1/48 Vultee Vengeance, AZ Model – stavební recenze
11.2.2013 Vojtěch 'novakow' Novák - 3 911 přečtení
Stavební recenze čtvrtkového modelu amerického střemhlavého bombardéru ve službách RAF.
Vultee Vengeance - krev, pot a...
Vojtěch 'novakow' Novák
Model: Vultee Vengeance "in RAF"
Výrobce: AZ Model
Materiál: plast
Měřítko: 1/48
Kat. číslo: AZ4849
Úvod
Vzhledem ke "kvalitám" stavebnice, které vyzněly již z našich pohledů do krabičky (moje, Luboše Pavla), rozhodl jsem se tenhle model postavit bez nějaké výraznější snahy opravovat tvarové (a podobné) chyby. Je to mimo moje modelářské schopnosti i moji modelářskou filozofii. V tomto článku bych se chtěl podělit především o zkušenosti ze stavby, které mohou být mým případným následovníkům užitečné.
Kokpit
Kokpit je sestaven bez výrazných úprav nad rámec stavebnice. Instalaci poutacích pásů jsem zavrhl, především kvůli nedostatku podkladů. Místy (boční pulty, prostor za pilotem) byla nepříjemná absence vodících prvků, takže bylo nutné lehce laborovat a dopasovávat.
Pro pevné uchycení kokpitu do trupu jsem na obou stranách pod úroveň podlahy nalepil plastové profily abych zajistil lícování s konstrukcí trupu. Po přilepení kokpitu jsem zajistil "vodorovnost" podlahy podepřením plastovými tyčinkami.
Kvůli přilepení k jedné polovině trupu mi na druhé straně vznikla po celé délce podlahy škvíra, kterou jsem eliminoval nalepením proužku plastiku. Stejný problém nastal i u šachty ostruhy.
Kokpit jsem nabarvil a patinoval podle současných trendů, tj. nabarvit, nawashovat, použít suchý štětec ... Jedinou úpravou kokpitu nad rámec stavebnice bylo doplnění sklíčka zaměřovače.
Menším oříškem bylo sestavení kulometného dvojčete zadního střelce, ale nakonec jsem ho s použitím metody kvalifikovaného odhadu sestavil v relativně uspokojivé kvalitě.
Křídla
Po přiložení polovin křídla k sobě jsem zjistil, že tvoří útvar ne nepodobný křídlům X-Wingu Luka Skywalkera. Proto jsem po srovnání dosedacích ploch slepil nejprve vnitřní části křídel, a druhý den i části vnější.
Hodně práce bylo s prostorem podvozku. Zde jsem doplnil chybějící otvor pro mechaniku zasouvání podvozku a navrtal otvory pro čepy podvozkových nohou. Ideu výrobce, že podvozkové nohy přilepené natupo unesou tento model, považuji za opravdu komickou. Lícování gondolek podvozku ke křídlu je tragické a tato partie si vyžádala velké množství tmelu a broušení.
Při zkoušce lícování přechodu křídlo-trup mě čekalo opravdu nemilé překvapení, či spíše potvrzení nepříjemné předtuchy. Profil pravého křídla byl totiž u kořene o 1-1,5 mm nižší než protikus na trupu! Nezbývalo než naříznout náběžnou hranu a rozepřít ji klínkem. Při rozepření mi u odtokové hrany vzniklo prohnutí, které bylo nutné srovnat přetmelením. Ideální je rozepřít křídlo ještě před slepením, čímž snad bude eliminováno ono prohnutí.
Další velmi nepovedenou partií křídla jsou ústí kulometů, která jsou všelijaká, jen rozhodně ne souměrně kulatá. Proto jsem je zaslepil plastovou kulatinou většího průměru, do které jsem vyvrtal nová ústí.
Stavebnice nabízí přilepení křídel k trupu natupo, což mi nevyhovovalo především z hlediska pevnosti. Proto je spoj zpevněn čepy z injekčních jehel. Stejně jsem vyřešil i napojení VOP. Uznávám že jsem jich mohl, v případě křídla, použít o něco méně...
Motorový prostor
Jak jsem již předeslal v pohledu do krabičky, motorový prostor je nejslabší partií stavebnice a také si vyžádal nejvíce práce.
Již při slepení krytů motoru zjistíme, že čelní díl absolutně nelícuje a je proto nutné velké broušení. Absenci nasávacího kanálu jsem vyřešil nalepením šikmé destičky, která především zakryla pohled na válce motoru.
Motor jsem nijak neupravoval, i když absence druhé hvězdice a jeho šišatost jde hodně vidět. Kdo by chtěl (v době psaní tohoto článku) použít motor resinový, má teoreticky k dispozici P&W R-2600 od Verlindenu. Problém ale je, že se tento odlitek nevejde do krytů.
Velkou péči jsem věnoval přechodu motorový kryt-trup. Stavebnice nabízí spojení natupo, to ale na mě nezapůsobilo jak z hlediska modelového, tak z hlediska pevnostního. Trup jsem proto nastavil plastovou destičkou, dotmelil a zbrousil do zužujícího se tvaru. Zároveň jsem zeslabil zadní část motorového krytu; v místech kde nejsou klapky chlazení jsem ponechal materiál, aby v místech klapek vznikla mezera. Pro zvýšení pevnosti jsem dovnitř umístil podpůrnou konstrukci.
Vzhledu prospěje vyfrézování výfuků, původní mají jen mělké zahloubení.
Podvozky
Zde bylo nejdůležitější opatřit podvozkové nohy čepy z injekčních jehel. Při porovnání s fotkami se mi kola zdála moc úzká, proto jsem je rozšířil o 1 mm. Krytům podvozku prospěje „zostření“ detailů. Disky kol mají značně nerovný povrch, ten je třeba srovnat. Aby jakž-takž sedly do dílů pneumatik, je třeba disky poněkud zeslabit a také obrousit jejich boky.
Sestavení
Při sestavování trupu jsem se obával především o jeho spodek. Ten je totiž rovný a jakýkoliv schod by si vyžádal úmorné broušení v rovině. Tento spoj je proto zajištěn podlepením tlustou plastovou deskou a v místech pumovnice i čepy z injekčních jehel. Také jsem musel poloviny trupu rozepřít na stejnou výšku.
U spoje křídlo-trup mi vzhledem k použití zbytečně velkého množství čepů vznikla menší (<0,5 mm) mezera (to ale ani v nejmenším neznamená, že bez čepů je lícování skvělé), takže nebylo možné použít klasické rozpouštědlové lepidlo. Vzhledem k mé averzi k lepidlu vteřinovému jsem použil pětiminutový epoxid. Je dobré nezapomenout nastříkat vnitřek křídla interiérovou barvou.
Při použití čepů lícovaly VOP příkladně, spoj si vyžádal pouze přetření Surfacerem a jeho následné umytí.
Spojení motorového krytu a trupu bylo, vzhledem k mé předchozí velké péči, též bezproblémové.
Lícování čirého krytu kabiny a trupu není úplně dokonalé. Trup je širší než kryt kabiny, především v oblasti čelního štítku, kde je také třeba zatmelit menší škvíru.
Kabinu jsem zamaskoval maskami, které výrobce distribuuje samostatně pod katalogovým číslem AZA4006. Jejich původ můžeme hledat u Eduardů, jsou vyrobeny z jejich typické žluté "Kabuki" pásky. Na čirý díl sednou velmi dobře.
Opravy povrchu
Po celkovém sestavení následovala (nejen) moje "nejoblíbenější" část stavby - ladění povrchu před barvou. Již před samotným sestavováním jsem veškeré rytí projel žiletkovou pilkou a povrch kompletně přebrousil. Po této proceduře přišlo na řadu zatmelení krupice, různých propadlin, nerovností, škrábanců a vytržení materiálu, což obstaralo několik vrstev Surfaceru 500. Bohužel, povrch je na tyto nectnosti velmi bohatý a uspokojivá oprava zdržuje a nudí.
Vzhledem k masivnímu broušení jsem musel obnovit rychlo-šrouby na motorovém prostoru a šrouby na některých panelech křídla.
Celou tuto proceduru jsem uzavřel finálním nástřikem Surfaceru ve spreji, čímž byl povrch připraven ke stříkání.
Kamufláž, obtisky a patina
Návod nijak nespecifikuje konkrétní odstíny kamufláže od některého z výrobců; názvy barev jsou uvedeny pouze slovně. Použil jsem proto svoje oblíbené akrylové barvy Tamiya v odstínech, které jsem uznal za vhodné (XF-13 J. A. Green; XF-52 Flat earth; XF-83 Medium sea grey). Nutno ale podotknout že tyto odstíny při další patině dost „vzaly za své.“ Přechody mezi horními barvami jsem v rámci lenosti vymaskoval pomocí Tack-itu.
Po zalakování povrchu lesklým lakem jsem nanesl obtisky. Ty jsou tenké a dobře kryjí. Jejich nectností jsou nestejnoměrně syté barvy (resp. bílé „čárečky“) a viditelný překryv barev tisku kokard (jak jsem zmínil již v pohledu do krabičky). Po aplikaci Mr. Mark Softeru, prořezání skalpelem v místě spár a aplikaci Hypersolu okopírovaly rytí k mé plné spokojenosti.
Z nabízených kamuflážních schémat jsem se rozhodl pro Vengeance Mk.II s kódy OB-V ze stavu 45. perutě RAF, působící v roce 1942 v Barmě. Tento letoun nese bílo-modré kokardy velmi podobné znakům RAAF, ve skutečnosti se ale jedná o ranou verzi SEAC znaků. Tato kokarda vznikla modifikací červeno-modré kokardy typu B, ve které byla červená nahrazena bílou, aby se předešlo případným záměnám s japonskými hinomaru.
Obtiskový arch obsahuje i pár popisek, ovšem návod o jejich umístění zarytě mlčí. Některé z nich (STEP, NO STEP, HAND WOLD (HOLD?), znaky Hamilton na listy vrtule) jsem metodou kvalifikovaného odhadu umístil tam, kam by snad mohly patřit.
Tři žluté popisky patří na vrtuli, ale vzhledem k tomu, že se mi jejich provedení vůbec nelíbilo, jsem je nepoužil. Podle fotografií existovala i možnost že na vrtuli byl pouze oválný znak výrobce. Kam patří popiska "ANND BOX AACCCX" jsem odhadnout nedokázal ...
Vzhledem k tomu, že předloha tohoto modelu létala v tropickém prostředí, rozhodl jsem se dát povrchu pořádně "zabrat". Kromě obvyklého washe jsem jednotlivé panely natónoval pomocí filtrů a "olétal" fadingem, kterým jsem se i pokusil zkorigovat ztmavnutí horních po rozmývání tmavého washe.
Kompletace
Díky pečlivé přípravě během stavby jsem nenarazil na zásadnější problémy. Jediným překvapením byla příliš krátká ostruha která ani nedosáhla na dno své šachty, proto jsem její usazení nahradil injekční jehlou, čímž jsem i zajistil její pevnost. Pitotku a anténní sloupek doplním v nějakém budoucím záchvatu tvořivost.
Musím říct, že hotový model působí opravdu impozantně.
Závěr
Co říci závěrem? Stavebnici rozhodně nedoporučuji nejen začátečníkům, ale i těm, kteří si chtějí užít bezproblémovou stavbu či dbají na tvarovou přesnost.
Mohu ji doporučit asi jen
- skalním fanouškům typu, kteří rádi oželí nějakou tu nepřesnost či práci navíc
- notorickým řezačům, kterým nevadí spousta přidané námahy při stavbě či opravách tvarů
- sběratelům, kteří jsou pro tento model pravděpodobně nejlepší a nejvděčnější cílovou skupinou, protože si tuto stavebnici slavnostně založí do kitníku a nemají ji v plánu někdy postavit
Ze stavebnice mám spíše negativní pocity. Jak je vidět, postavit jde a výsledek je na první pohled relativně dobrý. Na druhou stranu je otázkou za jakou cenu... Bohužel asi jediným kladem tohoto modelu je fakt, že vůbec nějaká čtvrtková Vengeance existuje; což ale k, nejen mé, spokojenosti opravdu nestačí.
Dodatek: Vzhledem k tomu, že článek píšu s více než ročním odstupem od vydání této stavebnice a AZ Model od té doby vydal modely v kvalitě diametrálně vyšší než Vengeance, můžu si dovolit vyslovit přesvědčení, že tento model byl snad "jen" úletem.
Vojtěch 'novakow' Novák KPM Znojmo
Redakce ModelWebu děkuje firmě AZ Model za vzorek pro recenzi.
Rubrika AZ model, Letadla - 1:48, Letadla - Stavební recenze | Bez komentářů
Komentáře
Napsat odpověď.
Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.
