1/72 MiG-21PF – Eduard

22.7.2020 - 2 090 přečtení

00-70143_z1

Jako další v řadě jednadvacítek Eduard připravil nejstarší MiG-21 druhé generace - MiG-21PF...

Eduard MiG-21PF 1/72 – Show must go on!

Jaroslav Hátle


00-70143_z1

Model: MiG-21PF
Výrobce: Eduard M.A.
Měřítko: 1/72
Materiál: plast, lepty
Katalogové číslo: 70143


Historie

MiG-21PF, neboli "Izdělije 76", byl přepadový stíhací letoun schopný operační činnosti v noci a za ztížených povětrnostních podmínek. Letoun vznikl postupným vývojem MiGu-21F, přes nesériovou variantu MiG-21P. Odlišoval se především mohutnější přídí se zvětšeným kuželem, který skrýval radar RP-21. Dalšími odlišnostmi byla zvýšená kapacita palivových nádrží, která se odrazila ve zvětšeném hřbetu za kabinou, zesíleným podvozkem s většími podvozkovými koly a zesíleným drakem.


MiG-21PF nebyl opatřen hlavňovou výzbrojí, veškerá výzbroj se podvěšovala na celkem dva podkřídlové závěsníky. Protiletadlovou výzbroj tvořila dvojice řízených raket, především R-3S s pasivním infračerveným naváděním, nebo RS-2US s aktivním radiolokačním navedením. Pro útoky na pozemní cíle bylo pod podkřídelní závěsníky možno podvěsit i bloky s neřízenými raketami UB-16 nebo pumy do ráže 250 kg. Na podtrupový závěsník bylo možno zavěsit přídavnou palivovou nádrž o objemu 490 litrů.
Pro export byly určeny letouny MiG-21PF továrního označení "Izdělije 76 verze A", který se od letounů sovětského letectva odlišovaly použitím upraveného systému identifikace a mírně omezenými parametry radaru.


První prototyp MiGu-21PF vzlétl z letiště výrobního závodu GAZ-21 v Gorkém (dnes opět Nižnyj Novgorod) 28. června 1961. Vedle závodu GAZ-21 sériová výroba probíhala i v závodě GAZ-30 v Moskvě.


MiG-21PF sloužil v letectvech téměř dvou desítek zemí a prošel bojovým nasazením v barvách Vietnamu, Egypta a Sýrie. V Československu sloužilo celkem 39 MiGů-21PF, u 1. slp v Českých Budějovicích, 8. slp v Brně, 9. slp v Bechyni a 11. slp v Žatci. Do výzbroje byly zařazeny v roce 1964, poslední byly vyřazeny v roce 1989.


Výlisky

Krabička obsahuje celkem čtyři rámečky z šedého plastu, jeden rámeček z plastu čirého, jednu planžetu leptaných dílů, dva aršíky předřezaných stříkacích masek, dva obtiskové aršíky a stavební návod. Z oněch pěti rámečků pouze jeden (rámeček G) je z nových forem, zbylé čtyři rámečky jsou shodné s předešlým modelem varianty PFM, rámeček s výzbrojí je shodný s modely varianty PFM a MF. Nové jsou samozřejmě i leptané díly a stříkací masky.


S předchozími modely malé jednadvacítky od Eduardu jsme se samozřejmě seznámili na stránkách Modelwebu a to jak s verzí PFM, tak i s verzí MF.


Jednotlivé rámečky opět představím podle abecedy, jak jsou představeny v úvodu stavebního návodu. Detailně jsem nafotil pouze díly z nového rámečku, detaily ostatních rámečků lze vidět v recenzích starších modelů na Modelwebu.


Rámeček C obsahuje díly podvěsné výzbroje. Rámeček je stejný jako v modelu MiG-21MF a PFM, proto z nabízených možností můžeme použít pouze přídavnou nádrž, rakety R-3 a RS-2, raketomety UB-16 a řídce používané protizemní rakety S-24.

Rámeček D obsahuje především drobné díly interiéru a podvozků. Rámeček je stejný, jako v modelech MF a PFM.

Rámeček G je nový a obsahuje základní stavební díly modelu. Mezi nimi vyniká hřbet trupu se svislou ocasní plochou, které jsou vylisovány v jednom kuse i s anténou.


Povrch dílů je příkladně čistý, bez otřepů, či jiných defektů. Rytí je ostré a neztrácí se ani na centroplánu pod křídly.


Na levé straně trupu konstruktéři modelu zapomněli odstranit jednu krytku, kterou měly až letouny se systémem ofukování vztlakových klapek (MiG-21PFS, PFM a pozdější). Pro klid duše bychom jí proto měli zatmelit.


Když se zmiňuji o klapkách a tmelu, na spodní ploše vztlakových klapek bude potřeba zatmelit a vybrousit mírnou příčnou propadlinu.

Rámeček H obsahuje vystřelovací sedačku SK, boční panely kokpitu, zadní stěnu kokpitu a podkřídelní závěsníky. Ostatní díly nepoužijeme.

Rámeček I s čirými díly obsahuje překryt kabiny, palubní desku a zaměřovač.


Neobvyklostí jsou i dva díly, představující přistávací světlomety v křídlech v jednom kuse se sedmičkou kulových plynových nádrží v podvozkových šachtách.


Leptané díly a masky

Leptané díly jsou soustředěny do jednoho barveného štítku. Drtivá většina dílů je určena pro vyšperkování kokpitu. Je potěšitelné, že Eduard tentokrát hned od počátku nabízí dvě varianty zbarvení kokpitu – novější tyrkysové a starší šedé s černou palubní deskou.


Z exteriérových dílů jsou zastoupeny aerodynamické plůtky na křídlech, antény identifikačního systému IFF a vyjiskřovače statické elektřiny.

Masky jsou jako obvykle vyřezány ze žluté lepenky kabuki a slouží k vymaskování překrytu kabiny a dielektrických krytů (byť na SOP žádný není). Oproti předešlým verzím malé jednadvacítky od Eduardu tentokrát chybí (alespoň podle návodu) masky na přistávací světlomety.


Stavebnice obsahuje i druhý, menší aršík s předřezanými maskami, ale o nich stavební návod mlčí. Podle tvaru masek odhaduji, že je máme použít na čelní pancéřové sklo a boční plexiskla nad palubní deskou.


Návod

Návod je ve standardu Eduardu a na dvanácti stranách formátu A5 nás přehledně provede stavbou celého modelu. Dvě strany znázorňují umístění popisek a pět stran obsahuje kamuflážní schémata.


Obtisky

V krabičce jsou dva obtiskové aršíky, oba jsou vytištěné doma u Eduardů.


První obsahuje především výsostná označení a prvky markingu, ale i obtisky na palubní desku a bočnice kokpitu. Všechny obtisky jsou vytištěny ostře a zřetelně.

Druhý aršík obsahuje popisky. Popisek jsou tři sady – jedna označena černými čísly obtisků, druhá je označená čísly modrými, třetí čísly červenými. S potěšením kvituji, že tentokrát je v návodu k popiskám zmíněno, která sada popisek je určena pro které kamuflážní schéma.


Kamuflážní schémata

Stavební návod nabízí pět schémat zbarvení:


  1. MiG-21PF č. 0812, 9. stíhací letecký pluk, Bechyně, Československo, 1988. Letoun je v původní barvě duralu s bechyňským erbem na levé straně přídě.
  2. MiG-21PF červená 40, vzdušné síly SSSR, České Budějovice, Československo, srpen 1968. Letoun je v přírodní barvě duralu a přes zadní část trupu nese dva červené pruhy, označení invazních sil vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968.
  3. MiG-21PF č. 851, Jagdfliegergeschwader 2, Trollenhagen, Německá demokratická republika, konec 80. let. Letoun je zbarven typicky německou kamufláží s hnědými skvrnami na tmavě zeleném podkladu, spodní plochy jsou světle modré.
    Východoněmeckého schématu se týká jediná připomínka, kterou ke schématům mám. Obtisky, znázorňující instruktážní šipky pro otevření kabiny jsou vytištěny v červené barvě, ovšem podle mých podkladů by měly být žluté, či oranžové.
  4. MiG-21PF č. 4326, 921. stíhací pluk, Severní Vietnam, přelom 60. a 70. let. Letoun je v původní barvě duralu a na přídi nese symboly 13 sestřelů.
  5. MiG-21PF č. 409, 31. taktické stíhací křídlo, Taszár, Maďarsko, konec 80. let. Letoun je zbarven kamufláží z barev pískové a tmavě zelené, spodní plochy jsou světle modré.

  6. Závěr

    Nevím co bych napsal na závěr, abych se neopakoval. Model kvalitativně nevybočuje z řady ostatních MiGů-21 od Eduardu v měřítku 1/72. Stavební díly jsou odstříknuty čistě, rytí se nikde výrazně neztrácí, povrch dílů je čistý, bez jakýchkoli defektů.


    Co jsem si zkoušel zkoušel sestavení základních dílů nasucho, stavba by neměla činit potíže.


    Oceňuji, že tentokrát model již v základu nabízí obě barevná provedení kokpitu.


    Jaroslav 'Tango' Hátle
    účetní mafie SPL Liberec


    Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard M. A. za poskytnutý vzorek k recenzi.


    Rubrika Eduard, Letadla - 1:72, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

    Komentáře

    Napsat odpověď.

    Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.