1/72 Du doch nicht!! – Limited edition – Eduard

3.6.2021 - 463 přečtení

header

Stroje druhého nejúspěšnějšího německého esa Velké války, tentokrát pro modeláře s menší vitrínkou...

Ty určitě ne!!
tentokrát v menším...

Ondřej 'Ondrouš' Mokrý


Úvod

header

Název: Du doch nicht!! Limited edition
Měřítko: 1/72
Výrobce: Eduard
Kat. číslo: 2135


Název stavebnice „Du doch nicht!!“ odkazuje na nápis na výškovém kormidle Udetova Fokkeru D.VII OAW, figurujícího na jedné z nejznámějších fotografií Udetových strojů. V překladu znamená „Ty určitě ne!!“, pravděpodobně jako sdělení pro nepřátelského letce, kterému by se podařilo pověsit za ocas Udetova letounu, že on určitě nebude tím, kdo ho v přidá na seznam svých vítězství.

Dudochnicht


Velmi podobná limitovaná Edice s identickým názvem se v produkci Eduardu už objevila vloni v dubnu a zjevně se setkala s úspěchem, protože letos v březnu vyšla lehce pozměněná limitka v měřítku 1/72.


Ernst Udet byl jednou z nejvýraznějších osobností historie letectví, a to díky své válečné i poválečné kariéře. Díky této limitce si můžeme postavit značnou část letounů, se kterými si tento pilot v době Velké války zalétal.


Životní příběh tohoto stíhače je velmi kvalitně popsán přímo v brožuře obsažené ve stavebnici, která je zároveň návodem, proto ji zde nebudu opisovat. Pokud se někdo ze čtenářů začne o osobu Ernsta Udeta zajímat, doporučuji přečíst si jeho memoáry, které v češtině vyšly pod názvem "Můj život letce" nebo také "Smrt létá rychleji". Ačkoli je na textu znát, že byl psán až ve 30. letech za asistence profesionálního spisovatele zběhlého ve spisování propagandistických materiálů a kniha měla sloužit mimo jiné k motivaci mládeže ke službě v letectvu, stále se jedná o velmi chytlavé čtení.


Náhled do krabice

V rozměrné krabici s lesklým povrchem (který si mimochodem zaslouží velkou pochvalu, oproti původnímu designu vypadá o třídu lépe) s krásným boxartem, který se liší od původní limitky 1/48, najdeme výlisky, obtisky, lepty a masky pro Albatros D.V/D.Va, Fokker Dr.I a Fokker D.VII/D.VIIF, krásnou brožuru obsahující text o osudech Ernsta Udeta a zároveň slouží jako návod.


Jedinou výtku mám ke straně 4, kde autoři zvolili jako pozadí kombinaci tmavých a světlých pruhů a na tmavém podkladu se text míst ztrácí.

Oproti původní limitce budeme marně hledat plakát a odlévanou figurku, nechybí ale obligátní Pour le Mérite alias Modrý Max. Oproti 1/48 se ale výběr kamufláží rozrostl o Udetův Fokker D.VIIF.

Výlisky a lepty jsou na samostatných rámečcích / planžetách, zatímco obtisky částečně sdílejí společný arch, proto nejdříve popíšu výlisky a lepty pro jednotlivé stavebnice a obtiskům a kamuflážím se budu věnovat v závěrečné části.


Albatros D.V / D.Va

Obsah, vztahující se k Albatrosu, se v podstatě rovná obsahu Profipacku (to platí pro všechny 3 stavebnice), značnou část drobných dílů nahradíme lepty, ze kterých je také složena většina kokpitu.


Výlisky jsou stará osvědčená eduardí klasika a ani po letech jim nemám moc co vytknout. Rytí je dostatečně jemné, to samé platí i pro znázornění plátna na křídlech a ocasních plochách. Krytky a výdechy na trupu by mohly být ostřejší, ale to je opravdu detail. Kdo bude chtít, buď je obryje, nebo obrousí a nahradí plíškem. Na drobné otřepy jsem narazil jen na odtokové hraně horního křídla, přesazené díly, vtaženiny ani dělicí roviny se nekonají vůbec. Jedinou poznámku mám k pokynům ke zbarvení interiéru kokpitu – návod uvádí barvu koženého podsedáku jako červenohnědou kůži, na většině fotografií, na které jsem narazil, je ale kůže černá. To se ale samozřejmě mohlo lišit stroj od stroje a nejedná se o dogma.


Bohužel se mi nepodařilo najít čistý fit test, pokud se ale chcete podívat, jak se Albatros staví, zde je odkaz na stavbu jednoho z nejzkušenějších chmelničářů v měřítku 1/72, Vlasty Lukáše, kterému tímto děkuji za svolení k použití jeho stavebního vlákna.

Velmi pozitivně hodnotím planžetu leptů, která pokrývá jak interiér, do kterého přidá obrovské množství detailů, tak exteriér, kde poslouží k nahrazení hlavní kulometů, znázornění kování a dalších detailů.


Fokker Dr.I

Výlisky byly popsány již mnohokrát, takže čtenáře odkážu na fit test Michala Vypařiny zde. Celkově jde o velmi zdařilou stavebnici, u které díky promyšlené konstrukci nebude problém udržet geometrii. Stáří formy se projevuje pouze na krytu motoru, kde najdeme otřepy a vytrhané rytí, pochválit naopak musím krásný povrch křídel a ocasních ploch s velmi zdařilým ztvárněním plátna. Detailisté opraví drobnou chybu na horním křídle, konkrétně okénko v centroplánu. To je v modelu umístěno v polovině hloubky, ve skutečnosti se nacházelo nad nosníkem. Žebrování na válcích motoru je trochu hrubé, ale po doplnění leptů zdvihátek ventilů z něj stejně zůstane vidět minimum.

K modelu dostaneme i planžetu leptů, kterými nahradíme většinu interiéru kokpitu a doplníme detaily exteriéru, jako např. chladicí pláště kulometů a táhla řízení. Ta budou rozhodně vypadat lépe než základní varianta ve stavebnici, naopak nám ale odebere možnost postavit letoun s vychýlenými ovládacími plochami. Stejně jako v případě Albatrosu návod velmi srozumitelně popisuje v jednotlivých stavebních krocích, kde které díly použít a jak je do modelu „naroubovat“. Jedinou připomínku mám k sedačce pilota – tu vyrobíme z leptů, sedačky ve skutečných dreideckerech však měly na horní hraně opěráku kožené polstrování a na sedačce podsedák – na to návod neupozorňuje, kdo bude chtít, bude si muset doplnit svépomocí.


Fokker D.VII

Výlisky jsou novějšího data než Albatros a Fokker Dr.I, což je znát zejména na nosných plochách – znázornění prověšení plátna a šití na portech je jedním slovem nádherné. Eduardi koncipovali výlisky tak, abychom z univerzálních rámečků mohli postavit všechny varianty D.VII, tedy stroje stavěné v továrnách Fokker, Albatros i OAW, Fokker D.VIIF i rakouský Fokker D.VII produkovaný továrnou MÁG. V rámečcích tak najdeme dvě varianty trupu a velké množství alternativních dílů, jako např. vrtulí a chladičů. Pokud chcete vidět, co vás při stavbě čeká, podívejte se do fit testu Michala Vypařiny.

Planžeta leptů obsahuje díly do interiéru, jako barvené poutací pásy a přístrojové desky, tak do exteriéru, jako např. chladicí pláště kulometů a kování na trup. Na mé planžetě byl bohužel mírně přesazený tisk, což se projevilo zejména na lehce šilhajících budících. Může se ale jednat o vadu jen u mého exempláře.


Návod a obtisky

Jak už jsem zmínil, první stránky návodu obsahují životní příběh Ernsta Udeta, následují stavební postupy pro jednotlivé stavebnice.


Pro všechny návody platí, že jednotlivé stavební kroky jsou velmi srozumitelně popsány, a to zejména co se týče pokynů pro zástavbu leptaných dílů. Zvýšenou pozornost bude vyžadovat zejména návod pro stavbu Fokkeru D.VII, kde musíme důsledně sledovat instrukce v závislosti na tom, jaké kamuflážní schéma budeme stavět.


Obtisky jsou tištěné u Eduardu a jejich kvalitě nemám co vytknout. I drobné popisky jsou dobře čitelné, nechybí ani bílé pruhy na horní křídlo Fokkeru D.VII. S pruhy na Fokkeru Dr.I si ale budeme muset poradit svépomocí maskovací páskou. Lozenge má poměrně výrazné barvy, což ale půjde utlumit během patinování. Velkou pomocí nám bude přesný popis aplikace Lozenge portů jak pro Albatros, tak pro Fokker D.VII.

Na výběr máme z celkem osmi kamuflážních schémat, z toho 2x Albatros D.V, 1x Albatros D.Va, 2x Fokker Dr.I, 2x Fokker D.VII OAW a 1x Fokker D.VIIF.

  1. Albatros D.V neznámého sériového čísla ze stavu Jasta 37 z července 1917. K této jednotce se v červnu nechal Udet převelet v červnu 1917 od Jasta 15, bývalé KEK Habsheim. Označením všech letounů Jasta 37 byly černé pruhy na vodorovných ocasních plochách. Trup letounu byl natřen šedostříbrnou barvou, není ale jasné, jestli byla vodorovná ocasní plocha v kombinaci šedostříbrné a černé, nebo bílé a černé (to by odpovídalo standardnímu označení letky). Osobním označením Udetova letounu byl nápis LO na obou stranách trupu, odkazující na jméno jeho snoubenky Eleonore Zink. Pokud by vás zajímal rozdíl mezi Albatrosem D.V a D.Va – D.V byl poháněn motorem Mercedes D.IIIa o 160 k, zatímco Albatros D.Va byl poháněn Mercedesem D.IIIaü o výkonu 185 koní. Vizuálně se dají oba letouny odlišit díky rozdílnému ovládání – příčné řízení Albatrosu D.V zajištovala táhla a na horním křídle jsou u křidélek vidět plechové kryty táhel, které chybí u Albatrosů D.Va, kde příčné řízení bylo ovládáno pomocí lanek.
  2. Albatros D.V 4476/17, druhý letoun, který Udet u Jasta 37 používal na podzim 1917. Trup byl ponechán v barvě překližky, ocas byl opět v barvách letky a Udetovo osobní označení bylo v černé barvě s bílým ohraničením. Křídla byla potažena pětibarevným Lozenge. Podle fotografií byl tento letoun určitou dobu vybaven teleskopickým zaměřovačem a větším větrným štítkem – je to jediný letoun, na kterém je toto vybavení zdokumentováno – Udet, který měřil necelých 160 centimetrů, větší větrný štítek zjevně nepotřeboval.
  3. Albatros D.Va z přelomu let 1917 a 1918, kdy velel Jasta 37. Černě natřený trup nesl klasický nápis LO v bílé barvě, za povšimnutí stojí bílé klíny na přídi letounu – ty nesměřovaly vodorovně, ale mírně dolů. Spodní plochy byly potaženy pětibarevným Lozenge s bílým písmenem U na levém spodním křídle, zatímco horní plochy křídel byly nejspíše v kombinaci zelené a mauve. Je dostupná pouze fotografie zepředu, ze které jsou patrné dvě bílé sekce na náběžné hraně, může se tedy jednat o dva pruhy na horním křídle, nebo dva bílé klíny jako na přídi letounu.
  4. Fokker Dr.I 586/17, se kterým Udet létal po jmenování velícím důstojníkem Jasta 4 koncem května 1918. Podle Udetových pamětí létal ještě s minimálně jedním Dreideckerem v době, kdy byl u Jasta 11 před nucenou dovolenkou kvůli zánětu středního ucha, k tomuto letounu se však žádná dokumentace nedochovala. 586/17 Udet převzal po Hansi Kirchsteinovi, předchozím veliteli Jasta 4. Kirchstein nechal na původní stíranou kamufláž domalovat černobílé pruhy na zadní část trupu a horní křídlo. Černobílé pruhy měly rozbít siluetu letounu a ztížit nepřátelským letcům míření. Na vodorovné ocasní ploše byly černé pruhy rovnoběžné s osou letounu, tedy označení odpovídající Kirchsteinově původní jednotce Jasta 6. Udet přidal pouze svou osobní insignii LO, tentokrát v červené barvě a poprvé s písmenem O v zaoblené formě. Letoun byl ztracen počátkem června, kdy se běžícímu motoru Oberursel utrhl jeden válec, roztrhal kryt motoru a zničil horní křídlo, kvůli čemuž musel být letoun následně odepsán.
  5. Fokker Dr.I 593/17 – letoun, do kterého Udet přesedlal po zničení pruhovaného Dreideckeru 586/17. Na horní straně vodorovné ocasní plochy se opět objevil motiv, který byl použit na jeho Albatrosu D.Va, tedy bílý klín. Insignie LO se poprvé objevuje s vykřičníkem, na trup byla namalována pouze křídou, zjevně jako šablona pro následný nátěr finální barvou, není však k dispozici dokumentace, zda k tomu skutečně došlo. Letci Jasta 4 už se počátkem června 1918, ze kdy fotografie tohoto stroje pochází, nedočkavě připravovali na přezbrojení jednotky na Fokker D.VII.
  6. Fokker D.VII (OAW 20xx/18) z června 1918. Toužebně očekávaných Fokkerů D.VII se příslušníci Jasta 4 dočkali 13. června 1918, kdy dorazily stroje licenčně postavené v továrně OAW a byly přemalovány podle nového označení jednotky, tedy černou barvou na přídi trupu, vzpěrách a discích kol. S největší pravděpodobností toto označení odkazuje na černé trupy letounů Jasta 37. Ve stejné době byl Udet jmenován velitelem JG I „Von Richthofen“ a ačkoli tuto funkci zastával pouze jeden den, zjevně to dostačovalo k tomu, aby svůj letoun označil velmi výrazně, konkrétně červeným trupem (zde se rozcházejí názory, zda měl letoun černý čumák jako ostatní stroje jednotky, nebo byl celočervený). Horní křídlo pokrývaly červenobílé pruhy, na horní straně vodorovné ocasní plochy se opakuje motiv bílého klínu a přibyl již zmiňovaný nápis „Du doch nicht!!“. Udetova osobní insignie LO! opět dostala nový font. Ohledně přesného vzhledu letounu panuje mnoho rozporů, původní fotka byla totiž výrazně retušována. Většina pruhů na horním křídle byla domalována, stejně jako mezikřídelní vzpěra. Eduardí interpretace počtu pruhů se tak liší od jiných rekonstrukcí. Pruhy na křídle byly pravděpodobně inspirovány Kirchsteinovým Dreideckerem, ačkoli na Udetově Fokkeru je jejich směřování opačné a pruhy ubíhají zprava doleva. Stroj bohužel není moc dobře zdokumentován, protože již 29. června byl ztracen v souboji s francouzským pozorovacím Breguetem Br.14 – Udet se domníval, že střelce vyřadil z boje a zaútočil z boku, francouzský letec se ale náhle vynořil za svým kulometem a zasypal Udetův Fokker palbou, která zničila řízení. Udetovi se nakonec na poslední chvíli podařilo vyskočit padákem a dostat se za německé linie.
  7. Fokker D.VII OAW 20XX/18, který Udet používal v srpnu 1918, pravděpodobně pouze jako záložní letoun v případě, že nebyl k dispozici jeho Fokker D.VII F, kterému dával většinou přednost díky vyššímu výkonu motoru BMW. Stroj byl potažen čtyřbarevným Lozenge, porty na křídlech byly pravděpodobně z nebarveného plátna jako u ostatních strojů z rané produkce OAW. Příslušnost k Jasta 4 opět značí černá příď a disky kol, na horní straně vodorovné ocasní plochy se opakuje motiv bílého klínu.
  8. Fokker D.VIIF 4253/18, který k Jasta 4 dorazil koncem července 1918. Právě v kokpitu tohoto letounu se Udet vyšvihl na nejvyšší příčky v řadách stíhacích letců Luftstreitkräfte, kdy za řízením tohoto stroje v srpnu 1918 dosáhl 20 sestřelů během pouhých 20 dní. Pro zlepšení chlazení motoru Udet s tímto Fokkerem létal s odstraněnými motorovými plechy – ve svých memoárech popisuje, jak kvůli horkému letnímu počasí během jednoho ze soubojů s britskými S.E.5a došlo ke vznícení zápalné munice v zásobnících jeho stroje právě kvůli horku z motoru. Udet naštěstí duchaplně stisknul spouště obou kulometů a podařilo se mu odvrátit katastrofu. Celočervený trup je opatřen neodmyslitelným emblémem LO!, nápis "Du doch nicht!!" ale chybí – Udet se pravděpodobně poučil ze zkušenosti s předchozím Fokkerem a sám tuto epizodu označil jako „pýcha předchází pád“. Stejně tak chybí motiv bílého klínu. Horní křídlo bylo z neznámého důvodu vyměněno za křídlo ze stroje z produkce OAW. Právě Fokker D.VIIF je onou kamufláží navíc, kterou dostáváme k dispozici ve srovnání s limitkou 1/48.


Závěr

Při ceně 995 korun (na stránkách výrobce) podle mě není nad čím váhat, pokud si chcete sbírku obohatit o ikonické typy Velké války, navíc ve velmi atraktivních kabátcích jednoho z nejúspěšnějších stíhačů tohoto období. Fokker Dr.I i D.VII jsou navíc díky jednoduché sestavitelnosti a minimu výpletů vhodné i pro modeláře, kteří ke chmelnicím chtějí přičuchnout poprvé.


Ondřej 'Ondrouš' Mokrý


Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za poskytnutí vzorku pro recenzi.


Rubrika Eduard, Letadla - 1:72, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.