1/72 Sea King HC.4 – Airfix

27.4.2016 - 2 940 přečtení

Obrázek

Airfix vydává Sea King HC.4 v normálním měřítku.

Sea King HC.4 v normálním měřítku

Jaroslav Špaček

Stavebnice: Westland Sea King HC. 4
Výrobce: Airfix
Katalogové číslo: A04056
Měřítko: 1/72

Sea King

Obrázek

Airfix před nedávnem přinesl na trh model doposud málo rozšířené verze legendárního Sea Kingu – britskou výsadkovou verzi Westland Sea King HC. Mk 4, kterou výrobce nazývá Commando. Ti, kdo se strojem přicházejí do styku, jej pak familiárně nazývají "Junglie". Doposud ji vlastně vydala v tomto měřítku pouze firma Cyber Hobby, podle mě dostupných informací se však nejednalo o žádný etalon přesnosti a shody se vzorem.

Westland zakoupil licenci na výrobu Sikorského "Mořského krále" a výrobu typu pro britské námořnictvo zahájil již v roce 1969. Od amerického originálu se lišil pohonem motory Rolls-Royce Gnome, domácí avionikou, automatickým systémem řízení a protiponorkovým vybavením. Ač se to vně nezdá, britské stroje se od amerických signifikantně lišily, samozřejmě především uvnitř. Bylo to dáno zejména rozdílnou doktrínou nasazení, kdy britské stroje měly v boji proti ponorkám působit znatelně autonomněji.

Po protiponorkové (HAS.1), včasné výstrahy (HAS.2 AEW) a záchranné SAR verzi (HAR.3) přišla na řadu i specializovaná výsadková verze pro "mariňáky" Royal Navy, tedy HC.4, nazvaná Commando. Zajímavé je, že za jejím vývojem stál požadavek egyptského letectva, které požadovalo výsadkovou verzi pro 28 plně vyzbrojených vojáků.

A protože nepotřebovala obojživelné vybavení, připravil Westland verzi Commando, kde byla kola hlavního podvozku upevněna na jednoduchých vzpěrách bez plováků. Kabina byla uvnitř trupu prodloužená směrem dozadu. Pro Royal Navy bylo u Westlandu nově vyrobeno 42 kusů HC. 4, první z nich byl zalétán 26. září 1979. Nejen při výsadkových operacích je pak RN poprvé nasadilo v roce 1982 na Falklandech, následovaly operace v obou válkách v Perském zálivu, na Balkáně, v Sierra Leone, Libanonu i Afghánistánu. "Junglie" byly často využívány i k zasazování jednotek "speciálů" SAS na moři i na souši.

Stavebnice

Krabička s kresbou přistávající dvojice Command na palubě jakési lodi Royal Navy. Vlevo od titulní kresby se nacházejí bokorysy obou nabízených zbarvení. Pětice rámečků ze světle šedého typicky "airfixovského" měkčího plastiku obsahují celkem 120 dílů, dalších 18 je průhledných. Pro verzi HC.4 je speciálně určen rámeček "F". Zejména na něm nalezneme pár drobných otřepů, nejedná se ale o nic tragického.

Výlisky jsou naryty do hloubky, rytím opět typickým pro modely Airfixu posledního období. Nad povrch pak vystupuje spousta dobře provedených detailů. Škoda jen, že různé vstupy vzduchu – mřížky na krytech pohonných jednotek jsou provedeny jen pomocí obtisků, nikoliv znázorněním těchto sítěk rytím. Stejný problém najdeme u "krabice" separátoru nečistot na vstupech motorů. Její povrch je hračkoidně hladký a množství malých vstupů vzduchu, tak typický pro separátory nečistot PALL PUREair, je znázorněno opět jen obtisky. A to je velké mínus.

Návod

Obrázek-9

Stavební návod nás na šestnácti stranách provází stavbou, na závěr jsou znázorněny na čtyřpohledových nákresech obě kamufláže, za nimi pak ještě najdeme dvě stránky postupu "jak na to" v případě montáže elektromotoru.

Kresby v návodu jsou poněkud netypické, se stínováním dílů. Ty díly, které měly být nalepeny v předchozím kroku, jsou vždy znázorněny červeně. Pro někoho možná velké mínus – zcela chybí schéma rozložení dílů v rámečcích. Na obrázku náhled na jednu stránku návodu, nemá smysl ho sem přece kopírovat celý...

Model

Návod nás vede nejprve sestavením interiéru – sedačkami v nákladní kabině a následně kokpitem pilotů. V něm nechybí páky cyklik i kolektivů, pedály, palubní deska je znázorněna obtiskem. Sedačky jsou novějšího typu s pancéřováním na bocích.

Při sestavování trupu je třeba se rozhodnout, jestli vybereme možnost ztvárnění sklopeného ocasního nosníku, či nikoliv. Pokud si jeden u Airfixu dokoupí elektrický motorek, může si svůj model postavit s otáčejícím se nosným rotorem. Ocasní rotor však na tento pohon zapojen není, takže by se jednalo opravdu o Pánu Bohu do oken vyhozené peníze. Navíc se motor umísťuje do pouzdra evokujícího pouzdro ponorného sonaru a ten Commanda samozřejmě neměla. Pozor na správné použití šestilistého vyrovnávacího rotoru, pětilistý je určen pro jiné verze!

Po sestavení trupu návod ukazuje postup nalepení podvozku, jeřábu, různých antén a další bižuterie, třeba kulometu M3M v bočních dveřích či všech možných senzorů a antén. Samozřejmě, že s bižuterií se dá ještě pracovat a některé díly dale doplnit o drobné detaily. Minimálně stupačka - díl č. F11, si zaslouží odvrtat naznačené otvory.

Jak horní část levých vstupních, tak pravé odsuvné dveře jsou provedeny z průhledného plastu. Poslední stránka návodu nám ukazuje jakým způsobem nalepit listy nosného rotoru. Opět máme dvě možnosti – mimo standardní polohy je možné ponechat listy v poloze sklopené k ocasnímu nosníku. V tomto případě se jedná o super variantu, která učiní model o dost skladnější.

Ať si budete chtít postavit jakýkoliv ze 42 vyrobených "Junglie", hledejte fotky toho konkrétního. V mnohém se jednotlivé stroje lišily montáží různých senzorů a systémů rušení, a to i v různém období.

Třeba stroje z války o Falklandy měly ještě původní kovové listy nosného rotoru, které se od nabízených současných kompozitových liší tvarem u kořene listu (ty falklandské nabízí ve svém modelu Cyber Hobby). Vrtulníkům v té době také chybělo dlouhé podélné výztužné žebro na levém boku ocasního nosníku, které bylo na vrtulníky montováno až po válce o Falklandy. Jiné vybavení nesly stroje třeba v Operaci Granby, tedy v první Válce v Zálivu.

Sestava senzorů ve stavebnici reálně odpovídá současnému vybavení. Pro jiné období tedy nezbývá než hledat fotky, fotky, fotky... Je jich plný web!

Obtisky

Obtiskový aršík na světle modrém papíru je prý vytištěn u Cartografu. Obtisky jsou ostré a nenašel jsem na nich žádné nepřesnosti v soutisku.

Schémata zbarvení

Prvním je olivově zeleně zbarvené Commando ZF 115 s bílými pruhy "arktické" kamufláže ze stavu 848. NAS na základně Yeovilton v roce 2009. Vrtulník nese na obou bocích trupu za kokpitem "křidélka" s nápisem "40th Anniversary Sea King 1969-2009" spolu s nápisy těchto letopočtů "1969 – 2009" pod kabinou. Zde bych zcela jistě postupoval nástřikem bílé barvy a teprve poté maskováním pro nástřik zelených polí. Je třeba si uvědomit, že takto zbarvené stroje nelétaly pouze v zimě, ale po celý rok. Ostatně konkrétně tento létal v "zimní" kamufláži ještě v roce 2015. Zajímavostí může být, že vrtulník byl předtím dlouhou dobu ve stavu zkušebního střediska A&AEE v Boscombe Down a létal v červeno-bílo-modrém schématu nazývaném Raspberry Ripple.

Druhý stroj je ze stejné perutě i základny, avšak bez bílých doplňků z roku 2011.

Závěr

Z modelu mám dvojaké pocity. Pěkné rytí a detaily, skvělé obtisky, kompletní sada senzorů pro stroje ze současného období na straně jedné. Na straně druhé pak doslova "odfláknuté" znázornění mřížek motorů a filtrů na vstupech vzduchu obtisky či například stěrače vylisované přímo na zasklení kabiny. Tyto drobnosti z modelu dělají jen lepší hračku. Že by jeho přípravu u Airfixů příliš uspěchali?

Každopádně se asi jedná o nejlepší Sea King verze HC.4.

Jaroslav Špaček

Redakce ModelWebu děkuje firmě Corfix za vzorek pro recenzi.

Rubrika Airfix, Corfix, Letadla - 1:72, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.