1/144 Ju-52 SUPER44 od Eduardu – Stavební recenze

6.3.2013 - 3 355 přečtení

image description

Modely firmy Eduard stoupají na technickém i technologickém žebříčku vzhůru. Jejich Ju-52 v měřítku 1/144 však patří k těm starším a v rámci edice SUPER44 obnoveným stavebnicím. Podívejme se, jak se s ní popral průměrný modelář ...

Junkers Ju-52

Roman "Randalf" Kresta

Model: Ju-52
Výrobce: Eduard
Měřítko: 1/144
Kat.č.: 4424 + 144004

Příprava

Model je na první pohled poplatný svému měřítku, takže (pokud nepočítáme vlnitoplech na téměř celém povrchu) nějaké extra detaily nečekejte.

Ty přicházejí až s dopňkovými lepty. Pokud lepty použijeme komplet, je potřeba vyřezat dveře a vrata na trupu. V případě nákladních vrat návod uvádí vyřezat jen rovnou část, ale já podle fotek usoudil, že se vrata otevírala i s částí střechy, čímž jsem si pochopitelně přidělal práci.

Křídla

Doporučuji začít křídly, které díky závěsům ovládacích ploch nelze slepit jinak.

Dělící plochu je však potřeba lehce srovnat a začistit závěsy na horní polovině a stejně tak i výřezy pro ně v polovině spodní. Několikeré sesazení na sucho a jemné přibroušení určitě prospěje. Před samotným slepením křídel nezapomeňte na provrtání naznačených otvorů dle návodu!

Slepená křídla můžeme v klidu odložit a nechat řádně vytvrdnout.

Interiér

V případě, že stavíme jen krabičku bez leptů, jde to rychle.

Lepty do interiéru jsou docela rozsáhlé. V pilotním prostoru vylepšíme ovládání na středovém panelu, řídící berany, přístrojovou desku, dělící přepážku a pochopitelně sedačky pilotů. V prostoru pro výsadek pak doplníme konstrukci trupu a lavice. I když to zprvu vypadalo, že lavice budou na dlouhou noční, jejich složení šlo překvapivě velice dobře.

Pokud budete otevírat vrata a dveře, doporučuji ztenčit zadní přepážku, ve které jsou viditelné dveře do zadní části trupu a síla materiálu by byla rušivá. Podlážku pro střelce jsme lepil až do slepeného trupu.

Mohlo by se zdát, že v tomto měřítku je poněkud zbytečné až tak šlechtit kabinu, ale přeci jen něco vidět bude.

Trup

Sestavení trupu skrývá největší záludnost modelu. Když si zkusíte nasucho vložit obě poloviny trupu mezi již slepená křídla, zjistíte nepříjemnou věc - tady někde chybí materiál. Dilema, zda slepit půlky k sobě a pak dotmelit spáry u křídel nebo obráceně vytmelit spáru v trupu vyřeší podlaha interiéru, která roztáhne trup na správnou šířku.

Já zvolil postup, kdy jsme nejdříve přilepil půlky trupu ke křídlům, nechal řádně vytvrdnout a až následně slepil příď trupu, čímž mi vznikla klínovitá spára na spodní části přídi před centroplánem, kterou bylo snadné vyplnit a vybrousit. Tím jsem se vyhnul případnému broušení na vlnitém plechu, protože příď je jediná rovná plocha na modelu i letadle.

Podlážku jsem vlepil až po této operaci. Pokud před tím nalepíte řady oken, půjde to sice natěsno přes jejich vymezovací plošky, kdy bude třeba podlahu zasunout pod ně.

Výrobce v návodu upozorňuje neslepit horní spoj polovin trupu v ocasní části. Není to samoúčelné, krabicovitý trup má tendenci se zavírat a při lepení hřbetu zde můžeme vožením plátkem plastu korigovat rozevření bočních stěn.

Toto mi trochu uteklo, takže mám nad vraty viditelný schod.

Při lepení hřbetu bylo potřeba lehce přibrousit horní oblouky na zadní přepážce, aby hřbet dobře sedl.

I když vše dobře rozepřeme, drobnému tmelení se nevyhneme. Bude přitom potřeba dávat dobrý pozor, aby nedošlo k poškození vlnitoplechu.

Ocas

Ocasní plochy skrývají druhou záludnost, které se však opraví daleko jednodušším způsobem. Jde o krátké vzpěry výškovek, zvláště o tu na pravé straně. Výroba nové nebo prodloužení skutečně velkým problém není. Drobné přibroušení bude potřebovat i usazení směrovky, která by bez úprav sedla poněkud šejdrem.

Materiál ubereme na konci trupu, nikoliv na směrovce samotné.

Motory

Motory jsou řešeny rozdílně pro křída a příď. Zatímco motory v křídlech jsou odstříknuty samostatně a do krytu se vkládají, střední je vcelku včetně krytu.

V leptech pak máme k dispozici čela bloku motorů, které je potřeba prohnout.

Hvězdicové motory jsou dost viditelné a přímo lákají k vyšlechtění, takže ti zručnější si je mohou doplnit i další vybavení. Já pouze odvrtal výfuky na křídelních motorech.

Kamufláž

Z nabízených kamufláží jsem si vybral tříbarevnou 1Z+BF, IV./KGr zbV 1 působící v Africe v období únor 1941 – květen 1943.

Drobné komplikace jsem očekával při maskování v malém měřítku, ale nakonec se ukázalo, že více problémů bylo u obtisků. Pouhé použití obtiskové chemie nestačilo vzhledem k vlnitému povrchu, kdy sice obtisk správně změkl, ale pak se vypínal i přes některé vlny.

Zde nezabral ani Hypersol, pravděpodobně nejsilnější dostupný roztok. Takže jsem opakovaně nanesl slabší chemii a po lehkém zaschnutí použil starý tupý skalpel a jednotlivé vlnky protlačil a po další chvíli ještě jednou zopakoval.

Závěr

I když měřítko 1/144 nepatří mezi modeláři k zrovna preferovaným rozměrům, Tante Ju tato velikost sluší.

Přestože model vykazuje několik problematických míst, dají se opravit a výsledek vás určitě potěší. Masky při stavbě notně pomohou, pouze je musíme pečlivě usadit a lepty celý model jenom oživí.

Nevidím tedy důvod, proč zrovna tuhle Ju-52 nepostavit.

Roman "Randalf" Kresta, MK Apolo Kopřivnice

Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za vzorek k recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:144, Letadla - Stavební recenze | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.