1/72 Supermarine Sea Otter Mk.I firmy Azur – stavba

25.11.2011 - 5 055 přečtení

sea-otter-1

Mnoho modelářů odsuzuje stavebnice vyrobené technologií 'short-run' jako nesestavitelné. Kolega Dušan Ritz nám předvede, že první dojmy a skutečnost se nemusí tak moc lišit a že i 'short-run' stavebnice se dá s úspěchem postavit.

Mořská vydra podruhé,
tentokráte na francouzský způsob

Dušan Ritz

Model: Supermarine Sea Otter Mk.I/ASR Mk.II „Foreign service“
Výrobce: Azur
Měřítko: 1/72
Katalogové číslo: A090

Stavební recenze

Po náhledu do krabice přišla na řadu stavba modelu. Rozhodl jsem se pro stavbu francouzského Sea Otteru sloužícího v Indočíně. Ze strýčka Googla, vypadly nějaké fotky a dva výkresy, bohužel fotku stroje, jehož marking nabízí stavebnice, strýček nenašel. Porovnáním výlisků trupu s fotkami zjišťuji odlišný tvar nosu a SOP modelu.

Stavbu jsem začal v souladu se stavebním návodem jako obvykle kokpitem. Jeho vybavení je prakticky nulové, kromě velkých věcí jako jsou sedačky, palubní deska, přepážka, pedály a řídící páka s volantem, postrádá jakékoliv vybavení na stěnách kokpitu. Jelikož skleník je dosti velký a je přes něj dovnitř docela dobře vidět, přišlo mi vhodné aspoň schematicky naznačit vnitřní konstrukci trupu. Přilepení pásů na sedačky, barvení a patinování byla pouhá rutina, o té nemá cenu se rozepisovat. Za zmínku stojí jen přístrojová deska. Jak už jsem uvedl v pohledu do krabice, jsou ve stavebnici dva lepty přístrojovky, z nichž jeden je zrcadlově převrácen. Logicky použijeme ten díl, který je správně.

Po nabarvení kokpitu přišlo na řadu slepení trupu. Dosedací plochy obou polovin trupu jsem na počátku srovnal smirkem na rovné podložce. Slepení nečiní žádné potíže, poloviny trupu bezvadně lícují, tmel nebylo potřeba. Směrové kormidlo však mělo o cca 0,5mm větší tloušťku než SOP, přišel tedy na řadu hrubší smirek na rovné podložce a obě poloviny směrovky jsem zbrousil. Tím se také ztenčila odtoková hrana na přijatelnou úroveň.

Do zešikmení v dosedací ploše směrovky k SOP jsem ještě dolepil destičku, aby lícoval obrys a spára byla stejnoměrná. Tvarové odlišnosti nosu a SOP jsem se nenamáhal opravovat s předsevzetím sestavit model z krabice a stavbu si nijak nekomplikovat. Předsevzetí sice vzalo částečně za své, jak uvidíme dále, ale tak už to při stavbách "šortranů" chodí. Po slepení jsem trup a posléze i motorovou gondolu a plováky samozřejmě pojezdil nýtovacím kolečkem a rytí protáhl rýsovací jehlou.

Lepení křídel, motorové gondoly, plováků a VOP proběhlo opět bez potíží, na dílech křídel a VOP bylo samozřejmě potřeba ztenčit odtokové hrany. Náběžka spodního křídla snesla lehké přetmelení vteřiňákem.

Do spoje motorové gondoly jsem taky vlepil destičku pro dodržení kruhového tvaru za motorem. Samotná gondola sedla do křídla jako pověstná ... (zbytek si laskavý čtenář domyslí). VOP jsem přilepil Contactou sprostě natupo, o nějaké vyztužení spoje jsem se ani nepokusil. Spoj spodního křídla s trupem po rozepření trupu a dolícování spodních dosedacích hran křídla byl taky bez problému.

Poté přišel na řadu skleník. Po zabroušení přední a zadní dosedací plochy se skleník ukázal být krátký, ale pomohla destička tl.0,2 mm a následné dolícování už bylo snadné. Velké plochy jsem zevnitř nastříkal interierovkou a kabinku přilepil k trupu. Po přilepení skleníku přišlo na řadu největší tmelení celé stavby.  Posloužilo k tomu pár kapek vteřiňáku nanesených na přechod kabiny do nosu trupu. Na celou hrubou stavbu včetně čirých dílů jsem použil rozpouštědlová lepidla, Contactu nebo tamiyácký Extra thin. Vzhledem k tomu, že stavím pomalu, mají tyto lepidla dostatek času pořádně vyschnout.

Přistávací světlomet v náběžné hraně spodního křídla jsem se rozhodl upravit za pomoci leptů britských světlometů z produkce Marabu, plastových destiček a čiré lepicí pásky. Čirý díl ze stavebnice je nedostatečný a světlomet, jako pěkný detail, si zaslouží trochu úsilí.

Motor

Pomalu jsem se přiblížil k jednomu z největších průšvihů stavebnice – motorovému krytu a motoru samotnému. Motor jsem sestavil, porovnal s fotkami, zkusil nasadit do motorové gondoly, přikryl cowlingem… A objednal motor od Miška.

Ostatně, k tomu jsem byl odhodlán už dříve, než jsem stavebnicový motor slepil. Motor ve stavebnici se totiž motoru Bristol Mercury podobá jenom počtem válců. Jinak ničím. Má jiný tvar válců a hlav, jiný tvar skříně reduktoru. Nejdříve jsem si myslel, že pod vrtulovým kuželem nebudou nedostatky motoru tolik patrné, ale po zkušebním osazení nasucho vyšel najevo opak. Při osazení nasucho se taky ukázalo, že reduktor motoru trčí ve srovnání s fotkami poměrně výrazně ven z motorového krytu a mezi krytem a vrtulovým kuželem je při bočním pohledu příliš velká mezera.

Před sestavením Miškova motoru jsem jenom ověřil, jak daleko bude vystrčena skříň reduktoru z motorového krytu. Dále bylo potřeba zkrátit každý válec o 0,3 mm, jednak proto, že Miškův motor je Pegasus a ten měl oproti Mercury větší zdvih a za druhé aby motor vešel do motorového krytu. Zkrátit válce nebyl velký problém, protože motor má oddělené hlavy. Trubky ventilových tyček jsou zhotoveny z drátu 0,3mm a kousky výfukových trubek od hlav válců k výfukovému sběrači jsem vyrobil z evergreenu průměr 0,68mm.

Troufám si tvrdit, že vytvořený motor se přece jen výrazně liší od motoru, který do krabice balí výrobce stavebnice a má mnohem blíže k té  věci za kterou se modeláři vehementně pachtí - shodě se vzorem. Z mého pohledu je náhrada nezbytná.

Ukázalo se taky, že výrobci stavebnice unikla správná poloha motorového krytu, potažmo motoru. V návodu je sice speciální malůvka se znázorněním polohy motoru a cowlingu, ovšem tato malůvka pouze ukazuje, jak to vypadat nemá. Z těch nemnoha fotek, které kolují na NETu se dá poloha motorového krytu a motoru jasně určit. Ve stavebnici je celá sestava motoru a krytu pootočená o 20 stupňů doprava při pohledu zepředu. Důsledkem je taky chybějící bublina na krytu motoru.

Náprava naštěstí nebyla složitá, stačilo zalepit výřezy kouskem destičky a vypilovat nové. Musel jsem ale ještě vytvořit chybějící bublinu. Tu jsem odlil z vteřinového lepidla do otisku jiné bubliny v plastelíně a přilepil na místo. I prstenec výfukového sběrače byl velmi tenký. Vlepil jsem tedy do něj plastový kroužek, abych zvětšil jeho tloušťku a zároveň vytvořil osazení pro jednotlivé trubky výfuků z hlav motoru. Nevšiml jsem si ale, že taky šířka sběrače je příliš malá a tuto chybu jsem napravoval až později, po nabarvení a přilepení krytu ke gondole.

Po nabarvení jsem celou sestavu motoru s cowlingem přilepil k motorové gondole. Taky jsem přilepil vstup vzduchu do karburátoru. Jeho tvar a velikost jsou ovšem úplně mimo, proto jsem ho později znovu odlepil a ořezal a obrousil do tvaru přibližujícího se fotkám.

Vzpěrový systém

Další kapitolou bylo připasování vzpěr a horního křídla. Nejdříve jsem do vzpěr a do naznačených míst na křídlech motorové gondole a hřbetu trupu navrtal dírky pro výztužné drátky. Posléze jsem zjistil, že obrysy předních vzpěr pod gondolou jsou naznačeny špatně a musel jsem převrtat dírky. Dosedací plochy všech vzpěr bylo potřeba dolícovat, aby vzpěry dosedaly v požadovaných úhlech.

Jelikož nevlastním žádný sofistikovaný univerzální montážní přípravek na lepení křídel chmelnic, vyrobil jsem si jednoduchou pomůcku z tvrdého kartonu. Ta mi umožnila dodržet geometrii a dopasovat postupně všechny vzpěry. Překvapení však na sebe nenechalo dlouho čekat. Po nasazení všech vzpěr a horního křídla vychází najevo jeho nesprávné vzepětí. Správně má mít horní křídlo vzepětí znatelně menší než spodní, ale tady jsou obě vzepětí stejné. Jak z toho ven? Prodloužit vzpěry pod motorovou gondolou. Destička tl. 0,8mm nalepená na konce vzpěr stačila. Drobné doladění už byla hračka a další zkušební sestavení celku již bylo v pořádku.

Než jsem přistoupil k lepení vzpěr, bylo potřeba dodělat madla a pacholata na trupu. Madla jsou tvořena řadou leptaných držáčků a drátem 0,4mm. Abych předešel pozdějšímu ulomení, ponechal jsem na každém leptaném dílku spojovací jazýček. Všechny držáčky jsem těmito jazýčky zalepil do předvrtaných dírek v trupu. Konce madel z drátu jsem taky zavrtal. S pacholaty to bylo obdobné, do každého jsem zavrtal drátek a zalepil do předvrtané dírky v trupu. Dlužno poznamenat, že následnou manipulací s modelem madla ani pacholata nijak neutrpěly.

Vzpěry plováků jsem se ani nenamáhal vyřezat z rámečku. Důlky naznačené v plovácích měly podélnou rozteč jinou než místa naznačená na křídle. Přední důlky na plovácích jsem zatmelil, pomocí jednoduchého přípravku vyvrtal do plováků dírky, zalepil vzpěry z kulatého profilu průměru 0,8mm, a zkrátil je na potřebnou délku. Přípravek mi pomohl dodržet polohu a délky vzpěr, po přiložení plováků na křídlo jsem byl spokojen.

Vzpěry horního křídla jsem zalepil do trupu a spodního křídla rovněž za pomoci přípravku. Vynechal jsem ale vzpěry vedle motorové gondoly, ty přišly na řadu až při závěrečné kompletaci.

Tykadla za kabinu jsem radši vystrouhal nové z kulatiny, stavebnicové provedení nebylo to pravé ořechové.

Horní křídlo jsem osadil leptanou drobotí, přilepoval jsem ji stejným způsobem jako madla na trupu. Plastové díly D4 jsem nepoužil, na žádném Sea Otteru Mk.I jsem je totiž neviděl. Leptaná madla na motorové gondole jsem nahradil madly ohnutými z drátu 0,2mm.

Na podvozkových nohách hlavního podvozku bylo nutno zatmelit propadliny, ostruha a vrtule žádné záludnosti neskrývaly.

Stavebnice obsahuje také pumové závěsníky. Každý z nich se skládá z resinového odlitku a dvou leptaných dílků. Ačkoliv na žádné fotografii francouzských strojů jsem pumové závěsníky nenašel, přesto jsem je sestavil. Vcelku bez komplikací. Nakonec jsem je ale z výše uvedeného důvodu nepoužil. Kdybych je však býval chtěl použít, tak jednoduché bych to neměl. Ve stavebním návodu se k umístění závěsníků dovíme pouze to, že mají být na spodní straně spodního křídla.

Poslední operací před barvením bylo navrtání dírek pro výplety. Rozhodl jsem se provrtat horní křídlo skrz, kvůli snadnějšímu napínání vlasce při vyplétání. Znamená to pak sice jistou komplikaci při barvení, ale zas tak výrazně složitější to barvení nebylo.

Barvení

V této fázi byl model připraven k barvení. Kontrolní nástřik surfaceru odhalil drobné defekty na portech horního křídla, ale nic tragického to nebylo. Mohl jsem tedy přistoupit k nástřiku kamufláže. Francouzské Sea Ottery byly zbarveny ve standardním britském pětibarevném kabátu FAA v kombinaci barev extra dark sea grey, dark sea grey, dark slate grey a light slate grey na horních plochách a sky na spodních plochách.

Drobná nejasnost se vloudila do barevného kamuflážního schématu. Odstíny barev jsou prohozeny s popiskami a já osobně se domnívám, že správně jsou barevná pole a popisky jsou opačně. Ve stavebnici je ovšem přiloženo jenom černobílé kamuflážní schéma a v tom případě je informace o barvách jen v podobě popisek, tudíž špatně. Rozhodnuto bylo ve chvíli, kdy mi Libor Jekl poslal kamuflážní schéma na Walruse a Sea Ottera a moje domněnka se potvrdila – popisky barev jsou opačně.

Barvení jsem zahájil na spodních plochách a po jejich zamaskování jsem postupně stříkal a maskoval a stříkal všechny čtyři odstíny na horních plochách. V malém měřítku jsem si netroufl na stříkání od ruky, proto jsem se pustil do složitého maskování.

O stínování a patinování se moc rozepisovat nebudu, zmíním jenom způsob zvýraznění portů. Po zesvětlení a zplesnivění základního nástřiku jsem každý port přestříkl proužkem hodně zředěné černé barvy, spíše špinavého ředidla. Potom jsem jetou dvoutisícovkou pohladil porty tak, aby vylezl proužek základního nástřiku v místě portu a nakonec jsem vše utlumil zředěnou zesvětlenou kamuflážní barvou příslušného odstínu. Horní křídlo jsem shora zatím nestínoval, to přišlo na řadu až po přilepení a vypletení.

Po nástřiku jsem kromě horního křídla aplikoval obtisky,  je jich jen pár, soutisk bezvadný, příkladně tenké, práce s nimi byla pohodová. Jedinou chybu obtisků ale musím zmínit. Znaky jednotky jsou vytištěny ve dvou barvách, přičemž existuje fotka znaku, ze které je patrné, že barvy jsou přinejmenším čtyři. Z dalších fotek je taky patrné, že ne všechny letouny jednotky nesly na své přídi znaky.

Jelikož fotku stroje k dispozici nemám, možnosti řešení se nabízely dvě. Buď znaky nepoužít, nebo poopravit barvy. Zvolil jsem druhou možnost a chybějící barvy jsem do znaků domaloval. Určitým vodítkem mi byl znak jednotky 8S, který jsem našel na internetu a rozmístění polí jsem maloval podle fotky znaku na trupu letounu. Uznávám, že barvy jsem nemusel zvolit správně, ale model se znaky vypadá přece jen zajímavěji.

Sestavení

Nyní jsem do všech dírek na spodním křídle, trupu a v plovácích zalepil vlasce průměru 0,12mm. Výplety pod motorovou gondolou a výplety plováků jsem přilepil k vrcholům vzpěr. Horní křídlo jsem přilepil v přípravku a mezikřídelní výplety jsem provlékl horním křídlem, napnul a zalepil. Dále přišla na řadu oprava nástřiku horního křídla a nanesení kokard. Tímto byla z mého pohledu nejsložitější etapa stavby za mnou a už nic nestálo v cestě závěrečné kompletaci.

Plováky stačilo pouze přiložit na označená místa na spodku křídla a zakápnout lepidlem. Trochu hůře se pracovalo s podvozkovými nohami. Jejich polohu jsem totiž nasucho neodzkoušel a geometrie po přilepení byla úplně mimo. Následovalo utržení a úprava nohou pro správný odklon kol a taky zkrácení jedné z podélných vzpěr kvůli osové souměrnosti podvozku.

Zde musím též zmínit další nepřesnost stavebnice. Vnější strana disků kol ve stavebnici je příliš plochá. Z fotek je však patrné, že disk má docela výrazně kuželový tvar. Tuto nesrovnalost jsem však taky nijak neřešil.

Ještě mi chybělo dolepit poslední mezikřídelní vzpěry vedle motorové gondoly. Na délku jim však ještě kousíček chyběl, musel jsem tedy znovu prodlužovat.

Pitotovu trubici jsem vyrobil z kousku destičky a drátu, resinový odlitek ze stavebnice jsem nepoužil. Na leptané antény jsem nejdříve přilepil držák z drátu a po nabarvení jsem je zalepil do předvrtaných otvorů v křídelních vzpěrách. Nejdříve jsem váhal, zdali antény vůbec použít, nakonec jsem si řekl že ano.

Závěrem jsem podle fotky natáhl lanko antény a upletl z drátků lano na příď. Tímto považuji model Sea Ottera za dokončený.

Podtrženo a sečteno

Na první pohled stavebnice slibuje pohodovou stavbu. Ovšem už na ten druhý, při porovnání podklady se začnou objevovat nesrovnalosti. A nejsou to věci, které by byly způsobeny technologickým omezením výroby, ale věci způsobené, dle mého soudu, nepozorností tvůrců stavebnice. Uznávám, že podkladů pro tento typ letounu zrovna moc není, ale i z toho mála co jsem měl k dispozici jsem byl schopen odhalit většinu nesrovnalostí stavebnice modelu s velkým vzorem.

Ke kladům bychom mohli přiřadit
  1. Výběr typu – letoun, který není úplně známý, ale přitom zajímavý, zejména z hlediska konstrukce. Taky výběr markingu není špatný, ať už se jedná o stavebnici „in foreign service“ nebo „post war service“
  2. Kvalita výlisků – až na drobné defekty na křídlech jsou výlisky čisté, bez kazů. Horší je pouze kvalita několika drobných dílů (vzpěry plováků, tykadla, podvozkové nohy), to však můžeme přičíst na vrub technologii výroby.
  3. Sestavitelnost – jak už jsem zmínil, stavebnice je poměrně dobře sestavitelná, tedy pokud nebereme v potaz nápravu chyb, bez nutnosti rozsáhlého tmelení. Lícování vzhledem k použité technologii až na drobné vyjímky dobré.
Záporů ovšem najdeme také několik
  1. Stavební návod – dle mého názoru nejslabší článek stavebnice. Neřeší rozdíly mezi verzemi Mk.I a Mk.II (rozdíly mezi vstupy vzduchu do karburátoru, rozdíly mezi vstupy vzduchu do chladiče oleje), neřeší rozdíly mezi jednotlivými markingy (použití antén, použití pumových závěsníků). Nejasné umístění pumových závěsníků.
    Rozpor mezi popisy odstínů kamuflážních barev a vlastními barvami v barevném schématu francouzského Sea Otteru  (ale u dánského barevného kamuflážního schématu popisy a odstíny barev souhlasí).
  2. Motor a kryt motoru – jak už jsem zmínil, motor se svému vzoru podobá pouze počtem válců, jeho záměna za jakýkoliv kvalitnější výrobek je nezbytná. Poloha motoru a krytu motoru je nejméně zvládnutá partie modelu. Rovněž vstup vzduchu do karburátoru pro verzi Mk.I tvarově a rozměrově neodpovídá skutečnosti.
  3. Vzpěry motorové gondoly – bez jejich prodloužení není možné dodržet správnou geometrii modelu.
  4. Tvarové odchylky směrového kormidla a nosu trupu.

Nebýt některých skutečností, zmíněných v tomto článku, jednalo by se o solidní základ pro model tohoto neobvyklého letounu. Ovšem i tak, při vynaložení přiměřeného úsilí, vloženého do úprav, dokáže z tohoto základu průměrně zručný modelář postavit model, který se ve vitrínce i přes své nedostatky rozhodně neztratí.

Dušan Ritz, MK APOLO Kopřivnice

Redakce ModelWebu děkuje za poskytnutý vzorek firmě MPM Production.

Rubrika Azur, Letadla - 1:72, Letadla - Stavební recenze | 1 komentář

Komentáře

1 odpověď k článku “1/72 Supermarine Sea Otter Mk.I firmy Azur – stavba”

  1. Martin Pohl napsal:

    Výborný článek protkaný velmi inspirativními vlastními úpravami. Líbí moc!

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.