1/48 IL MAGNIFICO Hanriot HD.I – Limited Edition – Eduard

12.3.2020 - 625 přečtení

header

Pokud chcete ve sbírce něco pestrého, čtěte dál...

Italský krasavec.
Nebo ne?

Ondřej 'Ondrouš' Mokrý

Úvod

header

Název: Hanriot HD.I Limited Edition
Měřítko: 1/48
Výrobce: Eduard
Kat. číslo: 11139

Hanriot HD.I je dítkem francouzské letecké továrny Hanriot, která na počátku války vyráběla v licenci britský Sopwith 1 1/2 Strutter pro francouzské letectvo. Když bylo roku 1916 vyhlášeno výběrové řízení na stroj k nahrazení Nieuportu 17, rozhodla se do něj firma zapojit s vlastním výtvorem.

Nový stroj rozhodně nezapře inspiraci Sopwithovou školou, kromě celkového vzhledu stroje je výrazným společným znakem konfigurace baldachýnových vzpěr do tvaru W. Velmi podobný byl tedy pochopitelně i výsledek, tedy stroj nevynikající rychlostí, ale skvělou ovladatelností.

Hanriot HD.I měl tu smůlu, že ve výběrovém řízení proti němu stál Spad S.VII, velmi rychlý a robustní stroj slibující mnohem větší vývojový potenciál, takže Hanriot byl nakonec francouzskou armádou odmítnut. Továrna však využila možnosti prodeje do zahraničí, které se chopilo hned několik států, především Itálie a Belgie.

Tato stavebnice se zaměřuje právě na Hanrioty v italských službách, kde dosáhly nemalých úspěchů, dostaly se do licenční výroby a na konci války dokonce byly páteřním typem italského letectva - v listopadu 1918 bylo těmito stroji vyzbrojeno 16 z 18 stíhacích letek.

Z modelářského pohledu italské Hanrioty nosily jedna z nejpestřejších zbarvení, jaká můžeme najít v rámci spojeneckých letectev, a tato limitovaná edice tohoto faktu rozhodně využívá.

Náhled do krabice

Plastové díly najdeme celkem ve třech rámečcích, z toho jeden obsahuje pouze motor.

Stavebnice už přeci jen má svá léta, což se projevuje na drobných nedostatcích na některých dílech. Poloviny trupu mají jemnou krupičku a najdeme pár propadlin, stejně tak rytí by mohlo být jemnější. Krupička je také na ocasních plochách, i když na fotkách vypadá mnohem výraznější, než prostým okem.

Na některých dílech najdeme lehké otřepy, například na vzpěrách nebo motorovém prstenci, nejedná se ale o nic zásadního a odstranění bude otázkou lehkého přebroušení. Otřepy najdeme také na kulometech Vickers, kde bude jejich odstranění o něco těžší, přesazení formy se však naštěstí nekoná.

Na křídlech propadliny naštěstí nenajdeme, pouze drobné otřepy a nerovnosti, které půjdou jednoduše odstranit pomocí surfu a přebroušení.

Rámeček obsahující díly motoru má velmi nepatrné přesazení na válcích, ale vzhledem k tomu, že bude motor skoro kompletně skrytý pod prstencem, není potřeba si s tím lámat hlavu.

Planžeta leptů obsahuje barvené i nebarvené díly, kvalita vyleptání je jako obvykle bezchybná. Interiér vylepšíme sedačkou a barvenou palubní deskou. Zatímco budíkům nemám co vytknout, dřevo na mě příliš přesvědčivě nepůsobí, což ale může být způsobeno lesklostí povrchu potisku.

Jako poslední na nás z krabice vykoukne malý aršík masek, který nám klasicky pomůže s vymaskováním disků kol a větrného štítku. Příjemnou novinkou je dodatečná maska k vymaskování přechodu za kovovými panely na předku trupu - odpadne nám tak otravné vymaskovávání po kouscích, protože tvarování téhle partie je opravdu komplikované.

Obtisky

Dekály pocházejí z vlastní produkce Eduardu a vešly se na jeden arch. Italská zelená i červená podle mě odpovídají, i velmi drobné obtisky jako např. hvězdičky mají velmi přesný soutisk. Chválím pečlivost věnovanou obtiskům šití na spodek trupu, které jsou k dispozici ve 3 barvách.

Návod

Za návody Eduardy většinou chválím a ani tentokrát nemám důvod udělat výjimku. Všechny kroky jsou přehledně rozkreslené a problémy se srozumitelností jsem neměl ani v pasážích popisujících, který díl použít pro dané kamuflážní schéma.

Celkem mě překvapilo a zamrzelo, že součástí návodu není tradiční úvod do historie typu. Jinak je ale celý postup stavby rozkreslen srozumitelně a přehledně, dostatečně jasně jsou vyznačeny rozdíly ve stavbě u jednotlivých kamufláží. Těch máme k dispozici celkem 6:

  1. Stroj od 78a Squadriglia z roku 1918 nesoucí tupovanou zelenou kamufláž s vlajkami na trupu a číslem 78 na horním křídle a bocích trupu. Při stavbě pozor na to, že číslo 78 má na každém boku trupu jinou barvu.
  2. Stroj č. 6254 od 76a Squadriglia z roku 1918 s emblémem mořského koníka v černém kruhu na bocích trupu a horních plochách vodorovných stabilizátorů, což byla osobní insignie Sottotennente Giorgia Michettiho, esa s 5 sestřely.
  3. Stroj od 85a Squadriglia bojující na albánské frontě z roku 1918. Navzdory výzdobou kartami se nejedná o stroj slavného esa Flavia Baracchiniho, který stejné insignie používal na svých letounech.
  4. Stroj č. 562 od 81a Squadriglia, se kterým v roce 1918 létal Tenente Antonio Bolioglo. Stroj nese označení číslem jednotky a zadní část trupu je ozdobena pěticípýmí hvězdami.
  5. Stroj od 78a Squadriglia z podzimu, na kterém létalo slavné eso Tenente Mario Fucini. Fucini dosáhl celkem 17 sestřelů, přičemž za každého poraženého protivníka přibyla jedna černá lebka do bílého praporu na boku jeho stroje.
  6. Stroj 11432 od 80a Squadriglia, která své letouny místo čísla jednotky označovala emblémem benátského lva na znak toho, že v blízkosti Benátek byla založena.

Závěr

Navzdory drobným nedostatkům vyjmenovaným výše mohu tuto stavebnici všem fandům chmelnic doporučit - drobné vady se dají jednoduše odstranit a mít ve vitríně jeden z těchto krásně zbarvených letounů za to rozhodně stojí.

Ondřej 'Ondrouš' Mokrý

Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za poskytnutí vzorku pro recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.