20.5.2021 Ondřej 'ondrous' Mokrý - 1 673 přečtení

Neprávem opomíjený elegán z Luftstreitkräfte

Čínského draka, okřídlený meč, nebo vzpínajícího se hřebce?

Ondřej 'Ondrouš' Mokrý

Úvod

Náhled do krabice

V první řadě musím Eduardy pochválit za nový design krabic. Obaly s lesklým povrchem se mi dostaly do rukou poprvé a opravdu vypadají luxusně. Jak se říká, obal prodává, v tomto případě je to navíc podtrženo velmi povedeným boxartem.

Jelikož se jedná o weekend edici, najdeme v krabici pouze výlisky, návod, acetátovou fólii pro vystřižení větrného štítku a obtisky.

Výlisky jsou stará dobrá klasika s velmi pěkným ztvárněním prověšení plátna na křídlech i ocasních plochách. Krytky na trupu jsou na můj vkus možná trochu moc výrazné, ale nejde o nic závažného - kdo to vidí stejně jako já, prostě je trochu přebrousí.

Na otřepy nebo přesazení jsem nenarazil vůbec, drobná dělicí rovina je pouze na výfuku, na její odstranění bude stačit zaškrábnutí.

Obtisky

Obtisky jsou tištěny u Eduardu a nacházejí se na celkem 3 aršících.

Na prvním aršíku najdeme lozenge pro svrchní plochy a lozenge proužky na porty, na druhém lozenge na spodní plochy a na třetím popisky a insignie. Do diskuze ohledně správnosti lozenge odstínů se pouštět nebudu, v tomto případě platí, že pokud se zeptáte pěti znalců, získáte 6 názorů. Co do sytosti barev se mi líbí více horní plochy, spodní mi přijdou dost křiklavé, ale to je jen otázka osobního názoru. Popisky i insignie mají přesný soutisk a bílá se zdá dostatečně sytá, takže by měla krýt i na tmavém podkladu.

Návod

První částí návodu je historie typu, která zabírá celou první stranu a velmi dobře popisuje vývoj stroje i jeho bojové nasazení.

Návod ke stavebnímu postupu je eduardí klasika, všechny kroky i umístění dílů jsou popsány jasně a srozumitelně, nechybí ani schéma výpletů.

Hlavním důvodem vzniku tohoto článku jsou samozřejmě kamuflážní schémata, která se od předchozích weekend edic liší, na výběr máme z celkem 4.

1. Stroj Lt. Eugena Siempelkampa, se kterým létal v době svého působení v červenci 1918 u Jasta 29. Siempelkamp začal svou kariéru stíhače v březnu 1918 u Jasta 4 na Fokkeru Dr.I, kde dosáhl 1 sestřelu. Už 10. dubna byl ale převelen k Jasta 29, kde dosáhl v červenci dvou vítězství právě v kokpitu tohoto stroje. Následně byl pověřen velením Jasta 64, kde dosáhl dalších dvou vítězství a statutu esa, dokud ho těžké zranění 14. září nevyřadilo ze služby až do konce války.

   Barevným označením Jasta 29 byl žluto-zelený trup s černými pruhy na spodku trupu namalovanými přes původní šedostříbrný nátěr. Musím ocenit, že návod zmiňuje i takovou drobnost, že spodní okraj původního kříže na trupu zasahoval pod dolní hranu zeleného nátěru a část z něj tak zůstala vidět. Křídla jsou potažena tzv. Tarnstoffem neboli lozenge v pětibarevné variantě, návod také velmi přehledně ukazuje správnou aplikaci lozenge portů na žebra.
   

   

   
   
2. Z celého výběru bezpochyby nejznámější stroj, letoun velitele JG II Hptm. Rudolfa Bertholda. Berthold za války dosáhl celkem 44 vítězství. Na podzim 1917 byl vážně zraněn v souboji s britskými Nieuporty a málem přišel o pravou ruku. Amputaci se nakonec podařilo odvrátit, ale ze zranění se nikdy plně nezotavil a trpěl silnými bolestmi. Právě proto mu vyhovoval Pfalz D.IIIa, který měl ovládání plynu na řídicí páce (plyn se ovládal stejně jako na motorce). Těžké ovládání Pfalzu však stále představovalo problém, takže v kokpitu tohoto stroje nedosáhl žádného vítězství a pozemní personál jej pro svého velitele držel spíše jen pro všechny případy. Když dostal Fokker D.VII s mnohem lehčím ovládáním, dosáhl na něm 16 vítězství.

   Všechny stroje Jasta 18 měly červeno-modré trupy a modré plochy horních křídel, Bertholdovou osobní insignií, která se objevila už na jeho předchozích strojích, byl okřídlený meč. Tato kamufláž se již objevila v dřívějších vydáních stavebnice, ve weekend edici je ale novinkou.
   

   

   
   
3. 8244/17, stroj Gefr. Ericha Mixe ze stavu Jasta 54 z června 1917. Erich Mix je jedním z mála pilotů, kteří se mohou pyšnit dosažením vzdušných vítězství v obou světových válkách. Od pěchoty se Mix dostal k letectvu už v dubnu 1917, do dubna 1918 však sloužil u nebojových jednotek až do svého převelení k bitevní letce Schlachtstaffel 21. V květnu byl pak převelen k Jasta 54, kde dosáhl celkem 3 vítězství. Ve 30. letech pak vstoupil k Luftwaffe, během 2. světové války získal dalších pět sestřelů (v té době mu bylo přes 40) a byl velitelem III./JG 2, svou vojenskou kariéru zakončil v hodnosti Obersta.

   Trup letounu nese kombinaci šedostříbrné a hnědočervené barvy, nosné plochy jsou pokryty pětibarevným lozenge. Na tento stroj neexistuje fotografie, vzhled byl rekonstruován podle písemných záznamů pilota.
   

   

   
   
4. Stroj neznámého výrobního čísla ze stavu Jasta 5 z jara 1918. Není známo, kterému letci tento stroj patřil, nicméně emblém vzpínajícího se hřebce je zaznamenán i na trupu jednoho z Albatrosů D.V na jiné fotografii z července 1917. Pilot tak sloužil u Jasta 5 s největší pravděpodobností minimálně od července 1917 do března 1918, kdy byla pořízena fotografie tohoto Pfalzu.
   Jasta 5 byla 3. nejúspěšnější jednotkou Luftstreitkräfte s celkem 253 vítězstvími, označením strojů jednotky byl zelený ocas s červeným lemem.
   
   

   
   

Závěr

Pfalz D.IIIa je (podle mého subjektivního názoru) jedno z nejpohlednějších letadel Velké války a díky této stavebnici a jejímu výběru neokoukaných kamufláží je to určitě vhodný přírůstek do sbírky každého fandy chmelnic.

Ondřej 'Ondrouš' Mokrý

Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za poskytnutí vzorku pro recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.