1/48 Albatros D.III – Weekend Edition – Eduard

25.9.2016 - 1 756 přečtení

albatros_dIII

Myslíte si, že Rudý baron sestřelil nejvíc nepřátel v trojplošníku? Opravdu?

Jeden a půl křídla v německém podání

Ondřej 'Ondrouš' Mokrý

Název: 1:48 Albatros D.III Eduard Weekend
Měřítko: 1/48
Výrobce: Eduard
Kat. číslo: 8438

Úvod a trocha historie

albatros_dIII

Asi bychom těžko hledali mezi čtenáři někoho, kdo v životě neslyšel jméno Manfred von Richthofen, neboli Rudý baron. A s největší pravděpodobností nám při zaslechnutí tohoto jména bleskne hlavou obrázek rudého trojplošníku, který se stal jednou z ikon soubojů Velké války. Rudý baron a jeho trojplošník jsou prostě legendární spojení, ale jak už to tak bývá, ne vždycky se dostane ocenění tomu, kdo odvedl největší díl práce. Ze svých celkových osmdesáti sestřelů dosáhl Manfred von Richthofen většiny právě v kabině Albatrosů D.III.

Společně s S.E.5a a Spadem VII patřil Albatros D.III ke skutečným dělníkům války a byl páteřním typem německého letectva od první poloviny roku 1917. Při jeho uvedení do služby předvedli Němci obdivuhodnou předvídavost, protože jeho vývoj začal jen krátce poté, co na frontu dorazil jeho předchůdce, Albatros D.II, který v té době technicky výrazně překonával všechny spojenecké typy. Němci se tím nenechali ukolébat a pustili se do dalšího vývoje s tím, že spojenecká odpověď na sebe nenechá dlouho čekat.

Se svým předchůdcem měl D.III společnou většinu prvků, včetně velmi pokrokově řešeného aerodynamického trupu potaženého překližkou. Hlavní změny doznala nosná soustava, kdy byla klasická dvojplošná koncepce D.II nahrazena sesquiplánem, neboli jedenapůlplošníkem. Dolní křídlo bylo výrazně menší než horní a bylo s ním spojeno jen v jednom bodě vzpěrou ve tvaru V. Konstruktéři se zjevně nechali inspirovat francouzskými Nieuporty, které disponovaly impozantní obratností. Nová křídla skutečně zlepšila obratnost i u Albatrosu D.III, zvýšila se také stoupavost a výrazného zlepšení doznal i pilotův výhled směrem dolů.

Stejně jako všude jinde však platí "něco za něco" a nová konfigurace křídel se zároveň měla stát Achillovou patou nových strojů. Jak už jsme zmínili, dolní křídlo bylo k hornímu uchyceno jen v jednom bodě, což způsobovalo problémy s pevností nosné soustavy i u podstatně lehčích Nieuportů.

U těžších Albatrosů mohly při ostrých manévrech a při střemhlavém letu vysokou rychlostí působit na dolní křídlo takové kroutící síly, že mohlo dojít až k jeho zborcení. Na plné vysvětlení těchto potíží tehdejší znalosti a technické možnosti nestačily (mimochodem, skutečně kompletního vysvětlení se podařilo dosáhnout až v době, kdy bylo k dispozici počítačové modelování), takže piloti dostali pouze rozkaz vyhýbat se manévrům s vysokým přetížením a dlouhotrvajícím střemhlavým letům.

Navzdory této slabině byl Albatros po velmi dlouhou dobu hlavním stíhacím typem ve výzbroji německého letectva, výroba běžela v továrnách Albatros a OAW a celkem dala 1340 strojů. O významnosti typu svědčí i to, že se dočkal licenční výroby u rakousko-uherského spojence (Albatros Oeffag).

Pro výrobce stavebnic jsou Albatros D.III rozhodně atraktivní předlohou díky velkému množství vyrobených kusů a pestrosti dostupných kamufláží. Není proto překvapením, že se mezi reedicemi Eduardích chmelnic objevuje i Albatros v edici Weekend.

Náhled do krabice

Weekend edice zůstává věrná svému jménu, takže v krabici najdeme opravdu jen to nejnutnější ke stavbě - dva rámečky plastových dílů a aršík obtisků.

Můj dojem z výlisků je tentokrát bohužel trochu rozporuplný. Zatímco povrch dílů jako poloviny trupu je skutečně krásný, na jiných dílech je znát, že formy už mají něco za sebou. Jako příklad se hodí palubní deska s rozplizlými detaily, magneta, která jsou na tom dost podobně, nebo výfuk s dost znatelnou dělicí rovinou a krupičkou.

Nic z toho samozřejmě nejsou záležitosti, se kterými by si schopný modelář neporadil, podle mě ale stojí za zmínku - pokud se těchto nešvarů budete chtít zbavit, o víkendovou stavbu se nejspíš jednat nebude.

K dispozici jsou obě varianty horního křídla s chladičem v ose trupu i s chladičem posunutým napravo (pozdější provedení dané zkušenostmi z pole, protože u chladiče umístěného v ose trupu hrozil v případě poškození únik horké kapaliny přímo do obličeje pilota), z nichž však použijeme pouze pozdější provedení.

Prověšení plátna na křídlech a ocase se mi velmi líbí, tohle Eduardi prostě umí. Na horním křídle se opět objevuje nešvar, který jsem zpozoroval už na dřívějších chmelnicích, tedy "šupinkovatění" na povrchu, pravděpodobně vzniklé při chladnutí plastu, tentokrát jsem tento jev ale našel jen na jednom místě a neměl by způsobovat žádné komplikace. Na pár místech na spodním křídle jsem také narazil na několik kazů, pravděpodobně způsobených stářím forem, s těmi si ale poradíme pomocí surfaceru a pár tahů brusným papírem.

Vnitřní konstrukce trupu je ztvárněna dostatečně, to samé platí o rytí na polovinách trupu a servisních krytkách. Musím se přiznat, že při prohlížení dílů trupu jsem se přistihl, jak si představuji sám sebe, jak po nich "rozšmrdlávám" olejovou barvu a vytvářím strukturu dřeva. Menší komplikace se dají očekávat při odstraňování stop po dělení polovin trupu, které půjdou přes krytky na spodku trupu a přes výztužný pás mezi podvozkovými nohami, tady nebude broušení úplně jednoduché.

Proměnlivá je bohužel kvalita drobných dílů. Velmi se mi líbí nábojové schránky, přijatelně jsou odstříknuté i kulomety (i když v tomhle měřítku bude přesvědčivějším řešením sáhnout po zoomové sadě s leptanými chladicími plášti). Jiné díly, jako již zmíněný výfuk, mají bohužel na povrchu krupičku a najdou se i otřepy a dělicí rovina. Rozplizlostí detailů trpí přepínače na palubní desce a konektory kabelů na magnetu (oboje bude naštěstí na hotovém modelu vidět minimálně). Asi nejslabším dílem z celé stavebnice je podle mě hlavice kniplu, která je díky přesazení horkým kandidátem na nahrazení.

Sedadlo pilota je tvarově povedené, pouze by si zasloužilo ztenčení hran, aby nepůsobilo tak pancéřovaným dojmem, aktivnější jedinci ještě dovyrobí kožený podsedák např. z Magic Sculpu nebo Miliputu.

Návod

Za návod musím Eduardy naopak pochválit, v jednotlivých krocích jsem nenarazil na žádnou nejasnost a pokud není poloha jednotlivých dílů jasná z jednoho zobrazení, je přidáno další z jiné perspektivy, které nejasnosti vylučuje. Součástí návodu je i čelní pohled, který nám pomůže při nastavení správného vzepětí dolních křídel.

Mezikřídelních výpletů není mnoho a díky přehlednému schématu v návodu bude k úspěšnému dokončení zbývat jediná věc - promyslet si správný postup jejich lepení. Pokud budete stavět kamufláž A, tedy letoun Wernera Vosse, jedna poznámka pro detailisty - tento exemplář měl dvojici výztužných lanek navíc - vedla od ukotvení zadní svislé mezikřídelní vzpěry do horního křídla směrem k čumáku.

Když už jsme u kamuflážních schémat, rovnou se na ně podíváme. Na výběr máme ze dvou možností, z nichž obě budou ve vitríně pravděpodobně dost vyčnívat.

Pokud byste tápali ohledně výběru těch správných barev, podívejte se na stránky českého výrobce autentických odstínů z Velké války Drooling Bulldog. Já sám je už delší dobu používám, a to k maximální spokojenosti, takže u jednotlivých schémat uvádím i doporučené odstíny.

Kamufláž A

Kamufláž A představuje stroj Wernera Vosse od Jasta Boelcke v jeho finální podobě z května 1917, tedy se svastikou na trupu uprostřed vavřínového věnce s modrou stužkou a třemi červenými srdci na hřbetu a bocích trupu.

Není bez zajímavosti, že tento stroj opustil továrnu ještě s raným provedením horního křídla s chladičem v ose trupu, které bylo až později v polních podmínkách vyměněno za křídlo s chladičem posunutým vpravo. Můžete si tak postavit i dřívější provedení stejného letounu, pokud použijete dřívější provedení křídla a upravíte Vossovy osobní insignie - v době před výměnou křídla nesl nejdříve svastiku bez vavřínového věnce a srdce pouze na bocích trupu. Vavřínový věnec byl pravděpodobně na bok trupu přidán po velmi krátké době, takže možná podoba insignií je i svastika + vavřínový věnec + 2 srdce.

Drooling Bulldog barvy:

Kamufláž B

Kamufláž B představuje jeden z nejčervenějších strojů Manfreda von Richthofen, a to D789/17, u kterého byly celý trup a horní plochy křídel přetřeny červenou barvou.

Jelikož červená barva špatně kryla, prosvítaly pod ní jak kříže výsostného označení, tak i původní kamuflážní pole, což nabízí zajímavé možnosti povrchové úpravy. V návodu je tento stroj zobrazen bez motorových plechů (bohužel se mi nepodařilo dohledat, z čeho autor vycházel).

Pokud se nechcete pouštět do rozsáhlých úprav, od odstranění motorových plechů rozhodně odrazuji, protože by to obnášelo víceméně kompletní dotvoření vnitřku motorového prostoru, výrazné doplnění dalších detailů a kompletní odfrézování čela trupu (nemluvě o náhradě motoru - plastový v zakapotované podobě dostačuje, v odkryté podobě už o tom silně pochybuji).

U půdorysného obrázku Richthofenova Albatrosu si nejsem jistý, co přesně chtěl autor říct tím, že na některých místech například bílá barva nejen pod červenou prosvítá, ale není přetřena vůbec.

Celkově mi šmouhatost červeného nátěru připadá dost přehnaná, finální ztvárnění na modelu je ale na uvážení každého jednotlivce.

Drooling Bulldog barvy:

Obtisky

Obtisky jsou tradičně velmi dobré s perfektním soutiskem, povedly se i budíky a drobné popisky.

Jak už je u Weekendů tradicí, jsou součástí obtisků i poutací pásy, které bych doporučoval nepoužít a spíše vyzkoušet novinku - ocelové pásy (recenze na ModelWebu) nebo lepty ze zoomové sady (viz. níže).

Závěr

Rozhodně nechci, aby předchozí řádky vyzněly přehnaně kriticky - Albatros rozhodně je dobrá stavebnice, ale přece jen už má svoje léta, takže s pár úpravami a vylepšeními je třeba počítat.

Jako první chmelnici bych ji nováčkům v této oblasti modelařiny sice doporučit nemohl, ale s pár úpravami rozhodně vznikne krásná zmenšenina jednoho z nejpohlednějších letadel Velké války.

Zoom lepty

Název: Zoom Albatros D.III
Měřítko: 1/48
Výrobce: Eduard
Kat. číslo: FE793

K weekendové stavebnici si můžeme pořídit leptanou sadu Zoom, sestávající z jedné planžety kombinující nebarvené a barvené lepty k vylepšení interiéru i exteriéru.

I když se cena leptané sady nebezpečně blíží ceně samotné weekendové stavebnice, z mého pohledu za pořízení opravdu stojí.

Co se na finálním vzhledu modelu pozitivně projeví nejvíce, jsou podle mě perforované chladicí pláště kulometů, páky natahování závěrů a leptaná ramena ovládání výškovky (plastová jsou svou tloušťkou spíše za hranicí přijatelnosti), na modelu nám navíc přibudou žaluzie chladiče včetně ovládací páčky, které v samotné stavebnici nijak řešeny nejsou.

Co se týče exteriéru, je z mého pohledu jen škoda, že se nenašlo místo na leptané krytky a kování na trup, výsledek by nejspíše výrazně ostřejší a přesvědčivější.

Interiér pak vylepšíme leptanými detaily na boky trupu a páčkami přepínačů (ty si opravdu vylepšení zaslouží), lemy budíků a několika dalšími detaily na knipl. Hlavním plusem jsou ale pásy, které dojem z vnitřku kokpitu posunou znatelně výše.

Na některých dílech mě zarazilo "přesazení" při leptání, na fotografiích je viditelné zejména na očkách pro výplety a na pákách natahování závěrů, pouhým okem však naštěstí není v podstatě vidět.

Ondřej 'Ondrouš' Mokrý

Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za poskytnutí vzorků pro recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Doplňky, Letadla - Náhledy do krabiček | 2 komentářů

Komentáře

2 odpovědí k článku “1/48 Albatros D.III – Weekend Edition – Eduard”

  1. Michal Vyparina napsal:

    Díky za pěknou recenzi.

  2. Jaroslav "Sheya" Šebek napsal:

    Souhlasím, takhle si představuju poctivou recenzi.

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.