1/48 Vultee Vengeance in „RAAF“ od AZ Model – detailní pohled do krabičky

22.7.2011 - 10 232 přečtení

0157506

Detailnější pohled na žhavou novinku firmy AZ Model, kterou je čtvrtková stavebnice střemhlavého bombardéru Vultee Vengeance.

Splnila čtvrtková stavebnice Vultee Vengeance od AZ Model očekávání?

Luboš Pavel

Výrobce: AZ Model
Název: Vultee Vengeance in „RAAF“
Kat.číslo: AZ4813
Měřítko: 1/48

Úvodem

Před dlouhou dobou ohlášená a modeláři, zejména v Austrálii, netrpělivě očekávaná, stavebnice střemhlavého bombardéru Vultee Vengeance v měřítku 1:48 z produkce pražské firmy AZ Model je na světě. Výsledek si zájemci o tento typ mohli poprvé prohlédnout na soutěži Model Brno 2011, kde byla tato stavebnice uvedena do prodeje.

Historie a varianty

Historie tohoto typu byla již stručně popsána v pohledu do krabičky Vultee Vengeance in RAF kolegy Vojtěcha Nováka zde a proto ji vynechám. Jelikož se tento typ vyráběl v několika verzích a čtenáři se mohou setkat s různým způsobem označování, uvedu jen přehled základních variant a tabulku se sériovými čísly v závislosti na letectvu, které je mělo ve výzbroji.

RAF (RAAF) Varianty

Vengeance I
Vultee V-72 licenčně vyráběna továrnou Northrop a přímo objednána pro Velkou Británii; poháněna motorem R-2600-A5B o výkonu 1,600 hp (1,200 kW). Vyrobeno bylo 200 kusů.

Vengeance Ia
Verze vyráběna firmou Northrop na základě smlouvy Lend-Lease, poháněna motorem R-2600-19 o výkonu 1,600 hp (1,200 kW), jinak podobná verzi Vengeance I. Označení USAAF bylo A-31A-NO, vyrobeno bylo 200 kusů.

Vengeance II
Verze vyráběna továrnou Vultee přímo na základě objednávky velkou Británií. Pouze malé odlišnosti od Vengeance I. Vyrobeno bylo 501 kusů.

Vengeance III
Verze vyráběna firmou Vultee na základě smlouvy Lend-Lease. Podobná verzi IA. USAAF označení bylo A-31A-VN. Vyrobeno bylo 200 kusů.

Vengeance IV
Verze A-35B dodávaná v rámci smlouvy Lend-Lease RAF a RAAF. 458 kusů bylo dodáno RAF a 121 RAAF.

US Varianty

XA-31A
Upravený prototyp Vengeance dodaný USAAF v červnu 1942. Označení továrny Vultee bylo V-88.

XA-31B
Prototyp XA-31A upravený pro testy motoru Pratt & Whitney XR-4360-1 Wasp Major o výkonu 3,000 hp (2,240 kW).

XA-31C
Varianta Vengeance III upravená pro testy motoru Wright R-3350-18 Turbo Cyclone o výkonu 2,200 hp (1,640 kW). Upraven jeden stroj.

YA-31C
Varianta Vengeance III upravená pro tesyt motoru R-3350-17 určených pro B-29 Superfortress. Postaveno 5 strojů.

A-35A
Upravená verze pro USAAF a dodávky Lend-Lease. Poháněná byla motorem R-2600-13 nebo -8 o výkonu 1,700 hp. Výzbroj se skládala z čtyř pevně zabudovaných vpřed střílejících kulometů M2 Browning ráže 12.7 mm ve křídle a jednoho pohyblivého kulometu pro ochranu zadní polosféry. Označení Vultee V-88. Postaveno 99 strojů.

A-35B
Upravený stroj se šesti vpřed střílejícími kulomety M2 Browning ráže 12.7 mm ve křídle a dalšími křídelními závěsníky pro bomby. Postaveno 831 strojů.

TBV-1 Georgia
Stroj sloužící u U. S. Navy.

Označení RAAF I Ia II IV IVa
Sériové čísla RAAF A27- 1-15 16-199 200-399 400-499 500-559 560-599 600-
Označení RAF I IA II - IV IV IV
Sériová čísla RAF AN838-AN999 EZ800-EZ999 AF745-AF944
AN-538-AN837
FP686
FB918-FB999
FD100-FD117
- - -
US Model V-72 V-72 V-72 (A-31) A-35A-VU A-35B-5-VN A-35B-10-VN A-35B-15-VN
US sériová čísla - - - 41-31148 to 41-31246 41-31264
41-31299 to 41-31310
41-31411 to 41-31447
42-94149 to 42-94348 42-94349 to 42-94548
42-101235 to 42-101765
Výrobní čísla výrobců 401-562 101-300 4101-4299
4301-4600
4600A
- - - -
Výrobce Northrop Northrop Vultee Consolidated-Vultee

Pohled do krabičky

Po otevření krabice s praktickým vrchním otvíráním s akční kresbou zachycující australskou Vengeance v souboji s japonskou stíhačkou nad jakýmsi tichomořským ostrovem modeláři naleznout čtyři rámečky tmavě šedé barvy s plastovými díly, jednodílný překryt pilotního prostoru, obtiskový aršík a černobílý stavební návod formátu A5.

Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o stavebnici vyrobenou technologií short run, nemohou modeláři očekávat kvalitu dílů na úrovni výrobců produkující klasické stavebnice z tvrdých forem.  Nebudu se zde pouštět do zdlouhavého detailního výčtu dílů, které ten či onen konkrétní rámeček obsahuje, a soustředím se pouze na hlavní charakteristiky.

Velké díly jako např. poloviny trupu nebo křídla, vodorovné ocasní plochy a poloviny krytu motoru mají negativní rytí. To však bohužel není stejnoměrné, na některých místech se ztrácí a bude nutné jej obnovit za pomocí rydla nebo žiletkové pilky. Rozdíl v paneláži je i v jeho provedení. Na křídle je jemnější, kdežto na obou polovinách trupu je o cca polovinu výraznější a na výsledném modelu tento rozdíl bude patrný. Na velkých dílech stavebnice jsou kazy v podobě otřepů, vtaženin a nedůsledně zatmelené stopy po špatně naryté paneláži, vzniklé asi při výrobě masteru. Vtaženiny jsou na některých místech vrchní poloviny křídla, kde je zevnitř naznačena vnitřní konstrukce podvozkové šachty, ale nic co by se nedalo odstranit. Větší plošší vtaženiny jsem nalezl na VOP. Otřepy lze nalézt na odtokové hraně polovin křídla a několikrát zasahují i do vlastního výlisku a bude proto nutné opravit některé tímto nedostatkem poškozené díly.

Na povrchu velkých dílů je bohužel i řada škrábanců, vrypů a občasná krupice. Co musím naopak vyzdvihnout, že se autoři másteru pokusili o charakteristické plastického „zvrásnění“ vyvažovacích plošek, tak charakteristického pro stroje továrny Vultee. Naneštěstí se věrnější zpracování tohoto detailu výrobci povedlo jen na kormidle a na směrových křidélkách se spokojil jen s naznačením v podobě narytí.

Na modelu je rovněž naznačeno několik, pravděpodobně náhodně zvolených, nýtových řad na křídle a pokus o znázornění rychlošroubů v oblasti motoru. Bohužel mástraři nebyli při práci příliš pečliví a tak se rozestupy mezi jednotlivými nýty u některých řad liší, vypadá to, jako by byly dělány od ruky. Na křídlech je pro Vengeance charakteristické „zesílení“, které by mělo být v porovnání s fotografiemi o něco delší a mohlo by být méně výrazné, ale po nabarvení a finálním napatinování modelu nebude tento nedostatek tím, který by modeláře trápil nejvíce.

Na spodní části vrchních polovin křídla je pokus o ztvárnění vnitřní konstrukce dobře viditelné při pohledu podvozkovou šachtou. Podle dostupných fotografií by se tento pokus, který není 100% zcela odpovídající skutečnosti, dal akceptovat. Co však na celkovém provedení podvozkových šachet postrádám je, že se výrobce stavebnice spokojil pouze s naznačením popisovaného nalisování na vnitřní stranu vrchních polovin křídla a vyříznutím téměř kulatých otvorů do spodních polovin. Prostor podvozkových šachet u Vengeance byl ohraničen dvěma křídelními nosníky a dvěma žebry tj. měl čtvercový tvar. Tyto žebra a nosníky jsou dobře viditelné při pohledu do šachet a osobně se domnívám, že v měřítku 1/48 by byla „slušnost“ je do stavebnice alespoň nějakým způsobem naznačit. Volně dostupných fotografií je na internetu celá řada.

Na spodní straně křídla jsou nalisována přistávací světla, bohužel z plastu a bude je nutné odvrtat a nahradit je za čiré.

Drobnější díly vyrobené technologii short run mají otřepy a poněkud silnější nálitky, ale nejedná se o nic hrozného, již jsem se setkal s horšími. Co se týče jejich detailů, je jejich kvalita značně rozdílná. Některé díly, jako boční panely mají pěkně znázorněny detaily, jindy jsou však detaily dílů neostré až rozplizlé. Nebudu se pouštět do detailního popisu jednotlivých dílů, ale zmíním zde ty, které mi padly nejvíce do oka:

  • Motor – výrobce modelářům připravil jakousi velmi smutnou a nepovedenou karikaturu poloviny první řady válců nalisované na přepážce. Toto by se dalo očekávat u stavebnic firmy FROG před 40ti lety a to ještě v měřítku 1/72. Kromě toho je celá přepážka s nalisovaným „motorem“ asymetrická. Tento díl je zcela nepoužitelný, snad jen s výjimkou, kdy by se jeho zadní část dala během vánočních svátků využít k výrobě „pracen“. "Motor" není metrický, jelikož některé hlavy válců byly odříznuty, aby nepřesahovaly profil přepážky.
  • Kolečka hlavního podvozku – zde je patrné, že se výrobce "inspiroval" u stavebnice Avengera od firmy Accurate Miniatures, odkud si je „vypůjčil“. Zajímavé je vylepšení v podobě asymetricky nalepených koleček z vnitřních částí jednotlivých polovin.
  • Vrtule – opět je zřejmé, že se jedná další z řady "vypůjčených" dílů z výše uvedené stavebnice.  V porovnání s ostatními se jedná o velmi pěkně zpracovaný díl, ale to jen díky tomu, že není původní.
  • Přední části krytů motorů – pominuli chybějící charakteristické prohnutí nasávání vzduchu, které např. firma Eduard v rámci realističnosti řešila samostatně vlepovaným dílem, které je patrné z každé kvalitnější fotografie, nelze si nevšimnout, že ani jeden ze dvou nabízených čelních prstenců není symetrický, ale nepravidelně šišatý. Potrubí nasávání není ve stavebnici řešeno a tak je přes vstupy vzduchu vidět "motor".
  • Podvozkové nohy – postrádají zavírací mechanismus a mají být lepeny na tupo
  • Pedály pilota – u mého výlisku byl každý pedál jinak veliký. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná opět o vypůjčený díl (usazovací kolíčky na pedálech jsou obdelníkové, ale dírky pro jejich usazení k podlaze jsou kulaté), bych očekával, že se podaří alespoň dodržet původní tvar dílu.
  • Podlaha pilotního prostoru je také velice zvláštně vyrobená. Není rovná, celá je zvláštně zvlněná, jako kdyby byl její máster vyroben z nějakého tmelu. Místa, kde se mají vlepit jednotlivé přepážky, jsou naryta šikmo a ne kolmo na osu stroje. Rovněž jsou zde viditelné stopy po lepidle, jako pozůstatek po testovacím slepení másteru.

Ve výčtu a detailním popisu drobných dílů by se dalo pokračovat dále, ale raději se budu věnovat dalším částem stavebnice. Uvedu jen následující. Díly s pěknými a poměrně ostrými detaily si musel výrobce „vypůjčit“ ze stavebnic jiných výrobců. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit takový kvalitativní kontrast v provedení menších dílů např. u některých detailů vlepovaných do polovin trupu s detaily, které jsou na nich již předlisovány společně s vnitřní konstrukcí. Jinak jsou drobnější díly posety většími či menšími škrábanci.

Další součástí stavebnice je překryt prostoru pilota a střelce/radisty. Ten je výrobcem dodáván jako jeden celek a případný zájemce o otevřený prostor pilota nebo střelce bude nucen řezat resp. vyrobit si nový. Při bližším prozkoumání kabinky, která není zcela čirá, je mléčná a má v sobě několik kazů v podobě bublinek, jsem pojal podezření, že i s jejím tvarem není vše v pořádku. Rychlé porovnání s fotografiemi mě ujistilo, že její tvar se podobá spíše autobusu Škoda 706 RTO LUX známého z filmu Florenc 13:30, než-li překrytu skutečné předlohy.

Kabinka je v porovnání s fotografiemi ve vrchní části příliš placatá a široká. V měřítku 1/48 je to možná jen pár desetin mm, ale celkový výsledek je nemodelový. Skutečnost, že je kabinka při pohledu ze strany po celé své délce zcela plochá a nejsou naznačeny charakteristické odskoky mezi jednotlivými posuvnými částmi překrytu, je již druhořadá. Stejně tak, jako by se měl překryt při pohledu z boku snižovat, tak by se měl i při pohledu ze shora směrem vzad zmenšovat. Aby toho nebylo málo, tak u mé stavebnice, je kabinka při pohledu zepředu na jedné straně vyšší. Takovýto díl je z mého pohledu zcela nepoužitelný a jediné co může modelář udělat je, vyrobit si vlastní anebo celý zakrýt plachtou. Pro porovnání AZ -kového překrytu se skutečným tvarem kabiny přikládám několik fotografií skutečného stroje.

Ke kabince výrobce prodává zvlášť ještě stříkací masky z Kabuki pásky a pocházejí z dílny firmy Eduard. Přestože na svém obalu mají masky uvedeno měřítko 1/72, jsou určeny pro „kabinku“ dodanou ve stavebnici.

Stavební návod je velice jednoduchý. Je tvořen přehnutým papírem formátu A4 a stavba je rozdělena do 15 kroků.

Obtisky jsou, stejně jako stříkací masky, vyrobeny firmou Eduard a nedovolil bych si je ani v nejmenším řadit mezi špičkový produkt. Okraje jednotlivých barev jsou neostré, jakoby roztřesené. Rovněž sytost barev není dobrá, zejména u tmavě modrých kokard či šedých kódových písmen, kde je patrný jakoby světlý rastr. Zajímavým „doplňkem“ jsou i chloupky prachy pod krycím lakem. Co se týče soutisku, výrobci ujela červená barva, ale to se v případě této stavebnice projeví naštěstí jen na logách výrobce vrtule. Obtisky mají lesklý krycí lak.

Kamufláže ve stavebnici

0172410

Kamo A

V návodu označený: Vengeance Mk.Ia, 23.Sq. RAAF, Nadzab, 1944

Jde o stroj A27-48/NV-S, na tento stroj nejsou fotografie, které by ho ukazovaly celý. Co ale fotografie ukazují je to, že nesl na gondolách podvozku čísla 48. Ty bohužel aršík neobsahuje. Rozdělení kamuflážních polí neodpovídá ani uváděným kresbám stroje A27-48 ani standardním schématům RAAF. Tento stroj měl bílé náběžné hrany křídla, ale tento doplněk začínal až na úrovni kulometů a ne u kořene křídla jako u ostatních strojů této jednotky. Nose Art se bude špatně umísťovat, protože paneláž bokorysů je nakreslena špatně, včetně polohy výfuku. Podle detailní fotografie zachycující tuto malůvku je jasné, že slečna nebyla namalována dvěma barvami, ale byla vystínovaná a má celkově i jinou pózu. Její barevné provedení v obtiscích se rozchází s barevnou rekonstrukcí v knize RAAF Camouflage & Markings Part 2. Nápis „Lest We Forget“ je v porovnání s fotografií příliš tlustý a tvarově špatný. Střed vrtule u tohoto stroje nebyl v barvě kovu, ale černý.

Zdroj: http://cas.awm.gov.au/

Kamo B

V návodu označený: Vengeance Mk.Ia, 25.Sq. RAAF

Jde o stroj A27-60/SJ-X. Tento stroj je znám z fotografií, které ho ukazují v tříbarevné kamufláži s bílým ocasem a označením MJ-N. Tak sloužil u No. 21 Sq. RAAF v Nadzabu. Na disku kola nesl označení B. Po odeslání zpět do Austrálie byl stroj předán No. 25 Sq. RAAF. Patrně při této příležitosti byl stroj přestříkán a označen kódy SJ-X. Fotografie na straně 78 knihy RAAF Camouflage & Markings Part 2 ho ukazuje po nouzovém přistání v Yarloop, západní Austrálie, 5. října 1944. No. 25 Sq. RAAF používala Vengeance od roku 1943 k protiponorkovému hlídkování. V říjnu 1944 bylo ale v plném proudu přezbrojování na B-24 Liberator. A tak byly zbylé Vengeance používány jako spojovací. Tomu odpovídá to, že stroj byl nevyzbrojený, na což návod neupozorňuje. Střed vrtule nebyl v barvě kovu, ale černý. Celý stroj, to znamená i zespoda, byl podle nového předpisu přestříkán barvou Folliage Green. Návodem uváděné zbarvení spodních ploch v barvě Sky Blue je chybné. Písmena SJ-X mají špatný tvar a velikost a na bokorysu mají špatné umístění, stejně jako vojenské inventární číslo A27-60. Navíc písmena označení byla světle šedá, ne v barvě Sky Blue. Na motorovém krytu měl stroj nainstalovány výdechy vzduchu, které však v modelu chybí.

Kamo C

V návodu označený: Vengeance Mk.II, 25.Sq. RAAF, Guidford, 1944

Jde o stroj A27-228/SJ-A. Fotografie, kterou mám k dispozici, ukazuje, navíc popiska u fotografie to potvrzuje, že stroj měl shora čtyři různé barvy. Evidentně na původní schéma britských barev byly naneseny barvy australské. Minimálně z pravé strany je schéma v návodu je vymyšlené. Neodpovídají jak kamuflážní pole shora, tak rozhraní mezi svrchními barvami a spodní Sky Blue. Písmena SJ-A mají špatný tvar a velikost a na bokorysu mají špatné umístění. Vojenský seriál A27-228 by měl být sv. šedý a spodní hranou byl umístěn nad vodorovným břevnem písmena A, ne pod ním, jak ukazuje bokorys. Střed vrtule nebyl v barvě kovu, ale černý.

V bokorysech chybí pitotova trubice. V pohledu shora a zespod jsou sice kresleny, ale ve skutečnosti nezačínaly na náběžné hraně křídla, ale vycházely přibližně z poloviny spodní plochy křídla. Pod křídlem byly v barvě spodních ploch, část viditelná shora byla v barvě kamuflážního pole na horní straně křídla. Hrot pitotovy trubice byl v barvě kovu.

Sestavení „téměř“ na sucho

Možná, že řada čtenářů čekala nějaký bližší popis o shodnosti modelu se vzorem a popis dílů stavebnice se jim zdál neúplný, zejména popis tvaru trupu, motorového krytu, křídel atd. Jelikož se mi od výrobce nepodařilo získat informaci, z jakých podkladů při tvorbě modelu vycházel, rozhodl jsem se pro rychlo-stavbu bez barvení  a následné porovnáním výsledku s fotografiemi.

Stavbu jsem zahájil v souladu se stavebním návodem a to kompletací prostoru pilota a střelce/radisty. Nejprve doporučuji nalepit boční panely, pedály a knipl. Následně nalepit díly 14 a 15 což jsou přepážky na které přijde nalepit panel s „radio vybavením“, díl č.16. Ten je opět vypůjčený z jiné stavebnice a neodpovídá skutečnosti. Poté následovalo přilepení sedaček pilota a střelce a sestavení kulometů a přilepení nosníků do kokpitu, díly 24 a 11. Díl 11 je špatně v zadní části se nemá sahat až na podlahu, ale má končit na dílu č.16 s radio vybavením. Na boky kokpitu přijde přilepit několik drobných detailů v podobě boxů a ovládacích prvků např. díl 8, který opět pochází, stejně jako knipl ze stavebnice Avengera od AM. Jinak sedačka pilota neodpovídá typu, který se používal u RAAF. Celý kokpit mi přijde víceméně vymyšlený a osobně se domnívám, že firma AZ Model neměla dostatek relevantních podkladů.

Samostatně se slepí palubní deska díl 9 a její vrchní kryt, díl č.26. Palubní deska vcelku odpovídá předloze  a je vylisována jemně a čistě. Jen škoda, že výrobce nedodal i obtisk anebo nenalisoval i reliéfy budíků. Takto si bude muset modelář pomoci sám.

Další podsestavou bylo sestavení krytu motoru ze dvou dílů č.35 představující boky krytu a jednoho ze dvou předních prstenců (díly 46 nebo 47), mající buď jeden anebo dva vstupy pro nasávání vzduchu. Již po slepení dvou dílů 35 a jejich pohledu je jasné, že zde není vše v pořádku. Tento celek není vůbec symetrický a rádiusy na jeho spodní hraně se liší díl od dílu. Stejně jako je asymetrický tento celek, tak jsou i čelní prstence šišaté a nesymetrické. To je patrné zejména u dílu 46, u kterého ani oba vstupy vzduchu nejsou v ose! Ale přední části cowlingu na jeho boky sedí poměrně dobře. To je dáno tím, že jsou přibližně stejně šišaté. Do tohoto celku má přijít ještě vlepit ona „karikatura“ motoru, která byla popsána již výše. Návod nám nejprve říká, že přepážka s nalisovaným motorem má být vlepena na úrovni klapek motoru!!!, ale pak by byl příliš utopený. Další obrázek však ukazuje, že by se měl tento díl vlepit mnohem více dopředu.

Již v této fázi stavby jsem začal tušit další velkou nepříjemnost. Po slepení obou polovin trupu k sobě, se potvrdil můj původní dojem, že tvar trupu je zcela špatně. Mástraři u AZ Modelu se pokusili ztvárnit tvar trupu Vengeance bez detailního studia fotografií a výsledek mi přijde značně rozpačitý. Trup je na spodní části příliš plochý a na zploštění trupu na vrchní části v šířce odpovídající přibližně šířce čelního štítku kabiny nějak pozapomněli. To by však ještě nebylo to nejhorší.

Po slepení obou polovin trupu se ukázal asi největší nedostatek stavebnice a to, že stejně jako jsou rozdílné poloviny krytu motoru, tak jsou různé poloviny trupu!!! a průřez trupu je stejně nesymetrický jako kryt motoru, který díky tomu lícuje „relativně“ dobře. Při pohledu na slepený celek a jeho porovnání s fotografiemi je jasné, že průřez trupu je špatný. Nejvíce je to patrné na klapkách motoru, které jsou naryty každá jinak velká a je zřejmé, že trup je ve spodní části příliš plochý a má v tomto místě moc ostrý rádius. Vše je možné porovnat s přiloženými, na internetu volně dostupnými, fotografiemi. Přikládám několik z nich, kde je patrný jak tvar trupu tak i krytu motoru a klapek. To, že u čelních prstenců chybí charakteristické prohnutí dovnitř u vstupů vzduchu přikládám technologickým limitům při výrobě. Firma Eduard tento detail řešila u svého čtvrtkového Hellcata vylisováním této partie zvlášť a jejím následným vlepením do prstence.

Kabinka, o jejímž špatném tvaru jsem se již zmínil v úvodní části, na trup pasuje vcelku dobře.

Pro nalepení křídla bude nutné obě poloviny vyztužit a k trupu nalepit pomocí čepů pro zvýšení pevnosti spoje. Totéž bude nutné provést i v případě VOP. Do těchto činností jsem se však již nepouštěl, protože jsem to považoval za zbytečnou ztrátu času.

Závěr:

Co říci závěrem? Myslím, že se to dá vyjádřit jedním slovem – zmar. Firma AZ Model dodala z mého pohledu na trh spíše jakousi nepovedenou karikaturu nežli zmenšený model Vultee Vengeance. Podle zpracování celé stavebnice si dovoluji tvrdit, že model byl ušit horkou jehlou a ještě podle špatného střihu resp. výrobce se ani neobtěžoval sehnat si maximum podkladů a fotografií na tento typ letadla a podcenil i studium těch fotografií, které měl k dispozici.

Díky pečlivému studiu fotografií by se vyvaroval chyb ve tvaru trupu, který je, jak již bylo řečeno, v jeho vrchní části po celé své délce plynule zaoblený, místo toho, aby byl zploštělý, a ve spodní části je zase až příliš plochý. Od toho se odvíjí i špatný tvar krytu motoru, který je díky snaze napojit ho na trup ve spodní části rovněž nepřirozeně zploštělý a nejvíce je to vidět u motorových klapek. Stejně tak tvar kabinky se dal nastudovat dle fotografií lépe. Kokpit je v zásadě víceméně zcela vymyšlený a to opět díky nedostatku podkladů při výrobě másteru. Uspěchanost a nedostatečnou přípravu této stavebnice podtrhují špatně zrekonstruované markingy a nekvalitně vyrobené obtisky. Proč je řada dílů, které by měly být symetrické a nejsou, je mi záhadou.

Měl bych být rád, že jsem stavebnici díky laskavosti firmy AZ Model dostal na recenzi. Ale nejsem. Vnímám to jako promarněnou snahu dát modelářům stavebnici velmi zajímavého typu letadla za každou cenu a výsledkem je jen zaplnění místa na trhu. Rovněž cena 890,- CZK mi v poměru s kvalitou přijde jako málo muziky, za hodně peněz. Pan Muzikant sice tvrdil, že na tuto stavebnici budou lepty, resinový motor a snad i pumovnice, ale otázkou je, zda se vyplatí investovat další nemalé finanční prostředky do nepovedeného základu.

Ale jak napsali někteří australští modeláři:  "My si Vengeance od AZ Modelu beztak koupíme, když už jsme na ní čekali tak dlouho."

Plusy Mínusy
Výběr typu Špatný tvar trupu
Měřítko Vymyšlený kokpit
Špatný tvar kabinky
Nemodelově ztvárněný motor
Nemodelově ztvárnění vstupů vzduchu u cowlingu
Chybějící podvozkové šachty
Nekvalitní obtisky
Špatně zrekonstruované kamufláže
Cena neodpovídá dodávané kvalitě

Doporučené podklady:

  1. Peter C. Smith, Vengeance The Vultee Vengeance Dive Bomber, Airlife Publishing, ISBN: 978-0906393659, 1986
  2. Jonathan Thompson, Vultee Aircraft 1932-1947, Jonathan Thompson Publisher,  ISBN 0-913322-02-4, 1992
  3. RAAF Camouflage&Markings 1939-45 Volume 2, Geoffrey Pentland, Kookaburra Technical Publications Pty. Ltd., ISBN: 978-0858800373, 1989
  4. Air Magazine No.29
  5. Le Fana de l’Aviation No. 342
  6. Pilot’s Flight Operating Intructions for Army Model A-35B-1-VN
  7. Internet

Luboš Pavel, KPM Kaznějov

Redakce Modelwebu děkuje firmě AZ Model za poskytnutí vzorku na recenzi.

Rubrika AZ model, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.