Ponorky, i když je velmi obdivuji, nebývají obvyklou předlohou, kterou bych si vybral pro stavbu modelu. Doposud jsem postavil pouze miniponorky Seehund XXVIIB a Biber v měřítku 1:35 a japonskou I-400 od firmy Tamiya v měřítku 1:400, která navíc stále čeká na barvu.

Ke Gatu jsem se dostal během loňské dovolené. Tehdy jsem pouze orientačním manuálem – od výběru barev až po barevná schémata kamufláží, která jsou celá v podstatě všechna jen černo-černými siluetami a liší se pouze čísly ponorek. V současnosti by již něco takového do stavebnice renomovaný výrobce modelů spíše nedal.

Když vyšel přebal čtvrtkových výlisků Hawkeru Typhoon od firmy Hasegawa pojmenovaný fimou Eduard Tiffy, byl jsem nadšený, protože vidina postavení modelu stroje Jiřího Maňáka se se mnou táhla od útlého mládí. Tehdy vyšel v časopise ABC článek a kresba od pana Velce, jak Typhoon Jiřího Maňáka nouzově sedá na rozbouřené moře.

Vrtulníků řady Mi-8/Mi-17/Mi-171 bylo vyrobeno přes 17 000 kusů. Výroba byla zahájena v roce 1961 a pokračuje až do současnosti. Tento stroj tak patří k nejrozšířenějším vrtulníkům na světě. Počet vyrobených kusů je srovnatelný pouze s několika málo typy stíhaček z druhé světové války

Přesto až donedávna nebyla k dispozici stříkaná čtvrtková stavebnice. Podotýkám, že pokus o salonní Mi-8PS v měřítku 1:50 ještě z dob Sovětského svazu beru jen jako kuriozitu, a ne jako plnohodnotnou stavebnici tohoto vrtulníku. Podobné je to s celoodlévanými stavebnicemi – v tomto měřítku a při daných rozměrech se to nedá nazvat jinak než zoufalost.

Každá válka generuje události, které se svým významem liší od ostatních. V některých případech však realita začne být interpretována tak, že ve výsledku je chápána zcela jinak, než se ve skutečnosti udála. Tak vzniká legenda. Dne 14. října 1973 se odehrála vzdušná bitva, jež se takovou legendou stala a ve svých důsledcích dokonce zásadním způsobem ovlivnila politický vývoj tak velké země, jakou je Egypt.