4.3.2017 Libor 'Hellboy' Mužík - 2 689 přečtení

Další ikona Velké války vzlétá z Obrnic...

Stíhači na start!!

Libor "Hellboy" Mužík

Trocha historie na začátek

Pokud bych měl jmenovat pro mne nejikoničtější letoun Velké války, není to překvapivě ani Fokker Dr1, ani Sopwith Camel, ale je to zcela jednoznačně letoun SE5a. Ze zcela jednoduchého důvodu. Byl hlavním aktérem  filmu "Aces High", filmu který mě společně se seriálem "Muži na křídlech" doslova přitáhl k zájmu o letectví a zvláště o letouny z doby plátěných potahů a ve větru zpívajících drátů. Do doby posledních rytířů sedlajících vzdušné oře vznášející se nad bahnem bojišť První světové války. Je zcela jedno, že stoje které sedlali hrdinní piloti RFC vzlétající proti německým protivníkům nebyly ikonické stíhačky SE5a ale pouze převlečené belgické Stampe SV.4, hranatá příď  britské stíhačky mě stejně učarovala. Považuji toto letadlo za tak ošklivé, až je prostě krásné a nic mě nepřinutí tento názor změnit. Ale dost již o dětských snech pojďme se nejprve krátce podívat na letoun jako takový a pak na novinku firmy Eduard kvůli které celý tento článek vlastně vznikl...

Letou vznikl na základě požadavku RFC z léta 1916, potřebující se vymanit  zpod letecké převahy německých letounů ovládajících nebe nad Západní frontou.  Letoun dostal řadový motor Hispano-Suiza 8a o výkonu 150 koní  a zalétán byl v listopadu 1916.  Po vyrobení prvních 77 strojů byl letoun přepracován na výkonnější motor Hispano-Suiza 8B a následně na motor Volseley Viper oba s výkonem 200 koní, díky kterému se se zvýšila nejen obratnost letounu v leteckých soubojích ale především celková rychlost o 25 km v hodině.

Letoun byl piloty velmi oblíbený, ve vzduchu byl velmi stabilní, patřil k nejrychlejším stíhačkám Velké války. Byl o něco méně obratný než letouny s rotačními motory, jako byl třeba Sopwith Camel,  ale snesl větší poškození v boji a byl výrazně bezpečnější i pro méně zkušené piloty.
Výzbroj letounu tvořily dva kulomety, prvním byl synchronizovaný Vickers před pilotem, druhým Lewis namontovaný na kolejnicovém závěsu nad horním křídlem, umožňující i střelbu šikmo nad letadlo.
První nasazení letounu proběhlo v březnu 1917, v roce 1918 jím byli vybaveno 21 perutí RFC a dvě perutě Amerického letectva. Na letounu létalo i mnoho leteckých es, namátkou třeba Billy Bishop, Edward Mannock, James McCudden nebo Albert Ball.
Některé stroje se dochovaly do dnešních dní jako atraktivní muzejní exempláře nebo jako nově postavené repliky.

Technické parametry varianty SE-5a

• Posádka: 1 (pilot)
• Rozpětí: 8,103 m
• Délka: 6,375 m
• Výška: 2,895 m
• Plocha křídel: 22,83 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 639 kg
• Vzletová hmotnost: 930 kg
• Maximální rychlost: 210 km/h
• Dostup: 6700 m
• Čas výstupu do výšky 1981 m: 6 min
• Vytrvalost 2,5 h
• Pohonná jednotka:  vidlicový osmiválec Wolseley Viper o výkonu 200 hp (149 kW)
• Výzbroj:1× synchronizovaný kulomet Vickers ráže 7,7 mm polozapuštěný v trupu1× kulomet Lewis ráže 7,7 mm nad horním křídlem

Pohled do krabičky

Plastové díly

Všechny díly stavebnice jsou vylisovány bez jakýchkoliv otřepů, nedolitků či špatně slitého plastu. Detaily jsou ostré a dostatečně jemné, u některých dílů bude třeba díky jemnosti dílu vůči licím vtokům potřeba věnovat zvýšenou pozornost odstraňování dílů z rámečku aby nedošlo k poškození dílů stavebnice.

Rámeček 1

Obsahuje křídla, směrovku, díly výškovky, podvozek a mezikřídelní vzpěry.

Prověšení plátna na křídlech je tak "akorát", znázornění šití portů mě osobně připadá trochu ostřejší než by u britských port bylo třeba, ale to se dá lehce napravit lehkým přebroušením. Povrch plátěného povrchu křídel je hrubější, zřejmě jako znázornění  povrchu plátna, nemyslím si že toto bylo nutné, ale celkově to nijak nenarušuje dojem z křídel který je velmi dobrý.

Pěkným detailem jsou "okénka" s kladkami ke křidélkům. Jsou dostatečně detailní  a po zasklení a nalepení leptaného rámu budou na modelu vypadat pěkně. Bohužel však zřejmě v tomto místě  plast tuhne jinak než v ostatních částech křídla takže udělá na spodní části malou vyvýšeninku, kterou bude třeba lehce přebrousit, či zaškrábnout skalpelem.

Co mě na celém modelu však překvapilo více, je znázornění některých spojů plechů ale o dvířek pozitivním rytím, jako vidíte například zde na spodní části trupu. Myslím si že by negativní rýhy slušely tomuto modelu více.

Podobné je to i s plátěnými kryty  kol, kde je "zlom" plátna přes dráty kol naznačen pouze tyčinkou na povrchu.

Další detaily jako výškovka ale i podvozkové nohy či vzpěry jsou naprosto v pořádku a jejich detaily mě přijdou na velmi špičkové úrovni.

Rámeček 2

Druhý rámeček obsahuje díly trupu, kokpit, motor kulomety a další části.

Díly trupu jsou vylisovány opět bezchybně, výrobce trup znázornil s perfektně vypnutým  bočním potahem trupu, který byl ale díky pnutí trupu a vlhkosti na valné letounů v poli dříve či později prověšený. Někteří jiní výrobci to proti řeší dvěma trupy ve stavebnici, jedním s prověšeným plátnem a druhým s plátnem napnutým.

Vzhledem k tomu že u každého stroje bylo prověšení plátna jiné, je však lepší spolehnout se na vlastní síly a  na rycí jehlu, skalpel, smirkový papír a další modelářské nářadí a prověšení udělat vlastními silami.

Co mě ale na výliscích trupu opět překvapilo jsou další pozitivní spáry mezi plechy, na pantech motorového krytu ale hlavně na dvířkách za pilotem, kde pozitivní ztvárnění už podle mého trochu kazí dojem z modelu.

Stavebnice obsahuje vrtuli nejen k SE5a Wolseley Viper, ale i k ostatních motorovým variantám SE5, včetně vrtule čtyřlisté. Unašeče vrtulí jsou příkladně detailní, vrtulové listy však mají drobné nerovnosti na koncích, bude však stačit lehké přebroušení smirkovým papírem a vše bude perfektní. Je možné zakoupit i ještě detailnější odlévané vrtule v levotočivé a pravotočivé variantě.

Stejně jako u vrtulí obsahují výlisky i oba typy chladičů tzn. jak pro Wolseley Viper ale i pro variantu poháněnou motorem Hisso. Pro detailisty je připravena i brassinová varianta chladiče

Motor je také dostatečně detailní, navíc z něj  bude na modelu vidět pouze spodek motorové vany a hlavy válců s výfuky.

Velmi pěkně jsou vylisovány i díly kokpitu, kryty motoru další drobné díly. U malých dílů, jako je knipl a další droboť do kokpitu platí upozornění shora, abychom tyto díly při nešetrném oddělování nepoškodili, případně nám drobné díly při oddělování nenabraly trajektorii do neznámých končin pod modelářským stolem...

I díly kulometů, a zásobníky jsou v daném měřítku dostatečně detailní, zásobníky si můžeme nahradit leptanými z přiložené planžety a opravdoví nadšenci si zcela určitě pořídí odlévané detailnější  odlitky kulometů.

Rámeček 3

Je z průhledného plastu a obsahuje větrné rámečky a kryty kladek v křídlech a výškovce.

Leptané díly

Nevelká planžeta obsahuje mnoho detailů k vylepšení, případně nahrazení plastových výlisků. Můžeme takto vylepšit kokpit letounu, jsou na ní obsaženy ovládací lanka pro křidélka i krycí rámečky servisních okének k táhlům ovládacích ploch, závěs pro letecké pumy a další drobnosti.

Planžeta obsahuje i poutací pásy pro letoun SE5a. Bohužel jsou zde pouze čtyřbodové pásy Sutton, které byly používané na poválečných strojích a zcela chybí bederní pásy které byly používány na válečných strojích. Ty můžeme najít na doplňkových leptech britských pásů používaných ve Velké válce.

O použití leptu bych přemýšlel i u palubní desky, kde mě připadá jako lepší více plastičtější stříkaná varianta z plastového rámečku.

Masky

Použijeme je na vymaskování kol a větrných štítků a krytů kladek k ovládání křidélek, jsou ze žluté pásky, se kterou se velmi dobře pracuje.

Obtiskový arch

Je pro verzi Profipack vytištěn vytištěný, jak je už u těchto variant zvykem, firmou Cartograf. To znamená perfektní soutisk a výbornou reakci na usazovací vodičky.

Návod

Barevný návod je vytištěn na křídovém papíře a přehledně a bezpečně nás provede všemi úskalími stavby. Na webu najdeme i opravenou českou variantu návodu.

Kamuflážní schémata

Na počátku si neodpustím výtku k označení kamuflážních barev, konkrétně vrchní zelené PC10. Tato barva je již dostatečně známá a její odstín rozhodně neodpovídá doporučované Gunze C309. Její přesný odstín nabízí například výrobce barev pro období Velké války Drooling Bulldog.

1. SE5a C1096, Lt. H. J. Burden, 56. Squadron, Valheureux, France, spring 1918
   Letoun kanadského esa se 16 sestřely Henryho J. Burdena držitele Distinguished Service Order a Distinguished Flying Cross létajícího u   No. 56 Squadron RFC, jedné z nejstarších a nejúspěšnějších britských letek, která skončila válku se 402 ověřenými sestřely nepřátelských letadel.  Jeho letoun byl ve standardní kamufláži, vrchní plochy v PC10, spodní v barvě plátna, se starším umístěním výsostných znaků na křídlech.
   
   

   

   
   
2. SE5a F8146, 27th Aero Squadron, U.S.A., 1922
   27th Aero Squadron byla založena 8. května 1917 v Texasu jako "K" Company na letišti Kelly Field , do leteckých bojů na západní frontě se připojila v březnu 1918. V bojích na západní frontě byla nejprve vyzbrojena francouzskými stroji Spad XIII a Nieuport 28, po návratu so Spojených států však byla přezbrojena na letouny SE5a. Jejím oficiálním emblémem je letící orel bělohlavý. Letouny létaly ve standardní americké poválečné kamufláži, tzn. horní plochy v olivové a spodní ponechané v barvě plátna.
   
   

   

   
   
3. SE5a F8953, 2nd Lt. S. C. Elliot, 85. squadron, France, December 1918
   Letoun zakoupený ze sbírky  města Crieff na kterém létal kanadský pilot Stuart C. Elliot. Opět v standardní britské kamufláži PC10/plátno.
   
   

   

   
   
4. SE5a F8038, 25th Aero Squadron, November 1918
   Jednotka byla založena 7. května 1917 v Kelly Field, výcvik absolvovala na britském území. Do bojů byla nasazena v listopadu 1918.  Její letouny létaly v britské kamufláži PC10/barva plátna, s americkými výsostnými znaky na obvyklých místech.
   
   

   

   

   
   
5. SE5a C1149, Capt. D. W. Grinnell-Milne, 56. squadron, Bethencourt, Francie, January 1919
   Zřejmě nejpestřeji zbarvená SE5a, Duncana Williama Grinnel-Milne, leteckého esa se šesti sestřely. Po nouzovém přistání za nepřátelskou linií 1. prosince 1915 bylDuncan Grinnel-Milne zajat a následující dva roky strávil v zajateckém táboře. V dubnu 1918 se mu daří uprchnout a po dramatické cestě z Německa přes Holandsko kde je krátce internován se vrací do Anglie a k létání. Na připomínku svého zajetí přejmenovává svoji SE5a na Schweinhund a natírá její trup červenou barvou. Je držitelem Military Cross a  Distinguished Flying Cross . Jeho letoun je na horních plochách v PC10, spodní plochy v barvě plátna a trup je zbarven červeně
   
   

   

   
   

Závěr

Co napsat na závěr? Na jednu stranu se stavebnice  může chlubit některými detaily za které vy se nemusely stydět stavebnice o měřítko větší, na druhou stranu celkový dojem kazí několik, podle mého názoru "nedotažených" detailů, jako jsou již zmiňované pozitivní linky plechových motorových krytů, dvířka za kokpitem, nebo odbyté kryty kol.
Samostatnou kapitolou jsou doporučené barvy, kde na jednu stranu chápu že je Eduard prodejcem jinak vynikajících barev Gunze, ale ty bohužel nemají namíchané odstíny pro letouny Velké války. Takže bych považoval za férové alespoň uvést že odstín zcela neodpovídá barvě PC10, pokud výrobce nechce přímo uvést do návodu barvy od konkurence.
Poslední chybou jsou špatné upínací pásy, které se používaly až na pozdních poválečných strojích.
Celkově, i přes to že moje závěrečná kritika vyznívá v některých ohledech negativně, se nejedná o špatný model. Svojí kvalitou výrazně překonává konkurenční starší model od Rodenu a je zcela určitě nejlepší stavebnicí v daném měřítku. Ale stále mám pocit, že při troše snahy a poladěním detailů mohl být výsledek výrazně lepší a modeláři mohli mít v nové stavebnici model konkurující klidně modelům v měřítku 1/32. Takhle stále musím považovat za nejlepší model "chmelnice" ve čtvrtce model Albatros D.III Oeffag.

Libor "Hellboy" Mužík

Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za vzorek pro recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | 6 komentářů

Komentáře

6 odpovědí k článku “1/48 RAF SE-5a Wolseley Viper Profipack – Eduard”

1. Aeromodelar napsal:
   březen 4th, 2017 at 21:15

   Model opravdu překrásný, jen velká škoda těch nepovedených kol a dvířek za kockpitem. Ta dvířka mohla být klidně v plechu, což by bylo lepší řešení než přerývání.

2. Libor 'Hellboy' Mužík napsal:
   březen 5th, 2017 at 18:19

   Souhlasím, pokud by toto a klidně i ty plechové panty na spodku motorového krytu, případně spodní motorový kryt celý bylo jako alternativní díly z leptů bylo by to naprosto ideální.

3. Zbyněk Škopán napsal:
   březen 7th, 2017 at 19:46

   Nezoufejte chlapci.. on je brzo plešatý gurru dozajista představí jako super brassin doplněk a extra speciální sadu leptů... inu bezva strategie napáchat v modelu "drobné" chybky a pak kunčoftům střelit vychytané doplňky.

4. Libor 'Hellboy' Mužík napsal:
   březen 9th, 2017 at 13:05

   Brassiny už jsou, kulomety a chladič a jsou opravdu povedené.Budou zanedlouho v recenzi...

5. JDobsik napsal:
   březen 10th, 2017 at 08:28

   Souhlas s těmi dvířky, ale myslím, že ten spodek odpovídá realitě. Ona to totiž není spára mezi plechy. http://thevintageaviator.co.nz/projects/se-5a-reproduction/se5a-walkaround?page=0%2C1

6. Libor 'Hellboy' Mužík napsal:
   březen 11th, 2017 at 13:32

   Spodek odpovídá částečně, přední spoj je správně, druhý už ne tam byl přechod plech plátno a tam spára byla, navíc se šitím. A dvířka zespodu by také byla lepší plastická a ne jen v obrysu. Neberte to jako kritiku za každou cenu ode mě, jen jsem byl překvapený že má model na jednu stranu naprosto úžasné detaily, ale pár jich je prostě jako z jiného modelu.

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.