20.1.2017 Jan Starý - 2 635 přečtení

Další "malý" Spitfire.

... "bublina" ...

Jan Starý

Název: Spitfire Mk.XVI Dual Combo
Měřítko: 1/72
Výrobce: Eduard
Kat. číslo: 2117

Úvod

Kolega Roman "Randalf" Kresta představil na stránkách ModelWebu stavebnici "limitky" Spitfire Mk.XVI a já jsem připravil článek, jak díly navzájem lícují nebo naopak. Stavebnice je technologií sestavení stejná jako Spitfire Mk.IX stejného výrobce, jen pár dílů je jiných v závislosti na jiném trupu.

Kokpit

Základ kokpitu je stejný jako u Mk.IX a proto tam jsou i ty stejné drobnosti, se kterými je třeba počítat. Sedačka je ze tří dílů a je tedy dávat pozor na geometrii. Sedačka se nasune na díl podlahy, ale bez úpravy nasunout nejde. Nejjednodušší možností je lehce oškrábat plochu, na kterou se má nasunout, aby sedla jak má. V návodu je vyobrazeno, v jakém pořadí se mají nalepit díly na bok kokpitu, ale v první řadě doporučuji nalepit přístrojovou desku a poté nalepit podlahu se sedačkou a na konec přepážku za pilotem. Všechny díly je je potřeba opravdu pečlivě očistit, protože díly mají zřetelně viditelnou dělící rovinu a bohužel i lehce posunutou.
Poutací pásy jsou sice barvené, ale pouze z přední části a po nalepení je vidět z části i nenabarvený rub, což je vidět na fotografii. Vzhledem ke zkutečnosti, že nevlastním ohýbačku leptů, tak je celkem problém ohnout leptaný díl PE20. Materiál je poměrně hodně pevný a tím, že se ohýbá po délce, tak bez ohýbačky jsem to nedokázal.

Trup

Po zavření kokpitu druhým bokem následovala instalace do trupu. Ten sedí přesně na vyznačené místo. Nalepil jsem i přepážku mezi nádrží a motorem. Ta malinko vyčuhuje vpřed. Řešením je například ztenčení přepážky, ale chtěl sem vyzkoušet, zda to bude sedět bez úpravy. Díl sice sedí, ale následný vrchní kryt motoru už ne, protože vadil přesah. Takže jsem přesah skalpelem odřízl, což je také řešením.
Následovalo přilepení druhé půlky trupu. To proběhlo bez problému. Jediné místo, kde mi neděly obě poloviny, bylo místo, kam se lepí čelní čirý díl a musel jsem to proškrábnout, aby díly navazovali. Při lepení vrchního motorového krytu je potřeba opět držet geometrii a dbát opatrnosti, abychom nepřišli o nýty.

Křídla s trupem

Dle návodu jsem slepil podvozkové šachty. Oproti Mk.IX mi přišlo, že mají díly poměrně vůli mezi sebou. Dá se to vyřešit dvojím způsobem. Buď použitím většího množství hustého lepidla, jako je třeba Contacta od Revellu a nechat lehce vytéct ven, případně klasicky nalepit, vytmelit a vybrousit do požadovaného vzhledu.

Vzhledem ke zkušenostem s lepením Mk.IX jsem zkusil vše nasucho a je potřeba odstranit centrovací čepy. S čepy nelícují vrchní díly křídel se spodními. Po zkoušce na sucho a strhnutí ostrých hran jsem nejprve nalepil spodní díl křídla k trupu. Zdá se mi to mnohem snazší než slepit křídla a pak je "ohnout" aby do nich zapadl trup

Nalepení vrchních dílů křídel byla pak naprostá pohoda a vše lícovalo jak má. Pozor jen na množství lepidla v okolí míst, kam se lepí hlavně zbraní.

Ostatní díly

Leptané díly chladičů velmi pomůžou vzhledu a na lepeném místě lehce přečnívají na jednu stranu. Zprvu jsem se obával, že to bude vadit, ale ukázalo se, že obavy nejsou na místě. Opět jsem zvolil metodu, kdy jsem nejprve nalepil jeden bok, následně střed a naposled druhý bok. Vše pěkně lícuje. Co se týče vzhledu, je potřeba díly začistit. Na fotografii je vidět i nalepený spodní kryt motoru. Na něm je vidět, jak sedí ke křídlu, ale i přes to vznikla lehce mezera u "nasávače". Postačí například napustit řídkým tmelem.

Spodní i vrchní kryt motoru lehounce přečnívají proti trupu. Pilníkem jsem díly zarovnal aby byly v jedné rovině a vrtule nekulhala. Broušení nebylo velké, takže jsme nepřišli ani o rychlošrouby. Opravdu jen setinky na srovnání roviny. Kompletace samotné vrtule je jednoduchá, jen je potřeba patřičně začistit díly aby nebyla viditelná dělící rovina.

Konce křídel je možné udělat buď z čirého nebo šedého plastu. Zvolil jsem čirý plast. Do něj můžeme zevnitř navrtáním znázornit žárovku a zvenku nabarvit čirou barvou a působí to mnohem lepším dojmem než barevně nabarvený plast. Je to pouze na samotném modeláři.

Kolo je tvořeno čtyřmi díly. Dva tvoří pneumatiku a pak je vnitřní a vnější strana disku. Při lepení pneumatik je potřeba si dát pozor, aby poloviny nebyly ujeté. Pak by mohlo vzniknout šišaté kolo. Při úpravě lepeného spoje je také potřeba pozornost, aby se neztratil už tam velmi jemný dezén. Podvozková noha má posunutou dělící rovinu, což se projevuje jak při pracném očištění, tak i při nasazení kola, protože z kónusu se stal jiný tvar a je třeba ho upravit. Jednotlivé díly k sobě pekně pasují.

Při lepení polovin křídel jsem použil v místě nalepení zbraní více lepidla a zalilo mi otvory pro jejich nalepení. Zvolil jsem cestu nejmenšího odporu a a dříky dílů jsem uřízl. Následně přilepil vteřinovým lepidlem, ale vycentrování bylo horší. Na druhém křídle šli díly krásně zasunout bez nutnosti jakýchkoliv úprav.

Přední čirý díl neseděl přesně jak má. Jak jsem psal výše, musel jsem malinko zaškrábnout skalpelem, aby seděl jak má. Při otevřeném krytu jsem narazil na kulhání pohyblivé části. Je to dáno tím, že pant dvířek radiostanice je poměrně mohutný a kryt se o něj opírá. Pant jsem jednoduše odřízl a kryt seděl jak má. Přes nabarvený rám krytu pant nebude stejně vidět.

Nalepení ocasních ploch je bezproblémové. U křidélek je třeba dbát na množství lepidla, aby nevyteklo v místech, kde by to bylo na škodu. Poslední dvě fotografie jsou již hotového stroje.

Závěr

Spitfire Mk.16 se staví stejně jako jeho předchůdce Mk.IX velmi pěkně, ale je potřeba dbát na přesnost, protože sebemenší geometrická odchylka se může projevit na jiných místech a způsobí tím komplikace. Nejslabším článkem jsou drobné díly, na které má vliv posunutá dělící rovina. Nicméně, i méně zkušení modeláři nemusí věšet hlavu. Bez těchto úprav se dá stavebnice také postavit a tím se i naučit různé techniky. Bohužel jsou tyto díly společné pro všechny Spitfiry v tomto měřítku.

Overtrees

Stavebnice Spitfirů Mk.XVI Dual Combo obsahuje verzi Bubbletop a Highback, přičemž obě varianty mají rané verze křídel. V edici Overtrees se tyto dvě stavebnice dají pořídit a mimo nich i s křídly pozdními, které mají boule na křídlech, pro jiná kola.
Bohužel kvalita výlisků mezi ranou a pozdní variantou je velmi rozdílná. U rané varianty, která je i předmětem fit testu jsou nýty velmi dobré, ale u pozdní verze se nýty ztrácí a věřím že po nastříkání barvy nebo surfaceru se nýty ztratí úplně. Přikládám fotografie u kterých jsou popisky ke které verzi patří.

Jan Starý
SPL-Liberec

Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za poskytnutí vzorku pro recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:72, Letadla - Stavební recenze | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.