10.12.2016 David Lengyel - 2 989 přečtení

Ohlédnutí za stavbou limitované edice největšího světového distributora součástek MiGů s haldou doplňků od tuzemského výrobce.

Plnotučná F-4C Phantom II ve službách USAF

David Lengyel

Název: Good Evening Da Nang + F-4C upgrade set + F-4C air brakes
Měřítko: 1/48
Výrobce: Eduard
Kat. číslo: 1193, 48844, 48802

Úvod

V pořadí třetí instance slavného letounu F-4 Phantom II v podání tuzemské firmy Eduard dorazila na můj stůl. Stavebnice s poetickým názvem Good Evening Da Nang nabízí možnost postavit první verzi provozovanou v řadách Letectva Spojených států amerických.

Toto zprvu nechtěné dítě se od svého námořního sourozence lišilo především širšími koly hlavního podvozku, což si vyžádalo změnu v konstrukci křídla, které tudíž neslo charakteristické boule. Varianta C se od námořní B lišila také radarem, systémem tankování za letu a zdvojeným řízením (tj. i operátor zbraňových systémů mohl převzít kontrolu nad strojem).

V počáteční fázi války ve Vietnamu USAF provozovalo Phantomy v původním zbarvení převzatém od US Navy, tedy v bílé kombinované s tzv. racčí šedou, s velkými kokardami a označením. Posléze se ovšem ukázalo, že bude potřeba nově získané stíhací bombardéry přece jen lépe maskovat, což dalo vzniknout slavné SEA kamufláži, která je hlavním tahákem této stavebnice.

Pro pořádek doplňuji odkazy na pohled do krabičky a stavební recenze dalších verzí F-4 Phantom II, které firma Eduard vydala v rámci svých limitovaných sérií:

• Good Morning Da Nang (Tomáš Studený)
• Good Evening Da Nang - náhled do krabice
• Bicentennial Phantoms (Ľubomír Kerék)
• Rockin’ Rhino (Petr Pastera)

Stavba

S ohledem na velkou popularitu SEA kamufláže jsem se rozhodl, že sáhnu po jediném markingu, který umožňuje postavit F-4C v původním šedém zbarvení, které se tak často nevidí a zároveň u daného stroje bylo ozvláštněno malůvkami na nádržích a oddělovači mezní vrstvy.

V té chvíli jsem ještě netušil, jaký bič jsem si na sebe upletl. Kromě toho se ke mně dostaly protichůdné zprávy o vynikající X špatné kvalitě stavebnice, takže bylo jasné, že o zábavu na další měsíce mám postaráno.

Lepty

Stavby obvykle začínám aplikací leptů a nejinak tomu bylo v tomto případě. Ve stavebnici se nachází dvě planžeta s barevnými (zoomy) i nebarevnými lepty, které patří povětšinou do kokpitu. Oproti předchozím instancím však chybí zámky překrytů a tak pokud nechcete o tyto detaily přijít, musíte sáhnout po upgrade setu z produkce firmy Eduard.

Tak jsem učinil i já a ze dvou poměrně rozsáhlých planžet jsem kromě kokpitu doplnil i detaily podvozkových šachet, podvozkových noh a z další sady také brzdící štíty.

Většina leptů sedí uspokojivě a zejména doplňky podvozkových noh a jejich krytů přinesou kýženou přidanou hodnotu. V případě samotných podvozkových šachet je však jejich přínos poněkud diskutabilní. Toto se týká zejména hlavních podvozkových šachet, kde se instalace poměrně velkých dílů rovná hlavolamu na několik horkých minut. Některé lepty zbytečně nahrazují díly ze stavebnice, například vnitřní stěna hlavních podvozkových šachet nebo ploché drátky.

Třešničkou na dortu je pak chyba číslování v návodu, konkrétně u zámků, které přijdou přilepit na čirý díl překrytu - v návodu jsou strany prohozeny.

Rád bych naopak vyzvedl provedení aerodynamických brzd, které sedí naprosto bezvadně a poněkud chudým šachtám přidají na detailech.

Brassiny

Trysky, sedačky a kola patří k nejčastěji kupovaným odlévaným doplňkům, takže kvituji krok firmy Eduard, která tyto díly v detailnějším provedení přidává do stavebnice. Jak je u Eduardu zvykem, odlitky mají velice pěkné detaily, dobře pasují do sebe a bývají bez vad. To platí i v tomto případě. Trysky jsou na detaily velice bohaté a byla radost je stavět. Totéž platí pro sedačky a odlévaná kola jsou onou pověstnou třešinkou na dortu.

Kokpit a úpravy vnitřních podsestav

Samotnou stavbu jsem započal tradičně vnitřními podsestavami, které zahrnují kokpit, vstupy vzduchu k motorům, tryskami a dalšími drobnostmi. Stavba kokpitu je poměrně přímočará, přičemž je třeba se vyvarovat chyb, ke kterým svádí návod. Podle všeho byla část stavby kokpitu převzata z námořních verzí, neboť jsme vybízeni k vyříznutí otvoru v přepážce, který slouží k usazení úložného prostoru tankovací sondy. Kromě toho je také třeba vlepit dříve zmíněné zdvojené řízení.

Z vlastních zdrojů jsem doplnil plynovou páku v předním kokpitu a detaily zadní přístrojové desky. Úpravu potřeboval také prostor pod čelním štítkem, který má být doplněn leptem a fólií. Před instalací čelního štítku jsem však zjistil, že je HUD příliš vysoký a štítek tak nedosedne na trup jak má. Následovalo broušení a zkoušení, dokud se vše pod štítek nevešlo. Další nepříjemné překvapení přišlo v podobě předsazení přední přístrojové desky před její horní kryt. Následovalo delikátní broušení až do správného usazení pod stínítko obrazovky radaru.

Vstupy vzduchu k motorům jsou jedním z kamenů úrazu stavebnice. Nechtělo se mi používat čechla, tak jsem uvažoval o řešení Tomáše Studeného, které mi ovšem po chvíli přišlo jako příliš pracné a rozhodl jsem se sacáky kompletně vyměnit za resinové náhražky od firmy XMM. Drobnou úpravou několika dílů stavebnice jsem dosáhl detailnějšího vzhledu s menším množstvím vynaložené práce. Práce na motorech pokračovaly vlepením interiérů přisávacích dvířek, které nahrazují prostý otvor ve stavebnici. Na svá místa jsem rovněž usadil vnitřní partie trysek, které jsem nabarvil dle návodu a doplnil patinu dle fotek.

Poslední úprava se týkala stabilizátorů, neboli plovoucích vodorovných (ehm) ocasních ploch. Návod mylně ponouká modeláře k instalaci stabilizátorů se sloty na náběžné hraně, které však USAF na svých strojích nikdy nepoužívalo. Tato chyba se dostala i na jinak parádní kresbu na víku krabice. Naštěstí se správný typ nachází v krabici, takže postačí vyměnit díly H3 a H4 za díly H1 a H2. Mě ale zajímala ještě možnost ztvárnit stavby v poloze potlačeno, jak je často vidět u zaparkovaných strojů. Vstříc mi v tomto ohledu vyšel výrobce doplňků Hypersonic Models, který nabízí možnost úpravy stavebnice tak, že si modelář natočí stabilizátory do libovolné polohy. Úprava zahrnovala vyříznutí otvoru pro otáčecí čep, vlepení nosné konstrukce a přilepení krycích plechů v požadované poloze, čímž stavba vnitřních podsestav skončila a mohl jsem se vrhnout do mé nejoblíbenější činnosti a tou je hrubá stavba.

Hrubá stavba a drobné díly

Vzhledem ke konstrukci modelu hrubá stavba nezabere příliš času. Trup je třeba osadit správnou krytkou na hřbetu, která v případě USAF skrývá tankovací dvířka. Tento díl jsem musel vypodložit proužkem maskovací pásky, aby byl umístěn zároveň s povrchem a vyhnul jsem se tak tmelení a přerývání. Ocasní část byla v mém případě mírně zdeformovaná, takže jsem si pomohl rozepřením dílu do správného tvaru několika destičkami. Interiér podvozkových šachet jsem upravil tak, abych mohl hlavní podvozkové nohy vlepit až v poslední fázi stavby, křídlo jsem posléze uzavřel a zkompletoval.

Hotové křídlo jsem přilepil s důrazem na maximální přesnost usazení na trup, tedy spoj, který jsem s ohledem na množství detailního rytí rozhodně nechtěl tmelit. Spodní část přední části draku díky výměně vstupů vzduchu nesedla zcela ideálně, ale s trochou kyanoakrylátové péče jsem docílil kýženého výsledku. Stejným způsobem jsem se musel věnovat také spodní části přechodu resinových dílů do křídla. Ačkoliv to návod vyloženě neuvádí, pro jistotu jsem do čumáku umístil závaží, aby Phantom ve vitrínce nepanáčkoval.

Ani zde se bohužel Eduard nevyhnul drobným chybám v návodu. V případě verze C nemají například kryty ECM na spodku křídla co dělat (díly K15 a K17). Vrcholek směrovky (G36) neodpovídá předloze, ani bokorysu v návodu na umístění obtisků. Obezřetnost doporučuji také v případě krytu padákového pouzdra, které může, ale také nemusí být osazeno čidly RHAW.

Jak uvedl ve své stavební recenzi Tomáš Studený, směrovka je poseta nýty vycucanými z prstu, takže jsem se je rozhodl odstranit pomocí tmelu a broušení. Odstranil jsem rovněž nemodelová čidla v náběžné hraně a nahradil je soustruženými doplňky. Směrovka na trupu perfektně sedí, takže není třeba žádné broušení.

Dalším krokem byla příprava drobných dílů, které jsem osadil lepty z upgrade setu. Řeč je zejména o podvozkových nohách, které jsou zkrášleny oky pro uchycení kotvících řetězů, drátky a detailnějšími protistřihovými nůžkami. Dalším krokem byla příprava všech krytů a že jich Phantom má požehnaně. U fotografie předlohy jsem si nemohl nevšimnout staršího typu vnitřních závěsníků, který byl stejně jako v případě námořního sourozence špičatý. Tento díl se bohužel ve stavebnici nenachází, takže jsem jej nahradil odlévaným doplňkem z produkce firmy Aires. Ten je však třeba upravit, neboť neobsahuje kolmé plošky, kterými celý závěsník doléhá na plochu křídla. Mimochodem tyto plošky jsou v návodu chybně označeny, takže doporučuji dvojitou kontrolu před přilepením.

Po prozkoumání detailů závěsníků MER a TER obsažených ve stavebnici jsem ještě jednou sáhnul po odlévaných doplňcích, které jsem patřičně upravil a doplnil drátky. Vzhledem k zamýšlenému použití brassinové výzbroje jsem celou podsestavu vyztužil čepy z měděného drátu. Nakonec jsem poskládal dohromady samotnou výzbroj, která se sestává z kombinace pum, řízených střel a přídavných nádrží. Zde je třeba zmínit, že velice pěkné AIM-7 Sparrow z produkce Eduardu si s výlisky Academy nerozumí v tom smyslu, že je nelze osadit bez toho, aniž by nezasahovaly do oddělovače mezní vrstvy v případě předního páru, a do šachet aerodynamických brzd v případě páru zadního. Proto jsem se musel spokojit se střelami ze stavebnice doplněné lepty z upgrade setu.

Barvy a obtisky

S hotovou hrubou stavbou a hotovými detaily jsem mohl přistoupit k nástřiku surfacerem, který hezky sjednotil povrch a ukázal drobné chyby. V první řadě mne překvapilo ztrácející se rytí na bocích trupu, zejména pak nýty. Dále na mne vykoukly stopy po přesazení formy na hřbetu a další drobnosti, které jsem si způsobil sám.

Jak jsem již uvedl, rozhodl jsem se pro kamufláž, ve které Phantomy USAF létaly v počáteční fázi války ve Vietnamu. Nejprve jsem nastříkal všechny kovové plochy - náběžné hrany křídel, okolí výtokových trysek a místa, na kterých jsem chtěl naznačit provozní opotřebení - okolí dvířek pro tankování za letu a horní stranu sacáků. Po aplikaci maskovací pásky a loupacího přípravku jsem nastříkal bílý spodek trupu a bílý základ jsem použil také v horní části trupu na místech, kde se nachází výsostné znaky a nápisy, které jsem se rozhodl stříkat přes masky. Po nastříkání barev pro sériové číslo, výsostné znaky a nápisy jsem tato označení vymaskoval fólií nařezanou na plotteru a mohl jsem se pustit do racčí šedé. Základ jsem stříkal na černý podklad, přičemž jsem se snažil odlišit některé panely a připravit si půdu pro patinu.

Po odmaskování a zalakování modelu lesklým lakem jsem se pustil do své oblíbené činnosti a sice nanášení popisek. První verze Phantomů připomínaly spíše dětské čítanky, takže bylo opravdu na co se těšit. Na pomoc jsem mi přišla novinka v podobě mokrých transferů od firmy HGW, které umožňují nanášet popisky bez nosného filmu a nově také ve shlucích několika obtisků naráz. V praxi to funguje tak, že jeden transfer obsahuje např. 10 popisek, nanáší se ovšem jako jeden obtisk a tím modeláři značně urychlí práci. Tak jako tak mi nanášení popisek zabralo celých pět dní. Kde nestačily transfery, použil jsem obtisky ze stavebnice a z doplňkové sady Eduard, která vyšla několik měsíců po samotném modelu. Jelikož se jedná o obtisky navržené firmou Furball Aero-Design a vytištěné firmou Cartograf, nebylo na co si stěžovat. Práce s nimi byla naopak velice příjemná.

Na řadě byla patina, kterou jsem započal napuštěním paneláže silně zředěnou olejovou barvou. Zde opět padla kosa na kámen, neboť některé linky se mírně řečeno ztrácejí a barva v nich nedržela ani po 24 hodinách. Pokud bych tento model stavěl znovu, rozhodně bych paneláž nejprve protáhl rydlem. Následoval nástřik jemného filtru, kterým jsem naznačil špínu v místech, kde se nejvíce kumulují nečistoty - kořen křídla, okolí motorů a podvozkových šachet, apod. Nakonec jsem olejovými barvami namaloval stečeniny provozních kapalin a to zejména ve spodní části letadla.

Kompletace

Po letadle samotném přišla na řadu patina drobných podsestav a mohl jsem se pustit do finálního zátahu, který trval týden v kuse. Nejprve jsem přilepil podvozkové nohy, u kterých jsem se obával proveditelnosti ex-post řešení zmiňovaného dříve. Nakonec vše dobře dopadlo a po kratším zápolení s pístnicemi a táhly jsem byl s pevností podvozku spokojen. V rychlém sledu pak následovaly kryty podvozku, aerodynamické brzdy, dvířka přisávacích otvorů a samotná kola. Poté jsem se pustil do antén, čidel a kompletace podvěsů. V poslední fázi jsem rovněž zjistil, že sedačky obsažené ve stavebnici neodpovídají typu, který byl na ranných verzích Phantomů USAF používán, takže následovala rychlá objednávka doplňkové sady, rychlé barvení a instalace do modelu. Model jsem dozdobil barevnými fáborky RBF z produkce Eduard, přilepil jsem stabilizátory a nakonec překryty kokpitu.

Závěr

U Eduardů přidali do krabice slušnou porci doplňků, díky kterým se z krabice (termín krabička zde není opravdu na místě) dá postavit velice pěkný Phantom. Dle mého skromného odhadu za maloobchodní cenu této limitky daný kit s doplňky a obtisky nepořídíte výhodněji. Rytí stříkaných dílů doporučuji přinejmenším protáhnout rydlem a věnovat pozornost detailům na konkrétním stroji, který se rozhodnete postavit. I přes varovné hlasy kolegů, občasné rozčarování nad návodem a některé zbytečné díly v leptané doplňkové sadě jsem si stavbu slavné F-4 užil a od dokončení jsem se už několikrát přistihl kterak pošilhávám do kitníku po starší limitce s názvem Good Morning Da Nang.

David Lengyel

Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za poskytnutí vzorků pro recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Doplňky, Letadla - Obtisky, Letadla - Stavební recenze | 2 komentářů

Komentáře

2 odpovědí k článku “1/48 Good Evening Da Nang – Eduard”

1. Martin Janousek napsal:
   prosinec 10th, 2016 at 06:49

   Pěkná stavební recenze. A hezký výsledek!

2. David Lengyel napsal:
   prosinec 11th, 2016 at 20:59

   Díky Martine!

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.