1/48 CAC-13 Boomerang od Special Hobby

22.7.2011 - 858 přečtení

sh48117_ca-13_boomerang_cover

Pohled do krabičky březnové novinky firmy Special Hobby, kterou je stavebnice stíhačky australské provenience CAC-13 Boomerang v měřítku 1/48.

Čtvrtkový bumerang od Special Hobby

Luboš Pavel

Výrobce: Special Hobby
Název: CAC-13 Boomerang
Kat.číslo: SH48117
Měřítko: 1/48

Úvodem

Tuzemská firma Special Hobby v  dubnu představila zájemcům o australské letectvo druhou variantu na téma čtvrtkového CAC Boomerang, konkrétně verzi CA-13. Tato stavebnice navazuje na v současnosti již vyprodanou verzi CA-12, která byla uvedena na trh již před delším časem. Většina  modelářů zabývajících se obdobím druhé světové války dokáže tento stroj Australského královského letectva (RAAF) identifikovat a zařadit, ale hlubší znalost jeho historie, jeho vývoje a bojového nasazení nemusí být zcela známá. Proto mi odpusťte, že se v úvodu mého pohledu do krabice nejprve trošku rozepíši o historii tohoto typu, než se zaměřím na vlastní obsah stavebnice.

Historie

Po zdánlivě nezastavitelném bleskovém postupu japonských ozbrojených sil napříč jihovýchodní Asií na konci roku 1941 a počátku roku 1942, který následoval po napadení Pearl Harboru, se Austrálie ocitla v situaci, kdy její RAAF neměla k dispozici jediný moderní stíhací letoun, který by se mohl měřit s japonskými Ki-43 „Oscar“ a Mitsubishi A6M „Zero“. Navíc hrozilo nebezpečí, že budou zcela odříznuty všechny zásobovací trasy do Austrálie a nebude tak možné získat moderní stroje, ať již ze Spojených států nebo z Velké Británie.

21.prosince 1941 oficiálně zahájila malá skupina konstruktérů společnosti Commonwealth Aircraft Corporation vedená Lawrencem Wackettem práce na nové stíhačce moderní koncepce a již za méně než pět měsíců, 29.května 1942 vzlétl první prototyp Boomerangu.

Během sériové výroby této stíhačky existovaly pouze dvě hlavní varianty, verze Mk.I čítající 200 vyrobených strojů a verze Mk.II, které bylo vyrobeno dalších 49 exemplářů. Byl vyroben ještě jeden exemplář experimentálního stroje, čímž se celkový počet vyrobených Boomerangů zaokrouhlil na rovných 250 kusů. Často používané označení CA-12, CA-13, CA-14/CA-14A  a CA-19 se vztahovala k označení kontraktu s továrnou CAC.

První objednaná série na 105 kusů verze Mk.I byla vyrobena pod označením CA-12 (sériová čísla A46-1 až A46-105). Druhá objednávka dalších 95 kusů verze Mk.I byla realizována již jako CA-13 (sériová čísla A46-106 až A46-200). Třetí a poslední objednávka Boomerangů, tentokrát verzie Mk.II byla vyrobena pod označením CA-19 (sériová čísla A46-201 až A46-249) a jednalo se o taktickou průzkumnou variantu vybavenou jednou svisle uloženou kamerou Fairchild F-4 v trupu letounu. Jeden experimentální vybavený turbokompresorem stroj dostal označení CA-14/CA-14A (sérové číslo A46-1001).

800px-australia_aviation_factory_loc_fsa_8e01090

Jediným významnějším rozdílem oddělující od sebe výrobní produkci CA-12 a CA-13 bylo přesunutí nožních pedálů ovládání kormidla výše a změny pozice směrem nahoru se dočkal i levý ovládací panel. Další výraznější odlišnosti se projevily až v průběhu výroby bloku CA-13. Nejvýraznější z vnějšku patrnou změnou byl nový typ krytu výfukových plynů, který byl poprvé instalován na stroj sériového čísla A46-126 tj. u dvacátého vyrobeného stroje bloku CA-13. Tento „ježovitý“ výfuk byl podobný tomu, který byl používán na v Austrálii licenčně vyráběných Beaufighterech, ale měl větší průměr a po celé své délce se směrem vzad zužoval. Křídlo CA-13 a CA-19 mělo koncové oblouky s překližkovým potahem, zatímco stroje bloku CA-12 měly celý potah celokovový. Další změnou oproti CA-12 byl potah křidélek, který byl u CA-12 plátěný a u dalších výrobních variant to byl již potahovým materiálem duralový plech.

První výrobní blok 105 kusů varianty CA-12 byl ukončen v červnu 1943 a na základě praktických zkušeností 84.squadrony RAAF se základnou v Harm Island, Queensland, která jako první  jednotka obdržela Boomerangy do své výzbroje a operačně nasadila, byla provedena určitá vylepšení, která se promítla právě do výroby série CA-13.

Boomerang byl poháněn motorem Pratt& Whitney R-1830-S3C4-G. Oproti tomu, co se často publikuje, se jednalo o jiné motory, než kterými byly vybaveny v Austrálii licenčně vyráběné Beauforty, které používaly motory R-1830-S3C3-G nebo dovážené R-1830-S3C3-G. Motory Boomerangů měly dvoustupňový plnící kompresor pro operace ve vyšších letových hladinách, přestože se značnou část své operační kariéry pohybovaly v nižších výškách při podpoře pozemních jednotek.

Technické údaje

Osádka: 1
Pohon: Motor Pratt & Whitney R-1830-S3C4-G
Výkon: 895 kW
Výzbroj v trupu: dva kanóny Hispano 20 mm s 60 náboji na zbraň
Výzbroj v křídlech: čtyři kulomety ráže 7,7 mm a čtyři 9 kg dýmovnice pod křídlem.
Rozpětí: 10,97 m
Délka: 7,77 m
Výška: 2,92 m
Nosná plocha: 20,90 m?
Hmotnost prázdného letounu: 2 437 kg
Vzletová hmotnost: 3 740 kg
Maximální rychlost: 491 km/h
Stoupavost: 14,9 m/s
Dostup: 10 363 m
Dolet bez / s př. nádrží: 1 497 / 3 050 km

Bojové nasazení

Po devastujícím náletu na Darwin provedeného japonským letectvem 19.února 1942 se stala potřeba záchytného stíhače velice aktuální. Přes až velice překvapivě rychlý vývoj Boomerangu, zejména s ohledem na skutečnost, že se jednalo o první ryze australskou konstrukci stíhacího letadla vůbec, v době jeho vstupu do operační služby dorazily konečně dodávky amerických P-40, které byly ihned zapojeny do obrany tohoto přístavu namísto nových Boomerangů. Kittyhawky byly během ledna 1943 nahrazeny v roli obránce Darwinu Spitfiry Vc  1. stíhacího křídla RAAF, které se vrátilo z nasazení v Evropě.

První jednotkou, která obdržela nové Boomerangy byla OTU.2 (Operational training Unit) se základnou Prot Pirie ve městě Mildura  ve státě Victoria. Do stavu převzala nové Boomerangy 10.října 1942 a měla za úkol zajistit bojový výcvik pilotů.

Dvě z prvních tří operačních jednotek vybavených novými Boomerangy, 83. a 85. squadrona, byly určeny pro ochranu domácího vzdušného prostoru. Třetí, 84.squadrona, byla nasazena v oblasti Hornova ostrova v Torresově průsmyku a západní Papuy s cílem zaplnit v mezeru v nasazení stíhaček v této oblasti. 84.squadrona však nebyla příliš úspěšná.  Malá maximální rychlost a špatná stoupavost Boomerangů znamenala, že piloti 84.squadrony nemohli zabránit útokům, jelikož nebyli schopni se dostat do bojového kontaktu s nepřítelem. Jedinou příležitostí, kdy se pilotům podařilo vejít do kontaktu s Japonci byla bojová hlídka 16.května, které se zúčatnil Sergeant Stammer a Flying Officer Johnstone. Během patroly se setkali s trojicí středních bombardérů Betty. Australané neváhali a ze vzdálenosti 230 metrů zahájili palbu ze všech svých palubních zbraní. Jednomu z pilotů však po dávce dlouhé jeden a půl vteřiny selhalo podávání nabíjení a zbraně zmlkly. Současně začali palubní střelci japonských bombardérů opětovat palbu a oba Australané byli donuceni  se odpoutat a vrátit na základnu. Naštěstí Japonci v této oblasti nebyli příliš aktivní a po osmi měsících nasazení vyměnila 15.října 1943 84.squadrona své Boomerangy za Kittyhawky.

Zdroj: http://cas.awm.gov.au/

Boomerang nalezl své uplatnění v roli blízké letecké podpory pozemních jednotek. Na rozdíl od Evropy a Afriky boje v džunglích jihozápadního Pacifiky probíhaly značně odlišně, často se jednalo o boje menších jednotek na malém území a ohniska bojů byla roztroušena na velké ploše bez souvislé bojové linie. A právě v přímé podpoře pozemních jednotek se Boomerangy nejvíce osvědčily a našly své místo.

Velice často byly operační základny Boomerangů v blízkosti probíhajících pozemních operací a tak byly velmi rychle přítomny nad bojištěm, kde byly potřeba. Díky své dobré ovladatelnosti v malých výškách a silné palebné síle byly téměř po celý den k dispozici pozemním jednotkám, které je naváděly na nepřátelské pozice v nepřístupném terénu. Pro roli podpůrného stíhače byla vhodná i dobrá pancéřová ochrana pilota, stejně jako jeho smíšená konstrukce dřeva a hliníkového rámu, která umožňovala absorbovat i značné bojové poškození. Přesto však bylo několik strojů sestřeleno, dva dokonce nedopatřením americkými jednotkami a řada byla poškozena při nouzových přistáních, jelikož Boomerang byl náchylný k překlopení se na záda.

Zdroj: http://cas.awm.gov.au/

Boomerangy náležející ke 4. a 5.squadroně byly nasazeny do bojů v kampaních na Nové Guinei, Šalamounových ostrovech a Borneu, kde se v roli blízké podpory velmi osvědčily. Boomerangy operovaly vždy ve dvojicích, kde jeden ze dvojice pátral po nepřátelských jednotkách na zemi a druhý kroužil okolo a sledoval vzdušný prostor. Pravidelnou činností bylo bombardování a útoky palubními zbraněmi na japonské jednotky a pozorovatelská a naváděcí činnost pro vlastní dělostřelectvo. Když byla nutnost napadnou větší uskupení nepřítele, operovaly velmi často Boomerangy ve spolupráci s většími stroji. V tomto případě se Boomerangy, schopné nízkého letu nad terénem, postaraly o nalezení nepřítele a označení jeho pozic kouřovými 20lb (9 kg) pumami pro nedaleko kroužící silněji vyzbrojené stroje, které následně svrhly svůj smrtonosný náklad do určeného prostoru. Spolupráce mezi Boomerangy 5.squadrony a Corsairy RNZAF v průběhu tažení na mysu Bougainville byla hodnocena jako velice úspěšná.

Dalším uživatelem Boomerangů na Nové Guinee byla No. 8 Communications Unit , které používala své stroje záchranné akce na moři a pro spojovací účely.

Stavebnice

A nyní již k vlastní stavebnici. Obsah krabice s vrchním  otvíráním opatřený pěknou letovou kresbou Boomerangu „Home James“ ze stavu 4.squadrony ukrývá téměř identický obsah, který byl již obsahem stavebnice CAC-12 Boomerang "Early Version" vydaného pod kat.číslem SH48074.

Po otevření krabice naleznete čtyři rámečky obsahující plastové díly světlešedé barvy, jeden rámeček s čirými díly, pytlík polyuretanových dílů, menší planžetu s leptanými díly, stavební černobíle vytištěný návod a obtiskový aršík.

Plastové díly jsou rozmístěny do čtyř rámečků a již při letmé prohlídce je zřejmé, že všechny čtyři nepocházejí ze stejného typu forem. Rámečky "A", "B" a "C" odstříknuté ze středně šedého matného plastiku jsou standardním produktem firmy Special Hobby. Velké díly obsažené na těchto rámečcích sice nevykazují častou nectnost shortrunových výlisků, kterou je místy se ztrácející rytí, ale otřepů a nálitků zde najdeme poměrně dost a tak musíme počítat při stavbě Boomerangu s broušením a jejich odstraňováním.

Paneláž je na můj vkus až příliš jemná a tak ji raději při stavbě prohloubím a zvýrazním, abych se nemusel obávat její ztráty v důsledku zalití vrstvami surfacerů, barev a laků. Ale jak jsem uvedl, v tomto ohledu se jedná jen o můj pocit.

Co se týče vtaženin, nalezl jsem pouze tři, které by byly ve výsledku viditelně, a to na krytech podvozkových šachet a na spodní části centroplánu, hned vedle otvoru připraveného pro instalaci kamery, který je nutno zatmelit.  Všechny vtaženiny se nacházejí na místech, kde je bude poměrně snadné odstranit za pomocí malého množství tmelu.

O něco více práce a času nám asi zabere přebroušení a přeleštění všech velkých dílů, jako jsou např. poloviny trupu a křídla, na kterých najdeme jakousi krupičku nebo něco co vypadá jako nalepené částice prachu. Toto by bylo na výsledném modelu vidět a je proto nutné tento krok provést. Při přebrušování vekých dílů bude potřeba trocha opatrnosti, aby nedošlo k požkození pěkně naznačeného přeplátování, zejména na trupu.

U některých dílů lze nalézt škrábance a vrypy např. pancéřová deska za hlavou pilota, která je hodně poseta škrábanci a nebo vrtulový kužel, který má na sobě jakousi pozitivní "pavučinu" a bude jej nutno přebrousit a přeleštit (pravděpodobně pozůstatek po práci frézy při výrobě formy).

Oproti tomu rámeček "D"  je jakoby z jiné stavebnice. Díly jsou odstříknuty z jiné hmoty, plast je hladký a lesklý, drobné díly jsou prosty jakýchkoliv otřepů a na odstranění stop dělící roviny formy bude stačit je přejet hranou skalpelu a následné lehce přeleštit.  Na tomto rámečku nenajdete ani onu krupičku a je evidentní, že tento rámeček s ohledem na velké množství drobných dílů, na kterých  jsme nenalezl žádné otřepy pochází z kovových forem. Škoda, že stejnou technologií nebyly vylisovány i zbylé tři rámečky.

Rámeček s čirými díly je tradičně balen separátně a tak jsou díly uchráněny od případného poškození.  V mém případě jsou čiré díly opravdu čiré, dostatečně tenké a bez jakýchkoliv kazů či škrábanců. Překryt kokpitu je odstříknutý odděleně tj. čelní štítek a posuvný překryt zvlášť a modelář se tak může rozhodnout v jaké podobě jej na model nalepí.

Poměrně malý rámeček s lepty obsahuje cca 30 dílů  a většina z nich najde uplatnění v pilotním prostoru např. poutací pásy, ovládací páčky, profil na sedačku pilota, madla zavírání posuvné části kokpitu, detaily uchycení zaměřovače apod. Dále lepty obsahují táhla klapek, perforovaný nosník do podvozkové šachty, mřížku sání a další drobnosti, které budou více či méně viditelné na hotovém modeul, ale výslednému dojmu rozhodně prospějí.

A nyní se při prohlídce obsahu krabice konečně dostáváme ke dvěma věcem, které jsou skutečně odlišné mezi touto a již dříve vydanou „early“ verzí Boomerangu.

Prvním odlišujícím prvkem jsou resinové díly, přesněji řečeno „ježovitý“ výfuk, který se objevil u Boomerangu v průběhu druhé výrobní série, kola hlavního podvozku, která jsou opatřena dezénem pro lepší pohyb po nezpevněných letištních plochách pacifických ostrovů a ostruhové kolečko. Jinak jsou resinové díly svým obsahem shodné s předchozí stavebnicí (lze tam najít i starší typ výfuku). Jejich kvalita  je perfektní, jsou odlity čistě bez bublinek a s jejich pomocí získá modelář pěknou maketu motoru Pratt&Whitney R-1830. Sestava motoru se skládá z resinových dílů doplněných o drobné díly obsažených zejména na rámečku "D" tj. těch lépe odstříknutých.

Druhou odlišností mezi oběma stavebnicemi jsou pochopitelně obtisky. V tomto případě jsou opět vytištěny firmou AVI Print v jejich standardní kvalitě a obsahují marking pro čtyři stroje používané RAAF a kompletní sadu popisek. Jedinou vadu, kterou jsem na obtiscích našel, byl neodtištěný nápis "Wanda Lust" u kamufláže "C", kde na obtisku zbylo jen slovo "Wanda". Než se však pustím do jejich nabízených markingů, dovolte mi prosím, malou odbočku v podobě krátkého pojednání o použitých barvách na australských Boomeranzích.

Kamuflážní barvy Boomerangů

Na kamuflování Boomerangů byly použity pravděpodobně pouze barvy australské provenience, jelikož se od konce války až do současnosti nepodařilo objevit oficiální dokumenty, které by naznačovaly, že pro jejich kamuflování byly použity originální RAF barvy. Válečné dokumenty továrny CAC uvádějí, že pro kamuflování Boomerangu v jejich závodu byly použity výhradně barvy novozélandského výrobce barev BALM, konkrétně BALM S13983 - Foliage Green (FS24092), BALM  S13982 - Earth Brown (FS20099) a BALM S13046 - Sky Blue (FS25550). Tyto barvy byly koncernem CAC používány od listopadu 1941, tj. v době dlouho před zahájením sériové výroby Boomerangů. Oficiální dokument RAAF pro použití těchto barev byl zaveden k 31.červenci 1942.

Nové dvoubarevné kamuflážní schéma skládající se z Foliage Green a Earth Brown se na řadě černobílých snímků často jeví jako jednobarevné. To je způsobeno často špatnou kvalitou fotografií, kdy jsou obě barvy velmi tmavé a kontrast mezi nimi mizí. Vliv stárnutí se však na obou barvách projevoval odlišně. Odstín Earth Brown měl tendenci vlivem povětrnostních vlivů stárnout rychleji, ztrácel svoji sytost a barva měla tendenci šednout. Některé squadrony s cílem zvýšit rychlost svých strojů povrch letadel voskovaly a leštily a výsledkem toho bylo opět snížení barevného kontrastu obou barev. V případě výše uvedených tří odstínů použitých nejen pro kamufláž Boomerangů se jednalo o pololesklé barvy.

Nové Boomerangy přicházely k bojovým jednotkám z výroby v kombinaci barev Foliage Green, Earth Brown a Sky Blue až do května 1944, kdy vstoupil platnost nový předpis o kamuflování všech ploch letadel odstínem Foliage Green.

Foliage Green

Jisté rozdílné názory o přesném odstínu barvy Foliage Green setrvávají až do dnes. Jak se podle různých zdrojů zdá, existovalo více odstínů této barvy v závislosti na její výrobní šarži a na jejím výrobci, kterých bylo několik a v závislosti na něm se odlišoval i vlastní odstín barvy. K bádání o přesném odstínu této barvy nepomáhá ani skutečnost, že stroje opatřené touto barvou operovaly v extrémních klimatických podmínkách, díky kterým barva rychle měnila svůj původní odstín. V případě odstínu Foliage Green použitého u Boomerangů se jeví jako nejbližší ekvivalent FS 34092, který je v nabídce celé řady výrobců modelářských barev (Gunze 302, Humbroll  149, Model Master #50164 –akryl   nebo #1764 -syntetika). Doporučit lze modelářům i sady RAAF barev firmy Lifecolour.

Kamufláže ve stavebnici

Stavebnice Special Hobby modelářům nabízí, jak jsem již předeslal, na výběr ze čtyř markingů strojů používaných RAAF během bojů v jihovýchodním Pacifiku. Kromě možnosti výběru ze dvou typů kamufláží atraktivitu markingů zvyšuje i skutečnost, že všechny v obtiscích nabízené stroje byly opatřeny pěknými „nose arty“.

  1. CAC CA-13 Boomerang, A46-199, QE-Y „Home James“, 4.squadrona RAAF, Nová Guinea, červenec 1944. Tento stroj byl opatřen trojbarevnou kombinací barev – Earth Brown, Foliage Green a Sky Blue a nesl identifikační prvky v podobě bílých náběžných hran, vrtulového kužele a celého konce trupu včetně VOP. Tento stroj pilotoval mimo jiných pilotů i F/L Jach Archer, který na Wirrawayi 26.12.1942 sestřelil A6M Zero.
  2. CAC CA-13 Boomerang, A46-154, MH-J „Wanda Lust“, 83.squadrona RAAF, Gove, Nothern Territory, Austrálie, červenec 1944. Stroj je opět opatřen tříbarevnou kombinacií barev jako předchozí tj. Earth Brown, Foliage Green a Sky Blue, nenese však bílé doplňky. Pilotem tohoto Boomerangu ozdobeného telefonující kráskou byl Graham Richardson.
  3. CAC CA-13 Boomerang, A46-193, QE-H, „Struth!“, 4.squadrona RAAF, Labuan, září 1944. Tento stroj nesl na všech plochách kamuflážní odstím foliage Green, již v souladu s novým předpisem o kamuflování letadel tímto odstínem.
  4. CAC CA-13 Boomerang, A46-194, QE-K, „The Grim Reaper“, 4.squadrona RAAF, Labuan, září 1944. Tento, druhý ve stavebnici nabízený stroj v barvě Foliage Green, byl osobním strojem  velitele squadrony F/L Wallikera.

Závěr

Co říci závěrem? Do vydání této stavebnice firmou Special Hobby mohli zájemci o tento typ letadla využít v měřítku 1/48 pouze letitou, rovněž shortrunovou, stavebnici firmy LTD., která rovněž pocházela z českých luhů a hájů.

Stavebnice je standardním produktem pocházejícím z dílny Special Hobby, která přes výše uvedené nectnosti je v současnosti jedinou volbou pro zájemce o tento typ letadla. Za zvýšenou pracnost, zejména při očišťování dílů a jejich pasování, budou modeláři odměněni netradičním modelem ve své sbírce. Osobně si myslím, že se model Boomerangu zcela jistě neztratí ani na soutěžních stolech mezi záplavou oblíbených Spitfirů, Messerschmittů a Mustangů a to nejen svým neobvyklým tvarům, ale i díky atraktivní kamufláži s bílými doplňky a pěkným nose artům.

A zcela na závěr ještě jedna informace pro zájemce o tuto australskou stíhačku v měřítku 1/72. Podle zveřejněných informací firmou Special Hobby, se během měsíce června na trhu objeví zcela nová stavebnice tohoto výrobce a tak se letitá stavebnice Boomerangu firmy Airfix stane jen sběratelským suvenýrem.

Doporučená a použitá literatura:

  1. CAC Boomerang described, Geoffrey Pentland, Kookaburra Technical manual Series 1 n°02
  2. Wirraway, Boomerang & CA-15 in Australian Service, Stewart Wilson, Aerospace Publications, 1991.
  3. CAC Boomerang CAC Wirraway, Andre R.Zbigniewski, Jacek Nowicki, Wydawnictwo Militaria
  4. Commonwealth Boomerang, Pavel Dvořák, HPM č.3 a 4, 1996
  5. Classic Warbirds 007 - USAAF Spitfire, RAAF B-24, Boomerang, Ventura Publishing
  6. http://www.clubhyper.com/reference/ca12bg_1.htm
  7. http://www.kiwiaircraftimages.com/boomer.html

Luboš "Mindphaser" Pavel, KPM Kaznějov

Redakce ModelWebu děkuje za vzorek pro recenzi  firmě MPM Production.

Rubrika Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček, Special Hobby | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 1/48 CAC-13 Boomerang od Special Hobby

Komentáře

Komentáře jsou zakázány.