1/48 Fairey Firefly Mk.4/5 – Special Hobby – stavba

22.1.2014 - 3 358 přečtení

cover

Po náhledu do krabičky jsem se odhodlal ke stavbě. Jak to dopadlo, posuďte sami.

Stavba "Světlušky" z Koreje

Petr "PetrK" Kýbus

Model: Fairey Firefly Mk.4/5 "Korean War"
Výrobce: Special Hobby - MPM Production
Měřítko: 1/48
Katalogové číslo: SH48136

Stavba

Firma Special Hobby vydala další verzi "Světlušky", tentokrát Mk.4/5, a to v barvách, ve kterých se účastnily bojů nad Koreou. Po náhledu do krabičky tedy následuje stavební recenze, i když jako obyčejný lepič k tomuto koníčku přistupuji jako k zábavě a mnoho věcí neřeším. Ale o to nám všem myslím jde.

Kokpit

Jako obvykle, stavba začíná kokpitem. Je pěkně ztvárněn, hlavně díky tomu, že drobné dílky jsou vylisovány zvlášť, a je třeba je do prostoru kokpitu nalepit podle návodné kresby. Zde jsem narazil na drobnou chybu, některé dílky jsou v návodu označeny jinak, než ve schématu jejich rozmístění, což mě zpočátku mátlo. Kokpit jsem tedy sestavil a nabarvil dle návodu, pouze jsem doplnil poutací pásy. Lze použít leptané od Edy, já je jako obvykle vyřezal z papíru.

Přístrojová deska je mírně širší než vnitřek trupu, proto jsem ji sbrousil, aby bylo možno poloviny trupu sesadit. Ve stavebnici je pěkný obtisk s přístroji, mně se však podařilo ho při nanášení zničit, takže jsem musel přístroje vybarvit ručně.

Trup

Po nalepení kokpitu do trupu jsem přilepil na správné místo šachtu ostruhového kolečka a výfuky, které jsou odlity stejně jako šachty hlavního podvozku z resinu. Pak jsem trup sesadil a slepil. Poloviny k sobě lícovaly slušně, jen bylo třeba opatrnosti vzhledem k absenci vodících kolíčků. Poslední součástkou přilepenou do kokpitu byl kompas v zadní kabině, ten jsem lepil až podle toho, jak se povedlo sesazení trupu a kokpitu, kdyby bylo třeba nějak upravovat rám zadní kabiny.
Následovaly díly uzavírající spodek trupu. Vzadu díl se zapuštěným držákem přistávacího háku, vpředu kryt chladiče s mřížkou. Tyto díly po lehkém přibroušení a spasování nasucho pěkně lícovaly. Jen v zadní části krytu chladiče u spoje polovin trupu zůstala škvírka, kterou bude třeba vytmelit. Při zkušebním sestavení trupu a křídla jsem použil rozpěrku k eliminaci výškového rozdílu v místě odtokové hrany.

VOP a křídlo

Vodorovné ocasní plochy sestávají ze dvou polovin, které vzniknou slepením horních a spodních částí. Doporučuji před slepením tyto díly plošně zbrousit a zbavit se tím škvírek mezi nimi po slepení. Já si toho všiml pozdě, tak jsem tmelil. Ale ne moc.

Křídlo sestává ze spodní části centroplánu, horních polovin a vstupních otvorů k chladičům. Do centroplánu jsem vlepil resinovou podvozkovou šachtu. Zde nebylo třeba nijak brousit, lícuje přesně. Rozmýšlel jsem, zda napřed sestavit celé křídlo a následně jej vlepit do trupu jak ukazuje návod, nebo přilepit nejdříve spodní díl a pak teprve horní díly a křídlo kompletovat a lícovat až na trupu. Ale vzhledem ke složitosti konstrukce vstupů k chladičům jsem se rozhodl pro postup dle návodu.

Před slepením dílů křídel doporučuji opět sbrousit plošně zejména odtokové hrany, aby po slepení nevznikly škvíry. Po slepení částí křídel stačilo jen odbrousit přesahující zaschlé zbytky lepidla a lehce opravit rytí.

Než křídlo řádně vytvrdlo, nalepil jsem vodorovné ocasní plochy, které po lehkém spasování pěkně sedly na svá místa v trupu.

Pak přišly na řadu tělesa a mřížky vstupů chladícího vzduchu. Zde jsem zjistil, že je lepší napřed spasovat a přilepit křídlo do trupu a až pak řešit usazení mřížek a vstupních dílů, protože jinak by vznikl schod na přechodu křídlo – trup.

Kompletace

Spoj mezi křídlem a trupem je třeba jen mírně "doladit", vzniklé škvírky vyplnit proužky plastiku. A není třeba ani tmelit a brousit, což je v těchto partiích vždy dost složité. Nejdřív jsem tedy k trupu přilepil spodní část křídla, pak jsem postupně, od odtokové hrany, usazoval a lepil horní části křídel.

Pak už nebyl problém vsadit do otvorů mřížky s přepážkami a celek uzavřít díly vstupních otvorů. Tmelení bylo minimální, tak stačilo jen přebrousit spoje a opravit rytí.

Čiré díly

Horší to bylo s čirými díly. Kryt světlometu byl větší, tak bylo nutno ho po přilepení zabrousit do obrysu křídla a vyleštit. Překryty kabin pasovaly na svá místa ideálně, před nalepením jsem je vykoupal v Sidoluxu. Škoda, že výrobce nedělá přední kryt dělený, vzhledem k svému vypouklému tvaru má dost "čočkovitý" efekt a není moc vidět, co je uvnitř. Pro zručnější modeláře jistě není problém díl rozříznout, já jsem si netroufl...

Nejhůře jsou na tom sklíčka pozičních světel. Po začištění výřezů v křídlech zjistíme, že sklíčka jsou malá, co je ale horší, po porovnání s fotkami skutečného letounu zjistíme, že mají zcela jiný tvar. Máme tedy dvě možnosti. Použít stávající sklíčka s tím, že si upravíme výřezy vlepením plastových destiček, anebo vyrobíme nová sklíčka, odpovídající skutečným. Já jsem se pokusil vyrobit a nainstalovat sklíčka nová, podle skutečného letounu. Sice, jak jsem psal, mnoho věcí neřeším, ale tohle je dost podstatný a hlavně viditelný detail, který by měl být znázorněn správně.

Podvozek, výzbroj, antény, atd.

Dříve, než začnu popisovat další postup stavby zbytku modelu, musím se zmínit o nepříjemnosti, která mě postihla, a která opět dává za pravdu Murphyho zákonům - i přes veškerou péči a opatrnost (nebo spíš právě díky tomu) se mi podařilo model poškodit způsobem naprosto nezveřejnitelným. Prostě, lidská šikovnost nezná mezí...

Takže dále, po dohodě s Petrem DeSnekem, už jen víceméně slovem. Kde to bude možné a nebude vidět ta hrůza, přihodím fotografii. Ale finále ve formě hotového modelu v kamufláži se bohužel nedočkáme, mrzí mě to.

Dal jsem se tedy do práce, pokud možno. Na řadu přišly drobnosti, jako antény rádia, výškoměru, stupačka, upevňovací háky vpředu, a záchytný hák pod zadní částí trupu. Zde je třeba zmínit, že šachta pro jeho umístění je velice mělká, takže je třeba jí prohloubit a sbrousit i ramena háku, aby se do šachty vešel a nevyčníval přes obrys trupu.

Následoval podvozek. Začal jsem ostruhou, ta sestává z jednoho dílu vidlice, do které se vsadí kolečko. Hlavní nohy mají zvlášť sestavitelné "nůžky" ze dvou částí, což je velmi chvályhodné, neboť vypadají věrohodněji. Nohy a jejich vzpěry je nutno do šachet přilepit vteřinovým lepidlem. K nohám zboku přiléhají části krytů, další části mají své místo na vnější straně šachet. Zde je třeba dávat pozor na geometrii, zvlášť při lepení vteřinovým lepidlem, schne rychle a náprava špatně usazené nohy není možná bez komplikací. Naštěstí díky vzpěrám lze dosáhnout téměř přesné pozice. Kolečka hlavního podvozku sestávají ze dvou polovin, vzhledem k absenci vzorku není problém se začištěním spoje. Ostruhové kolečko je jednodílné.

Vrtule. Čtyři zvlášť vylisované listy, které se přilepí do základny. Celkem bez potíží, kdo má přípravek na sestavování vrtulí, má práci jednodušší. Skrz základnu se poté prostrčí čep, kterým se celá vrtule usadí do trupu. Vrtulový kužel pěkně sedne na své místo, doporučuji ho předem nabarvit a lepit až po nabarvení listů.

Přídavná palivová nádrž, pouzdro s radarem sestávají ze dvou polovin. Při jejich usazování pod křídlo je třeba zabrousit tvar oblouku u náběžné hrany, a jelikož na křídle nejsou žádné značky, je dobré se podívat na fotky skutečného stroje, aby nádrže byly na správných místech.

Poslední kapitolou stavby je výzbroj. Tu tvoří neřízené střely podvěšené po čtyřech pod každou polovinou křídla. Pro zajištění pevnosti konstrukce křídla při zvýšené zátěži jsou v místech uchycení závěsníků namontovány plechové výztuže. Na modelu jsou pěkně znázorněny leptanými díly.

V návodu jsou rozměry, které nám naznačí, do kterých míst je třeba výztuhy nalepit. I tak opět doporučuji "konzultaci" s fotografiemi skutečného stroje. Ve výztuhách jsou otvory, do kterých se vlepí sestavené závěsníky se střelami. Zde bych oproti návodu spíše napřed přilepil výztuhy, skrz otvory vyvrtal hlubší díry do křídla a až po nabarvení modelu upevnil podvěšenou výzbroj.

Při běžném stavebním postupu by teď měl následovat nástřik kamufláže, laku, nanesení obtisků, a další finální úpravy. Mně tato fáze odpadla díky mé nešikovnosti, bohužel.

Závěr

Závěr jsem si sice představoval úplně jinak, ale snad bude stačit to, co jsem tu popsal, k vytvoření obrázku o stavbě tohoto modelu. Za sebe mohu prohlásit, že až na drobnosti byla stavba zcela pohodová, že jsem si ji užil, a nebýt té nešťastné nehody, mohl jsem mít i radost z dalšího pěkného modelu.

Petr Kýbus

Redakce ModelWebu děkuje firmě Special Hobby za vzorek k recenzi.

Rubrika Letadla - 1:48, Letadla - Stavební recenze, Special Hobby | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.