Snímky testshotů od Wingnut Wings

28.2.2012 - 8 177 přečtení

fokker-mini

Testshoty připravovaných modelů Wingnut Wings.

Vidím to černobíle?

Martin Pohl

Záběry zachycují rané testshoty, tudíž některými detaily se od prodejních kusů mohou lišit.

Výrobce: Wingnut Wings
Měřítko: 1:32
Kat. číslo a název:

  • 32021 Fokker E.I
  • 32018 Fokker E.II/E.III
  • 32029 Fokker E.IV
  • 32028 DH.2
  • 32008 Sopwith Triplane
  • 32011 Fokker D.VII
  • 32020 Sopwith Snipe

Jedná se o onen veleslavný Fokkerův "Eindecker", který na frontu přišel v červnu 1915. Šlo o první operačně nasazený stroj se synchronizovaným kulometem, který pilotovi dovoloval střílet přímo skrz oblouk vrtule. Pohon zajišťoval sedmiválcový hvězdicový motor Oberursel U.0 o 80 koních (někde uváděno 90 koní).

Tento typ Němcům od léta 1915 zajistil přechodnou vzdušnou převahu, tzv. "Fokker Scourge". Ten z důvodu obecně menšího počtu letadel a jen pozvolného uvádění Eindeckerů k operačním jednotkám neznamenal tolik ztrát jako pozdější "Bloody April", kdy na západní frontě v dubnu 1917 kulminovaly projevy hegemonie Albatrosu D.III.

Eindecker mimo jiných sedlali i největší němečtí kavalíři vzduchu - Oswald Boelcke a Max Immelmann. Není bez zajímavosti, že oba za své sestřely jako první obdrželi Pour le Mérite, pruské nejvyšší vyznamenání za statečnost, a to navíc ve stejný den.

Následně došlo k několika vylepšeným verzím. E.II měl o dvacet koní silnější motor, E.III se lišil jen větší hlavní nádrží a další přídavnou, díky nimž byl schopen letů délky 2,5 hodiny oproti 1,5 hodiny u E.II. Této verze se vyrobilo suverénně nejvíce kusů. Poslední vývojovou variantu představoval prodloužený E.IV poháněný dvouřadovým hvězdicovým čtrnáctiválcem a s výzbrojí, která se z původně plánovaných tří ustálila na kulometech dvou.

Britové v mezidobí vyvíjeli dva typy, které řádění Eindeckerů udělaly z jara 1916 přítrž; nedávno recenzovaný dvousedadlový FE.2b a jednomístný DH.2, oba s tlačnou namísto tažné vrtule, neboť z důvodu nedocenění synchronizace neměli žádný takový mechanismus zatím k dispozici.

„Nejskvělejší hodina“ FE.2b a DH.2 přišla v rámci ofenzívy na Sommě v létě 1916, kterou Britové chtěli ulehčit těžce zkoušeným francouzským silám okolo Verdunu. Mimochodem – pozemní operace vedl Sir Douglas Haig, kontroverzní britský generál, jenž pro své obecně bezohledné vedení boje dostal přiléhavou přezdívku „řezník“ Haig (Butcher Haig, nebo také Butcher of the Somme – „řezník od Sommy“). Protože nikoho schopnějšího Britové neměli, ministerský předseda David Lloyd George se jeho síly snažil udržovat v takovém počtu, aby mu alespoň nedovolovaly útočit často. Po většinu války zaznamenávala těžší ztráty vždy útočící strana, a to zvláště, jednalo-li se o síly Dohody, neboť Němci byli zakopáni důkladněji – častěji v příhodnějším terénu a navíc se válčilo ve Francii a v Belgii, tudíž na linii, kterou Britové, a tím spíše Francouzi absolutně nemohli akceptovat a své zahrabání jakkoli ospravedlnit před obyvatelstvem.

Když už jsme na zcestí, přiložím ještě slavnou báseň, jež vznikla během druhé bitvy u Yper, tedy také na britském úseku fronty. Johna McCraea po pohřbu blízkého přítele zaujaly vlčí máky, které jako první počaly vyrážet z rozryté země poseté nekonečnými řadami křížů a jež svou barvou nápadně připomínaly prolitou krev. Vlčí mák, poppy, se i díky této básni stal připomínkou padlím.

První jednotkou, která operačně létala s DH.2, se v únoru 1916 stala 24. squadrona, jíž velelo letecké eso a ikona major Lanoe G. Hawker, VC, DSO. Ten v něm na podzim téhož roku po vyčerpávajícím a nerovném souboji podlehl německému stíhači M. von Richthofenovi, pro něhož se jednalo o jedenácté potvrzené vítězství.

Letounem, který MvR příliš často potkat nemohl, avšak jeden sestřelil, byl Sopwith Triplane, jímž bylo vyzbrojeno jen britské námořní letectvo (RNAS), neboť pozemní letecké síly (RFC) i přes zájem o „Tripy“ dalo nakonec přednost francouzskému typu SPAD S.VII.

Sopwith Triplane se stal vůbec prvním stíhacím trojplošníkem operačně nasazeným na západní frontě. Do akce se ve výraznější míře dostal zjara 1917, lehce se ovládal, byl velmi obratný a doslova exceloval, co se stoupavosti týkalo. Němci se proto jali okopírovat jeho trojplošnou konstrukci, výsledkem čehož byl Fokker Dr.I.

Krátkou kariéru „Tripu“ ukončil v létě 1917 nástup Sopwith Camelu F.1, aneb proslulého „velblouda“. Pro jeho nesnadné ovládání a zároveň exkluzivní letové vlastnosti údajně koloval žert, že pilotu přinese buď dřevěný, červený, nebo Victoriin kříž.

Přesuňme se nyní do první poloviny roku 1918, kdy bojiště západní fronty vzal ztečí Fokker D.VII, považovaný naopak za nejlepšího německého stíhače války - výkonného, obratného, lehce ovladatelného a oproti Albatrosům či Pfalzům netrpícího žádnými strukturálními problémy. Typu D.VII se vyrobilo závratných 3200+ kusů; většina v licenci u Albatrose, neboť Fokker nebyl schopen ukojit masivní poptávku.

Fokker D.VII byl jediným konkrétním typem, jehož předání vítězným mocnostem bylo výslovně zmíněno v podmínkách příměří, jež vešly v platnost 11.11.1918. O jeho nesporných kvalitách svědčí i fakt, že Švýcaři několik exemplářů vyrobili ještě v roce 1929.

V poválečné době byl hojně využíván také Sopwith Snipe, nástupce Camelu. Do probíhající války příliš nezasáhl, neboť na frontu byl uveden až v srpnu 1918. Ačkoli se nejednalo o rychlý stroj, vynikal manévrovatelností a stoupavostí.

Po válce sloužil v britském Royal Air Force až do poloviny dvacátých let. RAF vzniklo v první polovině roku 1918 sloučením RFC (Royal Flying Corps) a RNAS (Royal Naval Air Service). Několik kusů bylo na straně bělogvardějců zapojeno i do občanské války v Rusku.

Snímky testshotů

Přehled hrubých měřítkových velikostí

Zvláště u Eindeckerů je v rozměrech slušný chaos, takže údaje berte jen orientačně.

Název Délka Rozpětí Výška
Fokker E.I 21 cm 28 cm 9 cm
Fokker E.II/E.III 22,5 cm 31 cm 9 cm
Fokker E.IV 23,5 cm 31,5 cm 9 cm
Airco DH.2 24 cm 27 cm 9 cm
Sopwith Triplane 18 cm 25 cm 10 cm
Fokker D.VII 22 cm 28 cm 9 cm
Sopwith Snipe 19 cm 30 cm 9 cm

Související články na ModelWebu

Představení Wingnut Wings

Martin Pohl
Great War Aviation Junior Enthusiast

Redakce ModelWebu děkuje firmě Wingnut Wings za poskytnuté snímky.
Thanks to Wingnut Wings for the shots.

Rubrika Novinky, Wingnut Wings | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.