě vyčerpávajícím maratonem).

Navíc beru slovo pana Šulce o zmenšení tohto krasavce do dvaasedmdesátiny jako jeho socialistický závazek vůči modelářské komunitě.

A i když “prcek” nebude hotov zítra, rád si počkám – neboť na dobré se čekat vyplatí.

Olda Homola

Autor děkuje pánům Petru Chmelíkovi a  Romanu  Krestovi za povolení použít jejich fotografie ve své recenzi.

Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za vzorky k recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.