Těžký bombardovací letoun He 177 nepatřil k nejpovedenějším konstrukcím firmy Heinkel a také intenzita jeho bojového nasazení byla ve srovnání s ostatními bombardovacími stroji Luftwaffe neporovnatelně nižší. Nicméně svým technickým řešením rozhodně nijak nezaostával, a to ani ve srovnání se spojeneckými bombardéry projektovanými v daném období. Naopak, tento letoun vynikal mnoha konstrukčními řešeními, která se v době jeho vývoje, tedy druhé polovině třicátých let, dala nazvat revolučními.

Armstrong Whitworth F.K.8 byl britský dvoumístný průzkumný a bombardovací dvouplošník zkonstruovaný nizozemským leteckým konstruktérem Frederickem Koolhovenem. Od začátku vývoje se s ním počítalo jako s náhradou za dosluhující typy letounů Royal Aircraft Factory B.E.2c a Armstrong Whitworth F.K.3.

Ťažký sovietsky tank KV-2 vyrábaný v rokoch 1940–1941 sa do histórie zapísal predovšetkým masívnou vežou, v ktorej bola umiestnená 152mm húfnica M-10. Na začiatku vojny predstavoval pre nepriateľa mimoriadne tvrdý oriešok, keďže jeho hrubé pancierovanie s hrúbkou až 110 mm bolo pre štandardné nemecké protitankové zbrane kalibru 37 mm prakticky nepreniknuteľné.

V polovině 80. let se válka mezi Irákem a Íránem změnila na neúprosný opotřebovací konflikt se statisíci mrtvých a zraněných na obou stranách, z nichž ani jedna neměla sílu tento stav změnit. Obdobná situace ale panovala také v námořních bojích v Perském zálivu. Irácké námořnictvo bylo prakticky eliminováno, zatímco íránské se potýkalo se špatným technickým stavem zbývajících lodí. Hlavní operace se tak zaměřily zejména na asymetrické útoky na lodní dopravu. Vrcholila tak „válka tankerů“. Situaci ještě výrazně dramatizovala masivní přítomnost operačních svazů amerického námořnictva.