24.4.2013 Martin Pohl - 5 032 přečtení

Pohled do krabičky Fokkeru D.VII F, jarní novinky Wingnut Wings.

Fokker s vysokými ambicemi.

Martin Pohl

Výrobce: Wingnut Wings
Název: Fokker D.VII F
Měřítko: 1:32
Katalogové číslo: 32031
Plastových dílů: 198
Leptaných dílů: 8
Obtiskových variant: 5

Fokker D.VII F se od běžných "dé sedmiček" lišil jenom použitým motorem – ve svých útrobách měl namísto Mercedesu D.III zabudován BMW o výkonu 185 koňských sil, který už tak výjimečný Fokker D.VII povýšil i nad letouny států Dohody.

Situace, ve které se Německo v polovině roku 1918 nacházelo, nedovolovala okamžité nasazení nejvýkonnějších Fokkerů v počtech, které by uspokojily poptávku. Obecně lze říct, že Fokker D.VII F platil za nejlepší německou stíhačku, kterou bez rozdílu toužili sedlat všichni piloti.

• Balení

Manuál, obtisky a všechny rámečky jsou v sáčcích zataveny zvlášť. Poměrně bytelná krabice s horním otevíráním má na víku krásný box art.

• Manuál

Tradiční silná stránka Wingnut Wings. Postup stavby je rozfázován do třinácti přehledných kroků. Vše je prokládáno vysvětlivkami a nalezneme zde i množství archivních fotografií předlohy.

Na druhou stranu mi přijde, že návod obsahuje větší množství chyb, než je zdrávo. Žádná z nich není závažnějšího charakteru; jedná se především o chybné označení dílů, a to především na jediném novém rámečku E (motor BMW).

• Výlisky

Plast je středně tvrdý, dobře opracovatelný a neštípe se. Prakticky všechny díly jsou na omak příjemně hladké, ale hlavně na těch menších nalezneme nezvyklé množství drobných otřepů. Na horním křídle je na jednom místě výrazně pokroucená odtoková hrana. Nikde nevidím žádné nedolitky.

• Vtoky (úchyty rámečku), stopy po vyhazovačích

Vtoky mi subjektivně nepřijdou tak masivní jako u DH.2, ale kvůli ještě křehčím dílům je potřeba dát pozor při jejich začišťování. Stopy po vyhazovačích se nachází v místech, kde nebudou na očích.

• Posunutá forma, stopy po dělicí rovině formy

Mírně posunutou formu jsem zaznamenal u náběžné hrany stabilizátoru. Prakticky všechny plastové díly trpí více či méně výraznou dělicí rovinou, kterou bude nutno začistit.

• Rytí, propadliny

Klasické rytí na modelu skoro není, a nestojí proto za řeč. Drobné propadliny hyzdí kořeny vrtulových listů, díl trupu před kokpitem a hlavně ciferníky, které před aplikací obtisků bude potřeba vytmelit.

• Aretační kolíky, styčné plochy

Křídlům, která se pro svůj neobvykle tlustý profil lepí ze dvou dílů, v tomto ohledu nejde nic vytknout, zato poloviny trupu jsou na tom bídně. Styčnou plochu mají velmi úzkou a tenké kolíčky vypadají jako špatný vtip.

• Obtížnost sestavení

1/32 Fokker D.VII je na složení mnohem náročnější než většina ostatních německých stíhaček (Albatros D.V, Roland D.Va, Pfalz D.XII atd.) z důvodu jeho trubkové konstrukce a možnosti nechat odkrytý motorový prostor. K vyjmutí křehkých dílů z rámečku velmi důrazně doporučuji použít jemnou žiletkovou pilku.

Na druhou stranu vidím jeho drobnou výhodu v minimálním množství výztužných drátů. Na celém stroji jsou všehovšudy jenom čtyři; zbytek lanek patří do kategorie kontrolních (ovládání křidélek, směrovky a dělené výškovky).

• Obtisky

Obtisky jako obvykle vyrobil Cartograf a jako obvykle k nim nemám žádné výhrady.

• Rámeček A

Nově zaujme klička startovacího magneta vylisovaná zvlášť (díly A29, A5; obr. 6).

• Rámeček B

Na rámečku B vidíme hlavní důvod horší sestavitelnosti D.VII – velmi křehké díly trubkové konstrukce.

• Rámeček C

• Rámeček D (2x)

Fokker D.VII má zatím asi nejhorší kola hlavního podvozku (ostré běhouny), ale jedná se o nešvar, který snadno vyřeší hrubší smirek.

• Rámeček E

Nový rámeček s detailním provedením motoru BMW.

• Rámeček F

Křídla se skládají ze dvou částí kvůli jejich tlustému profilu. Mají luxusní styčné plochy a dostatek aretačních kolíků pro přesné usazení. Bohužel trochu ostrouhá odtoková hrana.

• Rámeček G

Kryty motoru pro Fokkery D.VII F. Část větracích otvorů, stejně jako u rámečku I, je otevřená, část zavřená. Výfuk je "odvrtán", ale za jakou cenu?

• Rámeček H

• Rámeček I

• Lepty

Erich Just se k Jastě 11 připojil v září 1917 a svoje první vítězství (sestřelený balón) zaznamenal v prosinci téhož roku. V květnu 1918 byl sestřelen ve Fokkeru Dr. I 110/17, ale zpátky do bojů se zapojil už v červenci, kdy také dosáhl druhého sestřelu. Červený nos a vzpěry jsou poznávacími znaky Jasty 11.

Pilot Fokkeru D.VII F 501/18 není znám. Černobílé pruhy na trupu platí za poznávací znamení Jasty 26. Osobní označení – zde "W" – se někdy nalézalo i na křídlech; pro nepřesvědčivou dostupnou fotodokumentaci je na každém modeláři, zda volitelný obtisk aplikuje, nebo ne.

Udet v srpnu 1914 začínal jako motospojka a po soukromém pilotním výcviku přešel v listopadu 1915 k leteckým silám. Jeho nejúspěšnějším měsícem coby stíhače byl určitě srpen 1918, kdy poslal k zemi rovných dvacet nepřátelských letounů.

Ve Fokkeru D.VII F 4253/18 Jasty 4 zaznamenal Ernst Udet svoje dvě poslední vítězství. Psalo se 26. září 1918 a jeho oběťmi se v rozmezí deseti minut staly dva jednomístné bombardéry DH.9. Celkový počet sestřelů (62) ho mezi německými stíhači Velké války řadí na druhé místo hned za Manfreda von Richthofena.

Bílé nápisy "Lo!" na bocích celočerveného trupu jsou na počest jeho snoubenky Eleanor Zink.

Egon Koepsch se k Jastě 4 připojil v říjnu 1917 a v prosinci téhož roku zaznamenal první vzdušné vítězství. Kromě dvoutýdenní přestávky, kdy velel Jastě 11, působil v jednotce až do příměří 11. 11. 1918. Egon Koepsch zemřel v roce 1976 ve věku 85 let.

Karl Bolle, letecké eso se 36 sestřely, v roce 1912 studoval ekonomii na Oxfordské univerzitě a po vypuknutí války sloužil u jezdectva. V roce 1915 se přidal k letectvu, kde po 5. vítězství převzal v únoru 1918 velení nad Jastou 2. V jednotce zůstal až do ukončení bojů. Ve 30. letech a během druhé světové války pracoval Karl Bolle jako poradce Luftwaffe. Zemřel v říjnu 1955 ve věku 62 let.

Svislé pruhy před trámovým křížem jsou barvami jeho bývalé jezdecké jednotky, bílá špička nosu patří mezi poznávací znamení Jasty 2.

Fokker D.VII F podle mě nepatří ke špičce modelů Wingnut Wings, ale díky své pověsti nejlepší německé stíhačky války si svého kupce určitě najde. Navíc pořád se jedná o výborný model – jen se při začišťování dílů budete muset obrnit trpělivostí a s křehkou vnitřní konstrukcí trupu zacházet "v rukavičkách".

Martin Pohl
Great War Aviation Junior Enthusiast

Redakce ModelWebu děkuje firmě Wingnut Wings za vzorek poskytnutý pro účely recenze.
Thanks to Wingnut Wings for the review kit.

Rubrika Letadla - 1:32, Letadla - Náhledy do krabiček, Wingnut Wings | 2 komentářů

Komentáře

2 odpovědí k článku “1:32 Fokker D.VII F, Wingnut Wings”

1. Libor 'Hellboy' Mužík napsal:
   duben 25th, 2013 at 20:25

   Nevím, ale ty přesahy na lozenge mě připadají jako záměrné. Myslím si že to jsou "chyby" strojního potisku. Podobně je to znázorňováno i jinými výrobci obtisků lozenge.

2. Martin Pohl napsal:
   duben 28th, 2013 at 19:34

   Díky za upozornění - opraveno.

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.