1/48 Supermarine Spitfire Mk. VIII – Eduard – stavební recenze

26.2.2015 - 3 813 přečtení

01.jpg

Čtvrtkový Spitfire IX, jednoznačně nejlepší model z produkce Eduardu, se dočkal svého následníka v provedení Spitfire VIII.

Dobře prořezané osmičky?

Roman "Randalf" Kresta

Model : Spitfire Mk.VIII
Výrobce : Eduard
Měřítko : 1/48
Kat. číslo : 8294X

Úvodem

Když před rokem přišel Eduard se svým pohledem legendu jménem Spitfire, byl to menší převrat, snad i revoluce. Dnes mám v ruce jeho následníka a podíváme se, jak to jde dohromady.

Pro testovací stavbu jsem zvolil edici Overtrees bez jakýchkoliv doplňků, které si snad vychutnám později. K lepení doporučuji použít hodně řídké lepidlo (např. i čistý toluen) nebo ještě lépe tzv. svařovací lepidlo, které se do spár jednoduše zapustí.

Začínáme

Většina rad a tipů, které vám předložím, vychází ze zkušeností se stavbou několika devítek a upozorním odlišnosti osmičky.

Stavbu doporučuji začít horní částí motorového krytu, kterou je dobré slepit zapuštěním lepidla z vnitřní strany a stiskem vygenerovat na horní straně malou "housenku". Takto to pak nechat proschnout až do konce stavby, kdy se snadno začistí a zaleští při minimálním poškození nýtování.

Většina dílů je v rámečku uchycená vstřikem, který zasahuje do roviny dělení. Osvědčilo se mi odříznutí žiletkovou pilkou, kterou položím na rovinu dělení a lehkými tahy vstřik oddělím a následně bez tlačení jen vahou brousítka začistím. Zbytek vstřiku, který jde mimo díl, začistím až po slepení dílů dohromady - je pak menší šance zaříznout do výlisku.

Interiér

Interiér je stejný jako u předchozí stavebnice, tudíž je svým rozsahem asi časově nejnáročnějším úsekem stavby. Ostatně obsahuje více dílů než některé kompletní stavebnice.

Sestava interiér je vyřešena elegantně a způsob rozpadu hlavních dílů dobře vytvoří oválný průřez trupem. Drobné díly kabiny se dolepují na spodní části boků, které se následně spojí přepážkami a konstrukcí pedálů s kniplem a uzavřou konstrukci do jednoho celku.

Doporučuji takto zkompletovaný interiér vsunout zespodu do slepeného trupu. Jde snadno, stačí překonat lehký odpor a interiér usadit v trupu. Poté stačí kolem bočnic zakápnout lepidlem a nechat vytvrdnout.

Pokud slepíte trup bez interiéru a budete se ho pokoušet zkusmo vsadit do již slepených křídel, uvidíte spáru v přechodu křídlo-trup. Nelekejte se však, právě vsunutím interiéru do trupu se tento roztáhne na přesnou míru a pak to sedne úplně přesně.

Stavebnice je připravena na provedení s otevřenou kabinou, pokud budete kabinu zavírat, je potřeba provést drobné úpravy odříznutím částí bočnic kabiny a použitím jiných dvířek. Řeže se jednoduše podle ztenčením plastu naznačených linií, řez je nutné začistit až k plné síle stěny trupu. Pro zavřenou kabinu se použijí "nižší" dvířka.

Oproti předchozí verzi výrobce doplnil třetí alternativu dvířek a to pro kombinaci odsunutého překrytu a zavřených dvířek.

Takto vypadá "ořez" pro zavřenou kabinu na devítce...

Podvozkové šachty

Druhé a poslední místo, kde narazíme na "LEGO" z mnoha dílu jsou podvozkové šachty. Ty se skládají jednoho společného a sedmi dílů na každou šachtu.

Sestavení šachet není náročné, je však třeba si ohlídat jednotlivé díly a jejich usazení podle návodu. Podvozková šachta pro kolo je z geometrického hlediska šikmý řez válcem a tím pádem je složitější konstrukce snahou dodržení reality, které se povedla.

Doporučuji po nalepení centrálního dílu postupně přidávat jednotlivé kusy nasucho a vždy jen lehce zakápnout do spár z vnější strany řídkým lepidlem.
Podle zvolené verze nezapomenout na případné odříznutí "rohu" podvozkové šachty a podle toho zvolit následně kryty podvozku.

Křídlo a chladiče

Než se dostaneme ke slepení křídla, je potřeba vlepit světla do spodní části, což u devítky nebylo. Oba díly jsem uložil nasucho, lehce přitlačil a opatrně zakápl lepidlem do spáry. Poté není od věci je z vnitřní strany natřít a vyvolat dojem odrazné paraboly a ve finále přetřít transparentním lakem odpovídající barvy.

Samotné slepení křídla je pak již jednoduché, stačí sesadit k sobě a opět mezi lepené plochy lepidlo zapustit.

Výrobce nově přidal i ostré koncové oblouky pro výškové verze, sedí dobře jako ty předchozí.

Doporučuji správné sesazení křídla hlídat podle osazení pro zbraně, ale konstrukce celkově vede dobře a sedí to.

Křidélka je vhodné dolepit až těsně před finalizací modelu, drží jen na závěsech (jako u originálu) a při manipulaci s modelem během stavby je snadné křidélka vylomit.

Chladiče v křídle sice na první pohled vypadají poněkud složitě, ale jejich sestavení je bezproblémové. Je nutné si ohlídat dvě věci - čela chladičů se u levého a pravého liší, což je v návodu dobře vysvětleno a musíme si ohlídat lícování boků a spodku chladiče, zde je drobná vůle a dno by mohlo "propadnout".

Klapka je volitelná v polohách otevřeno/zavřeno a je řešena variantním táhlem ovládaní klapky.

Chladiče se vsunou do křídla tak těsně, že drží i bez lepidla. Zakápnutí spoje to jen zajistí.

Trup

Slepení trupu samotného je asi tím nejjednodušším úkonem na celé stavbě.
Do přídě vlepíme uložení vrtule a před kabinu motorovou přepážku. Nesmíme zapomenout na malé díly interiéru, které se lepí do horní části kabiny.

Na pravé straně doplníme boční motorový kryt o bouličku, otvory jsou již zevnitř předlisované, stačí provrtat.

Pozornost je potřeba věnovat předním alternativním částem přechodu křídlo-trup. Opět se dají lehce usadit a z vnitřní strany zakápnout lepidlem. Volba verze s nebo bez bolí je vázána na použitý motor předlohy modelu, což se dá snadno ověřit na webu podle sériových čísel.

Druhé místo, kde je potřeba si dát pozor je příď trupu. Spodní část se sáním může vyjít širší než trup, což se dá snadno dosáhnout nadměrným přibroušením na styku polovin trupu.

V případě, že stavíte weekend nebo ovetress bez leptů, musíte se navíc poradit s otvorem sání, kde v reálu byla klapka a za ní mřížka, ale v plastu nic není, pouze v leptech. Já řešil odlišně od reálu síťkou z pytlíku od čaje.

Samotné slepení polovin trupu jsem začal odzadu, kdy po sesazení pevné části směrovky jsem postupně zapouštěl do spár lepidlo.

Šachta zatahovací ostruhy vygeneruje spáru, kterou je třeba zatmelit, obzvláště, pokud stavíte soutěžní model.

Sestavení ocasních ploch je jednoduché. Pohyblivá část výškovky je jeden díl, který se vsune do otvorů v pevné části VOP a uzavře malými díly, které celou sestavu zafixují a poté se vsadí směrovka.

Vychýlení kormidel, které model oživí, lze provést opatrným ohnutím kolíků a jejich následným zalepením. Ohnutí jsem prováděl přímo po zasunutí do pevné části.

Výfuky

Zajímavě jsou řešeny výfuky. Ty se skládají každý ze čtyř dílů, které po sestavení vlepí na svá místa a uzavřou horním krytem motoru. Složení sestavy výfuků taky vypadá na první pohled složitě, ale pokud začnete o dílu s vymezovacími kolíky, které zapadnou do výřezu v dílu s výfuky samotnými, nebude pak problém přilepit protikus a uzavřít bočním dílem.

Již dříve na devítkách jsem si s úspěchem vyzkoušel v jakém pořadí sestavit nabarvit výfuky samotné a okolní trup. Maskování trupu nebo výfuků jsem vyhodnotil jako zbytečně komplikované a při tom se řešení přímo nabízí - výfuky nalepit až téměř nakonec, kdy jsem pro stříkání kamufláže horní kryt přichytil maskolem, model nastříkal a finalizoval povrch.

Pak jsem kryt sundal, vlepil do trupu nabarvené a napatinované výfuky a následně horní kryt motoru přilepil napevno.

Zbraně

Vyústění zbraní z křídla, pokud jsme ho sesadili dobře, potřebuje drobné začistění dělící roviny a pak jen zasunutí kanónů a zaslepení druhé šachty.
Díky dlouhému kolíku se kanóny zasunou do křídla rovně a je zde minimální šance netrefit geometrii, ale preventivně pochopitelně ohlídat.

A totéž ze stavby devítky.

Podvozky, vrtule

Vrtule se skládá ze tří dílů, kužel, vrtulové listy a dno kužele. Sesazení je opět jednoduché, vsazení vrtule do dna je řešeno zámky.

Jednotlivé díly do sebe zapadají dobře, takže není problém je nabarvit ještě před sestavením, odpadne tak maskování a stavba rychle ubíhá.

Podvozkové nohy jsou v rámečku ve třech provedeních, oproti devítce jsou jedny nové. Nově v rámečku nalezneme i další verzi tlumiče bočních kmitů s jedním otvorem.
Kola jsou vhodně ze čtyř dílů - dvě poloviny disků i dvě poloviny pneumatiky - toto řešení je dobré z hlediska barvení bez maskování. Pravda, brassinové variace na téma vypadají o dost lépe...

Kryty podvozku je pro otevřenou verzi potřeba upravit a odříznout z nich malou část na styku s křídlem. Nezapomínejte na alternativní řešení podle úpravy šachty.

Pro výběr správné kombinace kol, disků a noh s tlumiči budeme věřit návodu, případně doporučuji foto konkrétního stroje, pokud existuje.

Máme téměř hotovo, zbývá překryt kabiny, pokud jej nelepíte jako já ještě před nástřikem a pak maskujete, a anténní sloupek.

Sloupek se skládá ze dvou částí, zvolil jsem postup, kdy jsem nejdříve do patky sloupku vlepil sloupek samotný a toto pak usadil na hřbet trupu. Finalizujeme pitotkou pod levé křídlo a víčkem nádrže před kabinou.

Shrnutí, poznatky a doporučení

  • Vtoky vystupují do dělící roviny a díky tomu minimálně narušují povrch, jen je musíme dobře začistit.
  • Model je až extrémně přesný, což by mohlo méně zkušeným modelářům dělat problémy. Asi bych Spita nevolil jako první model pro začátečníka.
  • Přestože díly lícují perfektně, při lepení je vhodné vždy předem nasucho díly sesadit.
  • Samotné lepení doporučuji provádět metodou zapouštění řídkého lepidla do spár, abychom se vyhnuli poškození povrchu vytečeným lepidlem.
  • Malé vytečení lepidla ze spoje je naopak vhodné u horní části krytu motoru - po jeho vytvrdnutí půjde dobře zabrousit s minimálním dopadem na povrch.
  • V případě šachet je dobré postupně přidávat jednotlivé díky nasucho a lepidlo lehce zapouštět do spár.
  • Výfuky lze díky konstrukci přídě vlepit až po finalizaci modelu, viz výše popsaný postup.
  • Síla stěny výlisků je menší než u předchozích modelů, proto s lepidlem decentně, ať si zbytečně nepřivodíme problémy s nadměrným naleptáním spoje nebo propadem materiálu.
  • Oproti devítce je několik změn, takže kdo je už máte v oku i ruce, počítejte s tím, že:
    - za opěrku hlavy nepatří regulátor (což se mi povedlo a pak jsem jej doloval z pod přilepeného překrytu),
    - ostruha je zatahovací a má vlastní nové díly,
    - na pravý kryt motoru patří boulička,
    - podvozkové nohy jsou více alternativní,
    - použitelné jsou všechny variace konce křídel
    - a křidélka jsou kratší.

Díly do sebe zapadají nachlup přesně, stavba probíhá rychle a bez záludností. Hrubou stavbu, až po přípravu na nástřik kamufláže, skutečně lze zvládnout za víkend.

48.jpg

Závěr

Je příjemné konstatovat, že Eduard se i u nových Spitfirů drží zavedené kvality a postupů známých z devítky a zbytečně neexperimentuje jak s modely, tak i s naší trpělivostí, jako například s porty u SSW nebo B.534...

Nikde nejsou stopy po vyhazovačích z formy na viditelných místech a není třeba se jimi při stavbě zabývat. Stejně tak propojení rámečků s díly je vyřešeno tak, aby co nejméně zasahovaly do povrchu modelu, což určitě zaslouží pochvalu.

Vedle přesnosti modelu a perfektních detailů nutno pochválit i dost vysoký stupeň blbovzdornosti, kdy jednotlivé díly stavebnice k sobě skutečně perfektně sedí a nehrozí tak chybné nalepení některé součástky - již při zkusmém sestavení na sucho vám odpor řekne jasně, že to tam "cpete" obráceně či úplně špatně.

Na druhou stranu nutno upozornit, že právě přesnost modelu může být past na nepozorné modeláře. Je tedy potřeba dobře hlídat sesazení jednotlivých dílů, protože model vám neodpustí ani malou nedbalost.

Odměnou za pečlivost a trpělivost vám bude jednoznačně nejlepší dostupný Spitfire Mk.VIII v měřítku 1/48.

Přeji pohodovou, ničím a nikým nerušenou stavbu...

Roman "Randalf" Kresta
MK Apolo Kopřivnice

Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Stavební recenze | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.