30.11.2018 Roman "Travis" Henych - 3 627 přečtení

Stavba Eduardího MiG-21MF Fighter-Bomber se souborem rad pro každého modeláře

eMeFko stavebně

Roman "Travis" Henych

Název: MiG-21MF Fighter-Bomber
Výrobce: Eduard M.A.
Měřítko: 1/72
Kat. č.: 70142

Profipack

Vzhledem k tomu, že v nedávném čase vyšla recenze pánů Homoly a Starého na edici Royal Class, nebudu se příliš zaobírat popisem obsahu, focení dílů atd, ale rovnou si probereme zkušenosti ze stavby "stračeny" – ve zmíněném článku je to část Oldy Homoly. Pokud vám tato, poměrně nově vžitá, přezdívka nic neříká, bude na místě ji osvětlit.

MiG-21MF byly v Sovětském svazu vyráběny ve 2 výrobních závodech: Moskva a Gorkij. Obě verze se liší maličkostmi a pro jejich rozlišení si u nás pomáháme přezdívkami šedivka a stračena. Šedivku vydal Eduard v samostatném balení jako MiG-21MF Interceptor. Stavebnice MiG-21MF Fighter-Bomber v edici Profipack nabízí eMeFko z výrobního závodu v Moskvě, tj. „stračenu“. Nejvíce viditelný detail a odlišení od mašin ze závodu v Gorkém je podlouhlá oválná krytka na vrcholu křídel. Velmi pěkné rozlišení obou subverzí zpracoval Eduard a v galerii níže si je můžete prostudovat.

Ale zpět k modelu. Krabice Profipacku obsahuje výlisky modelu, malou planžetu s barevnými plechy, dva obtiskové archy, malou folii s maskami (jen jednostrannými) a návod. Zhodnocení obsahu najdete ve zmíněné recenzi. Ještě než jsem začal stavět „stračenu“ dal jsem i předtím "šedivku", to abych si prostudoval a nacvičil stavbu, případně si na 2 různých kusech procvičil potencionálně problematické postupy.

A teď už postřehy ze stavby.

Všeobecné doporučení

Takže předně: Díly jsem lepil takřka výhradně svařovacím lepidlem, v mém případě Tamiya Extra Thin Cement se zeleným víčkem. Při oddělování nálitků buďte opatrní, zejména u křídel. Nezapomeňte (jako já), že masky Profipacku obsahují i díly pro zamaskování světel a dielektrických krytů. Na velké (směrovka, ploutev) to zas až tak není potřeba, na malé (náběžky, trup) se to docela šikne. Stavebnice obsahuje poměrně mnoho variantních dílů i dílů pro jiné verze stavebnic. Nezapomeňte na to a pečlivě zkoumejte označení dílů pro použití na konkrétní verzi stroje. Pozor zejména u disků kol, krytů šachet, překrytu kabinky, palubky (viz níže), adaptérů výzbroje a tak dále...

Kokpit

Varianta Profipack nabízí možnost provedení palubek pomocí leptů nebo plastu a obtisků. Zkusil jsem si oba dva způsoby a každý má své pro a proti.

Lepty: U leptů nastává starý známý problém s tím, že jejich barva není jednotná s barvou, kterou určuje Eduard v návodu. Ještě ke všemu se jedná o složitou míchanici, kterou jsem si cvičně udělal, ale dávkování po kapkách zřejmě způsobilo to, že % poměry barev jsou jiné a výsledek byl mimo. Pomohl jsem si tedy kokpitovou zelenou MRP001, která je barvě leptů relativně podobná. Relativně, protože i tato zelená byla na strojích před a po GO mírně odlišná. Vzájemné přiblížení obou prvků lze realizovat ještě slabým přestříknutím hodně rozředěné barvy (asi tak jako když vymýváte stříkací pistoli po barvě), ale OPATRNĚ.

Plast + obtisk: Plastové palubky jsou nádherně plastické a detailní. Nástřikem podkladu a následným nanesením obtisků se vyhnete barevné nejednotnosti, ale musíte být extrémně pečliví při usazení obtisků Pozor na velmi silné obtiskové vody typu Hypersol.

Verdikt: Za mne plast + obtisky, ale je to těsné. Pro úplné fajnšmejkry a tvrďáky plast + ruční vymalování nebo koupit Brassin, který je ale odlit v celku a hóóódně špatně se barví.

Sedačka: Holá plastová je pěkná, ale kovové díly jí dají chybějící detaily. Verdikt: Jednoznačně s plechy. Fajnšmejkři si pořídí nějaký resin nebo brassin.

Čelní štítek a překryt kabiny: Ve stavebnici mi citelně chybí oboustranné masky, ale pokud opatrně aplikujete a poté sloupnete jednostranné masky, dají se použít znova na interiér. Tak jsem to udělal já, protože jsem chtěl mít barevně jednotný kokpit a stříkat zvenku zelenou, pak černou a pak kamufláž mi v tomto případě nepřišlo ideální – při otevření je na překryt docela dost vidět.

Verdikt: Do kokpitu je slušně vidět, i když překryt zavřete. Dejte si na něm záležet.

Trup

Model obecně konstruoval někdo, kdo umí přemýšlet "modelářsky". Všechny dělící roviny jsou v místech, kde je rytí (pro mne je to výhoda, ale znám modeláře, kteří toto doslova nenávidí), nebo jsou zakryty nějakým dalším dílem.

Napojení trupu na křídel je trochu nezvyklé (o tom dále), ale neskýtá problémů a při pečlivé práci perfektně padne a udrží přesnou geometrii celého modelu. Ale přímo k trupu:

Čelní kužel: instalaci čelního kužele provádíme až na konec, ale první a nejdůležitější krok musíme udělat hned na začátku. Do výřezů v trupu musíme vlepit osazovací kroužek D68, který nám později (při správném osazení kužele) vymezí jeho polohu a sklon vůči trupu. U obou mých modelů i když jsem na tento detail byl upozorněn a pracoval přepečlivě, mi kužel sice zapadnul přesně na dané místo, ale z čelního pohledu mám pocit, že je "hozený o půl, třičtvrtě milimetru bokem". Pro další model zvolím spíše vlepení plastové destičky, obrusu usazovacího lemu a za použití nějakého pomaleji schnoucího lepidla, které umožní následnou korekci si usadím kužel po svém.

Čelní prstenec: Osazoval jsem jej až úplně na konec. Důrazně doporučuji jej z venku vůbec nebrousit, pouze velice opatrně v místě vtoku. Apropo, tip pro výrobce: uvítal bych, pokud by to bylo technologicky možné, umístit vtok do spodní části na dosedací plochu. Lépe by se to brousilo. Ze mne by prstenec měl být v čele ostřejší, a proto jsem si jej zevnitř opatrně přibrousil.

Motor a forsážní prstenec, tryska: Z motoru toho po instalaci moc vidět nebude. Když si posvítím baterkou dovnitř, uvidím díly maximálně tak k forsážnímu prstenci. I v tomto ohledu považuji případnou náhradu brassinem takovou spíš jen jako "pro ten pocit". Celý skelet motoru (vyjma dílu D58, který nalepte později, těsně před instalací výtokové části) slepíme a umístíme do trupu. Správná poloha dílů vůči sobě a do trupu je vymezena nezaměnitelnými výřezy a kolíky.

Umístění kokpitu do trupu: kokpit je plně spojen s přední podvozkovou šachtou. POZOR!!! Bočnice šachty (díly D42 a D43) mají mírné otřepy, které se snadno přehlédnou. Očistit, jinak budete mít problém!!! Obecně umístění všech dílů v interiéru trupu je jasně vymezeno lemy, takže špatné osazení ne, že by nešlo, ale musel byste být ignorant, pokud by se vám to povedlo dát špatně.

Slepení trupu: Ještě než začnete lepit, doporučuji trochu protáhnout rytí na spodní straně u spojů. Je tam méně výrazné a později po slepení a následném broušení (zvláště u prostoru za přední podvozkovou šachtou) se to bude velice hodit. Trup pak doporučuji začít lepit od přední části směrem dozadu. Výjimečně přesní buďte na spoje nahoře a dole od vstupu ke krytu elektroniky (a na spodku k přední podvozkové šachtě). Na velmi přesné poloze vůči sobě závisí to, jak se povede zbytek modelu. Přesazení na výšku = broušení. Tím pádem vám nesedne dobře čelní prstenec. Přesazení na délku = problém při vsazování křídel a spodku trupu. Jako nejjednodušší možnost se mi jevilo sesadit trup nasucho, do něj opět nasucho vložit zmíněná křídla a lepit. Spoj od kabiny ke konci pak bude zakryt hřbetem, spoj na spodku bude zakryt ploutví. Zmíněné spoje za čumáku pak lehce přebruste a protáhněte, má tam být přiznané rytí.

Hřbet a směrové kormidlo: Hřbet má jako jediný z dílů docela výraznou linku přesazení forem, kterou je nutno zabrousit. Pokud budete dělat stříbrnou mašinu, nebude to žádná příjemná práce. Při broušení s velikou pravděpodobností "zařve" rytí několika krytek, takže doporučuji předtím prohloubení. V místě, kde navazuje hřbet na směrové kormidlo jsem našel mírné propadliny po chladnutí dílů. Jejich hloubka a pozice je u různých výlisků různá. Oprava je problematická a já jsem ji nedělal, na hotovém modelu to takřka není vidět. Mezi modeláři tolik diskutovaná poloha vychýlení směrovky je marginální problémem. Vychýlení není zákon. Je sice obvyklé, ale ne nezbytné.

Verdikt: I když se to nezdá, trup je taková pohodovka...

Křídla

Křídla: ta jsou u tohoto modelu jádro pudla. Jejich spodní část je spojena s půlprůřezem trupu. Na jejich správné kompletaci závisí i zbytek modelu, a proto buďte hodně pečliví. Nezapomeňte do křídel vložit díly - světla a kyslíkové nádrže, ideálně dopředu nabarvené. Dopředu barvit doporučuji i podvozkové šachty, a to včetně přední (viz výše – u kokpitu). U křídel buďte EXTREMNĚ PEČLIVÍ (ano, už jsem to psal, ale opakování je matka moudrosti) při oddělování nálitků a jejich začištění. Speciálně zde platí: co moc sbrousíte, s tím budete mít později problém. Nálitky bruste kolmo na plochu, broušení pod úhlem = pozdější problém.

Co ale naopak doporučím, je sbroušení konců plochy spodních křídel tak, aby výškově sedly k vrchním. Nezapomeňte také do spodních křídel předem vyvrtat otvory pro zbraňové nebo palivové pylony. OPATRNĚ zejména u obou čelních otvorů, jsou proklatě blízko hrany a hrozí tam poškození. Zadní otvor u vnějších pylonů není naznačen, budete jej muset vyvrtat z venku v místě k tomu určeném (viz foto). Po spasování vršku a spodku křídel jsem lepil svařovacím lepidlem, jiný typ nedoporučuji kvůli vyhřeznutí lepidla nad povrch, nebo totálnímu poškození spáry/spoje. Ostatně, psal o tom i Jezevčík v Modeláři. Po zaschnutí doporučuji ještě srazit vnitřní hranu vrchních polovin křídel pod mírným úhlem. Mně se potom celek lépe pasoval do trupu.

Hlavní podvozková šachta: Šachta je dělena na 4 díly a v klidu se dá nastříkat na rámečku, vypatinovat, slepit a nakonec vložit do křídel, které se potom vloží do trupu. Nezapomeňte také příslušnou barvou podle vybrané kamufláže stříknout i vnitřka šachty v trupu. Obava, že přes konstrukci šachty vloženou v křídlech nepůjde celek do trupu, je lichá. Také obrácené vložení je takřka nemožné.

Lepení křídel na trup: Křídla mají u kořenů v přední části malé otřepy, doporučuji vše několikrát slícovat nasucho, než se dáte do lepení. Osvědčil se mi postup vložení křídel a jejich slepení nejprve v přední části, poté mírné proschnutí a pak slepení v zadní části. Na co návod nikde neupozorňuje, že v zadním spoji by měla být část spojující obě křídla mírně výš a tvořit jakýsi minischodek. Na skutečném letounu je v této části výztuha a ta také jde nad plochu trupu. Po zalepení zadní části jsem pak přejel lepidlem spoje u kořenů křídel.

Verdikt: Nalepení křídel je nejkritičtější část modelu, kde se dá lecos zkazit. Pečlivost je zde na místě.

Drobnosti

Drobnosti typu podvozkové nohy i s kryty, klapky, výšková kormidla, výtok trysky atd. jsem lepil a patinoval průběžně.

Na podvozkové nohy jsou třeba nalepit jejich kryty, které je ale třeba nejprve vyhnout směrem ven. Spáru, která na krytech naznačuje ohyb jsem z venku mírně rozšířil do širšího V, ohnul a po přilepení na nohy jsem dokorigoval úhel a spáru pojistil lepidlem. Úhel se dá poměrně slušně okouknout i podle proti střihových nůžek podvozkové nohy. Nezapomeňte na to, že dvířka mají být oproti podélné ose letounu x směrem k ose z také vychýlena pod úhlem. Na podvozkové noze je výstupek, který přijde do prohlubně podvozkové nohy. Na instalaci je třeba jít logicky a s představivostí. Já osobně jsem si nasucho do modelu dal nohu a představil jsem si, jak a kam se do trupu zatahuje. V tomto okamžiku vám bude přesně jasné jak a pod jakým úhlem kryt nalepit.

POZOR!!! Na krytech jsou dvě prohlubně. Pokud budete výstupek směrovat do druhé, neosadíte později nohu do křídla. Nezapomeňte také nalepit pantograf mechanismu, který se ale nachází jen na planžetě s kovovými díly (pozdější majitelé weekendů nebo overtreesů mají v tomto detailu Peška smůlistu).

Disk kolečka předního podvozku má uprostřed jakousi obruč, která zapadne do prohlubně v pneumatice. Osobně jsem tuto obruč sbrousil tak, aby se mi pneu s diskem lépe spojovala.

Jedenadváca má na sobě docela dost malých vstupů a výstupů, které jsem na model nalepil po spasování křídel a trupu. Některé výrobce ztvárnil jako slepé, vyvrtání by jim neškodilo (např. D12).

Extrémně hnusné (Eduardi, omlouvám se) mi přijdou antény výškoměru na spodní straně křídel (díly D4). Ne, že by byly špatně vylisované, ale jsou tak strašně hrubé, že kdybych je přepočítal do skutečné velikosti, tak dostanu něco nepojmenovatelného.

Při lepení kanonu (díl D18) do spodku trupu obruste jeho boky. Je tam malý otřep nebo výhřez a na bezproblémové zapadnutí na místo musí pryč.

Výtokovou část lze nalepit až úplně na konec, ale v žádném případě před tím nelepte výšková kormidla a ploutev. V opačném případě ji na trup nedostanete.

Velmi také doporučuji odříznout přední pitotku od "základny", tu nalepit na model a pitotku nalepit až v úplném finiši. Pokud si troufnete do základny a pitotky navrtat otvor a spoj pojistit drátkem nebo kusem plastové tyčinky, jenom dobře.

Zbraně, adaptéry a nádrže

Součástí modelu je rámeček se zbraněmi, jejich adaptéry a nádržemi.

Nádrže: nádrže mají na povrch vystupující rytí simulující sváry. To je sice super, ale u třech různých modelů bylo „každý pes, jiná ves“. Obecně je na vršku OK a na bocích formy směrem k dělící rovině má tendenci se ztrácet. Z 6 ks 480 l nádržích jsem dokázal udělat bez úprav slušné dvě, ze 3 kusů 800 l nádrží jsou v pořádku 2 a jedna se zavřenýma očima. Řešení je 480 l nádrže přerýt, nebo na ně nalepit vytažené nitě z rámečků a simulovat sváry podle svého umu. Nebo nepodvěsit nádrže.

Adaptéry: U zbraňových adaptérů jsem nenašel vůbec žádný problém. Bacha jen na to, jaký adaptér na jakou raketu či pumu.

Zbraně: Zbraně jsou povětšinou OK, výraznější propadliny jsou u raket RS-2US, které je činí takřka nepoužitelné. Druhou nepřesnost spatřuji u raketnic UB-32, které jsou znázorněny jako naládované, ale u vnitřní části rakety vystupují ven, což nemají. Ale to je jen blbůstka, které si takřka nikdo nevšimne.

Verdikt: Protože jsem stavěl českou kamufláž, nic z výzbroje jsem nepotřeboval, Až na hotovostní stroje vyzbrojené ŘS lítaly dvacetjedničky spíš jen s nádržemi. Pokud si chcete postavit nějaký demonstrátor síly a možností, volte spíš sovětský stroj. Kdo ví, co všechno v zemi, kde už včera snědli to, co měli sníst až zítra, pod MiGa podvěsili.

Obtisky

Kamufláže: Na výběr máme 5 kamufláží. Jako patriot jsem volil mašinu 9712 z Bechyně, i když polský stroj s orlicí je také moc fešný. Další kamufláže jsou z Vietnamu, Egypta a Sovětského svazu.

Provozní popisky: stavebnice jich nabízí přehršel, některé i ve více provedeních, než reálně na model naaplikujeme. To je super. Je fakt, že mi obtisk uplaval jen asi 1x, ale určitě každý z modelářů měl někdy konstelaci, že by se mu další kus obtisku hodil. I když aršík vypadá poměrně hrozivě, daleko víc vám toho zbude, takže není třeba stahovat kalhoty ještě před brodem. Nezapomeňte na to, že pár obtisků musíte aplikovat i dovnitř překrytu kabiny a na to návod poukazuje pouze ve stavebním postupu. Nemalá část modelářů provozní popisky nelepí. MiG jich sice nemá málo, ale ani moc. Námořní Phantom II je horší. Na obrázku naleznete obtiskový arch po aplikaci všech provozních popisek na šedivku. Pokud bych měl podvěšeny i nějaké zbraně, ještě by z archu něco málo ubylo.

Verdikt: U obtisků každý dle své chuti a možností. Zatnout zuby a nalepit veškeré provozní popisky jedenadvácu pěkně vyšperkuje.

Postaveno

Stavbu jsem si labužnicky vychutnával a trvala mi asi 3 týdny příležitostné modelařiny po hodince, dvou. Je to neskutečná pohoda a dost se divím tomu, jak málo jich je vidět hotových. Na výsledek se podívejte v galerii. Stroj je prozatím bez provozních popisek, které budu aplikovat až s další stavbou průzkumné stříbřenky. Pro představu o množství popisek jsem ještě přihodil fotky šedivky, která je má.

A ještě všehochuť dalších fotek ze stavby:

Suma sumárum

ProfiPack je poměrně nadupaná stavebnice, i když se tak na první pohled netváří. Pokud si přímo k němu koupíte i overtrees, jste schopni vhodným výběrem strojů, obtisků (modré a černé provozní popisky), plechů versus plastu (kokpit) postavit i druhý stroj v plné palbě (chybět budou jen pásy a detaily "horkého křesla" a pantograf mechanismu u podvozkových nohou).

V podstatě jen zopakuji svůj, již několikrát prezentovaný, názor: Toto je typ stavebnice, který chci kupovat a stavět. Excelentní kvalita, chyby marginální, přidaná hodnota skvělá. I bez nákupu doplňků jste schopni postavit výborný, klidně i soutěžní model.

Roman "Travis" Henych

Redakce ModelWebu děkuje výrobci Eduard M.A. za poskytnutí vzorků k recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:72, Letadla - Náhledy do krabiček, Letadla - Stavební recenze | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.