30.10.2013 Jan Jezl - 4 312 přečtení

Další z přebalů dvaasedmdesátkového A-20 od MPM Production.

Improvizovaný noční pták

Jan Jezl

Model:P-70 Nighthawk
Výrobce: MPM Production
Materiál: Plast, resin, lepty
Měřítko: 1/72
Katalogové číslo: 72565

Úvodem

Již v dětství jsem byl unešen neortodoxními tvary nočního stíhače P-61 a dokonce jsem jej tehdy začal strouhat ze stavebnice od Nova. Američané (a samozřejmě nejen oni), ale neměli specializované noční stroje od začátku války a k tomuto účelu byly více či méně upravovány klasické denní stíhací, ale i bombardovací stroje. U Američanů padla volba na A-20 Havoc, jehož přestavbou vznikl právě P-70 Nighthawk.

Historie

Potřeba nočního stíhacího letounu přiměla americkou armádu k přestavění jednoho z prvních letounů A-20 do role nočního stíhače. Tento modifikovaný letoun byl označen XP-70. Obdržel britský radar AI Mk. IV do přídě a pod trupem v místě pumovnice byla instalována vana se čtyřmi 20 mm kanony. Dva kulomety ráže 0.50 v přídi zůstaly zachovány. Operátor radaru byl přesunut na místo zadního střelce, letoun tak byl dvoumístný.

Přestože letoun nevykazoval předpokládané výkony především co se stoupavosti týče, nic lepšího nebylo k dispozici a tak na P-70 bylo přestavěno dalších 59 kusů A-20 (nikoliv A-20A jak je uvedeno v návodu). A právě tato varianta byla obrazem pro recenzovaný model - všechny 4 kamufláže představují první verzi označenou P-70 (tato verze tedy opravdu nebyla určena pouze k výcviku jako je uvedeno v české verzi návodu).

Další varianty zahrnovaly P-70A-1 (přestavěné z A-20C), P-70A-2 (přestavěné z A-20G), P-70B-1 (1ks přestavěný z A-20G-10) a konečně P-70B-2 (přestavěné z A-20G nebo A-20J).

Text jsem čerpal z In Action 144 a internetu.

Větší část P-70 sloužila k výcviku nočního stíhání na území USA až do konce války. Ale protože v oblasti pacifiku silně chyběly noční stíhací letouny, do bojové oblasti byla umístěna 6. Night Fighter Squadron. Její jednotlivé detašmány operovaly ze základen na Šalamounových ostrovech, Nové Guineji i Austrálii. Kromě nočního stíhání sloužily k nočním i denním útokům na pozemní cíle či eskortování konvojů. Podobné úkoly plnily i další noční stíhací squadrony, postupně přesunované do oblasti bojů. 418. NFS operovala na Nové Guineji, 419. NFS z Guadalcanalu (po stažení 6. NFS na Havaj kvůli přecvičení na P-61). Poslední squadronovou nasazenou v Pacifiku byla 421. NFS operující z Nové Guineje a později z Biaku. Ta ale, stejně jako ostaní squadrony přešla na P-61.
Text je převzat z návodu stavebnice.

Obsah krabičky

Pevná krabička s horním otevíráním (hurá!) je ozdobená sympatickou kresbou Nighthawku "Dusty".

Uvnitř nalezneme 6 samostaných rámečků rozdělených do podsestav. Univerzální rámečky na všechny verze A-20 Havoc: B, C, D, E, F, rámečky na verzi A-20 B/C: A, G a čirý K. Dále rámeček z verze Turbinlite: H, a konečně Havoc NF.MkII: I. Z toho rámečky F, H a I při stavbě nepoužijeme a nejsou ani naznačeny v návodu v "rozstřelu" dílů.

Součástí stavebnice je samozřejmě přehledný návod a obtiskový aršík na 4 kamuflážní schémata.

Návod

Návod ničím nevybočuje ze slušného standardu tohoto výrobce. V 19 stavebních krocích nás provede celou stavbou a jsou v něm přehledně postihnuty všechny modifikace nabízené v této stavebnici. Vývoj typu v návodu je však poněkud zmatečný, viz poznámky v kapitole Historie a liší se dokonce anglická a česká verze.

Obrázky návodu jsou převzaty z webu výrobce.

Čiré díly

Čiré díly jsou na vysoké úrovni jak je ostatně u MPM Production zvykem. Již ze stavebnice lze jednoduše otevřít pilotní prostor, což je potěšující. Pro úplnost uvádím, že v dílu č.4 je bublinka. Tento díl ale při stavbě P-70 nepoužijeme.

Křídlo a VOP

Křídlo i vop jsou perfektní. Ostré linky paneláže, strojově přesné krytky včetně nýtů na spodní polovině křídla, jemné, ale čistě provedené naznačení plátna na pohyblivých plochách. Povrch křídla bude stačit pouze jemně přebrousit (přeci jen nějaké to smítko se najde) a zvýraznit linky okolo pohyblivých ploch. Zde není absolutně co vytknout.

Trup

U trupu platí téměř to samé co u křídel, tedy spokojenost. Pár linek paneláže bude třeba protáhnout, obzvlášť na spodku trupu, kde se jedna kratší linka téměř ztrácí. Ale to není nic zásadního. Ještě bude potřeba začistit otřep okolo překrytu kabiny, ale to také nepovažuji za handicap. Na vnitřní straně trupu je rovněž pěkně naznačený perforovaný plech za pilotem, který je nutno pouze jemně přebrousit (na fotce to vypadá mnohem hůř než ve skutečnosti).

Kokpit

Pracoviště pilota se v průběhu verzí přílíš nelišilo, základ je tedy stejný jako u ostatních verzí tohoto modelu, což je v pořádku. Sedačka, bočnice i přístrojová deska jsou již v plastu zpracovány poměrně slušně. Pokud však budeme otevírat překryt pilotního prostoru (k čemuž tento letoun přímo vybízí), zauvažoval bych o doplňkových leptaných sadách buď od Eduardu nebo od MPM. U Eduardů bude každopádně správnější sada pro verzi B/C.

Problém však nastává u pracoviště operátora radaru. To je totiž ve stavebnici nachlup stejné jako původní pracoviště střelce u verze B/C. Konstrukce přepážek, podlahy i perforovaných plechů bude u obou verzí letounu takřka jistě stejná, ale vynechal bych nejen kulomet, ale i nábojové schránky. Je pravda, že na tuto část jsem pro P-70 nenašel žádnou fotografii, pouze dva schématické náčrtky, ale alespoň nějaké "krabičky" radaru výrobce znázornit mohl.

Pohonná jednotka a gondoly

Vlastní motory jsou na plast velmi detailní, pro další zlepšení vzhledu je ještě nutno doplnit zdvihátka a kabely ke svíčkám. Na bocích válců jsou samozřejmě otřepy, ale pokud nebudeme chtít motor otevírat (což je naprostá většina případů), tak to nebude vůbec vadit. Potěšily mě i vrtulové listy, které jsou jednak vcelku a jednak mají pěkně ztvárněné náboje vrtule. Přepážky za motorem jsou vylisovány včetně zahloubených výfuků. Mimochodem - ve stavebnici jsou hned tři různé typy lišící se právě výfuky. Je potěšující, že u MPM na tyto rozdíly mysleli, nicméně pro P-70 použijeme jeden typ pro všechny kamufláže.

Ve stavebnici jsou rovněž dva typy motorových gondol lišící podle typu výfuků, nicméně pro P-70 přichází v úvahu jen jeden typ. Zato dvě varianty dílu nad kapotou (kryt turbokompresoru) použijeme podle kamufláže. Přítomností turbokompresoru u P-70 a tím pádem mohutnějšího dílu (C10 a C13) si sice nejsem jistý, ale předpokládám, že výrobce nějaký důvod k této volbě měl.

Podvozkové nohy

Zpracování podvozkových nohou je na jedničku. Jak detaily tak i odstříknutím. Lze zde sice vysledovat nepatrné přesazení formy nebo spíše šev v místě dělení formy, ale to nebude problém začistit. Kola jsou pěkná a hlavně bez jakýchkoliv kazů. I když kdyby byla v resinu, vůbec bych se nezlobil.

Podvozkové šachty

Podvozkové šachty některých modelů zejí prázdnotou, což však není případ P-70 od MPM. Dokud nezačneme zkoumat reálnou předlohu, budeme naprosto spokojeni. Náročnější modeláři mohou doplnit perforovaný plech okolo okrajů hlavních podvozkových šachet například z leptaných setů od Eduardu. (A perfekcionisti mohou jásat nad skvělým základem ke své další kreativní činnosti.) Velmi pěkné a detailní jsou i kryty podvozkových šachet.

Antény radaru

Co dělá Nighthawka nočním stíhačem je radar. Vlastní radar je schovaný v čumáku, jeho antény jsou však vidět.

A nutno říct, že z antén zrovna nadšen nejsem. Jsou poměrně hrubé, rozplizlé a antény na boku trupu (díly G11 a G12) jsou zjednodušené. To zjednodušení je nicméně v plastu pochopitelné, protože tyto antény jsou v reálu velmi tenké.

Není to samozřejmě úplný propadák, nicméně já antény zcela jistě vyrobím nové.

Kamufláže

Model nabízí 4 kamufláže. Nelze očekávat žádné zázraky, tyhle noční letouny byly na všech plochách černé. Ke shlédnutí doporučuji téma k P-70 na ModelForu, kde nalezneme nejen řadu fotografií.

• Kamuflážní schéma A: P-70, sér. č. 39-768, 1st Lt F. Secord, 6th NFS, Det. "A", New Guinea, září 1943. Letoun byl pojmenován Dusty po úspěšném nouzovém přistání na břicho v Townsville, kdy byl celý pokryt prachem. Šestá noční stíhací squadrona byla první a také nejúspěšnější ze všech bojových jednotek používajících P-70. Ještě bych podotknul, že na tento letoun existuje poměrně hodně fotografií, které můžete najít ve výše zmíněném tématu P-70 na ModelForu.
• Kamuflážní schéma B: P-70, sér.č. 39-753, 481. Night Fighter Operational Training Group, Orlando, Florida, druhá polovina roku 1943. Původní radar typu Mk. IV byl nahrazen mikrovlnným SCR-520.
• Kamuflážní schéma C: P-70, sér.č. 39-776, 6. NFS, pilot 1st Lt Donald Hyland. Stroj byl zrušen 18. 6. 1943 po nehodě při pojíždění.
• Kamuflážní schéma D: P-70, sér.č. 39-785, 6th NFS, Det. "A", New Guinea, rok 1943. Letoun byl ztracen dne 30. 10. 1943 během přeletu z Berry Drome, Port Moresby na Horanda Drome, Dobodura. Pilot 1st Lt Donald Hyland se svojí posádkou zahynul.

(Obrázky kamufláží jsou převzaty z webu výrobce.)

Obtisky

Obtiskový arch je vytisknut firmou AVIprint. Pokud se nic u tohoto výrobce nezměnilo, tak práce s obtisky bude bezproblémová. Obtisky jsou vytištěny ostře, drobné popisky jsou čitelné. (pouze si nejsem jist, jestli obtisky 2 a 19 mají obsahovat pruhy nebo text nebyl znám a byl nahrazen pruhem).

Soutisk se mi jeví bezproblémový, pouze je posunuta pravděpodobně černá, což je vidět na obtisku s černou pumou (zvířetem, ne bombou), kde její bílý okraj není všude stejně silný. Což mi ovšem nevadí, všiml jsem si toho teprve když jsem soutisk cíleně kontroloval a to jsem si zrovna tuhle kočku již několikrát prohlížel. Co se barev týče, mohu posoudit pouze výsostné znaky a zde nemám výhrad.

Závěr

Model samozřejmě není na úrovni Eduardu nebo Tamiye, ale řadí se do vysokého nadprůměru. Je potěšitelné, že vnější rozdíly mezi jednotlivými verzemi A-20 výrobce postihnul na jedničku, trošku zamrzí pouze absence alespoň kvalifikovaného odhadu pracoviště operátora radaru.

Povrch hlavních dílů je perfektní s pěkně naznačenými detaily, potěšující je zpracování podvozků včetně šachet i pohonných jednotek. Slabší jsou pouze antény radarů, ale ty se dají vyrobit nové.

Přiznávám se, že zpočátku se mi do recenze tohoto modelu příliš nechtělo, ale když jsem se do toho ponořil, stavbu jen z krabičky jsem zavrhnul a mám chuť se s ním popasovat trošku detailněji. Model rozhodně doporučuji, ostatně kvalitnější model P-70 v tomto měřítku stejně neexistuje.

Jan Jezl

Redakce ModelWebu děkuje firmě MPM Production za vzorek k recenzi.

Rubrika Letadla - 1:72, Letadla - Náhledy do krabiček, MPM Production | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.