19.2.2022 Jaroslav 'Tango' Hátle - 1 210 přečtení

Víkendová hrbatá jednadvacítka od Eduardu.

Eduard MiG-21SMT, Weekend 1/48

Jaroslav 'Tango' Hátle

Historie

Letouny Mig-21SMT a MiG-21MT jsou vzhledově nezaměnitelné a mezi jinými jednadvacítkami snadno rozpoznatelné. Ve skutečnosti však tyto verze patří mezi nejméně známé a v jistém smyslu i nejzáhadnější varianty MiGu-21. Ultimátní kniha "Mikoyan MiG-21" od renomovaného autora Jefima Gordona (vydaná v roce 2008 britským nakladatelstvím Ian Allan Publishing) říká, že SMT (izdělije 50) vznikl v roce 1971 odvozením od MiGu-21SM zastavbou nádrže o objemu 600 litrů do značně zvětšeného hřbetu trupu za kabinou, čímž vzrostl dolet o 200 až 250 kilometrů. Oproti tomu MT (izdělije 96T) vzniknul ve stejném roce stejnou přestavbou MiGu-21MF a jelikož měl být vyráběn pro export, mírně se odlišoval radar a radiovybavení. Gordon vedle těchto dvou variant uvádí i třetí – MiG-21ST (izdělije 50). Ten vznikl tak, že z původního SMT byl odmontován rozměrný hřbet trupu a místo něj byl instalován menší hřbet z MiGu-21bis. Důvodem této přestavby byl fakt, že rozměrný hřbet negativně ovlivňoval letové vlastnosti letounu a byl náročnější na pilotáž.

Skutečnost je však o něco složitější, proto předchozí odstavec rozhodně neberte jako 100% pravdu. Existují fotografie MiGu-21SMT, který zřetelně má příď trupu z MiGu-21bis. O této verzi jsem nikde nezjistil žádné relevantní informace a proto nedokáži ani říct zda v těchto letounech byl motor R-13F-300 jako MiGu-21SMT/MT nebo R-25 jako v MiGu-21bis.

Letouny MiG-21SMT/MT/ST se nikdy nevyvážely a všechny vyrobené kusy převzaly vzdušné síly SSSR (VVS SSSR). Letouny verze SMT sloužily u šestnácti pluků VVS nejen v samotném Sovětském svazu, ale i na čtyřech základnách v bývalé NDR (Altenburg, Altes Lager, Merseburg a Witstock) a po dvou základnách v Polsku (Kluczewo a Chojna) a v Maďarsku (Kiskunlaháza a Tököl). Verze MT pak u třech pluků, z toho jeden v bývalé NDR (Zerbst). Na území Československa jednotky vyzbrojené letouny MiG-21SMT/MT/ST nikdy stálou základnu neměly.

Výlisky

Krabice obsahuje celkem osm rámečků z šedého plastu, jeden rámeček z plastu čirého, dva obtiskové aršíky a stavební návod. Leptaných díly, resiny ani stříkací masky v edici Weekend nehledejme.

V plastových sáčcích nalezneme již dobře známé rámečky, proto si je prosvištíme jen v rychlosti. Všechny díly jsou odstříknuty kvalitně, žádný posun v kvalitě dílů oproti vydání z let 2011 a 2017 jsem nezaznamenal.

Rámeček A obsahuje obě poloviny trupu, díly brzdících štítů nebo zbraňové závěsníky.

Rámeček B obsahuje díly křídel, VOP, vztlakové klapky a křidélka.

Rámeček C obsahuje díly podvozkových šachet, rouru výtokové trysky nebo řadu menších lapačů vzduchu na povrchu letounu.

Rámeček D obsahuje díly podvozku nebo díly výtokové trysky.

Rámeček E s podvěsnou výzbrojí je, stejně jako u ostatních verzí, v krabici dvakrát. Tentokrát můžeme použít téměř celý nabízený rozsah výzbroje, především pak protiletadlové rakety R-3S, protizemní rakety S-24, pumy FAB-100 (samostatně i na sdruženém závěsníku MBD2-67U), FAB-250 a přídavné nádrže PTB-490. Škoda, že stavebnice MiGů-21 od Eduardu neobsahují i raketomety UB-16 a UB-32 jen z plastových dílů.

V rámečku F nalezneme díly stabilizátorů pum a raket, i díly sdružených závěsníků MBD2.

Rámeček s čirými díly, označený písmenem G, obsahuje tři varianty překrytu kabiny dva druhy čelního štítku, pět variant palubní desky, dva druhy zpětných zrcátek, skla přistávacích reflektorů a stále tajemný díl G22.

Všechny předešlé rámečky jsou shodné pro všechny stavebnice třetí generace jednadvacítky od Eduardu a nyní se konečně dostáváme k onomu rozdílovému rámečku, který je označen písmenem K. Obsahuje zvětšený hrb s palivovou nádrží, tolik typický pro SMT a MT, každá polovina hrbu je v jednom kuse s polovinou SOP.

Návod

Samotný stavební návod je ve standardu Eduardu a na osmi stranách (když počítám jenom strany se stavebními instrukcemi) nás zřetelně vede stavbou celého modelu. Jedna strana znázorňuje možné varianty podvěsné výzbroje, včetně schémat zbarvení a umístění popisek výzbroje a závěsníků, čtyři strany kamuflážních schémat a jedna strana představuje rozmístěním popisek.

Obtisky

V krabici jsou dva obtiskové aršíky, oba vytištěné doma u Eduardů.

První obsahuje výsostná označení, prvky markingu, část popisek, dále obtisky palubních desek, upínací pásy sedačky a v neposlední řadě i těsnění skel kabiny ve dvou barevných provedeních.

Druhý, podstatně větší aršík obsahuje popisky.

Kamuflážní schémata

Návod nabízí čtyři kamuflážní schémata, všechna od vzdušných sil Sovětského svazu.

1. MiG-21MT modrá 15, v. č. 96.40.15, který dlouhá léta stál odstaven v moskevské čtvrti Dolgoje Ljodovo. Na rozdíl od popisu schématu Dolgoje Ljodovo nebyla letecká základna, ale objekt moskevské technické univerzity, kde studenti procházeli praktickým výcvikem v rámci výuky na vojenské fakultě univerzity. Tento objekt však byl již před několika lety zrušen a zdejší letadla byla odvezena neznámo kam. Tento letoun je výjimkou, protože našel útočiště v soukromých rukou na letišti Oreškovo. Kamuflážní pole víceméně odpovídají fotografiím předlohy, jenom bych trochu polemizoval s určením odstínů některých (převážně zelených) kamuflážních polí. Nicméně na dostupných fotografiích jsou kamuflážní barvy dost vyšisované, takže tady se nepohybujeme v rovině pravda/nepravda, ale v rovině interpretace. Například hnědá pole po stranách přídě podle mého názoru nejsou kamuflážní pole, ale přetřené původní taktické číslo, plus několik dalších oprav štětcem. Třeba Eduardi měli lepší fotografie, než mám já.
   
   

   

   

   
   
2. MiG-21SMT žlutá 31, v. č. 50.02.40.72, 515. stíhací pluk, základna Tököl (Maďarsko), konec 70. let. Na tento letoun se mi podařilo sehnat jen několik málo fotografií, které opět zachycují pouze příď letounu. Z těchto fotografií vyplývá (tedy pokud se skutečně jedná o totéž letadlo! Osobně pravděpodobnost vidím tak na 95%), že lemování čísla pravděpodobně bylo provedeno tmavší barvou, než červenou (možná černou) a na přídi chybí označení výtečného letounu. U nás známý maďarský modelář a znalec studenoválečné éry sovětského letectva Gábor Szekeres dokonce uvádí, že podle jeho podkladů byl tento letoun verze ST, tedy původně SMT, přestavený montáží hřbetu z MiGu-21bis. Jeho podklady mi však nejsou k dispozici, proto nedokáží zodpovědně říci, zda je to pravda, či nikoli.
   
   

   

   
   
3. MiG-21MT bílá 14, v. č. 96.40.14, který stál odstaven v Dolgém Ljodovu. Původně pravděpodobně sloužil u 66. stíhacího-bombardovacího pluku ve Veševu v Leningradské oblasti. Co se kamufláže týká, můj komentář je obdobný, jako u schématu A, i když v tomto případě byl tolik nepolemizoval, neboť fotografie letoun zachycují v o něco lepším stavu.
   
   

   

   

   
   
4. MiG-21SMT žlutá 20, 582. stíhací pluk, základna Chojna (Polsko), konec 70. let. Na tento letoun jsem nalezl pouze dvě fotografie na ruském fóru vojenských veteránů, přičemž na obou fotografiích je letoun jen jako pozadí pro upomínkovou fotografii sovětských vojáků. Oceňuji, že Eduard zohlednil trochu odlišnou grafickou podobu obou číslic taktického čísla, i když odlišnost nuly mohla být výraznější. Jelikož všechny dvě fotografie zachycují jen příď letounu, nemám co dalšího bych ke schématu dodal.
   
   

   

   

   
   

Závěr

Nevím co bych napsal na závěr, abych se neopakoval. Model kvalitativně nevybočuje z řady ostatních MiGů-21 třetí a čtvrté generace od Eduardu v měřítku 1/48. Jen doufám, že Eduardi měli na "plechové" letouny lepší podklady, než podařilo shromáždit mně.

Jaroslav 'Tango' Hátle
účetní mafie SPL Liberec

Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard M. A. za poskytnutý vzorek k recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.