29.10.2016 Ondřej 'ondrous' Mokrý - 1 562 přečtení

29. 10. 1916 – Smrt otce německých stíhačů

29. 10. 1916 – Smrt otce německých stíhačů

Ondřej "Ondrouš" Mokrý

O život přichází Oswald Boelcke, toho času eso es s nejvyšším počtem sestřelů na kontě. Velitel Jasta 2, vedoucí osobnost německého stíhacího letectva, otec stíhací taktiky a autor příručky Dicta Boelcke měl v té době 40 sestřelů. Paradoxně nepadl za oběť nepřátelské palbě, ale srážce s jedním z vlastních pilotů a velmi blízkým přítelem Erwinem Böhmem.
 
Sám Erwin Böhme ve svých pamětech píše: „ To sobotní odpoledne jsme byli v pohotovosti a seděli na letišti. Zrovna jsme s Boelckem začali hrát partii šachu, když nás, krátce po čtvrté hodině, během útoku na frontě, zavolali. Jako obvykle nás Boelcke vedl. Krátce nato už jsme letěli přes Flers a zaútočili na pár rychlých jednomístných anglických letadel, která se účinně bránila. V následujícím divokém boji, který nám povoloval střílet jen na krátkou vzdálenost, jsme protivníka chtěli sundat po jeho odříznutí tak, jak jsme to již často úspěšně provedli. Boelcke a já jsme už měli Angličana mezi sebou, když nám dráhu protnul jiný, pronásledovaný naším přítelem Richthofenem. Boelcke i já jsme bleskově provedli úhybný manévr, ale křídla nám zakryla vzájemný výhled – a pak se to stalo. Jak mám popsat své pocity, když se Boelcke s nakloněným letadlem náhle objevil několik metrů po mé pravé straně; prudce jsem potáhnul ale dotkli jsme se a oba začali padat k zemi! Byl to jen letmý dotek, ale obrovská rychlost měla těžké důsledky. Osud vybírá nesmyslně: já měl poškozenu jen část podvozku, on měl utrženu většinu levého křídla. Po pár stovkách metrů jsem nad letadlem získal kontrolu a mohl letět s Boelckem, který mírně pode mnou přešel do skluzu a směřoval k našim liniím. V nízkých mracích byly silné poryvy a musel jsem se dívat jak začíná klesat čím dál rychleji a sledovat, jak dopadl za naše pozice. Lidé mu ihned spěchali na pomoc. Moje pokusy přistát u svého přítele byly neúspěšné pro krátery a zákopy. Zamířil jsem tedy k našemu letišti. To, že jsem nedokázal přistát, mi řekli až další den – já si to nepamatuji. Byl jsem úplně zničený, ale stále jsem měl naději. Ale když jsme na místo dopadu přijeli autem, přinesli nám jeho tělo. Zemřel jako mrknutím oka - ve chvíli dopadu. Boelcke nikdy nenosil ochrannou helmu a v Albatrosu si nezapínal pásy – jinak snad mohl přežít, protože ten náraz nebyl až tak silný.“
 
Další z Boelckeho žáků, Manfred von Richthofen, se o události také zmiňuje ve svých pamětech: "Ten den, zase jednou vedeni Boelckem, jsme letěli vstříc nepříteli. Když byl s námi, vždy jsme měli úžasný pocit bezpečí. Především – on byl jen jeden jediný. Počasí bylo velmi proměnlivé s velkou oblačností. Kromě bojujících nebyla v dohledu žádná jiná letadla. Na velkou vzdálenost jsem viděl pár otravných Angličanů; zdálo se, že si to hrozné počasí užívají. Nás bylo šest, oni byli dva. I kdyby jich bylo dvacet, nepřekvapilo by nás, kdyby dal Boelcke signál k útoku. Souboj začal jako obvykle. Boelcke řešil jednoho, já druhého. Musel jsem uhnout, protože jsem měl v cestě německá letadla . Rozhlédl jsem se a zaznamenal Boelcka jak pronásleduje svou oběť asi 200 metrů ode mne. Byla to obvyklá věc. Boelcke měl svého protivníka sestřelit a já měl přihlížet. Blízko Boelcka letěl jeho přítel. Byl to zajímavý souboj. Oba muži stříleli. Bylo pravděpodobné, že Angličan každou chvíli spadne. Náhle jsem si všiml neobvyklého pohybu německých letadel. Ihned jsem si pomyslel: srážka. Do té doby jsem nikdy vzdušnou srážku neviděl. Představoval jsem si, že by to mělo vypadat jinak. Ve skutečnosti to ani srážka nebyla. Ta dvě letadla se skoro ani nedotkla. Ale když se dvě letadla pohybují obrovskou rychlostí, i ten nejmenší kontakt má hrůzné důsledky. Boelcke odpadl od své oběti a klesal ve velkých křivkách. Nezdálo se, že spadne; ale když jsem viděl, jak pode mnou klesá, všiml jsem si že má utrženou část křídla. Co se dělo pak, jsem neviděl, protože letadlo zahalily mraky. Jeho letadlo bylo neovladatelné. Spadl, po celou dobu doprovázený svým přítelem. Když jsme dorazili domů, nalezli jsme zprávu, která právě přišla - Boelcke je mrtev! Nemohli jsme tomu uvěřit. Nejbolestnější to bylo pro muže, kterého postihlo to neštěstí, že byl účastníkem té nehody. … Ten jediný, který mu byl pravděpodobně nejbližší měl tu smůlu, že byl účastníkem neštěstí, které vedlo k Boelckově smrti. “
 
Mezi fotografiemi k článku můžete nalézt i údajný záběr Boelckeho těla a zničeného Albatrosu po osudné havárii. Názory na to, zda se skutečně jedná o Boelckeho a jeho letoun, se však různí.
 
Bulharské jednotky pokračují v ústupu z údolí Jiu, Rumuni naopak ustupují v Dobrudži.
 
Šarif Mekky, Sayyid Hussein bin Ali, je prohlášen králem Arabů.
 
V Egejském moři se stupňuje aktivita německých ponorek. Řecký parník Angeliki je nedaleko Pirea torpédován a poškozen ponorkou U 73 pod velením Kapitäna Gustava Siesse. Angeliki už předchozího dne najela na minu, po zásahu torpédem s ní musela posádka najet na mělčinu. Při útoku přišlo o život 56 pasažérů (řeckých dobrovolníků) a členů osádky.
 
Rakouským premiérem se stává Dr. Ernest von Körber, nahrazuje tak ve funkci Karla hraběte von Stürgkh, jenž se před 8 dny stal obětí atentátu.
 
Za pomoc děkujeme Ing. Josefu Žákovi.
 

Rubrika 100 let Velké války | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.