24.6.2017 Jaroslav 'J.T.C.' Supík - 1 600 přečtení

Juknuti na obsah weekendové krabičky.

Trojplošník na víkend

Jaroslav Supík

Historie typu

Fokkerův trojplošník stále zůstává jedním z nejznámějších, nejslavnějších i nejzáhadnějších letadel všech dob. Jeho zrod je poněkud zahalen v mlze mýtů a nepřesných tvrzení, nicméně je pravdou, že při jeho vzniku stála souhra několika šťastných okolností. Na jaře 1917 požadovalo německé letectvo nový stíhací letoun, který by nahradil nyní zastaralé Albatrosy D.III a D.V, deklasované novými britskými typy, jako byl Sopwith Camel nebo Se-5a.

V ten samý čas, po sérii předchozích neúspěchů, stavěla firma Fokker rozsáhlou sadu prototypů s dřevěnými, samonosnými křídly s tlustým profilem. V červnu 1917, kdy měl konečný slibný prototyp dvouplošníku, označený V.4, obdržel Fokker oficiální objednávku Idfliegu (Inspectorat der Flieger) na stavbu tří prototypů trojplošníku. Fokker bez váhání překonstruoval V.4 na trojplošník. Úspěšné zkoušky nového trojplošníku začaly koncem června, a 14.července objednal Idflieg prvních 20 letadel.

První tři prototypy, které německé letectvo obdrželo, byly označené jako Fokker F.I. První trojplošníky, které se dostaly koncem srpna 1917 na frontu, byly Fokkery F.I 102/17 a 103/17. Obě letadla byla přidělena ke slavné JG I, kde je intenzivně zkoušeli její prominentní příslušníci. Velitel JG I, Manfred von Richthofen dostal letoun číslo 102/17, a druhý letoun pak velitel Jasta 10, Werner Voss.

Richthofen dosáhl v kokpitu 102/17 dvou sestřelů, ale již 17.září byl stroj sestřelen, když ho pilotoval poručík Kurt Wolf. Voss dosáhl na 103/17 devíti sestřelů předtím, než byl 23.září 1917 zabit na konci svého legendárního souboje se sedmi Se-5a od 56.squadrony RFC. Přes tento trpký konec Fokkery F.I otevřely dlouhou bojovou kariéru slavných trojplošníků.

(Historie typu byla převzata z návodu stavebnice Fokkeru Dr.I v měřítku 1/72.)

Stavebnice

Je balená do praktické krabice s víkem v posledním Eduardím wikendovém designu. Obsah tvoří troje rámečky z šedé hmoty, návod a obtisky.

Výlisky

Jsou vylisovány z tmavší šedé hmoty a i přesto že vznik forem se datuje kolem roku 2008 jsou odstříknuty čistě a bez kazů. Nyní se koukneme trochu podrobněji na rámečky, popis není třeba neb je vše vidět.

Rámeček A

Je v mém vzorku také jediný který trpí kosmetickou vadou stříbření plastu. Naštěstí jde jen o jedno místo na křídle a v případě potíži si myslím, že výrobce nebude mít problém s uznáním reklamace.

Rámeček B

Dovolím si upozornit na velmi jemné naznačení šití a portu. Jediné co nepotěší jsou propadliny na dílech B4 a B6 i když je otázkou kolik toho z nich bude vidět po sestavení. Ale jak se říká mezi modeláři, hliníková je zrádná a odhalí každou chybičku.

Rámeček C

je ze tři rámečku největší a početně nejobsáhlejší. Jen upozorním že kulomet přiložený pro porovnáni je ze stavebnice SSW D.III, která je mnohem mladšího data a že z této stavebnice vypadá mnohem lépe, je zřejmé.

Sedadlo pilota je asi jediný díl ve stavebnici který si o ztenčení tloušťky říká. Bohužel co mě nepotěšilo je díl C22 který znázorňuje šití plátna ve spodní části letounu. V mé stavebnici byl již zlomeny díky pnuti rámečku. Odhadují proto, že táto závada nebude ojedinělá, a bohužel pokud se nám nepodaří díl čistě slepit, je špatně opravitelná pro běžného modeláře.

Návod a obtisky

Návod je sešity sešitek o formátu A4 s klasickým rozvržením tzn historie typu v jazyku anglickém (v češtině se dá stáhnout na webu a použil jsem jej i zde v úvodu), kde se dozvíte i více podrobnosti k vybraným markingum, rozstřel dílu, odkazy na barvy Gunze,

přes stavební kroky, ve kterých nechybí ani poukázaní na výplety a táhla (I když zrovna na lanka ovládání křídélek mezi trupem a baldachýnem opomněli ve všech svých návodech),

až po výběr ze dvou markingu.

I když ve finále de facto volíme mezi čtyřmi možnostmi, protože každý stroj má dvě alternativy zbarvení. Kamuflážní schéma A nám nabízí dvě podoby stroje Lt. Wernera Vosse, i když žlutý kryt motoru je uváděn jako pravděpodobnost.

Kamuflážní schéma B nám nabízí stroj sedlaný slavným Manfredem von Richthofenem a ve kterém v době jeho dovolené zahynul Oblt. Kurt Wolff. (Nevím zda jde o nové poznatky, protože ve starším návodu je uváděn jako poručík a nikde jsem zatím nenalezl zmíňku o povýšení na nadporučíka.)

Obtisky jsou tištěny u Eduardu a nejeví žádné okem postřehnutelné vady. Obtisk číslo 23 je dobrá náhradní alternativa v případě neúspěšného slepení dílu C22.

Závěr

Musím konstatovat, že ve "víkendovém" přebalu se model tváří, že by měl jít slepit během víkendu. Jediné, co asi bude trochu či více komplikovat pohodovou stavbu, bude znázornění stírané kamufláže, jenže v tomto případě jednodušší alternativa bohužel není.

Jaroslav Supík

Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za poskytnutí vzorků k recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.