1/72 AGM-45 Shrike, Brassin – Eduard

2.2.2015 - 2 374 přečtení

IMG_8629

Eduard ve své řadě Brassin nabízí v měřitku 1/72 protiradarovou střelu AGM-45 Shrike.

První protiradarová od Eduardu
AGM-45 Shrike

Jaroslav Špaček

Model: AGM-45 Shrike
Výrobce: Eduard
Kat. číslo: 672 044

Úvodem

Vývoj první americké speciální protiradiolokační letecké řízené rakety byl zahájen v roce 1958 pod označením ASM-N-10.

Hlavním úkolem vyvíjené rakety byla potřeba eliminovat široce zaváděnou sovětskou raketu země-vzduch SA-2 Guideline, u nás dobře známou jako S-75 Volchov. Tato pasivní raketa se měla navádět na střelecký radar systému S-75. Základem ASM-N-10 se stalo tělo tehdy používané protiletadlové řízené rakety AIM-7C Sparrow, dostala však větší bojovou náplň, menší raketový motor a menší zadní křidélka.

Řízení střely zajišťovala čtveřice předních pohyblivých křídel. Raketa mohla mít jednu ze tří bojových tříštivotrhavých hlavic Mk 5 Mod 0 a Mk 86 Mod 0 (o hmotnosti 67,5 kg) a WAU-8/B (66,6 kg), kterou inicioval duální nárazový i bezkontaktní zapalovač. Rakety AGM-45 byly vypouštěny ze závěsníků AERO-5A/B nebo LAU-118.

V červnu 1963 dostala raketa oficiální označení AGM-45 Shrike a sériová výroba první verze AGM-45A-1 byla zahájena u firem Texas Instruments a Sperry Rand/Univac. Vzápětí doznala velkého rozšíření jak u US Navy, kde byla oficiálně zařazena do výzbroje v roce 1965, tak následně přišla i k USAF.

Raketa AGM-45A byla používána na mnoha typech v Jihovýchodní Asii, včetně letounů A-4 Skyhawk, A-6 Intruder, A-7 Corsair II, F-4 Phantom II, and F-105G Thunderchief. Letouny mohly nosit i cvičnou verzi ATM-45A s motorem i hlavicí, avšak bez výbušné náplně.

Raketa Shrike byla používána tak, že byla z letounu-nosiče vystřelena vzhůru směrem k předpokládané pozici systému S-75. V okamžiku, kdy střela dosáhla vrcholu letu a zahájila klesání, její naváděcí hlavice měla zaznamenat vyzařování radaru S-75 a na něj se začít navádět. Ačkoliv její nasazení ve Vietnamu zaznamenalo sem tam nějaký úspěch, měla AGM-45 spoustu operačních nedostatků.

Tím zásadním bylo naladění hlavice na jediné frekvenční pásmo. V praxi to znamenalo, že zavedení každého nového radaru působící v jiném frekvenčním rozsahu znamenalo nutný vývoj nové hlavice. Díky tomuto nedostatku byla postupně vyvinuta celá řada různých subverzí AGM-45. Též plánovači misí měli často těžkou hlavu z toho, aby odhalili, jaké druhy radarů budou letounům stát v cestě.

Druhým velkým problémem bylo, že naváděcí hlavice nebyla pohyblivá, ale směřovala vpřed se značně omezeným úhlem, v němž byla schopna radiolokační záření vyhledávat. Shrike tak musela mířit téměř přesně ve směru radaru, který byl jejím cílem.

Třetím nedostatkem AGM-45 byla nemožnost zapamatování si cíle. Pokud tedy byl cílový radar vypnut, letící Shrike jej ztratila a dále pokračovala neřízená po balistické křivce. I to však bylo pro vlnu útočících letounů pozitivní, protože naváděcí radar obávaných SAMů byl vypnut.

Pozdější verze AGM-45A-2 měla již zaměřovací hlavici naladěnou na několik frekvenčních pásem a byla vybavena markerem z bílého fosforu, který po dopadu označil cíl. Od verze AGM-45A-3 byla raketa již schopna vybrat si z případných několika cílů jen jeden a ten považovat za prioritní. Další modifikace umožnila útok letounem, který klesal směrem k cíli – radaru s aktivovanou hlavicí rakety. Pokud ta zaznamenala radarové vyzařování, sama se na něj automaticky odpálila.

Počátkem sedmdesátých let byla zahájena výroba AGM-45B, která měla modifikovaný motor, díky čemuž se zvýšil maximální dolet rakety ze 16 na 40 km. Zároveň byly zavedeny nové bojové hlavice Mk 5 Mod 1, Mk 86 Mod 1 nebo WAU-9/B. Cvičná verze nesla označení ATM-45B.

Rakety AGM-45 byly také exportovány, mimo jiné i do Izraele, který je použil proti egyptským protiletadlovým systémům S-75 a S-125. Do skončení výroby v roce 1982 bylo vyrobeno cca 18500 AGM-45 všech verzí. Ve výzbroji US Navy a USAF je nahradily novější (a dražší) rakety AGM-78 Standard ARM a následně zejména modernější dodnes používané AGM-88 HARM. Poslední Shrike byly z výzbroje vyřazeny v roce 1992.

Pár základních dat

Délka: 3,05 m
Rozpětí křídel: 0,91 m
Rozpětí ocasních ploch: 0,46 m
Průměr těla rakety: 0,20 m
Hmotnost: 177 kg
Max. rychlost: Mach 2

A jak se rakety povedly Eduardovi?

V průhledném blistru nalezneme čtveřici raket a čtyři nálitky vždy se čtyřmi křidélky. Těla raket jsou odlita čistě, zadní křidélka jsou odlita společně s tělem.

Při sestavení je třeba odříznout nálitek vzadu a malou špičku na přídi. Pak je třeba jen přesně do malých otvorů vlepit přední řídící plochy.

Pozor na to, abyste při oddělování předních řídících ploch neodstranili i výstupek určený k přesnému nalepení do otvoru v těle rakety. Samozřejmě je nutné přesně kontrolovat pravoúhlost přilepení křidélek.

Nakonec je třeba už jen na zadní čelo rakety nalepit přiložený kovový kroužek. Ostatně vše je zcela jasně popsáno v barevném návodu, včetně zbarvení rakety.

Přiložený obtiskový aršík je vytištěný "doma" u Eduardů a kromě výstražných proužků nám umožňuje na rakety nanést i všechny popisky a výstražné symboly.

Závěrem

Eduardí "Šrajk" odpovídá svému skutečnému vzoru a zcela jistě oživí vybraný model.

Jaroslav Špaček

Redakce ModelWebu děkuje firmě firmě Eduard M.A. za vzorek poskytnutý k recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:72, Letadla - Doplňky | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.