Když se na bojištích východní fronty poprvé objevily tanky Tiger, sovětské osádky tanků T-34 a KV-1 brzy zjistily, že v podstatě nemají, jak s nimi bojovat. Oba typy byly vyzbrojeny 76mm kanonem, který nebyl schopen prorazit čelní pancéř Tigerů. Pokusy o nápravu probíhaly už před bitvou u Kurska. Jedním z nich byla konstrukce klasického stíhače tanků na podvozku široce rozšířeného tanku T-34. V té době už běžela produkce SU-122, nicméně 122mm houfnice M-30, která tvořila výzbroj tohoto vozidla, nebyla pro tyto účely vhodná. Situace na frontě si žádala vozidlo vyzbrojené kanonem s vyšší kadencí a lepšími balistickými vlastnostmi.

P-47D Thunderbolt nepotřebuje žádné zvláštní přestavování, byl to jeden z nejvýznamnějších letounů 2. světové války. V současnosti by to byl víceúčelový letoun použitelný pro nasazení mnoha různými způsoby – od doprovodu bombardérů ve vysokých výškách, přes bitevník až po klasický stíhací. Čtvrtková stavebnice Tamiya už je na trhu dvacet let a stejnou dobu jsem ji měl ve skříni – koupil jsem ji hned v roce, kdy vyšla.

Když se část španělské armády vzbouřila proti nové levicové vlá-dě, začala bratrovražedná občanská válka, která trvala skoro tři roky. Republikánská vláda se ocitla v situaci, kdy musela zreformovat armádu a přestavět ji kompletně, aby se mohla spolehnout na její loajalitu a začlenit do ní milice. Ačkoliv ve vládních rukách zůstala většina obrněné techniky, nebylo jí mnoho, byla zastaralá a část z ní neschopná intenzivního použití.

Výkony italského letectva v době 2. světové války bývají hodnoceny se značným despektem. Ale o pouhých několik let před tím letci Regia Aeronautica představovali světovou špičku, stejně tak, jako jejich letouny. Příkladem může být nasazení stíhacích letounů Fiat CR.32 pilotovaných italskými dobrovolníky v občanské válce ve Španělsku.