30.9.2012 Libor 'Hellboy' Mužík - 5 970 přečtení

O víkendu k tomu sednu...

Chmelnice nejchmelnicovatější

Libor "Hellboy" Mužík

Model: Airco D.H.2 1/48 WEEKEND EDITION
Výrobce: Eduard - Model Accessories s.r.o.
Materiál: Plast
Měřítko: 1/48
Katalogové číslo: 8443

Trocha historie před stavbou

Těžko hledat letoun, kterému by více příslušelo označení chmelnice. Vzpěry kam se podíváte, konstrukce jako kdyby v nouzi na části letounu použili co měli po ruce včetně o dílnu opřeného žebříku a přece zdání klamalo. Tento stroj byl jedním z hlavních, které zlomily převahu německých pilotů na fokkerových eindeckerech E.III, kteří v té době neomezeně vládli nad frontovými liniemi.

Vývoj tohoto letounu, jehož konstruktérem byl G. de Havilland, začal počátkem roku 1915 a první let se konal 1.června téhož roku. Koncepčně se jednalo o lehký jednomotorový dvouplošník s motorem v tlačném uspořádání s nesynchronizovaným kulometem umístěným na předku gondoly. Kulomet byl původně umístěn na výkyvné lafetě, která se však v praxi neosvědčila a kvůli stížnostem pilotů na špatné zaměřování a obtížnou výměnu zásobníků byl kulomet upevňován napevno nad nos trupové gondoly.

Na frontu se tento letoun dostal v únoru 1916 a ihned vychýlil ručičku vah na stranu spojeneckých letců. Byl v soubojích výrazně obratnější než do té doby naprosto dominantní fokkerovy jednoplošníky. Jako první byla novými stroji vyzbrojena 24. peruť RFC které velel pozdější nositel Victoria cross Lanoe Hawker. Při svém prvním střetnutí s Fokkerem E.III nebyl jeho protivníkem nikdo menší než Max Immelmann a výsledkem divokého manévrovacího souboje bylo zahnání německého esa na potupný útěk. Postupně bylo tímto typem vybaveno šest perutí RFC.

Letoun však nebyl vůbec dokonalý, poměrně lehce padal do vývrtky a v zimním období kokpit dostatečně nechránil piloty před mrazivým vzduchem. Největším zklamáním však byl použitý motor Gnome Monosoupape, kterému se za letu utrhávaly válce a navíc se u něho nedaly regulovat otáčky, takže neustále běžel na plný výkon, tudíž nebylo možno ovládat rychlost letounu jinak než vypínáním motoru, což působilo velké problémy zejména při přistávání. Z tohoto důvody začaly být pozdější letouny vybavovány motory Le Rhone 9J.

To se již nad frontou začaly objevovat nové dvouplošné Albatrosy a Halberstadty a éra D.H.2 se začala chýlit ke svému konci.

Pohled na stavebnici

Model je na trh dodáván v již typické žluto-modré  dvoudílné krabici z pevného kartonu, která mu poskytuje dostatečnou ochranu i před běžně neopatrnou manipulací. Oproti jednodílným weekendovým balením není na spodku barevný nákres kamufláže letounu; na ten jsme odkázáni na stránky  výrobce. Po otevření v krabici najdeme návod, aršík s obtisky a v pytlíku balené tři rámečky s výlisky letounu.

Návod

Je vytištěn černobíle a poskytne nám většinu informací potřebných pro stavbu modelu. Jelikož se jedná o weekendový model, který je určený především pro začínající nebo méně náročné modeláře, není součástí návodu ani schéma výpletů, což u tohoto modelu vzhledem ke konstrukci a poměrné křehkosti zadní části konstrukce považuji za tak trochu chybu. Výplet dle mé zkušenosti je u tohoto modelu v podstatě nezbytností, alespoň v jeho zadní konstrukci.

Plastové výlisky

Výlisky tohoto modelu jsou i přes "poměrné stáří" stavebnice stále ve výborné kondici. Jsou vylisovány s minimálními přesahy a bez otřepů.

Ve vysokém standardu i na dnešní poměry jsou ztvárněné detaily jako šněrování na gondole nebo kryty kol. Pěkné je i ztvárnění vnitřku kokpitu, detailů motoru a držáků zásobníků, i když zde je nepřítomnost leptaných detailů znát.

Jak jsem se zmínil již u návodu, zadní konstrukce je poměrně křehká a tudíž náchylná k poškození při manipulaci s modelem. Nápravou by mohlo být nahrazení podélných nosníků mosaznou tyčkou, nebo zpevnění výpletem, v ideálním případě kombinací obojího. Otázkou je, jak toto zvládne víkendový stavitel ...

Obtiskový aršík a kamuflážní schéma

Menší obtiskový aršík "made in Eduard" je vytištěný čistě bez přesahů, obsahuje vše potřebné a dle mých předchozích zkušeností perfektně reaguje na běžné usazovací vodičky většiny výrobců.

A jak je to s kamufláží?  Tam je jak se dalo předpokládat u letounu ze vzdálené minulosti několik nejasností. Některé prameny uvádějí jako barvu přední a horní části gondoly blíže nespecifikovanou zelenou (mělo by se pravděpodobně jednat o PC8), jinde najdeme šedou, což se prakticky z černobílých fotografií nedá zjistit a letouny D.H.2 používaly obě varianty zbarvení. To na čem se ale ostatní prameny s vyjímkou Eduardů v podstatě jednohlasně shodují, jsou červeno-bíle zbarvené krajní vzpěry, které letouny z 24.squadron RFC používaly.

Závěr

Je velmi potěšitelné, že firma Eduard zařazuje do víkendových reedic všechny své novější modely letounů Velké války. Stavebnice jsou levné a i začínající "chmelničáři" tak mohou objevit krásy počátků leteckých soubojů. Tato stavebnice však díky tvaru předlohy nepatří k nejlépe sestavitelným chmelnicím, zvláště kvůli dodržení správné geometrie křídel a díky křehké zadní části letounu (která dle mého názoru potřebuje výplety na zpevnění). Navíc se na tento letoun neprodává leptaná zoom sada jako na velké množství ostatních weekendových stavebnic, což je docela škoda.

Co tedy říci na úplný závěr? Stavebnici bych spíše než úplným začátečníkům doporučil modelářům, kteří již nějakou zkušenost s chmelnicemi mají a chtějí si "spíchnout" něco co oživí jejich vitrínu svým neobvyklým tvarem. Pro ty, kteří chtějí postavit svou první chmelnici, bych spíše doporučil něco jednoduššího na stavbu a dodržení geometrie. Například weekendového Fokkera Dr.I nebo Fokkera D.VII.

Libor "Hellboy" Mužík, chmelnice.org

Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za vzorek k recenzi.

 

Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.