2.7.2012 Patrik 'Pojistovak' Pecha - 49 502 přečtení

Před čtyřmi roky spatřila světlo světla první obrnická pekelná kočka. Po několika stavebnicích Fw-190 a Bf-110 mohla být pro někoho zklamáním, ale to opravdu jen na první pohled.

Hospodský rváč, nebo pekelná kočka?

Patrik „Pojišťovák“ Pěcha

Model: Grumman F6F F6F- 5 Hellcat late Eduard ProfiPack 1/48
Výrobce: Eduard - Model Accessories s.r.o.
Materiál: Plast
Měřítko: 1/48
Katalogové číslo: 8224

Stavebnice

Jak jsem napsal v úvodu, stavebnice mohla někoho na první pohled i zklamat. Po vydaných Fw-190 a Bf-110, jejichž krabice byly napěchovány rámečky se spoustou dílů a na modelech jste mohli otevřít kde co, byla obrnická kočka výrazně jednodušší. Ovšem pozor, menší počet dílů neznamená, že je stavebnice ošizena! Právě naopak. Slušně vybavený interiér, vcelku detailní podvozek, masky, barevné lepty a v posledním vydání i brassinová kola. To vše dělá z Hellcata velmi vydařený model, který navíc dokáže ocenit i začínající modelář.

Výlisky

Z kartonového dvoudílného obalu na nás vypadnou výlisky v klasické barvě - Eduardí oliva. Všechny díly jsou vylisovány čistě, s jemným rytím. Jen zcela vyjímečně se na některých drobných dílech objevily malé otřepy. Začistit je ale nebude žádný problém.

Lisovat prostě u Eduardů umí.

1 2 ►

Stejně tak, jako plastové díly, jsou vylisovány i díly čiré, zde navíc krásně tenké a opravdu průhledné.

A abych nezapoměl, tento ProfiPack také obsahuje Brassinové doplňky, a to kola hlavního podvozku a jejich náboje. Škoda jen, že kola nejsou naznačena jako zatížená.

Kamufláž a obtisky

Kamufláž můžete mít jakoukoliv, pokud bude v "Navy blue".

1. VF-12 or VBF-12, USS Randolph, May, 1945
   Tento letoun by vyfotografován na palubě letadlové lodi Randolph (CV-15). Výrazné bílé zbarvení svislé ocasní plochy a křidélek bylo rozpoznávacím znakem letadel z paluby Randolphu. Tyto geometrické obrazce, zvané G-symbols, byly oficiálně zavedeny 27. ledna 1945 a používaly se až do 27. července 1945. Poté byly nahrazeny jedno či dvoupísmenným kódem. Důvodem změny byla obtížná zapamatovatelnost a sdělitelnost prostřednictvím vysílačky. Randolph se účastnil bojú proti Japonsku od 10. února 1945, kdy se stal součástí útoku na Tokyo – prvního útoku na japonské mateřské ostrovy vedeného z palub letadlových lodí od památného náletu bombardérů plk. Doolittla v roce 1942. Dne 11. března byl v kotvišti v Ulithi zasažen letounem kamikaze. Během několika dní se však zapojil zpět do válečného úsilí, kde setrval až do konce války.
2. LCDR T. Hugh Winters, Jr., VF-19, USS Lexington, late October, 1944
   Na tomto stroji létal fregatní kapitán T. Hugh Winters, Jr., velitel CAG-19. Ten jej pojmenoval Hanger Lilly. Letoun létal v této podobě jen pár dní před tím, než Winters dosáhl svůj poslední sestřel a uzavřel své skóre na osmi jistých a jednom potvrzeném sestřelu. Tím posledním byla japonská stíhačka typu Oscar sestřelená 5. listopadu 1944 nad filipínskou Manilou.
3. VF-29, USS Cabot, January – March, 1945
   Tento Hellcat z VF-29, stejně jako další stroje nabízené v této stavebnici, nese typické kamuflážní schéma této fáze konfliktu v Pacifiku, tvořené lesklou tmavě modrou barvou na všech plochách. Bílé symboly na svislé ocasní ploše a křidélkách označovaly příslušnost letadel k CVL-28 Cabot. Toto označení, tzv. G-symbols bylo na letouny stříkáno dle šablon, mnohdy poměrně nedbale. Lehká letadlová loď Cabot (CVL-28) se podílela na bojích proti Japonsku až do března 1945, kdy byla odeslána do Států ke generální opravě. Přestála též zásah kamikaze dne 25. listopadu 1944, který zranil či zabil 62 mužů osádky. Letecká skupina 29 působila z její paluby od října 1944 do dubna 1945.
4. White 115, ‘Death and Destruction’, BuNo 72534, ENS Donald McPherson, Bill Kingston, Jr., and Lyttleton Ward, VF-83, USS Essex, May 5th, 1945
   Od konce ledna 1945 nesly stroje amerického námořnictva v Pacifiku výrazné geometrické symboly. Symbol „přesýpacích hodin“ patřil strojům letadlové lodi USS Essex. "Bílá 115" nesla emblém lebky se zkříženými hnáty a nápis "Death And Destruction" a sestřely pod kabinou, které pravděpodobně reprezentovaly skóre stroje. Letoun byl používán různými piloty, lety na něm absolvovali Donald McPherson, Bill Kingston Jr. a Lyttleton Ward, jen dne 4.května 1945 během jednoho z největších útoků pilotů Kamikaze na plavidla TF-58 na tomto stroji dosáhl tří sestřelů strojů "Alf" a jednoho sestřelu "Oscara" a zároveň i statutu esa.

Dekály jsem musel vyfotit trošku tmavě, aby byly vůbec vidět bílé znaky. Stavebnice obsahuje dva aršíky vytištěné přímo u Eduardů a taky velmi praktický doplňek - masky.

Návod

A4, křídový papír, barevný, přehledný. Na závěr přehled kamufláží a taky umístnění popisků.

O předloze

Tady nechám s dovolením promluvit Eduardí návod:

Není mnoho letounů druhé světové války, o kterých by bylo možno hovořit tak jednoznačně, pokud jde o poměr vítězství a porážek, jako o Hellcatu. Prostřední z rodiny grummanových koček se od zaběhnutých způsobů života odlišoval již od počátku. Úspěchy staršího bratra, Wildcatu, který v roce 1942 nesl na svých bedrech převážnou tíhu letecké války v Pacifiku, vedlo US Navy k rozhodnutí dát Grummanu volné ruce k samostatnému vývoji nového stíhacího letounu. Ten měl v případě potřeby nahradit rodící se projekt F4U Corsair, pokud by se jeho koncepce neosvědčila. Konstruktéři Grummanu se pustili do vývoje letounu, který měl být nepříliš náročný na výrobu, výkonný a snadno použitelný jako palubní stíhačka. 30. června 1941, v den kdy byla zadána sériová výroba Corsairů, podepsala Navy objednávku na dva prototypy XF6F-1.

Hvězda pacifického nebe začala vycházet. Původní předpoklad uvažoval pouze o inovacích osvědčeného typu F4F Wildcat, ve kterých mělo dominovat zabudování silnějšího motoru. Avšak v konstrukčních kancelářích Grummanu brzy začal vznikat zcela nový letoun. US Navy již také měla dostatek bojových zkušeností, aby mohlo být výrazně přihlédnuto k požadavkům pilotů. Nový typ, o 60 % těžší než Wildcat, měl silnější výzbroj, motor, pancéřování, větší palivové nádrže a celkově robusnější konstrukci.

První prototyp vzlétl 26. června 1942 a již 16. ledna 1943 byla letouny F6F vyzbrojena první bojová jednotka – VF-9, sídlící na palubě letadlové lodi Essex. Nový letoun dostal pojmenování "Hellcat". Více než příznačné jméno neznamená jen kočku odnášející si do pekla své nepřátele; byla to hříčka se slovy na druhou – Hellcat ve slangu ostřílených hochů amerického západu znamená "hospodský rváč".

A takového Navy potřebovala – silný letoun s tvrdými pěstmi, který by leccos vydržel a ve rvačce tak snadno neztratil dech ... Linie Hellcatu z něj netvoří nejelegantnější letoun své doby. Vždy byl více než dvakrát těžší, než jeho hlavní protivník – Mitsubishi A6M Zero. Ale o eleganci jistě v efektivnosti vzdušného boje a potenciálu pro přežití pilota až tak nejde. Hellcat byl především rváčem šitým na míru potřebám pilotů a specifice válčiště, pro které byl určen.

První variantu F6F-3 brzy doplnila F6F-5 se změnami v překrytu kabiny, krytů motoru, závěsníky pum a přídavných nádrží. První vzdušný střet s nepřítelem přišel 1. září 1943, kdy se pod dávkami půlpalcových kulometů dvou Hellcatů k zemi zřítila Emily. Svou převahu nad japonskými stíhačkami ukázali piloti Hellcatů více než ukázkově 16. února 1944, kdy v oblasti Truku sestřelili více než 100 japonských letounů a dalších 150 zničili na zemi – a to při vlastní ztrátě čtyř strojů. Jen o pět dní později v oblasti Marianas Islands zničili pacifičtí rváči ve vzduchu i na zemi dalších více než 160 letounů protivníka. Velmi časté mohutné střety období bitvy o Filipínské moře vyvrcholily 19. června 1944 pověstným "lovem mariánských krocanů", kdy piloti Hellcatů zničili více než 350 letounů protivníka.

Další "lov na krocany" se uskutečnil ve dnech 12. – 14. října 1944 nad oblastí Formosy – během tří dnů nárokovali piloti Hellcatů přes 300 vzdušných vítězství při ztrátě 27 vlastních strojů. Když v říjnu 1944 Japonci začali zvyšovat své noční útoky, přišla potřeba nasazení nočních stíhačů. Letouny P-61 od USAAF, které by mohly pomoci, byly příliš vzdálené. Proto byly urychleně nasazeny noční stíhací varianty Hellcatu, označované jako F6F-5N a F6F-3N se zabudovaným radarem.

Nová role pro Hellcaty přišla koncem podzimu 1944 při zvýšeném nasazení kamikaze, kdy museli jejich piloti zastavovat neobvykle útočící protivníky, kteří se zcela vyhýbali střetům ve stíhacích soubojích. K dalším velkým bojům, tentokrát již v oblasti japonských ostrovů, docházelo po celou první polovinu roku 1945. Ačkoliv byl Hellcat koncem války postupně nahrazován svým souputníkem F4U Corsair, v bojové službě vydržel až do konce války.

Pod názvem Hellcat F Mk I. a II. sloužilo několik set těchto strojů také u Royal Navy, zejména v Atlantiku při ochraně konvojů a také na Dálném východě. Podle statistik bylo vyrobeno 12275 Hellcatů všech verzí. Při ztrátách 270 vlastních strojů dosáhli jejich piloti 5156 sestřelů. To je více než polovina všech vzdušných vítězství USN a USMC. Z Hellcatu se tak za necelé dva roky bojové služby stal nejúspěšnější palubní letoun Pacifiku.

Mohutný, na první pohled neforemný, jakoby bez elegance, hospodský rváč - divoký, silný, nebojácný pořez, který se třikrát otočil a byl schopný vybílit celý saloon.

Takový byl Hellcat na pacifickém nebi.

A na závěr

Jako vždy, nelze než doporučit. Za cenu 450,-Kč získáme skvěle vybavenou a kvalitní stavebnici pekelné kočky.

S pozdravem "Buď kit",

Patrik "Pojišťovák" Pěcha - www.modelarovo.cz

Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za vzorek k recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.