24.9.2011 Martin Pohl - 7 404 přečtení

Recenze obtiskové sady na Albatrosy D.V.

Albatros D.V – The Bavarians

Martin Pohl

Úvod

Vynucenou reorganizací německého letectva vznikly v druhé polovině roku 1916 stíhací letky, Jagdstaffeln, zkráceně zvané Jasty (j.č. Jasta).

Zbarvení v rámci každé z Jasta mělo vykazovat jisté společné rozlišovací znaky. Známé jsou především pestrobarevné letouny s červeně lemovaným zeleným ocasem (empenáží) spolu s rudým vrtulovým kuželem, identifikačními to prvky Jasty 5, jedné z nejobávanějších jednotek vůbec. Není bez zajímavosti, že v ní přechodně působil i Hermann Göring, pozdější Űberkanone s 22 sestřely.

Nad rámec společných prvků si pilot nechal svůj stroj obohatit osobním motivem, a to hlavně v zájmu snadnější identifikace v rámci Jasty, jež mívala k dispozici „dvorního“ malíře, Staffelmalera. To vše nemohlo skončit jinak, než že se německá letadla z let 1916-1918 zařadila k těm vůbec nejpestrobarevnějším předlohám v historii letectví.

Vídaný přídomek „b“ v názvu značí bavorskou jednotku. Výjimkou se může zdát pruská Jasta 2 (později Jasta Boelcke – Jasta B), jež změnou jména vzdala posmrtně hold svému prvnímu veliteli, přednímu taktickému teoretikovi a tehdy vedoucímu leteckému esu Oswaldu Boelckemu.

Dnešní recenze se bude zabývat dvěma stroji Jasty 16b, jedním Jasty 23b a dvěma Jasty 32b, a tudíž nepřekvapí podtitul celého obtiskového archu - „The Bavarians“. Je jistým paradoxem, že ačkoli se většinou piloti do stíhacích letek rekrutovali podle místa narození, z těch zahrnutých pocházel z Bavorska jen Otto Kissenberth.

Přehled sestřelů všech letců zmíněných strojů, tedy R. Windische (22 vítězství), O. Kissenbertha (20), H. Auera (5), T. Rumpela (5), L. Hansteina (16) a K.F. Schattauera (9), lze najít v hodnotné publikaci Above the Lines viz Doporučená literatura. Údaje jsou s těmi v manuálu Wingnut Wings ve shodě.

První dojem

Výrobce: Wingnut Wings
Název: Albatros D.V – The Bavarians
Měřítko: 1:32
Katalogové číslo: 30012

Lesklé obtisky jsou vytištěny na A4 a má je opět na svědomí italský Cartograf.

Návod je klasicky prvotřídní. Každá obtisková varianta má v manuálu dobovou fotografii předlohy a doplňující text k osobě pilota.

Společné obtisky jsou v podstatě stejné jako ty u samotné stavebnice, jedinou zaznamenáníhodnou změnou je nově „rozpojený“ obtisk kříže na svislou ocasní plochu, jenž předejde jeho potenciálně problematickému ručnímu dělení na kýlovou a směrovkovou část.

Seskupení všech obtisků každé z variant umožní jejich pohodlné vystřihnutí z archu.

Na stránkách výrobce jsou v případě zájmu kromě dalších snímků nabízených letadel k nahlédnutí i rozměrné bokorysy Ronnyho Bara.

Bližší pohled

Velmi užitečným se u každého stroje jeví výčet použitých alternativních dílů z původní stavebnice č. 32009. Zdá se ale, že zejména držáků světlic, nalézajících se vně trupu pod lemem kokpitu, není k dispozici dostatek variant.

Motory všech strojů jsou zjednodušeně typu D.III o 160 koních. Chladič je zastoupen pouze Daimler-Mercedes (díly F7, F8).

• Varianta A - Albatros D.V 1055/17 Rudolfa „Rudi“ Windische.

Pruhovaná kamufláž není zahrnuta, a proto hlavním obtiskovým přínosem zdají se být bílé šesticípé hvězdy, jež jsou doloženy na horních křídlech. Protože se ale osobní motiv často opakoval i na dolních polokřídlech, ve Wingnut Wings se rozhodli přiložit černé duplikáty.

Jako jediný z nabízených strojů upotřebí mezi piloty nepříliš oblíbenou opěrku hlavy, známou z prvních sérií Albatrosu D.V (díl F1). Jelikož omezovala výhled z kokpitu, bylo zvykem ji v polních podmínkách z letounu promptně odstranit.

Doporučované kruhové zrcátko (E39) se, podobně jako u obtiskové varianty B (E40) a C (E39), bude muset na zadní straně trochu zbrousit, aby sedlo na své místo. B a C volají po větším průměru.

Větrný štítek je správně doporučen jako C2. Nezapomenout na vyboulený kryt vlevo od kulometů (A7).

Je-li pravdivá domněnka o výrobním čísle 1055/17, jedná se o autorovi článku doposud nejnižší známé s novějším, odlehčeným typem táhel křidélek, jenž se stal standardem pro všechny další série Albatrosů D.V.

• Varianta B - Albatros D.V 2263/17 Otto Kissenbertha

Hlavní devizou je bezesporu dominantní alpská protěž patřící na obě strany trupu. Na první pohled vypadá stejně jako ta z krabičky, ovšem není tomu tak. Květy jsou zde s nádechem do oranžova namísto jasné žluté a jsou o něco menší. Plstnaté listeny mají odlišný tvar.

Dalšími obtisky je označení letounu na kýlovce, D.2263. Použitý font odpovídá předloze.

Tento stroj pro své dokončení vyžaduje Lozenge, jež je k dostání zvlášť. Ochranné pruhy považuji na modré, což je ve shodě s návodem. Větrný štítek by mohl být ten uvedený, tedy C1. Pozor na opomenutý anemometr (E41, E34), jenž se nacházel na pravé mezikřídelní vzpěře a v době pořízení dostupných snímků nebyl nabarvený.

Držák světlic na pravoboku mi přijde odlišný nabízeného E45. Kryt (A7) bokorys neuvádí, nejspíše se řídí jiným letounem O. Kissenbertha, který ho, zdá se, také nemá.

Kryty motoru jsou dost možná obepnuty kovovými pásy, prvkem typickým hlavně pro Albatrosy D.Va.

• Varianta C - Albatros D.V Hanse Auera

Obtisky s motivem padající hvězdy patří přímo na lakovanou březovou překližku trupu.

Horizontálně pruhovaný trup před kokpitem nezahrnuje bílá pole a je vyveden striktně černou barvou. Řádně vzpomenut je znak Albatrosu na směrovce barvy plátna. Větrný štítek (C1) má nejspíše na pravé straně kulatý průzor.

Držák světlic (E44) nezdá se přesně odpovídat.

• Varianta D – Albatros D.V Theodora Rumpela a Ludwiga Hansteina

Pruhy kamufláže jsou opět provedeny sytou černou, přičemž v nich nalezneme výkroje na stabilizátory, křídla, kokpit i stupátko.

Patrný je netradičně vysoko umístěný anemometr na levé mezikřídelní vzpěře. Letoun má z velké míry „oddrnčeny“ mezikřídelní výplety.

Nenabarvená směrovka opět znamená aplikaci emblémů Albatrosu, podobně jako u C.

• Varianta E – Albatros D.V Karla Schattauera

Druhý stroj pyšnící se Lozenge, a to tentokráte i na stabilizátorech a výškovém kormidlu. Ochranné pásky byly růžové barvy.

Jedinými speciálními obtisky jsou široký bílý pruh za kokpitem a dvě nepatrné kruhové záplaty na pravém boku trupu. Pruh by mělo být snadné i vymaskovat a co čert nechtěl, záplaty jako jediné nemají dokonalý soutisk.

Zajímavé, a správně zanesené do barevného náhledu, je barevně kontrastní vyztužení plátna u pravé zadní baldachýnové vzpěry a záplata vpravo na horním křídle.

Letoun má, oproti všem ostatním, jen naprosté minimum pouze těch nejnutnějších výpletů, čímž pádem přiložený bokorys obsahuje menší chybu.

Praktické zkušenosti

Obtisky se zdají být vysoce kvalitními. Čtyři vteřiny v teplé vodě, počkat, až se obtisk uvolní od podkladového papíru a nanést na vodou zvlhčené místo. Okraje po vytlačení případných bublinek pro jistotu obšťastnil Mr. Mark Softer.

Ukázkou je nanesení obtisků č. 43 na spodní plochy varianty "B".

Závěr

V porovnání s ostatními doplňkovými obtiskovými sadami Wingnut Wings se pro nezaujatého modeláře jedná o jednu z těch méně zajímavých. Aby se ji vyplatilo koupit, rozhodně by z ní mělo být použito více variant. I tak je ale reálná upotřebitelnost významné části obtisků (bez dodatečné patiny) přinejmenším diskutabilní – zejména sytě černých trupových pruhů u variant C a D. Značný díl hodnoty obtisků v podobě kvalitní interpretace zpřístupněných dobových fotek je volně k dispozici na webových stránkách Wingnut Wings. Velkým plusem je pro mě kvalita samotných obtisků.

Doporučená literatura

[1] FRANKS, Norman L.R.; BAILEY, Frank W.; GUEST, Russell. Above the Lines : A Complete Record of the Fighter Aces of the German Air Service, Naval Air Service and Flanders Marine Corps, 1914-1918 . 1st edition. London : Grub Street, 1993. 259 s. ISBN 0-948817-73-9.

Související články na ModelWebu

Představení Wingnut Wings
Lozenge Wingnut Wings

Martin Pohl
Great War Aviation Junior Enthusiast

Redakce ModelWebu děkuje firmě Wingnut Wings za vzorek poskytnutý pro účely recenze.

Rubrika Letadla - 1:32, Letadla - Obtisky, Wingnut Wings | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.