16.6.2014 Vojta Zourek - 4 388 přečtení

Firma ŘOP o. s. Samek models vydala model objektu lehkého opevnění z roku 1936 ve verzi E.

Lehké opevnění vz. 36E (ŘOP 31)

Vojtěch Zourek

Název: Lehký objekt LO vzor 36E, atypické provedení
Měřítko: 1/144
Výrobce: ŘOP o. s. Samek models
Kat. číslo: F144/103

Úvod

Před nedávnem jsem od firmy ŘOP o. s. Samek models z Prostějova obdržel několik stavebnic bunkrů k napsání recenze. Jako první bych rád uvedl jednostřílnový objekt starého typu v jihomoravském provedení.

O předloze

Nebudu se zde rozepisovat o historii čs. opevnění, která je každému dostatečně známá a uvedu jen pár faktů o této pevnůstce s pořadovým číslem ŘOP 31.

• Objekt byl vybetonován někdy v roce 1936 nedaleko hradů Bítova a Cornštejna. Jeho bojovým úkolem bylo postřelovat silniční most spojující břehy Vranovské přehrady.
• Unikátní na něm je zejména skutečnost, že se jedná o jednostřílnový objekt starého typu, které byly v celé ČSR postaveny pouze dva.
• Tento bunkr byl uzpůsoben pro čelní palbu z kulometné střílny s úhlem rozevření 70° a jeho posádku tvořili dva muži.
• Mimořádnost objektu ještě zvyšuje provedení vstupu svislou šachtou se stupačkami. Důvodem této úpravy byla snaha o co největší zapuštění do okolního terénu.
• Pevnůstka se zachovala do dnešních dnů a to v poměrně dobrém stavu.
• Po válce obdržel nové číslo VEČ 287, armádou však už využíván nebyl.

Na závěr mám ještě poznámku k označení. Často se setkávám s tvrzením, že typ LO vz. 36 E byl objekt s jednou střílnou, což je pravda jen napůl. Jako typ E byly totiž značeny všechny atypické pevnůstky z roku 1936, čili kromě jednostřílnových i dvoustřílnové s možností boční palby (stavěly se jen na jižní Moravě).

Prohlídka modelu

Vzorek k recenzi jsem obdržel bez obalu a návodu, ale to mě nevadí, neboť žádná poškození nevykazoval a celá „stavebnice“ se skládá z pouhého jednoho sádrového odlitku, takže není co zkazit.
Model je odlit včetně terénu, což nám práci dále usnadní. Skutečný objekt je zasažen v menším svahu, což je ostatně pro lehké opevnění vz. 36 docela typické. Tvar terénu je na modelu naznačen velmi dobře a odpovídá skutečnému stavu. Kdo chce, může v týlu ještě naznačit místní silnici, u níž tento objekt stojí. V přední části modelu jsou okolo střílny dokonce naznačeny i kameny, což je další detail okoukaný z předlohy. Velikost i rozmístění kamenů podle fotek taky sedí, bohužel bylo několik z nich nedolitých.
Kvalita odlití je jinak velmi dobrá, stěny bunkru i vstupní šachty jsou krásně hladké, což svědčí o dobré práci při tvorbě předlohy a výrobě formy. Na mém modelu se nacházela jedna miniaturní bublinka nad střílnou a několik se jich utvořilo taky na bočním okraji podložky, ale to nebylo nic tragického.

Napodobení střílny je adekvátní ke zvolenému měřítku, ozuby jsou krásně ostré a nenesou absolutně žádné stopy poškození nebo špatného odlití. Prakticky totéž lze napsat i o vchodu do objektu. Šachta je dostatečně hluboká a bez jakýchkoliv kazů a na jedné ze stěn jsou dokonce naznačené otvory pro zapuštění železných stupaček, ty si naohýbáme nejlépe z měděného drátu (není přiložen). Vlastní vstup do objektu je naznačen pouze zahloubením ve stěně, žádná imitace samotných dveří (např. z rezinu) přiložena není. Na druhou stranu, v podstatě ani není potřeba, protože půdorys vnitřku šachty má v měřítku 1:144 rozměry asi 6x6 mm, takže na její dno není příliš vidět.

Suma sumárum – na první pohled vypadá tento maličký modýlek velice dobře a udržuje tak slušný kvalitativní standart firmy ŘOP o. s.

Porovnání s předlohou

Při srovnávání modelu s realitou budu vycházet hlavně z odborné literatury, konkrétně z publikací Utajené pevnosti (kolektiv autorů, SPČSOB, 2003), Netypické objekty čs. lehkého opevnění (I. Vondrovský, FORTprint, 2005) a Velká kniha o malých bunkrech (Svoboda, Lakosil, Čermák; Mladá fronta, 2011), protože obsahují výkresy a několik fotografií tohoto objektu.
Protože všechny výkresy jsou doplněny měřítkem, a Kachlíkův půdorys dokonce i kótami, rozhodl jsem se, poprvé v životě, model přeměřit a přepočítat podle měřítka udávaného výrobcem. Každý z výkresů ovšem vznikl v jiné době a činností jiného autora, tudíž se od sebe (a asi i od předlohy) v detailech i rozměrech liší. Nebudu zabředávat do přílišných podrobností, a napíšu, že model svými rozměry měřítku vcelku odpovídá. Nějaké odchylky se samozřejmě našly, ale byly vcelku zanedbatelné (většinou v desetinách, maximálně 1 mm) a způsobené spíše špatným přepočtem grafických měřítek výkresů a mým nepřesným měřením. Nejlépe model odpovídal výkresům Bohuslava Kachlíka v Utajených pevnostech.
Rozměrově je model tedy v pořádku a tak se podíváme na tvarovou shodu. V tomto ohledu se všechny tři výkresy poměrně rozcházejí, hlavně ten v Netypických objektech, ke stavbě ho nedoporučuji (viz dále). Přesné úhly jsem neměřil. Jednak abych nepoškodil sádrový odlitek, a potom jsem nedokázal jednoznačně určit, který z výkresů je nejpřesnější, tudíž došlo na klasické subjektivní srovnání s fotografiemi předlohy a hnidopišské metody hodnocení modelů jsem opět zavrhl. Podle fotek se své předloze model rozhodně podobá, což je určitě důležitější než honění stupňů a milimetrů.
Bohužel jsem se zatím k vlastní terénní prohlídce tohoto zajímavého objektu nedostal, takže nemůžu předložit výsledky svého průzkumu ani fotografie, ale chystám se to v létě napravit, takže můžete sledovat moje bunkrařské vlákno na ModelFóru, kde případné nové poznatky budu určitě prezentovat.
Jinak detaily na modelu jsou velice hezké, ale to už jsem víceméně popsal v Prohlídce modelu. Vrátím se jenom k madlům v šachtě. Na skutečném bunkru se nachází na stěně naproti vchodu, tudíž jsou kapsy pro jejich uložení na modelu správně, proto pozor na zmíněný výkres v Netypických objektech, kde jsou zakreslena na boční stěně (zbylé výkresy jsou v pořádku). Otázkou je taky počet těchto stupaček, Gregar uvádí pět, Kachlík devět, ropiky.net šest a Samek models osm, opět doporučuji to neřešit, v současnosti je šachta z části zavezená odpadem a dobové snímky neexistují…
Pro inspiraci přiložím alespoň obdobnou šachtu, kterou je vybaven jeden z objektů LO vz. 36 A u Lednických rybníků. Řešení vstupů svislou šachtou sice u objektů tohoto vzoru nebylo standardem, na druhou stranu nijak velká vzácnost to taky není.

Chorobní detailisté (jako já) si asi budou chtít model na každém boku vybavit granátovými skluzy a případně ještě ventilátorem. Jejich poloha ale není na dostupných fotografiích patrná. Z výkresu a snímků z interiéru se zdá, že v současnosti (i na modelu) jsou zasypány okolní zeminou.
Abych to opět shrnul, model je povedený nejen po modelářské ale i historické (nebo chcete-li stavební) stránce.

Stavba modelu

Psát o „stavbě“ modelu je značně nadnesené, neboť je celý odlit z jednoho kusu sádry a není tudíž v podstatě co lepit. Kdo chce, může si do šachty doplnit zmíněné stupačky, upozorňuji však, že to bude práce podobná stavbě lodi v láhvi a sebekriticky přiznávám, že mně se to nepodařilo a musel jsem to našvindlovat pomocí plastikové destičky, jak je to ostatně patrné na fotografiích. Pokud se někomu podaří usadit madla přímo do šachty pomocí pinzety, má můj hluboký obdiv!
Abych netrpěl „detailovacím absťákem" vyrobil jsem nakonec i ty vchodové dveře. Na objektech starého vzoru byly používány tři typy – jednokřídlé, dvoukřídlé a zasunovací a v našem bunkru jsou použity poslední zmíněné. Výkresy i dobovou fotku těchto dveří jsem nalezl ve Velké knize o malých bunkrech. S klidným srdcem však mohu konstatovat, že práce na nich byla naprosto zbytečná, protože, jak jsem i dopředu tušil, v té „pidišachtičce“ dvířka sotva zahlédneme. Pouhé zahloubení, napodobené na odlitku výrobcem, je tak více než dostatečné.

Nyní už stačilo jenom doplnit několik „kamenů“ ze zvířecího steliva Mikeš jako náhradu za kameny, které byly poškozené během odlévání a tím byla celá „stavba“ prakticky hotová.
Dovolím si už jenom poznámku ohledně případného tmelení bublin na sádrovém odlitku. Na samotném bunkru jsem nic zásadního neměl, pouze několik se jich nalézalo na boční straně podložky. Doporučuji je zde ignorovat, protože během broušení se nám ze sádry začnou vynořovat další a další a tak místo původních tří jich najednou bude třeba patnáct. Na podstavci nijak zvlášť rušivě vypadat nebudou, hlavně pak, kdy ho natřeme třeba černou barvou. Pokud se přesto rozhodneme bubliny zatmelit, zvážil bych, zda bude vhodné na sádře používat „mokrý“ brusný papír, jinak si můžeme připadat jako hrnčíř při práci na kruhu…

Barvení a vegetace

Bunkr a terén jsem nejprve nastříkal pětistovkou surfacerem a samotný objekt potom světle šedou Tamiyou. Na dno šachty bych se s pistolí nedostal, proto jsem ji natřel štětcem tou samou barvou. Plastikový pásek s drátěnými madly jsem barvil sólo a do šachty ho vlepil až ke konci stavby, stejně tak i ony zbytečné dveře. Barvu terénu jsem si namíchal vlastní z několika hnědých a pískových odstínů Vallejo a Tamiya a taky jsem ji natřel štětcem. Při předchozí stavbě palebného objektu DOT T-26, jsem totiž zjistil, že maskování sádrových modelů není v mých silách, protože barva se z nich docela snadno sloupává s maskovací páskou. Jinak k barvení sádrových modelů obecně doporučuji používat jedině akrylové barvy, ty se totiž do tohoto materiálu jakoby vpijí a nátěr tak dobře drží. Naopak syntetiky k sádře docela špatně chytají a zejména natírání štětcem je prakticky nemožné, někdy se dokonce může stát, že nám nátěr po zaschnutí popraská.
S patinou jsem moc nepřeháněl a vystačil jsem si s olejovými barvami. Nejprve jsem na bunkru rozmyl tečky hnědých a rezavých odstínů, poté nanesl filtr z Umbry přírodní a dílo dokončil washem z Van Dyckovy hnědé a několika stopami ze stékajícího bahna na stropnici objektu. Pokus o napodobení prachu pigmentem ve vyšlapané trávě u vstupní šachty se setkal s prakticky nulovým efektem.

Při napodobování vegetace jsem se snažil bunkr umístit do přechodu mezi křovinatým a travnatým porostem. Keře v pravé části modelu jsou vytrhané z foliáže od Model Scene, s tímto materiálem jsem pracoval poprvé v životě a moc mě to s ním nešlo. Statické trávy jsem vzhledem k měřítku 1:144 volil kratší. Chtěl jsem preferovat délky 1,5 a 2 mm, ale výběr v této velikosti nebyl příliš velký a tak jsem musel vzít zavděk i délkou 2,5 mm, která už je ale na můj vkus moc dlouhá. Na podložku jsem nakonec použil tyto odstíny trav: močál, louka, letní louka, trávník a jejich vzájemné kombinace. Všechno jsou to výrobky značky Noch.
Na fórech v časopisových článcích jsem se vždy divil, když autoři nedoporučovali k lepení trávy Herkules, protože po zaschnutí zanechává lesklé stopy. Já jsem totiž na svých modelech tento jev nikdy nepozoroval, poprvé to bylo bohužel u tohoto modelu. Důvodem je asi to, že jsem tentokrát použil moc tlustou vrstvu lepidla a trávu osazoval méně nahusto.
Na úplný konec stavby natírám podstavec tmavou barvou. Čistě černou ale nedoporučuji, vypadá docela nepřirozeně a podložka s ní získá jakoby gumový vzhled. Osobně dávám přednost hodně tmavé šedé, kterou si míchám od oka z černé a světle šedé barvy. Na podstavce používám obyčejný vodou ředitelný Balakryl překrytý lesklým lakem na parkety.

Závěr

Měřítko 1:144 mě doposud nezajímalo a věnoval jsem se výhradně dvaasedmdesátinám. Když už jsem ale model obdržel k recenzi, samozřejmě jsem ho postavil a mám z něj nakonec i radost. Stavebnice je velice pěkná a zájemcům o čs. opevnění nebo o méně obvyklý model ji rád doporučím.
Celý model je opravdu titěrný, včetně podložky totiž měří asi 7 x 7,5 cm. Firma Vista model před nedávnem rozjela výrobu miniaturních sádrových modelů českých hradů a zámků v měřítku 1:2000, prodávaných jako suvenýry ve vybraných památkách. Myslím si, že stočtyřiačtyřicetiny od ŘOP o. s. Samek models by se klidně mohly prodávat podobným způsobem, vždyť pevnostních muzeí je u nás přeci tolik…
Článek se mohl zdát poněkud dlouhý, tím spíše, že se věnoval v podstatě „omalovánce“, která je menší než pivní podtácek. Pevnostních modelářů ale u nás zatím není tolik jako třeba technikářů a tak jsem ho pojal jako takový částečný návod, jak tyto modely stavět. Různých firem produkujících sádrové modely architektury se v poslední době objevilo několik a tak bych byl rád, kdyby se mě podařilo přilákal nové zájemce o tohle rozvíjející se odvětví modelařiny.

Vojta Zourek

Redakce ModelWebu děkuje firmě MN-modelář za poskytnutí vzorku pro recenzi.

Rubrika Dioráma - 1:144, ŘOP o.s. | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.