1/48 Messerschmitt Me P.1101 – RS Models In box review

24.3.2024 - 386 přečtení

48009_box

Ačkoli kategorie pokročilých německých projektů letounů (někdy označovaná jako Luftwaffe 1946) je v modelářském světě poměrně frekventovaná, jsou předlohy, které se vrací častěji a dočkaly se opakovaného zpracování mnoha výrobci. Jedním z nich je i prototyp Messerschmittu P.1101, který, ač nikdy ve své původní podobě nelétal, dokázal svým vlivem poznamenat letectva několika států a jeho vliv můžeme pozorovat dodnes. Jeho stavebnici, jakožto první stavebnici Messerschmittu P.1101 v měřítku 1/48, nám dnes předkládá firma RS Models.

"Neznámý influencer" - Messerschmitt Me P.1101

Tomáš "Raptor" Mařík


48009_box

Model: Messerschmitt Me P.1101
Výrobce: RS Models
Měřítko: 1/48
Materiál: Plast
Katalogové číslo: 48009


Model: Messerschmitt Me P.1101 "Nachtjäger"
Výrobce: RS Models
Měřítko: 1/48
Materiál: Plast, lept
Katalogové číslo: 48010


Model: Messerschmitt Me P.1101
Výrobce: RS Models
Měřítko: 1/48
Materiál: Plast
Katalogové číslo: 48011


Historie

 

Prapůvod projektu spadá do období roku 1944, kdy zvyšující se intenzita kombinované bombardovací ofenzivy a ji provázející boje o oblohu nad Třetí říší začala nutit RLM (ReichsLuftfahrtMinisterium – Říšské ministerstvo letectví) k hledání náhrady za postupně zastarávající letouny typových řad Bf-109 a Fw-190, které sice nesly hlavní zátěž bojů, ale rychle zastarávaly a zaostávaly za spojeneckými stíhači. Vzhledem k výhodě, kterou Německu přinesl úspěšný vývoj proudových motorů bylo rozhodnuto, že nové typy, někdy považované za druhou generaci německých proudových stíhaček, budou přednostně vybaveny právě jimi.


Úvodní konzultace o perspektivních typech vhodných k zavedení do výzbroje Luftwaffe byly vedeny v rámci tzv. Jägerstabu, který byl pod velením Karla-Otto Saura ustaven k 1.3.1944 jako společný štáb Ministerstva zbrojního průmyslu a válečné výroby (Reichsministerium für Rüstung und Kriegsproduktion) a RLM a vyústily 3.6.1944 k vyhlášení programu nouzového vývoje stíhacích letounů (Jägernotprogramm). 15.6.1944 potom byla vydána specifikace RLM 226/II, která výrobcům ukládala pro vývoj následující požadované parametry:

  • pohon motorem Heinkel-Hirth HeS-011
  • minimální rychlost 1 000 km/h ve výšce 7 000 m
  • minimálně 1000l paliva nebo ekvivalentní množství umožňující 30 minut letu na úrovni moře (minimální výšce)
  • minimální dostup 14 000 m
  • výzbroj 4x MK-108
  • ochrana prostoru posádky před střelami ráže 12,7 / .50
  • možnost přetlakování kokpitu

Nabídky měly být předloženy v pokud možno co nejkratší době s uzávěrkou k 31.12.1945, přičemž vyhodnocení mělo být provedeno bezodkladně.


Firma Messerschmitt se rozhodla zúčastnit soutěže s prototypem Messerschmitt P.1101 na jehož konstrukci začal na základě předchozích studií Ing. Roberta Lussera pracovat konstrukční tým pod vedením Ing. Hanse Hornunga. Ten již 24.6.1944 předložil studii prototypu P.1101 velmi kompaktní konstrukce s krátkou přídí, motorem umístěným v těžišti podvozkem příďové konstrukce a s motýlkovými (V-tail) ocasními plochami na prodloužené, ocelovým plátováním tepelně chráněné, ocasní části. Kokpit pilota byla umístěna v přídi se dvěma kruhovými otvory vstupního ústrojí vzduchu k motoru po stranách a dvojicí kanonů MK-108 na podlaze před pedály řízení. Křídlo mělo lomenou náběžnou hranu s vnitřní třetinou pod úhlem 40°a zbytkem křídla pod úhlem 26°. Vzhledem ke kompaktní konstrukci a nedostatku vnitřního prostoru byla oproti specifikacím redukována výzbroj a část požadovaného množství paliva měla být nesena ve dvou přídavných nádržích pod křídly.


Návrh byl následně přepracován do podoby, která lépe odpovídala požadované technické specifikaci. Krátká tupá příď s dobrou viditelností, ale špatnými možnostmi ochrany pilota byla nahrazena protaženou hrotitou přídí umožňující instalaci 2-3 kanonů MK-108 (rozložení bylo stejné jako u makety výzbroje pro He-280) ráže 30mm nebo jednoho kanonu MK-112 ráže 55mm. Zvažována byla i možná příprava pro umístění dvojice raketometů SG-500 "Jagdfaust" v prostoru mezi kokpitem a šachtou příďového podvozku. Přepracována byla palivová soustava, která nově sestávala z dvojice palivových nádrží nad motorem a pod prostorem sedačky pilota.


Nové křídlo bylo zkonstruováno na základě vnějších částí křídel letounu Me-262 do kterých byly zastavěny šachty hlavního podvozku jehož příčná i podélná rozteč byly zvětšeny a jeho světlost zvýšena natolik, aby bylo možné pod letoun v případě potřeby podvěsit jednu bombu SC-500. V této podobě byl projekt představen 30.8.1944 načež se přistoupilo k testům v aerodynamickém tunelu, které ukázaly potenciální problémy s podélnou stabilitou způsobené vysazenými motýlkovými ocasními plochami a víry, vznikajícími kolem bočních vstupů vzduchu k motoru.


Paralelně s touto konstrukcí vznikla alternativní studie rekonstrukce prvního návrhu pro využití náporového motoru, s jejichž konstrukcí na základě původních teorií francouzského konstruktéra Ing. René Lorina experimentovali konstruktéři Ing. Eugen Sänger a Ing. Irene Reinhild Agnes Elisabeth Bredtová (od roku 1951 po svatbě se Sägnerem Sägner-Bredtová). Ti navrhli a na modifikované Do-17Z otestovali lehký podzvukový náporový motor s předpokládanou schopností vynést P.1101 do výšky 18 000 m a to během necelých tří minut s následnou vytrvalostí chodu motoru nejméně 30 minut. Vzhledem k rozměrům motoru byl návrh přepracován tím způsobem, že spodní část trupu včetně závěsu motoru HeS-011 byla odstraněna a na jejím místě byl umístěn průběžný závěs náporového motoru se vstupem vzduchu v přídi (boční vstupy vzduchu byly odstraněny).


Původně aerodynamicky uhlazený letoun tak dostal zavalitý tvar, ne nepodobný konkurenčnímu Ta-183, ovšem lišícímu se širokou výstupní dýzou a klasickými ocasními plochami. Výzbroj letounu byla umístěna po stranách příďového podvozku a měla se sestávat ze 2-4 kanonů MK-108 ráže 30 mm. Křídlo bylo stejně jako u druhé varianty návrhu převzato z Me-262, ovšem tentokrát bez podvozkových šachet, protože podvozek byl stejně jako u první varianty umístěn v trupu. Maketa studie, označená P.1101L, byla stejně jako předchozí dvě varianty podrobeny testování v aerodynamickém tunelu a zatímco práce na P.1101L nebyly zcela zastaveny, prvotní dvě varianty s motorem HeS-011 byly nakonec opuštěny ve prospěch "kompromisního" konvenčnějšího řešení na bázi P.1101L kdy byl náporový motor nahrazen proudovým motorem HeS-011 s průběžným vstupem vzduchu a výzbrojí 2-4 kanonů MK-108 ráže 30mm uloženou po stranách trupu. Křídlo, opět převzaté z Me-262, bylo oproti P.1101L silněji modifikováno a vybaveno většími vztlakovými klapkami a dvoudílnými sloty na náběžné hraně. Podvozek se stejně jako u prvního návrhu vrátil zpět do trupu a zatahoval se do šachet podél motorového prostoru. Ocasní nosník nesl svislou a vodorovné ocasní plochy klasického uspořádání.


Model třetího provedení byl podroben testování v aerodynamickém tunelu a po dílčích úpravách bylo přistoupeno ke stavbě makety 1:1 na níž měly být dopracovány detaily konstrukce. Vývoj byl ukončen k 10.11.1944 a aniž by existovala přímá finanční či materiální podpora RLM, bylo rozhodnuto zahájit stavbu prvního letového prototypu, jehož letové testy by umožnily dotáhnout konstrukci do konce. Stavba prototypu začala 4.12.1944, přičemž Hornungův konstrukční tým se rozhodl vyřešit nejpalčivější otázku vzešlou z předchozích testů, tedy předpokládanou citlivost letounu s úzkými, šípovými křídly (která byla optimální pro lety v rychlostech blízkých rychlosti zvuku) na nízkých rychlostech stavbou závěsů křídla s konstrukcí umožňující jejich přestavení na zemi tak, aby bylo možno zahájit testy s "bezpečným" úhlem šípu 35° a postupně úhel zvýšit na 40° a nakonec na 45° s tím, že pro finální výrobní provedení se předpokládala pevná křídla v nejideálnější konfiguraci. Prototyp také měl být poháněn již vyzkoušeným motorem Jumo 004B a teprve později měl být instalován motor HeS-011.


Vzhledem k válečné situaci byla stavba prototypu ještě v prosinci 1944 přesunuta do podzemního komplexu Oberammergau, přičemž ukončení stavby prototypu bylo naplánováno na duben 1945 a první let po úvodních testech nejdéle na červen 1945. Stavba prototypu byla nicméně hned v počátcích silně zbrzděna rozhodnutím omezit či zrušit financování "neperspektivních" konstrukcí (tedy konstrukcí vyžadujících dlouhodobější vývoj) a ukončením soutěže na nový stíhač, kdy byl v únoru 1945 OKL z předložených návrhů (Messerschmitt P.1101, Blohm & Voss P.212, Focke-Wulf Ta-183, Heinkel P.1078C a Junkers EF.128) k dokončení a zavedení do výroby vybrán návrh Ta-183 a práce na ostatních prototypech měly být zastaveny. Zatímco problémy s financováním se povedlo částečně vyřešit převzetím již existujících funkčních a osvědčených celků z jiných letounů (hlavní podvozek upravený z Bf-109G, vybavení kokpitu převzaté z Me-262, ...), zpoždění a průtah způsobily, že když byl komplex Oberammergau 29.4.1945 obsazen jednotkami US Army, tak byl prototyp P.1101 V1 dokončen zhruba z 80% s neosazenými křídly, nevybaveným kokpitem bez překrytu, ale již s instalovaným motorem.


Zatímco přítomný šéfkonstruktér firmy Messerschmitt Ing. Woldemar Voigt se pokoušel jednat se zástupci US Army a Robertem J. Woodsem, který do Oberammergau dorazil jako zástupce firmy Bell Aircraft, která měla převzít komplex a provést jeho technickou a technologickou exploataci s cílem prototyp na místě dokončit do června 1945, potkal prototyp nezáviděníhodný osud – byl vytažen z tunelu, kde probíhaly konstrukční práce, nahrubo sestaven a osazen nedokončenými křídly a vystaven v prostorách komplexu Oberammergau, kde byl následně vážně poškozen lovci suvenýrů a vojenským i civilním personálem, pro které se stal do značné míry zajímavou atrakcí.


Situaci navíc zkomplikovala roztržka mezi americkou a francouzskou armádou, protože zatímco americké jednotky obsadily komplex Oberammergau a padnul jim do rukou rozpracovaný prototyp a jeho konstrukční tým, Francouzům se podařilo objevit, vykopat a zabavit část archivu firmy Messerschmitt AG a zejména mikrofiše a dokumenty s konstrukčními podklady prototypu P.1101 (archiv byl v dubnu 1945 přefocen na mikrofiše a ve vodotěsných kontejnerech umístěn v okolních obcích, kde byly následně francouzi objeveny). Obě strany shodně požadovaly vydání materiálů konkurentů k "prostudování" a shodly se i na tom, že následkem předání bude jejich následné nevratné zabavení spojenci. Roztržka musela být nakonec urovnána na nejvyšší úrovni, přičemž výsledkem bylo, že demontovaný prototyp P.1101 byl spolu se zbytkem konstrukcí, skladů a dokumentů (tedy těch, které se nepodařilo zničit ani Němcům, a následně ani Američanům) nalezených v komplexu Oberammergau převezen do USA kam jej záhy v rámci tzv. Operace Paperclip následovali i němečtí konstruktéři.


Do továrny Bell Aircraft Works ve Wheatfieldu poblíž Buffala však, po krátké zastávce na Wright-Patterson AFB, prototyp dorazil v žalostném stavu. Konstrukce, která odolala osvobození, nájezdům lovců suvenýrů i hrubému zacházení během námořní přepravy byla definitivně a neopravitelně poškozena ve chvíli, kdy při vykládání spadla z korby nákladního vozu a došlo k nevratnému poškození jeho geometrie. Inženýři Bell Aircraft se však rozhodli i tak P.1101 opravit a použít alespoň jako technologickou vývojovou maketu pro vývoj vlastní konstrukce založené na P.1101, známé též jako Bell X-5. Na prototypu tak bylo zkoušeno zavěšení a kapotáž proudového motoru Allison J-35-A-17A, mechanismus přestavení křídel i během letu, nové americké vybavení kokpitu a jeho ergonomie a jako dědictví německého vývoje byl opakovaně vystaven a prezentován i s maketami zbraní navěšených vně boků trupu (6x Mg-151 ráže 20 mm nebo 4x MK-108 ráže 30 mm). Po úplném technologickém vytěžení, byl nakonec prototyp v roce 1952 definitivně sešrotován.


A jeho dědictví? Na bázi konstrukce P.1101 postavený Bell X-5 se stal prvním letounem na světě s plně měnitelnou geometrií křídel. Vzniklé dva prototypy (50-1838 a 50-1839) úspěšně otestovaly nejen revoluční technologii změny šípu křídel, ale již v roce 1944 předpovězenou citlivost na nízké rychlosti a následně objevené nebezpečné vlastnosti P.1101/X-5 ve vývrtce, které vedly 14.10.1953 na Edwards AFB ke katastrofě jednoho z prototypů. Letoun byl na maximálním šípu křídla (60°) přiveden do vývrtky, která však záhy přešla do nezvládnutelné ploché vývrtky (X-5 měl jen omezeně kompenzované změny těžiště při změně geometrie křídla) a ta pohřbila jak prototyp 50-1839, tak i zkušebního pilota maj. Raymonda A. Popsona, kterému se z letounu nepodařilo katapultovat.


Druhý prototyp byl na Edwards AFB provozován až do roku 1958 (testy měnitelné geometrie křídel byly úspěšně ukončeny 1955 a letoun následně sloužil jako cvičný a podpůrný) a dnes je vystaven zavěšený v muzeu National Museum of the United States Air Force na Wright-Patterson AFB v Daytonu, Ohio.


Francouzi využili technologických znalostí získaných ze zabavené dokumentace při konstrukci vlastních letounů a ačkoli nevyužila získané podklady ke stavbě vlastního analogu P.1101 / X-5, byli informace analyzované oddělením DTP (Direction Technique et des Programmes) institutu ONERA (Office national d'études et de recherches aérospatiales) využity k celé řadě studií aerodynamických koncepcí a teoretických konstrukcí pro vývoje letounů s měnitelnou geometrií křídla včetně rozpracování konceptu vlastního námořního palubního letounu po vzoru amerického programu TFX (z něj se nakonec zrodil General Dynamics F-111 Aardwark), který byl následně dopracován firmou Avions Marcel Dassault jako MD.800 a v květnu 1964 nabídnut v rámci programu DAFNE francouzskému námořnictvu jako nový stíhací letoun pro letadlové lodě třídy Clemenceau. Praktického využití se potom získané poznatky uplatnily opět u firmy Dassault a to při práci na společném programu BAC/Dassault AFVG a při konstrukci a testech Dassalut Mirage G a konceptu Dassault Falcon 75.


Stavebnice

Firma RS Models modelářům předkládá první stavebnici Messerschmittu P.1101 v měřítku 1/48 dostupnou široké veřejnosti a to hned ve třech přebalech:

  • 48009 Messerschmitt Me P.1101
  • 48010 Messerschmitt Me P.1101 "Nightfighter"
  • 48011 Messerschmitt Me P.1101

Poznámka: Pro recenzi byla poskytnuta stavebnice 48009 Messerschmitt Me P.1101, ostatní změny v dalších přebalech odlišných od 48009 jsou zmíněny dále...


V tuhé kartonové krabici s efektním boxartem P.1101 ze stavu 1./JG1 (poklona výrobci za dnes už málo viděnou odvahu použít úplný marking) úspěšně útočící řízenými střelami Ruhrstahl Ru-344/X-4 na Boeing B-29 (autorem je J.Wrobel) najdeme dva rámečky z s 67 díly z tmavě šedého plastu, průhledný překryt kabiny, návod a aršík obtisků. Rámečky jako takové jsou univerzální pro všechny tři přebaly, přebal 48010 je dále doplněn o planžetu leptů se závěsy a konstrukcí radiolokátoru FuG 218 „Neptun“ Ze stavebnic lze mimo zmíněného doplnění antén radiolokátoru postavit jak původní provedení P.1101 s konvenčními ocasními plochami (48010 a 48011), tak i provedení s variantně projektovanými ocasními plochami s nesenou VOP (T-tail, 48009).


Jak už bylo řečeno, díly stavebnice jsou vylisovány z tmavě šedého plastu a opatřeny velmi jemným, ale ostrým rytím. Vzhledem k tomu, že stavebnice je vyráběna technologií short-run, je třeba počítat s určitým mírným začišťováním hran nebo nedokonalostí při lisování (například mírné průhyby na bočních plochách závěsníků), nicméně nejde o nic, co by si vyžadovalo nějak drastické tmelení nebo zásah do stavebnice (v podstatě jediným významným místem kde je skutečně viditelný nedostřik je střední díl dýzy, ve kterém je velká dutina – nabízí se buď náhrada dílu novým vyrobeným svépomocí nebo přetmelení dvousložkovým tmelem a vybroušení, který postup kdo zvolí je jen na něm) . Velkou bolestí stavebnice jsou nicméně technologické "špunty" po vyhazovacích prvcích formy, které jsou bohužel mnohdy umístěny v místech, kde je bude nutno odbrousit a opravit původní povrch – boční stěny kokpitu, sací kanál vzduchu k motoru, podvozkové šachty (zde je nutno počítat i s potřebou obnovení naznačené konstrukce), kryty podvozku, atd...


Cenou za univerzálnost stavebnice je skutečnost, že na ocase jsou pro klasické ocasní plochy předlisovány i usazovací patky, které je nutno u T-tailu obrousit a zatmelit štěrbinu pro jejich usazení.


Vzhledem k tomu, že stavebnice podle všeho nejvíc odpovídá plánovanému sériovému provedení P.1101 v rámci LW46/WI/... jak kdo chce, je konstruována v podobě s výtokovou dýzou odpovídající motoru HeS-011 a nikoli Jumo 004B z dochovaného prototypu. Stavitelé stavebnice 48011 v níž je marking i na "dochovaný prototyp", tak tuto část budou muset přepracovat buď do podoby Jumo 004B (například využitím resinové výtokové dýzy pro Me-262 s pro Jumo 004B typickou "hruškou" nebo ponechat široké ústí a nahradit střed tak, by odpovídal motoru Allison J-35-A-17A), dále přepracovat přechod křídla a trupu aby vznikla štěrbina pro zatažení křídla při přestavení na vyšší úhel šípu.


Na fantazii modeláře je i umístění výzbroje, kterou výrobce řeší pouze dvěma zářezy na hraně vstupu vzduchu k motoru bez servisních krytů zbraní nebo otvorů pro vyhazování prázdných nábojnic na bočnicích trupu, které bude potřeba dále domyslet a dorýt (inspirovat se lze například umístěním a pozicemi poválečných maketam zbraní na P.1101 v USA). Domácí šrotoviště potom jistě doplní některé detaily do jinak pěkného kokpitu jako jsou poutací pásy (měly by být shodné jako na Me-262), zaměřovač (taktéž z Me-262), atd...


Stavebnice nabízí i podvěsnou výzbroj v podobě dvou odhazovatelných přídavných nádrží a dvou řízených střel Ruhrstahl Ru-344/X-4, které jsou sice velmi pěkně provedeny a vybaveny detailně provedenými závěsníky, leč na dílech křídla chybí vyznačení pozic pro jejich umístění, tedy bude třeba opět použít kvalifikovaný odhad (návod přesnou polohu neupřesňuje) a dle něj závěsy umístit, případě upravit tak, aby lépe lícovaly k prohnutému povrchu křídla.

Průhledný díl překrytu kabiny je ve stavebnici pouze jeden s přiměřenou tloušťkou a dobrou průhledností bez významnějších optických deformací nebo "rybího oka". Překryt je vylisován v zavřené poloze, nicméně neměl by být větší problém s jeho pečlivým rozříznutím a stavbou v otevřené poloze – pro zájemce doplňuji, že překryt se otvíral obdobně jako u Me-262, tedy měl vpravo odklopnou střední část.


Návod

Návod je vytištěn na lesklém křídovém papíře velikosti cca A5, přičemž v deseti krocích bezpečně provede modeláře celou stavbou včetně nutných úprav ocasu (8A/B). Jediná viditelná chyba je ve výše popsaném umístění pozic závěsníků, které je pouze schematické a navíc provedené tak, že závěsníky mají být kolmo na náběžnou hranu křídla – což je přirozeně chyba. V návodu rovněž chybí poznámka o umístní zátěže do přídě modelu, ale vzhledem k jeho konstrukci a poloze hlavního podvozku je otázkou, zda bude zátěž skutečně nutná – to lze posoudit až při samotné stavbě.


Obtisky

Obtisky jsou vytištěny ostře, bez viditelných vad soutisku nebo přetisku a to včetně popisek. Umožňují postavit vždy tři kamufláže. Hákové kříže na SOP jsou nabízeny v půleném provedení.


Poznámka: Scan dokumentuje skutečnou kvalitu obtisků ze stavebnice 48009, obtisky pro stavebnice 48010 a 48011 jsou ze stránek výrobce


Zbarvení

Každý z přebalů stavebnice obsahuje tři varianty zbarvení.


  • 48009
    1. Messerschmitt P.1101, 1./JG51
    2. Messerschmitt P.1101, 9./JG52 (podle srdíčka a nápisu Karaya na SOP nejspíš stroj maj. Ericha Hartmanna)
    3. Messerschmitt P.1101, Československo
      Poznámka: U markingu 3 návod obsahuje chybu v barvě, kdy se mezi bokorysem a půdorysem prohazují hnědá a tmavě zelená pole
  • 48010
    1. Messerschmitt P.1101, NJG1
    2. Messerschmitt P.1101, NJG3
    3. Messerschmitt P.1101, testovací letoun, Velká Británie
  • 48011
    1. Messerschmitt P.1101, 9./JG54
    2. Messerschmitt P.1101, 4./JG51
    3. Messerschmitt P.1101, ukořistěný prototyp
      Poznámka: U markingu 3 platí připomínky pro přepracování do podoby P.1101 V1 ukořistěné USA a využité u Bell Aircraft jak uvedeno výše. Uvedený marking je čistě WI, v reálné podobě P.1101 V1 nejspíš nikdy nenesl znaky USAF ani číslo na SOP, zcela jistě nenesl německé znaky, natož hákový kříž v jakékoli kombinaci. V Oberammerau byl podle všeho bez nátěru jen v barvě původního konstrukčního materiálu, v USA byl potom přestříkán bílou barvou, ale opět bez znaků a i bez nápisu P.1101 V1 na přídi, ten byl podle všeho opět jen v Oberammerau.

  • Závěr

    Stavebnice je vítaným přírůstkem pro všechny fanoušky LW46 a What-If ve všech podobách a ačkoli je stavebnice pojata především tímto směrem, po určitých úpravách ji lze využít jako základ ke stavbě reálné podoby P.1101 V1 ať už v podobě, v jaké byl nalezen v Oberammerau nebo v podobě, v jaké byl využíván jako základ pro vývoj a konstrukci Bellu X-5. A jak stavebně? Uvidíme…


    Pro zájemce pro podklady lze doporučit níže uvedené velmi pěkné shrnutí vývoje i využití s množstvím originálních fotografií prototypu i Bellu X-5


    http://www.luft46.com/mess/mep1101.html#component%20breakdown


    Redakce ModelWebu děkuje firmě RS Models za poskytnutí vzorku k recenzi.


    Rubrika Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček, RS models | Bez komentářů

    Komentáře

    Napsat odpověď.

    Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.