1/48 Nieuport XI weekend – Eduard

25.6.2016 - 1 578 přečtení

IMG_0883

Další weekendová reinkarnace Eduardí chmelnice, tentokrát Nieuport XI

Jsem malej, ale šikovnej.

Ondřej 'Ondrouš' Mokrý

Název:Nieuport XI Weekend edition
Měřítko: 1/48
Výrobce: Eduard
Kat. číslo: 8422

Úvod a trocha historie

Nieuport XI byl prvním z dlouhé řady stíhacích sesquiplánů, které vznikly ve firmě Nieuport pod vedením konstruktéra Gustava Delage.

Slovo sesquiplán značí jedenapůlplošník, což odráží výrazný nepoměr mezi plochou horního a dolního křídla. Tento koncept vycházel z předválečného závodního speciálu, kde bylo spodní křídlo původně uloženo pohyblivě a bylo ho možné při nižších rychlostech nastavit na vyšší úhel náběhu (fungovalo tak na stejném principu jako vztlakové klapky na moderních letadlech).

Do armádní služby se dostaly nejdříve dvojmístné Nieuporty X, které si ponechaly stejnou konfiguraci, dolní křídlo bylo ale napevno připevněno k trupu. Nieuporty X díky malé ploše dolního křídla nabízely velmi dobrý výhled směrem dolů (což bylo u těchto primárně průzkumných strojů významnou výhodou) a disponovaly také velmi dobrou obratností.

Nieuport XI z dvojmístné desítky přímo vycházel, byl však od počátku konstruován jako stíhací stroj. Oproti předchůdci byl výrazně lehčí a menší (díky svým skutečně drobným rozměrům si vysloužil přezdívku Bébé, neboli děťátko). Ve srovnání například s německými Albatrosy byl Bébé skutečně drobeček s rozpětím křídel 7,52 metrů a délkou pouhých 5,5 metru. Díky velmi lehké konstrukci, kdy vzletová váha činila pouze 480 kilogramů, stačil na jeho pohon devítiválcový rotační motor Le Rhóne 9C o výkonu pouhých 80 koní. Tehdejší souboje se odehrávaly převážně na horizontále, kde malé Nieuporty excelovaly díky nízké váze a schopnosti otočit se "na pětníku".

Jelikož v té době spojenečtí konstruktéři ještě neměli vyřešenu problematiku synchronizace zbraně pro střelbu skrz vrtuli, byla výzbroj Nieuportů víceméně nouzová - kulomet (většinou Lewis ráže 7,7 mm) byl lafetován na kozlíku nad baldachýnem horního křídla, takže okruh vrtule přestřeloval. V případě zaseknutí nebo nutnosti výměny nábojového bubnu tak byl pro pilota přístupný pouze obtížně (znamenalo to se v kabině zvednout, držet řídicí páku mezi koleny a kulomet sklopit). První zásobníky měly kapacitu pouze 47 nábojů, což znamenalo asi deset sekund střelby, proto se většina pilotů snažila přiblížit k cíli co nejblíže a střílet až ve chvíli, kdy byl zásah skutečně jistý.

I přes výše uvedenou slabinu ve výzbroji však Nieuport svou ovladatelností a letovými charakteristikami překonával o třídu své hlavní protivníky, německé Fokkery Eindecker. Ty byly pro spojenecké piloty postrachem od poloviny roku 1915, zejména díky své výzbroji pevným kulometem střílejícím přímo vpřed skrz vrtuli. Společně s D.H.2 byl Nieuport XI typem, kterému se podařilo hrozbu Fokkerů zlomit. Kromě výrazně lepší obratnosti byly Bébé například o 20 km/h rychlejší než německé jednoplošníky.

První Nieuporty se na frontě objevily na počátku ledna 1916 a jejich zastoupení mezi stíhacímí jednotkami rychle sílilo. V době začátku bitvy u Verdunu (21. února 1916) již Francouzi disponovali v dané oblasti devíti eskadrilami vyzbrojenými právě Nieuporty.

Právě u Verdunu si tyto letouny vydobyly první vavříny, získaly u svých pilotů značnou oblibu a postupně se staly hlavním stíhacím typem francouzského letectva. Úspěšný typ si samozřejmě nechtěli nechat ujít ani spojenecké země, Nieuporty XI se tak objevily u britských jednotek RFC a RNAS, v Itálii a Rusku se dokonce Nieuporty vyráběly licenčně. Mezi další uživatele patřili například Belgie, Holandsko, Rumunsko a dokonce Siam.

U Verdunu Nieuporty získaly i jedno zajímavé prvenství - byly prvními stroji, které v boji použily neřízené rakety Le Prieur. Tato zbraň byla určena proti pozorovacím balónům, osm raket bylo vodicími tyčemi připevněno na mezikřídelních vzpěrách. Rakety nenesly žádnou trhavinu, byly vybaveny pouze železnou špičkou, která měla prorazit potah balónu, o zapálení unikajícího vodíku mísícího se se vzduchem (samotný vodík je nehořlavý, dokud se nesmísí s kyslíkem) se měly postarat horké plyny zajišťující pohon rakety. Díky nízké přesnosti se však tato zbraň nijak výrazných úspěchů nedočkala a později byla zcela vytlačena vylepšenými typy zápalné munice.

Postupem času a s příchodem nových vyspělejších německých stíhaček, především Albatrosů D.I a D.II, začínaly Nieuporty XI za svými oponenty zaostávat a od podzimu 1916 byly v prvo-liniové službě nahrazovány především Nieuporty XVII se silnějším motorem.

Jejich služba tím však zdaleka neskončila, velké množství těchto letounů bylo používáno pro stíhací výcvik a v některých zemích sloužily až do roku 1920.

Koncept Bébé byl továrnou Nieuport postupně vyvíjen a vznikla celá řada dalších typů, které vydržely v prvoliniové službě až do poloviny roku 1918, kdy na pomyslný trůn páteřního stíhacího typu francouzského letectva usedl výkonný a robustní SPAD XIII.

Náhled do krabice

Jedenáctka bylo skutečně malinké jednoduché letadlo, čemuž odpovídá i obsah stavebnice. Plastové díly jsou rozdělené do dvou rámečků a doplněné jedním čirým dílem reprezentujícím větrný štítek.

U dílu horního křídla a směrovky jsem narazil na problém, kterého jsem si všiml už na dvou dřívějších stavebnicích od Eduarda, Bristolu F.2B a SPADU XIII, u Nieuporta se však objevuje ve výrazně větší míře. Pod povrchem plastu jsou drobné bublinky, jaky by plast při vstřikování do formy předčasně zchladnul a nespojil se. Je samozřejmě možné, že se jedná o jednorázový defekt pouze u mého exempláře stavebnice (vzhledem k tomu, že se ale vyskytnul už na dvou předchozích modelech, si to nemyslím).

Jinak je povrch pěkný, líbí se mi naznačení detailů jako kování a šněrování na trupu, drobné díly jsou také zpracovány pěkně. Dělicí rovina nebo otřepy se většinou nekonají nebo bude na jejich odstranění stačit pár tahů brusným papírem nebo zaškrábnutí skalpelem.

Na motoru je (vzhledem k možnostem technologie) jemně znárorněné žebrování, které se však místy ztrácí. Naštěstí bude 6 z devíti válců skoro kompletně schováno pod překrytem, takže bude stačit motor správně natočit a ukázat ty "správné" válce. Propadliny na karteru ničemu nevadí, kompletně je zakryje "chobotnice" sacího potrubí.

Nasávání vzduchu do motoru má mírně zahloubená ústí, já osobně bych je tak jako tak raději nahradil trubičkou.

Jedinou výraznou dělicí rovinu, která se bude špatně odstraňovat, jsem našel na nábojovém bubnu kulometu Lewis. Nutno dodat, že nábojový buben sám o sobě příliš přesvědčivě nevypadá a určitě bude lepší ho vylepšit leptaným dílem ze sady Zoom (viz. níže), případně zvážit náhradu kulometu ze stavebnice za Brassin, který má Eduard také v nabídce (recenze zde).

Rámečky obsahují i několik dílů, které nepoužijeme (v návodu jsou samozřejmě označeny), jeden díl naopak bohužel chybí - pokud budeme stavět Nieuport v kamuflážním schématu A, tedy stroj Armanda deTurenne, narazíme na problém s kozlíkem kulometu. De Turennův stroj byl totiž vybaven jiným typem závěsu, než jaký je k dispozici ve stavebnici (hlaveň kulometu spočívala v prohlubni na půlkruhové trubkové konstrukci). Tento problém naštěstí řeší zoomová sada. Každopádně pro kozlík kulometu bych nejspíše stejně byl pro nahrazení plastových dílů lepty nebo mosaznými drátky - i přes snahu výrobce jsou plastové díly prostě tlustší, než by se slušelo.

Výrobce musím naopak pochválit za počet žeber na horním křídle. Na některých stavebnicích jiných výrobců totiž bývá u konců křídel (tedy v oblasti křidélek) o jedno žebro více než ve skutečnosti (chyba vznikla tuším na straně vydavatelství Windsock, jehož nákresy výrobci převzali a až po x letech někoho praštilo do oka, že nákres se liší od fotografií originálu). Edíci ale mají tuto partii správně.

Kokpit ve stavebnici se podle fotografií může jevit jako spartánsky vybavený, ale ve skutečnosti odpovídá originálu. Co se mi hrubě nelíbí, je sedačka pilota, ta měla v Nieuportech v opěradle odlehčovací otvory, ve stavebnici navíc není nijak znázorněn podsedák. Zbarvení boků kokpitu návod uvádí v barvě dřeva, což je pravda jen částečně. Překližkový potah trupu sahal jen po linii zadního lemu kokpitu, odtud po ocas byl trup potažen plátnem. Je to detail, ale částečně vidět bude. Diskutabilní je podle mě barva palubní desky, kterou máme podle návodu nastříkat Gunze C318 Radome (tedy béžovou s oranžovým nádechem). Podle mého názoru byla spíše v barvě dřeva, jasně průkaznou fotku se mi ale najít nepodařilo.

Čirý díl je sice o něco tlustší, než by měl být, ale krásně čistý a kvalitně odstříknutý. Zoomová sada nám opět nabízí možnost náhrady, která je na tom s tenkostí výrazně lépe.

Stopy po vyhazovačích jsou většinou umístěny tak, aby po sestavení nebyly vidět, odstranění bude nejspíš nutné jen na vnitřní straně motorového prstence, u kterého také budeme muset ztenčit hrany.

Návod

Návod je přehledný, jednotlivé kroky jsou dobře názorně popsány a logicky seřazeny Kdysi jsem stavěl Nieuporta jako novostavbu a při procházení eduardího návodu mi několikrát blesklo hlavou: "Jo, takhle jsem to tenkrát taky udělal," respektive: "Že já blbec to tenkrát neudělal takhle." Partie, které mohou působit nepřehledně, například instalace "ledvinek" ovládání křidélek, jsou nakresleny např. z bočního pohledu, takže nad návodem zjevně někdo přemýšlel. Pochvala!

Obtisky

Barvám i soutisku nemám co vytknout, najdeme mezi nimi i poutací pásy (ty bych na modelu raději nahradil) a šněrování na horní hranu trupu za motorem. Popisky jsou ostré a čitelné, stejně jako obtisky budíků. Ty mají sice malinko nesoustředný tisk černé a bílé, ale není to něco, co bychom postřehli pouhým okem.

  1. Stroj Armanda de Turenne od Esc N46 (písmeno N značí typ, jakým byla jednotka v dané době vyzbrojeno, tedy Nieuport) z poloviny roku 1916. Markýz de Turenne byl původně kavalerista, který požádal o převelení k letectvu. V červnu 1916 byl zařazen do N46, později velel Escadrile 12 a přežil válku s 15 vítězstvími na kontě.
  2. Stroj Raoula Lufberyho od Esc 124 (tzv. Escadrille Américaine, později přejmenované na Escadrille Lafayette), jednotky amerických dobrovolníků. Lufbery, syn amerického otce a francouzské matky, byl jedním z nejúspěšnějších pilotů Esc 124, v roce 1918 velel slavné 94th Aero Squadron. Do své smrti v květnu 1918 dosáhl 16 sestřelů. Emblém na boku letounu jsou stylizované Lufberyho iniciály. Pokud budete stavět tento stroj, bude potřeba doplnit ještě zrcátko, kterým byl Lufberyho letoun vybaven.

Pro oba stroje platí, že hrany křídel a ocasních ploch měly lemování, pro Nieuporty typické. Jejich maskování se pravděpodobně nezařadí mezi 10 nejzábavnějších modelářských zážitků, na které budeme na smrtelné posteli vzpomínat, naštěstí můžeme využít masky z doplňkové sady.

Masky

Název: Nieuport Nie-11 Eduard Mask
Měřítko: 1/48
Výrobce: Eduard
Kat. číslo: EX518

Jak už jsem zmínil, pro Nieuporty XI bylo typické lemování hran křídel a ocasních ploch (u strojů v barvě plátna také hran trupu). Podle mně dostupných zdrojů sloužily lemy pozemnímu personálu ke kontrole případného posunu potahového plátna.

Pro usnadnění práce se zobrazením (nejen) tohoto detailu nám poslouží masky z této sady. Dále jsou k dispozici i masky na kola a větrný štítek. Maska na větrný štítek je bohužel pouze v jednom exempláři, takže druhou stranu budeme muset zamaskovat svépomocí.

Na mém vzorku bohužel zařádil šotek a arch byl ustřižený ve špatném místě, odnesla to maska na horizontální stabilizátor.

Celkově z mého pohledu velmi užitečná sada, která ušetří spoustu času a nervů.

Lepty

Název: Nieuport Nie-11 Zoom
Měřítko: 1/48
Výrobce: Eduard
Kat. číslo: FE777

Druhou doplňkovou sadou jsou zoom lepty. Sada obsahuje jednu planžetu leptaných dílů (barvených i nebarvených) a acetátovou fólii k zasklení větrného štítku.

Barvené díly jsou určené hlavně k vylepšení interiéru. Budíky vypadají pěkně, navzdory jemnému rastru budou po přelakování matným lakem přijatelné. Výslednému vzhledu modelu rozhodně pomohou leptané pásy, nahrazující obtiskové ze stavebnice. Dalším velmi přínosným dílem je sedadlo, které má v leptané variantě správně ztvárněnou opěrku s odlehčovacími otvory. Naopak leptaný podsedák podle mě moc přesvědčivě nevypadá, přeci jen jsou možnosti leptu omezené a výsledek vypadá hodně ploše, takže tento díl bych spíše ztvárnil svépomocí například z dvojsložkového tmelu.

Boční panely na vnitřek trupu sice po zavření trupu už nejspíš nikdy nikdo nespatří, ale většina ostatních dílů bude dobře viditelná a vypadá výrazně lépe než plastové alternativy.

Exteriér pak můžeme vyšperkovat díly kování, táhel ovládání ocasních ploch atd. Z leptů také sestavíme kozlík kulometu Lewis. Plochost leptaných dílů budeme muset trochu potlačit "zakulacením" vrstvou hustší barvy, ale ve výsledku budou rozhodně vypadat lépe než plastové. Navíc zoom sada nabízí půlkruhovou podpěru hlavně kulometu, která se ve stavebnici nenachází a budeme ji potřebovat pro stavbu de Turenneova Nieuporta. Mimochodem, mezi lepty najdeme i zpětné zrcátko na Lufberyho letoun, takže předpokládám, že Zoom sada pokrývá specifika modelových předloh z reedice oproti předlohám z půdovní edice (tzn. tyto díly v původní edici nebyly zapotřebí a proto chybí v rámečcích stavebnice).

Motor můžeme vylepšit leptanou hvězdicí se zdvihátky ventilů, i zde bude zapotřebí jejich zakulacení hustší barvou, ale výsledek bude vypadat o třídu lépe.

Menší výzvou na naohýbání a napasování bude lept na nábojový buben, u tohoto dílu mám navíc pochybnosti o správné výšce - připomíná spíše pozdější dvojvrstvé zásobníky na 97 nábojů místo 47raných používaných na Nieuportech. Úprava ale nebude náročná a jelikož je kulomet hodně exponovaný, vylepšení bude stát za vynaloženou námahu.

Některé hodně drobné díly, u kterých je zvýšené riziko ztráty při manipulaci, jako například zaměřovač pod horní křídlo, jsou k dispozici dvakrát.

Jako asi nejpřínosnější díl oproti rámečkům ze stavebnice hodnotím větrný štítek. Ten si sice budeme muset správně natvarovat a zasklít acetátem, zato však bude mít mnohem modelovější tloušťku.

Až na podsedák tak hodnotím všechny doplňkové díly kladně, tato sada se určitě vyplatí.

Závěr

Přímo z krabičky je Bébé vhodný kandidát na rychlovku do vitrínky, hlavně díky jednoduché konstrukci, malému počtu dílů a jednoduchému schématu výpletů. Pokud patříte mezi detailisty, Nieuporta nejspíš jen tak z krabičky nezboucháte, ale sáhnete po zoom sadě. Hlavně de Turenneův Bébé se díky výraznému kabátku na výstavě ani na soutěži rozhodně neztratí.

Ondřej 'Ondrouš' Mokrý

Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za poskytnutí vzorku pro recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.