1/72 Raketové bloky UB-16 a UB-32 – Eduard

23.5.2016 - 3 667 přečtení

eduard_logo

Raketomety UB-16 a UB-32 od Eduardů v měřítku 1/72

UB-16 & UB-32

Jaroslav Špaček

Raketové bloky

Model: UB-16 rocket pods
Kat. č.: 672 102
Měřítko: 1/72
Model: UB-32 rocket pods
Kat. č.: 672 103
Měřítko: 1/72
Konečně u Eduardů ve dvaasedmdesátinových Brassinech dochází i na ruskou výzbroj. Mezi první vlaštovičky patří jedny z nejrozšířenějších raketových bloků na světě – UB-16, tedy šestnáctinásobných bloků pro neřízené rakety S-5 různých variant. Zároveň jsou k dostání i jejich vetší bratříčci pro 32 neřízených raket stejného typu.

Takže nejdříve se podíváme na rakety S-5, „pastelky“ společné pro nabíjení do obou typů bloků. Ačkoliv jsou rakety S-5 ráže 57 mm, mají průměr těla 55 mm, délku cca 140 cm a hmotnost okolo 5 kg. Délka a hmotnost se mírně liší podle typu hlavice. Základní verze vyvinuté z původní S-5 jsou protipancéřová S-5K/KO, tříštivo-trhavá S-5M/MO proti nepancéřovaným cílům a živé síle či protiradiolokační S-5P obsahující rušící vlákna. Samozřejmě existují i další méně rozšířené verze. Verze s písmenkem „O“ jsou modernější, jejich odpal se provádí pomocí kroužků v zadním upevňovacím roštu, dřívější verze (K, M) měla pro každou raketou vlastní zástrčku a byly velmi záhy nahrazeny verzemi KO, MO. Maximální účinný dostřel je 3 až 4 km, pak již hodně klesá přesnost, nejefektivnější střelba je ze vzdáleností 1,5 až 2 km. Čím menší rychlost nosiče při odpalu, tím větší rozptyl raket. Salva raket vypálená z vrtulníku má tedy větší pokrytí, než při střelbě z rychleji letícího letounu. Pro představu, salva 128 raket z vrtulníku Mi-24 vypálená ze vzdálenosti od cíle 1,5 km při rychlosti 200 km/h pokryje plochu tvaru přibližně elipsy rozměrů cca 300 x 75 metrů.
Raketa má ocelové tělo a pohání ji motor na tuhé palivo. Roznětka je u obou verzí – KO i MO nárazová, raketa tedy exploduje po dopadu na cíl. Do raket S-5MO je možné namontovat i bezkontaktní piezoelektrický zapalovač, který se používá při předpokládaném nasazení proti vzdušným cílům. Do prohlubně na zádi těla rakety, tedy okolo motoru je směrem vpřed uloženo osm stabilizačních křidélek. Po opuštění bloku se křidélka pomocí pružin napřímí a uvedou raketu do rotace cca 750 ot/min, čímž je stabilizována. Raketový motor v aktivní části letu rakety hoří po dobu pouhé 1,1 sekundy, během níž zbraň urazí nějakých 300 metrů. Zbytek dráhy letu je již pasivní, bez pohonu.

Ale pojďme popořadě, nejdřív menší typ. Správný název je UB-16-57UMP (Univerzalnyj Blok pro 16 raket ráže 57 mm), přičemž se vyráběl pro letouny a vrtulníky v několika variantách lišících se doplňkovým písmenkem. První verzí byla UB-16-57U s kónickým tvarem přední části, následovala UB-16-57D s „useknutou“ přední částí, nebo naopak UB-16-M57-KV s vystupujícími všemi odpalovacími rourami. Nás zajímá verze zavedená v roce 1968, tedy UB-16-57UMP – kónická s vpřed vybíhající pěticí středních odpalovacích rour. Rozměry UB-16-57UMP jsou následující – délka 1880, průměr 335 mm. A již jen pro zajímavost, prázdná hmotnost je 57 kg, nabitý blok pak váží 138 kg. Sestavený modelový blok je dlouhý 26, průměr má 4,7 mm, což je zcela přesné!

Dvakrát účinný blok nese správné označení UB-32-57 a má tedy logicky 32 hlavní, jinak je koncepčně zcela stejný. Jeho rozměry jsou – délka 2080, průměr 481 mm. Váží 103 kg prázdný a 264 kg nabitý. Modelové provedení má délku 28,9 a průměr 6,8 mm, což je opět skoro přesné (v průměru má o jednu desetinku více a to je podle mě skvělé). Pro vrtulníky byla vyvinuta verze UB-32-A24, která nemá za zadním zámkem profilovaný plech (díl M25) a zadní aerodynamický kryt je zespodu v půlkruhu vyříznutý. Tato verze se však nedá z eduardího výrobku bez úprav postavit.

Stavebnice

Tak a pojďme na plast. No… plast… Vlastně on resin je taky plast, že. V sadě UB-16 najdeme díly pro sestavení čtyř raketnic. Každá se skládá z resinového těla raketometu a jeho zadního aerodynamického krytu, mezi něž se vlepuje leptaný rošt, díky němuž jsou rakety v raketometu uchyceny a přes který dochází k jejich odpalu. Sada UB-32 se liší jen tím, že má navíc na horní části díl č. R25 sloužící k lepšímu upevnění těžšího bloku na závěsník.

Sestavení obou typů bloků je stejné a velmi jednoduché. Pozor jen na správné umístění plechového roštu PE1 a aerodynamického zakončení, jejich pozici nám však jasně udává návod. U bloků UB-32 je plechový rošt proleptán skrz, u bloků UB-16 je rošt znázorněn jen proleptáním do hloubky. Samozřejmě, ve skutečnosti jsou tyto plechové rošty uchyceny na tělo raketometu, v modelu jsou vlepovány do kónického aerodynamického zadního krytu. Pokud by si někdo chtěl vyrobit diorámu s nabíjením bloků, dá se eduardí výrobek v obou případech upravit tak, že se na těle raketometu odbrousí zadní nálitek, zezadu se do něj v případě UB-32 může prohloubit otvor a poté se zezadu nalepí rošt (v obou případech lepty PE1).
Obě stavebnice obsahují malý aršík s popiskami a doporučení raketomety zbarvit stříbrně či hliníkově. Na fotografiích některých zahraničních provozovatelů však můžete najít i jiná zbarvení. Naše Mi-8T třeba nosily bloky UB-16-57 v tmavě zeleném zbarvení. To už je však na rozhodnutí každého modeláře. Také popisky se mohou uživatel od uživatele lišit.

Letouny nosiče

Jsou zmíněny všechny verze v různých státech, což neznamená, že tomu tak bylo u nás:
UB-16-57: MiG-19, MiG-21, MiG-23, Su-7, L-39, L-59, Jak-36, Jak-38, Mi-4, Mi-8
UB-32-57: MiG-21bis, MiG-23BN, MiG-27, MiG-29, Su-17/20/22, Su-25, Su-27, Jak-38, Mi-8MT, Mi-17, Mi-24 (vrtulníkové verze)

Hodnocení

Závěrem mi nezbývá než (opět) konstatovat, že se v případě brassinových ruských raketových bloků jedná (opět) o velmi dobrý počin. Navíc, lépe zpracované tyto bloky na trhu nenajdete.
Fotografie z archívů Petra Soukopa, Tomáše Dedery, Jiřího Kratochvíla, Jiřího Švejdy a 221. vrtulníkové letky

Jaroslav Špaček

Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za poskytnutí vzorků pro recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:72, Letadla - Doplňky | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.