1/48 Bf 109E-1 – Eduard

25.5.2012 - 9 753 přečtení

fotka-105

Firma Eduard vydala Emila v královském měřítku. A co my na to ???

Aneb, kdepak najdeme soudruhům z Obrnic chybu ???

Jarek 'J.T.C.' Supík

Model: Messerschmitt Bf 109E-1
Výrobce: Eduard
Měřítko: 1/48
Kat. č.: 8261

Historie

Napsat historii vyvoje by vydalo na delší článek a navíc je stručně vypsaná v návodu. Proto jen stručný popis dané verze tj. E-1:

První sériovou variantou užívající motor Daimler Benz DB 601 A-1 o max. výkonu 820 kW (1.100 k), byla verze Bf 109E-1. Letoun s tímto motorem dosahoval rychlosti ve výšce 3.000 m 540 km/h a ve výšce 5.000 m rychlosti 570 km/h. Praktický dostup byl 11.000 metrů. Do výšky 5.000 m vystoupal za 4,9 min. Výzbroj se skládala ze čtyř kulometů MG 17 ráže 7,92 mm. Trupové kulomety měly zásobu 1000 nábojů na zbraň, a křídelní 500 nábojů na zbraň. (Volně citováno z křídla Luftwaffe 2 část. M. Murawski.)

Stavebnice

Pohled na výlisky a sestavení již výborně zpracoval Petr Chmelík zde a zde. Proto se spíše zaměřím na rozměrovou "správnost" a porovnáni s fotografiemi a občas i srovnáni s konkurenci, neboť hodně dílu bude použito i ve vyšších verzích Emilu. K případným srovnáním jsou použity stavebnice Bf-109E-3 od firmy Tamiya, Bf-109E-4/7 trop firmy Hasegawa a Bf-109E-1/3/4 od firmy Airfix.
Výřezy z fotografii pocházejí z publikace Aerodetail 1 Bf 109E a Mushroom - Yellow Series. #6102. Messerschmitt Bf 109E.

Délka letounu

V literatuře je uváděno několik údajů. (Tipuji, že vliv na různé délky budou mít taky různé typy vrtulových kuželu, neboť se všeobecně udávají míry hlavně na verze E-3/E-4.) Po jejich zprůměrováni mi vyšla délka 8,73 m. Po převodu do měřítka to činí 181 mm. Výkres vydaný firmou Kagero v edici TOPDRAWINGS má délku 182,5 mm. Tedy odpovídá v realitě 8,76 m, kterýžto údaj patří mezi nejčastěji udávaný (v mých zdrojích jsem jej našel 3x).

Srovnáni délek trupu:
Výkres: 161 mm
Eduard: 166 mm
Tamiya: 161 mm
Hasegawa: 162 mm
Airfix: 163 mm

(Délky trupu jsem měřil mezi dvěma body, které umožnilo přesnější měření, aniž by došlo k větším odchylkám vykřivením měřidla.)

Rozpětí

Zde se autoři shodli v 99% na 9,9 m. V měřítku to činí 206,25 mm.

Výkres: 206 mm
Eduard: 207 mm
Tamiya: 206 mm
Hasegawa: 205 mm
Airfix: 205 mm

Rozměry zde uváděné jsou jen pro orientaci, aby poskytly informaci jak se s hlavními rozměry vypořádali výrobci. A rozhodně nechci tvrdit,že ten a ten rozměr je ten jediný pravý ořechový.

Kokpit

Boky kokpitu jsou vylisovaný na vnitřní straně trupu (Hasegawa je má vylisované zvlášť, ale detailní moc nejsou). Na pravém boku nalezneme mimo krásně znázorněných výztuh včetně nýtovaní, panel s jističi elektroinstalace, schránku map atd. a nezapomnělo se ani na spínač automatického přečerpávaní paliva. Drobnou výhradu by měl akorát proti provedení kliky manuálního ovládaní klapek chladičů chladicí kapaliny, která by potřebovala minimálně delší rukojeť na uchopení. Dolepujeme pouze zvlášť vylisované žebro. Svobodně se můžeme rozhodnout, zda na panel s jističi vybarvíme svépomoci a nebo využijeme lept z přiložené planžety.

Levý bok je už trošku skoupější, neboť krom pěkných výztuh má znázorněnou páku ovládání klapek chladiče oleje, plynovou páku. Jediné, co lze výrobci vyčíst, je akorát absence tří ovládacích táhel motorů, ale na druhou stranu tento detail chybí i u konkurence. Kromě výše zmíněného žebra můžeme na tento bok dolepit leptaný řetězový převod, s jeho pomoci u skutečného stroje pilot ovládal uhel náběhu VOP.

Podlaha pilotního prostoru kopíruje svoji předlohu věrohodně. Kdo nebude spokojen s hladkými rošty pod nohy před pilotním sedadlem, může na ně dát perforované z leptané planžety. Součásti podlahy je také schematicky znázorněný rám výškového nastavení sedadla. Slzu lítostí v oku zamačkávat nemusíme, neboť na hotovém modelu z něj stejně moc vidět nebude.
Na podlahu umístíme i tlakovou láhev. Jak moc se svému vzoru podobá, posuďte z fotky.

K podlaze přilepíme i páku s polohovačem nastavení výšky. A musím uznat, že z plastu klasickou metodou to už lépe nepůjde udělat, na vyšší level to lze dostat pouze s pomocí leptu. Z boku na sloupek polohovače máme nalepit ovládací kola klapek a nastavení náběhového úhlu VOP, mezi která můžeme vlepit leptaný řetěz ovládající u skutečného stroje vztlakové klapky.

Knipl se svému vzoru podobá, až na chybějící charakteristické zalomení rukojeti vůči páce, které je vidět na všech fotografiích které jsem našel. Ovšem na druhou stranu jsem našel i pérovku, která se tvarově shoduje s výliskem. Takže Bůh, Messerschmitt a Eduardi nejspíš vědí jak to bylo.

Pedály jsou perforované, což je jedna ze dvou variant, které byly na tomto typu použity. Oproti fotografiím mám dojem, že mají moc nízký okraj. Leptané, které jsou nabízeny budou vypadat věrohodněji, ovšem okraje mají stejnou chybu.

Palubní deska se skládá ze dvou části. Vrchní část má hezky znázorněný budíky, kterým lze vytknout pouze chybějící naznačení ručiček přístrojů. Rozmístěním budíky odpovídají skutečnosti.

O spodní části palubní desky, lze říci totéž, jen s tím rozdílem, že obsahuje navíc jeden budík v horní řadě druhý zleva. Alespoň v mých materiálech je tam vždy vyfocena záslepka a v pérovkách jsem také nic nenašel, co by to mohlo být. Jako zajímavost jsem zjistil, že i v palubní desce 1/4 v RC je jen záslepka.

Komu se nechce barvit, ten jistě využije leptanou barvenou. Kupodivu i na ni je místo budíku záslepka, až se mi nechce věřit, že by Eduardi ujeli jen na plastovém dílu. Komu nevyhovuje barvení a nemá rád práci s plechem muže svou starost vyřešit obtiskem. I pro něj platí o výše zmiňované záslepce.

Zaměřovač je celý vylisován z čiré hmoty. Jeho nedostatkem, který mu lze vyčíst je šev na reflexní desce a cloně. Zručným hnidopichům to může být jedno, neboť tuto část zaměřovače odříznou a doplní dvěma foliemi, které budou znázorňovat clonu a reflexní desku. Detailisté doplní navíc ještě kablík od palubky do těla zaměřovače, v reálu zajišťující jeho napájení.

Sedadlo pilota jsem porovnal i s konkurenčními. Eduardovské se mi osobně jeví nejpodobnější svému vzoru a navíc nemusíme přemýšlet, jak by se sedělo ramenatému pilotovi v sedačce od Tamiye a ani se mořit s odstraňováním nalisovaných poutacích pásu jako u Airfixu (jakési proužky) a Hasegawy. Co mi nesedí je hloubka vany pro sedací padák, není to ale zase takový naznak prohlubně, jaký předvedla Hasegawa.

Přední část trupu

Na vrtuli mě nejvíce zaujaly reálně vypadající kryty kořenu vrtule, kde se nacházela část mechanismu, umožňující nastavení uhlu náběhu listu. Střed vrtule svému vzoru se nepodobá, neboť u reálných strojů byl dutý, aby bylo možno instalovat zbraň střílející v ose motoru. Dále ty, kteří by rádi ponechali čelní kužel sejmuty nepotěší ani uchycení kořenu listu k ose, které krásně konkuruje vosímu pasu, ale bohužel s realitou nemá nic společného.

Ve stavebnici nalezneme dvě přední části vrtulových krytů. Pro verzi E-1 je aktuální pouze díl E24, tj. s dutým středem. Tvarem odpovídá fotografiím a lze na něm při pozorném pohledu dokonce nalézt i dvě řady jemných pozitivních nýtků.

Zadní část kuželu má naznačené prolisy, které byly za vrtuli vidět. Jen bych je prohloubil, nebo vymaloval černou barvou. Při stavbě doporučuji trošku zvětšit otvor pro osu vrtule, neboť aspoň na mém vzorku se osa do něj nevejde, neboť je o chloupek širší.

Vrchní kapota motoru je vylisována z jednoho dílu. Protože stavebnice obsahuje motor, můžeme ji nechat sundanou. Ovšem bohužel neobsahuje vnitřní konstrukci. (Ta je obsažena v sadě leptu, která bude popsaná podrobněji co nejdříve to půjde.) A chybí odlehčovací otvory na čele.

Na fotkách můžete srovnat jak si se stejným dílem poradili mástraři od Qickboostu.

Vana chladiče oleje je součásti polovin trupu. Naštěstí i kdyby poloviny k sobě nesedly, je k vnitřní části přístup shora a navíc tělo chladiče lze vložit až po slepení části, byť tuto možnost návod neuvádí. Osobně bych nejdříve na tělo chladiče přilepil leptané mřížky a přepážku díl č. E15 (zde máme na výběr, neboť některé stroje přepážku neměly, bohužel se mi nepodařilo zjistit, zda se to týkalo určité série, či výrobního závodu). Tuto sestavu bych vlepil do vany a teprve potom osadil strop. Ten bohužel nedoléhá ke stěnám vany a při odkrytém motoru jím bude prosvítat světlo, proto doporučuji tyto spáry zaslepit.

Ve stavebnici nalezneme maketu motoru DB 601 A. Z konkurence se tímto dílem muže akorát pochlubit Airfix, jenže jeho motor je značně zjednodušený, neboť je součástí polovin trupu.

Motor ze stavebnice firmy Eduard se svému vzoru se podobá. Ale Eduardi by jej zvládli z plastu na vyšší úrovní, než to co předvedli. (Asi si nechávají prostor pro Brassinový doplněk).

Sání kompresoru, díl E45 je také hodně zjednodušen a bonusově je na něm propadlina. Proto doporučuji mít na něm osazený komplet z dílu E36 a D34. Sice to propadlinu nezakryje a bude chybět vnější žebrování, ale pořád tato sestava bude působit mnohem lépe.

Na druhou stranu musím pochválit výfuky. Mají jak šev spoje, tak i zahloubená hranatá ústí. Dle mého názoru jsou to nejlepší co na toto téma bylo vylisováno z plastu.

Motorové lože se svému vzoru podobá, ale také je bohužel zjednodušeno.

Dále odstraníme dva "čudly" na dílu E7, které slouží asi pro lepší orientací při usazováni dílu E14 který je určen pro variantu motoru DB601N.

(Pro ty, co již jsou vlastníky Royal Classu: Výrobce tam opomněl u verzí užívající motor DB 601N zakreslit umístění nádržky na olej díl E14. Tento typ motoru byl užíván od verze E-4BN až po E-7.)

Kulomety MG17 jsou přes velkou podobnost s těmi, se kterými jsme se setkali u modelu Fw-190, lépe propracované a navíc mají zahloubená ústí hlavní. Lépe zpracované hlavně jsem viděl snad jen v nabídce jedné polské firmy, a to ještě navíc byly soustružené z kovu.

Podvozek

Bohužel co se týče šachet, zde se žádná převratná revoluce nekoná, neboť výrobce stěny prostoru udělal jakoby zakryté plátnem. Bohužel i pro ten efekt chybí naznačení švu a faldu pro věrohodnější efekt. Kdo chce tedy konstrukci, bude si ji muset vyrobit sám od nuly. Dle mého názoru je zde promarněná šance a nedoufám ani v Brassin či lepty. Jak již psal kolega Chmelík v usazováni šachet, je lepší nejet dle návodu a lepit je na díl B3, nýbrž usadit a nalepit do dílu B1 a B2, což jsou vrchní poloviny křídel.

Podvozkové nohy se svému vzoru podobají pomalu jako vejce vejci, a mají naznačené i pásky přidržující hadičku s brzdovou kapalinou, kterou si ovšem musíme doplnit sami. (Ještě štěstí, že tu hadičku tam nenalisovali a my hnidopiši ji nemusíme odřezávat.) Na mém vzorku díl E36 má u kořene z obou stran propadlinu.
Kryty podvozku jsou dle mého názoru detailní a povedené.


Kola hlavního podvozku složíme ze tří dílu. A to pneumatiky a disk ze dvou dílů. Výsledný efekt je bombastický a ze vstřikovaných taky nejvěrohodnější. O třídu výš už vytáhne kola jen Brassin. Lze jen litovat, že výrobce nenabízí promáčklé pneumatiky, když už myslel i na takové detaily, jako je název výrobce a rozměr 650x150.

Ostruha je také řešena jako oddělená, což vidím v tomto měřítku u tohoto typu poprvé, a což beru jako přínos. Akorát méně zkušeným či gramlavým bude asi chybět ekvivalent v celku, jak tomu bylo u Fw-190. Za velkou nevýhodu však spatřuji fakt, že ji musíme přilepit už při uzavírání polovin trupu a tím pádem vystavovat riziku ulomeni při dalších pracích s modelem. Jediné řešení je ostruhu rozpůlit, vrchní část zalepit napevno do trupu a spodní až ve finále s pomocí kolíku z drátu.

Chladiče glykolu

Jsou vylisovaný zvlášť a usazují se do výřezu. Bohužel jsou trošku užší a při jejich osazení bude o něco větší brázda, než jsme si na modelu zatím zvykli. Budiž útěchou, že tato partie se nepovedla ani etalonu kvality Tamiyi, co se týče usazení. Další chybičkou je, že Eduardi zapomněli na vykousnutí na levé klapce chladiče. Aspoň na všech fotkách, které jsem našel, a bylo na nich dobře vidět na zadní část chladiče, to vykousnutí bylo. (K čemu sloužil, se mi nepodařilo zjistit.)

Pozor na některých výkresech můžete nalézt vykousnutí na obou výstupních klapkách, stejně jako ve stavebnici fy. Airfix. Ovšem tuhle kombinaci jsem na fotkách taky neviděl.

Tělo chladičů vylepšíme pomocí leptaných mřížek.

Ovladací plochy

Musím přiznat, že co se týče plátna tak se svému vzoru podobají nejvíce. Prostě Eduardi plátno uměj. Samozřejmě se dá jim vyčíst, že porty a žebra jsou moc výrazné, ale mi osobně se líbí.

Bf-109E je jeden z mála letounu, kde nám někteří výrobci, už v základu nabízejí oddělené klapky, sloty a křidélka na křídle. Větší rozsah možnosti v tomhle, oproti ostatním, má jen výrobek firmy Airfix, kde jsou odděleny i výškovky. Ale Eduard vytáhnul trumf na poli detailistickém, a ztvárnil šroub, kterým se nastavoval úhel náběhu VOP.

Rytí a nýtováni

Paneláž je naznačená jemným negativním rytím. Výrobce se nebál ani vystouplé paneláže, a oproti konkurenci, i naznačil nýtování. Protože model rozměry nesedí přesně na výkres, rytí a nýtové řady jsem porovnal, zda aspoň jsou plus mínus autobus tam, kde by měly být.

Krytky na křídle spíše oproti fotografií přebývají a pro změnu pár nýtových řád chybí. Hlavní paneláž odpovídá. Na trupu paneláž a umístění krytek odpovídá, jen bohužel zopakovali chybu z 1/32 a tři nýtové řady jsou špatně. Tím pádem pokud budeme chtít mít odpovídající nýtové řady, bez tmelení a nýtovaní nových se prostě neobejdeme.

Pravdou ovšem je, že tento detail ocení hlavně znalci konstrukce Bf-109, a kdo o tom neví, tomu to podezřelé nepřijde. Dále pro ty co nevědí nic o konstrukci trupu Messerschmittu a nebyli mateni návodem, tak nechť si najedou na stránku 16 v návodu. Sekce, na které dáváme čísla 2 až 8, mají v reálu nepatrnou spáru. Proto spoj na vrchní a spodní straně netmelte, ale naopak ještě zvýrazněte nýtovaní okolo něj, i když co se mne týče, já hodlám pro jistotu zvýraznit pomocí jehly všechny nýtové řady, neboť bych se bál, že jak budu aplikovat wash, budou na mou potřebu moc mělké.

Čiré díly

Díl F2 což je zaměřovač byl již popsán výše. Čelní štítek jako jediný oproti konkurencí má správně naznačeno na boku dělení dvou skel, které Hasegawa a Airfix vubec nezachytili, a Tamiya pro změnu jej přidala i napravo, kde v reálu bylo celé plexi.

Co se týče čočkového efektu tak horní část vytváří zajímavý efekt. Ovšem v reálu tak samozřejmě nebyl, ale je to bohužel daň za použitý materiál, který již nejde vylisovat tenčí na úkor pevnosti. Jedinou náhradou by snad byla "vacu" kabina.

O zbývajících dílech překrytu platí totéž. Jsou krásně čiré, ale bohužel díky tloušťce materiálu jsou vidět čočkovité efekty v ohybu. Dále je v rámečku přídavná pancéřová deska k čelnímu štítku a teleskopicky zaměřovač. Ovšem oba díly patří mezi ty, které nevyužijeme, ale dávají nám příslib různých zajímavých verzi.

Lepty

Ve stavebnici jsou dvě planžety. S jejich pomoci vylepšíme, nebo nahradíme některé součásti kokpitu a chladičů. Na barevné palubní desce je znát rastr, zvlášť při pečlivějším shlédnutí pod úhlem. Využití leptu je zmíněno výše v textu.

Obtisky

Obtisky pro kamufláže byly vytištěný u italské firmy Cartograf, což by měla být záruka nejvyšší kvality. Obtisky popisků jsou tištěný u Eduardu, a bohužel jim ujela v mém vzorku - bíla na trojúhelníkových popiskách číslo S43, S34 a S7. Jinou chybu se mi na nich zatím nepodařilo odhalit.

Masky

Standardem ProfiPACKu bývají masky usnadňující barvení čirých překrytu. Litovat můžeme pouze té skutečnosti, že u Eduardu nedělají masky na vnitřní rámování kabiny.

Návod

Kromě již zmíněných chyb, u kterých se zapotíme, pokud se budeme přesně držet návodu, nás zbývající stavbou provede bez obtíží. Shlédnout jej můžete na výše zmíněném odkazu na recenze P.Chmelíka, nebo na Eduardím webu.

V mém návodu mají tiskovou chybu, kde nebylo zakresleno umístění dílu E46 na motor. Naštěstí si toho výrobce všimnul, a vložil kousek papíru se zakresleným umístěním.

Co se týče schémat zbarvení, nenastaly oproti vydání v 1/32 žádné změny, a tím pádem platí vše, co již bylo k nim řečeno. Zdůrazním jen, že u kamufláže E sami Eduardi upozorňují, že takto zbarvený stroj byl spíše fámou, a že na 99% odpovídá reálu zbarvení kamufláže D.

Závěr

Musím konstatovat, že až delší rozměr trupu a zjednodušený prostor pro kola hlavního podvozku, předložili nám Eduardi definitivní kit na variaci Bf-109E.

Jaroslav 'J.T.C' Supík

Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za poskytnutí vzorku k recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.