1/32 Caudron-Renault CR.714C.1 od Azuru – Stavební recenze
30.8.2011 Martin Nademlejnský - 11 369 přečtení
Model tohoto letounu těsně před Vánoci v měřítku 1/32 vydala firma MPM v edici Azur. Objevily se dva přebaly. První "francouzský" s katalogovým číslem A061 a druhy "finský" A091. Zde máte možnost se podívat, jak se staví.
Dvaatřicetinový stíhač nad Finskem
Martin Nademlejnský
Výrobce: AZUR (MPM Production)
Název: Caudron-Renault CR.714C.1
Měřítko: 1:32
Katalogové číslo: A091
Před pár lety mě zaujala kniha od nakladatelství REVI Stíhač nad Finskem o finském stíhači Luukanenovi, a proto jsem se poohlédl, jaký model stíhačky tohoto pilota bych si mohl postavit. Přibližné v té době vyšla jako tehdejší novinka firmy Special Hobby v měřítku 1:32 – Brewster 239 Buffalo v "kabátech" finského letectva. Model jsem si koupil, sestavil a tím začala má záliba ve stavbách letadel Suomen Ilmavoimien – finského letectva. Moc mě těší, že MPM (včetně svých odnoží) ve výrobě modelů letadel z Druhé světové války tohoto státu pokračovalo a pokračuje, naposledy s francouzským "lehkým" stíhačem Caudron-Renault CR. 714C.1. Doufám, že jim to vydrží a dočkáme se v tomto měřítku i dalších strojů, které jistě potěší nejen obdivovatele tohoto národa ze severu Evropy, takové typy jako FIAT G.50, Fokker D.XXI, či z britské produkce Blenheim ve "dvaatřicetinách" na trhu stále chybí...
Ale zpět k modelu firmy Azur. Stavebnice obsahuje čtyři rámečky s 66 díly odstříknutými ze světle šedého plastu s minimem vtaženin, otřepů či stop po dělících rovinách. Dále je zde rámeček s čirými díly, 15 dílů odlitých z PUR, malá planžeta leptů, stavební návod formátu A4 a obtisky na tři stroje používané finskými letci.
Stavbu jsem začal podle návodu sestavením kokpitu, z něhož jsem nejprve přilepil bočnice k polovinám trupu. Následně jsem zkusil, zda nebude podlaha rozevírat trup, zde bylo potřeba plochým jehlovým pilníkem udělat pod bočními panely menší drážky, do kterých následně podlaha zapadla. Poté jsem začistil a přilepil všechny díly patřící do kokpitu kromě dílu L4, kterým dle fotek z podkladů nebyly stroje C.R. 714 vybaveny. Dále jsem doplnil pár olověných drátků od přístrojů na pravé straně bočnice kokpitu a od kniplu podle fotek kokpitu skutečného stroje ze zdroje č. VI náhledu do krabiček uvedeném na ModelWebu.
Protože se mi nechtělo začisťovat táhla u dílů č. D24 od nálitků, ponechal jsem pouze stojny a táhla nahradil kulatinou od Evergreenu uříznutou na příslušnou délku. Poté jsem vše nastříkal světlou šedomodrou barvou dle návodu a drobnosti nabarvil barvami Vallejo na štetec. Díly PUR 7 a PUR 8 by podle návodu měly mít také světle šedomodrou barvu, podle fotek skutečného stroje mají spíše černou barvu. Palubní deska je plastová s reliéfy jednotlivých přístrojů, jistě by jí více slušelo „plechové“ provedení. Nastříkal jsem ji černou barvou a následně použil bílou barvu metodou suchého štětce abych zvýraznil jednotlivé budíky přístrojů.
Kokpit jsem po decentním zašpinění vlepil bez problému do trupu. Přední přepážka v horní části nedoléhá úplně, ale vzniklá škvíra nebude po dokončení vidět. K oběma polovinám trupu jsem zevnitř vlepil resinové výfuky a motorovou přepážku s dvěma bloky válců, které budou vidět otvorem pro chlazení motoru. Motorová přepážka má stejnou barvu jako kokpit, motor jsem nabarvil kovovými barvami a „zašpinil“ tmavým washem firmy MiG Productions. Následovalo bezproblémové slepení obou polovin trupu, začistění jeho spoje, přilepení „boule“ na motorovém krytu a výškových ocasních ploch.
Dalším krokem bylo slepení křídla. Jak již upozorňoval kolega Mirek Říha, otvory na vypadávání prázdných nábojnic na spodku zbraňových šachet jsou opravdu monumentální. Nijak jsem to neřešil a vnitřek nastříkal pouze matnou černou barvou, vlepil hlavně odlité z PUR a křídla slepil. Tmel byl potřeba v malém množství na předních částech zbraňových šachet, v zadní části přecházejí tyto šachty na horní křídlo krycím plechem, toto spojení však moc nesedí. Původně jsem uvažoval o jeho celkovém obroušení a nahrazení plastovou destičkou, nakonec jsem se rozhodl pouze zadní část zvýšit několika vrstvami tekutého tmelu na štětec firmy Gunze.
Pak už bylo možno přilepit křídlo k trupu. Přechod křídlo-trup sedl v horní části skvěle, ve spodní bylo potřeba lepit postupně, ale nakonec jsem stejně trochu Surfaceru 500 použít musel. Poté už zbývalo pouze přilepit výškovku a směrovku, obojí jde přilepit vychýlené. Před barvení zbývalo už jen přilepit prosklení kabiny. Do základu čelního štítku je potřeba přilepit základ pro zaměřovač a vyvrtal otvor pro pozdější přilepení teleskopického zaměřovače, následně čelní štítek přilepit. Zatímco čelní štítek a posuvná část prosklení sedla bez problémů a bez potřeby použít tmel, zadní pevná část bylo potřeba pečlivě spasovat a i přesto jsem nakonec něco tmelu použít musel, ale nebylo to nic tragického. Pak už mohlo následovat kontrolní nástřik Surfacerem 1000, po němž se objevilo pár škrábanců, které jsem promptně opravil a mohl přikročit ke stříkání kamufláže. Protože se mi při manipulaci při stříkání pravidelně stávalo, že jsem ostruhy, antény, zaměřovače či Pitotovy trubice utrhl, lepím tyto části až úplně nakonec. To stejně samozřejmě platí i o podvozku a vrtuli.
Po krátkém přerušení prací na modelu zaviněné mou nešikovností jsem se konečně mohl pustit do stříkání kamufláže. Finské Caudrony byly zbarveny v původním francouzském kabátu a podle několika fotek, které existují na finské stroje, bych řekl, že barvy byly velmi kvalitní, neboť letadla vykazují minimální známky opotřebení. Rozhodl jsem se pro stroj, který je v současné době v muzeu a na nějž existuje více fotek z různých stran.
Barvy jsem použil Mr. Color od GSI, přičemž jednotlivé odstíny jsem vybíral podle fotek tohoto stroje, takže jsem použil následující odstíny: Terre Fonce – C029, Kaki – C303, Gris Bleu Fonce – C367 a na spodní plochy Gris Bleu Clair – C337. Po nastříkání následovala klasika: lesklý lak, obtisky, lesklý lak, napuštění spár, trochu washe a závěrečné přelakování. Obtisky ve stavebnici jsou velmi jemné, po použití „vodiček“ od Agamy se doslova vpily do povrchu. Protože se mi nechtělo skládat finské výsostné znaky ze dvou dílů, použil jsem raději znaky ze sady č. 32022 od Techmodu.
Před závěrečným lakem následovalo pouze přilepení podvozku, teleskopického zaměřovače, pitotky a antény. Anténu jsem vyrobil novou, podle fotek Finové na Caudronech používali jiný typ antény na horní části trupu, na spodním dokonce žádnou. Po laku už jsem jen sundal masky a ... hotovo!
Stavba tohoto modelu byla příjemná, a kromě pár drobných zádrhelů i pohodová. Jak to nakonec dopadlo, posuďte sami podle fotek.
Martin Nademlejnský
Redakce ModelWebu děkuje firmě MPM Production za poskytnutí vzorku k recenzi.
Rubrika Azur, Letadla - 1:32, Letadla - Stavební recenze | 2 komentářů
Komentáře
2 odpovědí k článku “1/32 Caudron-Renault CR.714C.1 od Azuru – Stavební recenze”
Napsat odpověď.
Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.
srpen 31st, 2011 at 07:32
Dobrý Martine, si první o kom vím, že Caudrano "dal" (zatím jsme ho na fóru neviděl).
srpen 31st, 2011 at 10:14
Kdo má zájem může si prohlédnout stavební recenzi v Replicu No. 240, kde je výborná stavební recenze Caudrona z 98 fotkama ze stavby. Je tam několik typů úprav modelu, které mi tu chybí.