10.5.2016 Petr 'DeSnek' Pastera - 2 616 přečtení

Když Wingnut Wings přišli se sérií reedicí svých stavebnic pod názvem "Dualisti", myslel jsem si, že nikdo nevymyslí lepší marketingový tah pro prodej svých osvědčených stavebnic. A mýlil jsem se. Eduard opět přidal svou obvyklou a zde zcela nečekanou přidanou hodnotu...

Vzestup bublinových překrytů...

Petr "DeSnek" Pastera

Model: The Rise of Bubbletops (Limited edition)
Katalogové číslo: 11100X
Řada: EduArt
Měřítko: 1:48
Výrobce: Eduard

Úvodem

Již v záhlaví jsem naznačil existenci originální myšlenky nové řady limitek firmy Eduard. Nabušená, ba přetékající bedna, plná až po okraj výlisky a doplňky na dvě letadla, to už tu bylo - dualcombo - ale tentokráte to nejsou dvě stejná letadla, ale přímo dva protivníci. A kdyby jste chtěli říci, že už to tu taky bylo (u Wingnut Wings a jak mi bylo v průběhu psaní článku sděleno, ani WnW nebyli první, Airfix prý to tak dělá "dávno", o Frogu nemluvě), tak Vás rád vyvedu z omylu - nebylo.

K limitce EduArt od Eduardu dostanete naprosto neskladnou papundeklovou obálku velikosti A2 a v ní, pro přepravu uschovanou, reprodukci box-artu z krabičky na tvrdém papíře o velikosti A2, určenou k zarámování a zavěšení na stěny modelářova kutlochu. Tedy, ti nezadaní z nás si tento box-art určitě rádi zavěsí do obývacího pokoje nad televizi nebo nad postel. My ženatí tak jistě provokovat nebudeme...

Obsah balení

První limitka EduArtu je vydána pod pod krycím názvem "The Rise of Bubbletops", který toho moc nenaznačí. Teprve bližší seznámení s obsahem řekne, že rozměrově klasická eduardí krabice, tentokráte s celoplošným box-artem obsahuje dualcombo Spitfiru Mk.XVI a Fw 190D-9 v měřítku 1/48. A patrně díky obsahu Spitfire Mk.XVI dostala limitka tak nic neříkající krycí název, nicméně při dalším zkoumáním (a hlavně "nakopnutím" od kolegy) zjišťuji, že i jeho protivník Fw 190D-9 je osazen pozdějším, tedy také vyklenutým překrytem kabiny.

Při detailnějším prohrabání opravdu přeplněné krabice, naleznete rámečky Eduard na již vydané a úspěšné stavebnice, obtisky natištěné v Itálii u firmy Cartograf s jedním markingem pro každé z letadel, barvené leptané díly a krycí masky pro oba letouny.

A teď ta samostatná A2 papundeklová obálka. To je to, co dělá EduArt EduArtem. Ke stavebnici totiž neoddělitelně patří také bonus v podobě tištěné reprodukce kresby od japonského malíře Koike Shigeo. A zde je nutno podotknout, proč je zde pro každý model jenom jedna kamufláž... Jistě Vám to došlo, že jsou to přesně ty kamufláže z kresby. Takže stavitelé si mohou nejenom pověsit reprodukci box-artu na zeď, ale také si pod ní vystavit aktéry vzdušného souboje a před případnými návštěvami se patřičně naparovat.

A co víc, firma Eduard vydala tuto limitku pouze v omezeném množství 999 kusů. Je to tedy pro sběratele raritek mezi stavebnicemi jistě další srdcová záležitost, stejně jako limitované Royal Classy. Zde můžeme jenom litovat, že krabice nebo tisky nejsou číslovány. Každý by se jistě rád honosil svým číslem... Pro mne to je u Royal Classů 999 (tedy až na poslední číslovaný Royal Class, kde toto "moje" číslo bylo spolu s ostatními magickými čísly draženo).

Pan Šulc na českých fórech trpělivě vysvětloval, že firma Eduard od číslování ustoupila pro vysokou pracnost. Ale... takováto jedinečná záležitost, která víc než, zájem modeláře si postavit modely, láká právě svou jedinečností, by si zasloužila také jedinečné číslování na štítku, tak jako to měly první Royal Classy.

Berte to prosím všichni jako můj osobní názor fandy do Eduarda. Sběratelé by jistě byli ochotni zaplatit o 50-100 CZK více za raritku s jedinečným číslem či přímo štítkem. Časem se to muže stát velmi dobrou investicí (neboť sběratelé jsou havěť nesmrtelná). Navíc pro vlastní stavbu - pokud už se k ní sběratel odhodlá - si může koupit přerostlé stromy nebo weekendy ne? A dekály nebo masky se dají udělat nebo sehnat jinde.

Návod

1/48 Spitfire Mk.XVI AUoJ

Firma Eduard zabalila do bedny kompletní výlisky pro Spitfire Mk.XVI s nízkým hřbetem označované jako Bubbletop, tedy vodítko pro dekódování toho tajemného názvu. Kvalita výlisků je stále stejná. Není co vytknout, není co kritizovat. Ale zkuste si přečíst názory jiných:

• 1/48 Spitfire Mk.XVI Profipack – Eduard
• 1/48 Supermarine Spitfire Mk. XVI – Eduard

Spitfire Mk.XVI AUoJ (TB886) - předloha

Snažil jsem se pátrat po předloze, protože autoři návodu proti Eduardímu zvyku dodali jenom suché informace o letounu a jeho pilotovi - cituji z návodu: Spitfire Mk.XVI, TB886, pilotovaný F/L Billem Harperem, No. 421 Squadron RCAF, konec dubna, květen, 1945. To je poněkud suché ne?

Takže 421 Squadron RCAF spolupracovala v roce 1945 na osvobození Holandska před tím, než byla přesunuta do Německa. Před koncem války si připsala víc jak 90 vítězství.

Takže co mi řekl strejda Google? Mno hlavně to, že registraci RAF AUoJ nesly (nese) tři letouny. Úplně první letoun nesl neznámé sériové číslo a byl odepsán. Druhý letoun měl sériové číslo TB886 (tento je v dekálech), ten restaurovaný a stále létající má sériové číslo SL721. Také kamufláže se liší. O prvním letounu nevíme nic, druhy TB886 nesl bílý nápis "Dorothy II" na počest pilotovi manželky. Rekonstruovaný "War bird" letoun nese na levé straně krytu motoru emblém hlavy indiána.

Kupodivu lze na internetu dohledat poměrně hodně fotek na TB886. Dokonce se traduje, že tento letoun je jeden z nejvíce fotografovaných kanadských Spitfirů. A po hodně dlouhém hledání jsem i našel důvod. F/L Bill Harper byl první kanadský pilot, který měl možnost pilotovat právě tento typ Spitfire Mk.XVI s nízkým hřbetem a bublinovým překrytem kabiny.

Takže ještě chvilka hledaní na strejdovi a je to...??? - F/L Bill Harper byl pilotem "indiánské" 421. Squadrony, která se probojovala z Anglie přes Francii, Belgii, až do Německa během druhé světové války.

Poznámka: Byl to Bill nebo William? Trocha nepřesnosti jako vždy. Po dalším krátkém hledání zní odpověď, že pilotem byl William "Bill" Harper. Jméno Bill je totiž zkrácenina jména William.

Letoun AUoJ (TB886) byl jeho osobní, ale také ne jeho první s touto imatrikulaci (AUoJ). První letoun této imatrikulace dostal při hloubkovém náletu na železniční seřaďovací nádraží blízko německého Oldenburgu dne 12. dubna 1945 několik těžkých zásahů do křídla i trupu. Jedna ze střel zasáhla i rádio. Přesto pilot Bill Harper dolétl na 175 mil vzdálenou základnu a úspěšně přistál. Nicméně první letoun AUoJ byl odepsán.

Jeho další letadlo, také nesoucí imatrikulaci AUoJ dostal o 8 dní později. Jeho sériové číslo je to naše (TB886). Pilot si pro štěstí namaloval na levý bok jméno své manželky a pro štěstí číslovku II. Dle podkladů to vypadá, že Dorothy II byla pravděpodobně nejvíce fotografovaným Spitfirem v kanadských službách. Emblém Squadrony 421 na všech nalezených fotkách z WWII chybí. V nalezených pramenech se uvádí, že důvodem byl nedostatek samolepek s emblémem hlavy indiána, symbolem 421. squadrony RCAF.

Schéma, které Eduard uvádí, je dle mého názoru dostatečně doložené. Pokud máte pochyby, přikládám i dohledané fotografie.

Spitfire Mk.XVI AUoJ (TB886) - návod

Při pročítání českých modelářských fór jsem narazil na jedno upozornění na chybu v návodu a pro jistotu jej uvádím i zde. Ve schématu popisek na Spitfire Mk.XVI je špatně uvedena pozice popisky číslo 50. Umístění na kryt nábojů je špatně má být nad kolem, a u křídel s boulema nad kolem postrádá smysl, neb tam už policajt od podvozku nebyl. Takže shrnuto a podtrženo ... S popiskou 50 si nelámejte hlavu!

Dále mi vadí v návodu znázorňovaná spára (linka) mezi díly L17/L18 (horní kryt motoru) a díly L8 a L9 (spodní kryt motoru).

1/48 Fw 190D-9 žlutá 11

Základem stavebnice modelu Fw 190D-9 jsou opět osvědčené výlisky firmy Eduard Fw 190D-9 v měřítku 1/48. Jedinou změnou, kterou jsem zaznamenal je logická změna označování výlisků. Dle dostupných informací je toto "normální" funkce forem - tedy možnost nahrazení písmenného kódu pro rámeček. Z čehož tedy usuzuji, že tyto rámečky jsou další reinkarnací původních forem na Fw-190D-9.

Klobouk dolů, nikde nic. Tedy hledejte pardálové, ale... nikde žádné zhoršení kvality proti původním "novinkovským" výliskům.

• 1/48 Focke-Wulf Fw 190D-9 late ProfiPACK od Eduarda
• Focke-Wulf Fw 190D Camouflage&Markings JaPo
• 1/48 Fockewulf Fw-190D JV-44 Limited Edition Dual Combo - Eduard
• 1/48 Eduard Focke Wulf Fw 190D-9 ProfiPACK - stavební recenze

Fw 190D-9 žlutá 11 - předloha

Řeknu Vám, že žlutá 11 se pro mne stala duchem. Vím, že byla, vím, že jsou na ni 3 fotky, ale žádná písemná zmínka, žádný konkrétní pilot. Ani datum setkání se Zeměkoulí. Je to vůbec možné? A k tomu ty dohady o správné rekonstrukci zbarvení.

Co vím, je možné výrobní číslo... W.Nr.4006xx a co víc, dle všech tří fotek měl při setkání se Zeměkoulí problémy s motorem, stopy sazí na trupu nad rámec normálního provozu a co hlavně, zlomen pouze jeden ze tří listů vrtule. Tedy zcela jednoznačný důkaz o zastaveném motoru a zcela jasném nouzáku.

Rekonstrukcí markingu žluté 11 se na internetu dá najít hodně.

• Camouflage and Markings - Focke-Wulf Fw 190
• Wing's Palette
• Wing's Palette

Za zajímavost a hodně diskutovanou věc lze považovat ztvárnění kamufláže horního křídla, kde Eduardi uvádí zcela jasný šedivý pruh na hodní i spodní straně křídla. Na již zmiňovaných fotkách je jasně vidět.

Po znovu přečtení článku o "Dlouhonosých Dorách" v REVI číslo 80, jsem si uvědomil, že záhada kamufláže spodních ploch Dor se dá aplikovat o diskutované kamufláži žluté 11. Základem teorie je prosvítání podkladové tedy základové barvy pod kamuflážními barvami. Vzhledem k tomu, že náběžná hrana a následné díly křídla byly pro laminární proudění zahlazovány a následně ošetřeny základovkou pro kontrolu, není důvod pochybovat o správnosti Eduardího kamuflážního schématu.

Obdivuji v tomto směru shodu předlohy se ztvárněním kamufláže pro model. Hlavně překvapuje tento "detail" i na box artu i vlastním velkém plátnu. Klobouk dolů. Eduardi mají u mne body za věrnost s předlohou.

Fw 190D-9 žlutá 11 - návod

Závěr

Firma Eduard řadou EduArt mě osobně opět připravila horké chvilky pro peněženku, protože si myslím, že tyto limitky má smysl si kupovat jako sběratelskou záležitost. Teď jenom přemýšlím, kam ten obraz pověsit a kam přijdou ty další. A hlavně, jak o tom přesvědčím holky.

Také se těším, že firma Eduard požádá i krásnou paní Kateřinu o krásný a neokoukaný EduArt...

Petr "DeSnek" Pastera
KPM Kaznějov

Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za poskytnutý vzorek k recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.