1/48 Fokker D.VII OAW – Eduard Weekend Edition

17.4.2016 - 2 001 přečtení

IMG_0763

Weekendová reedice edího čtvrtkového Fokkera

Když se vám líbí chmelnice a bojíte se výpletů.

Ondřej 'Ondrouš' Mokrý

Název: Fokker D.VII OAW Weekend Edition
Měřítko: 1/48
Výrobce: Eduard
Kat. číslo: 84155

Úvod a trocha historie

Od poloviny roku 1917 se německé letectvo na západní frontě potýkalo s rostoucí silou spojeneckých stíhacích jednotek. Početní nevýhodu se Němcům dařilo vyrovnávat progresivní taktikou koncentrování svých Jasta (Jagdstaffeln neboli stíhacích letek) do oblasti nejtěžších bojů, takže lokálně dokázali své protivníky přečíslit, ale s příchodem nových spojeneckých typů jako S.E.5a, Sopwith Camel, Bristol F.2B a Spad XIII, nasazovaných na frontu od jara 1917, se technická převaha přehoupla na stranu spojenců.

Jedním z důvodů neuspokojivého stavu německého leteckého parku byla výběrová řízení na dodávky letounů, kde často hrály větší roli konexe a dobré vztahy výrobce s vedením leteckých sil, než výkonové parametry strojů. Jako příklad může sloužit Albatros D.V, který byl v době svého příchodu na frontu už prakticky překonán stíhačkami, které právě nasazovali spojenci.

Změnu se podařilo prosadit frontovým pilotům v čele se slavným Manfredem von Richthofenem, kdy přesvědčili armádní velení, že rozhodnutí o zařazení stíhaček do výzbroje by mělo vycházet z porovnávacích testů, které budou provádět právě ti, jejichž život na kvalitě strojů bude záviset.

První soutěž proběhla v lednu 1918 v Adlershofu a jejím vítězem se stal stroj z továrny Fokker, výtvor hlavního konstruktéra Reinholda Platze. Stejně jako předchozí Fokkerův typ zařazený do výzbroje, trojplošník Dr.I, využíval moderního samonosného křídla s tlustým profilem, které nepotřebovalo dodatečný systém zpevňujícíh drátěných výpletů mezi křídly, což značně zmenšovalo odpor vzduchu. Velmi dobrá ovladatelnost spojená se slušnou rychlostí byly pro frontové piloty dostatečnými argumenty, Fokker D.VII navíc netrpěl potížemi se strukturální nepevností, jaké postihovaly Albatrosy D.V i Fokkery Dr.I. Konečně tak mohli němečtí stíhači využívat své stroje naplno beze strachu ze zhroucení křídel při manévrech s velkým přetížením.

První D.VII se na frontě začaly objevovat na přelomu dubna a května 1918 (tedy až po smrti Manfreda von Richthofen, který padl 21. dubna 1918 v kabině Fokkeru Dr.I) a rychle se staly velmi populárními mezi frontovými piloty. Ve výkonu motoru (Mercedes D.IIIa o 180 k) sice stále zaostávaly za spojeneckými stroji jako S.E.5a nebo Spad XIII (Hispano Suiza o 200 - 220 k), vynahrazovaly to však výbornou ovladatelností a obratností.

Po D.VII volala většina stíhacích letek a stroj se zakrátko stal páteřním typem celého německého stíhacího letectva. Potřeba D.VII byla tak velká, že přesáhla kapacity Fokkerovy továrny ve Schwerinu a licenční výroba byla zadána i továrnám Albatros a OAW (Ostdeutsche Albatros Werke). V jednotlivých továrnách docházelo v průběhu výroby k úpravám, takže se stroje z jednotlivých sérií lišily a některé díly nebyly zaměnitelné.

Fokker D.VII si získal nejen oblibu u svých pilotů, ale i velký respekt u svých protivníků. Jako jediný typ byl totiž výslovně zmíněn ve Versailleské smlouvě, požadující "předání všech aparátů typu D.VII".

Náhled do krabice

Krabici s klasickým Eduardím weekendovým designem (kterému bůhvíproč pořád nějak nemůžu přijít na chuť) zdobí pěkná kresba stroje v jednom ze dvou kamuflážních schémat, která nám stavebnice nabízí. Ono to s tím výběrem kamufláže nebude až tak jednoduché, ale k tomu se ještě dostanu...

Plastové díly jsou rozdělené do čtyř rámečků, celkově proti kvalitě dílů nemám v podstatě žádné výhrady. Líbí se mi znázornění plátna i port na křídlech i ocasních plochách, detaily jsou ostré a hezky vylisované.

Pokud budete chtít dostát názvu této edice, opravdu se vám může podařit Fokker za jeden víkend "zbouchat", pokud se smíříte s některými zjednodušeními, jako je plynová páka vylisovaná jako součást boku kokpitu.

K dispozici jsou dvě varianty trupu, pro kamufláž A pozdní výrobní varianta s podlouhlými svislými výdechy chlazení na motorových krytech, pro kamufláž B ranná výrobní varianta, kde jsou výdechy chlazení půlkruhového tvaru. Tady se dostávám k prvnímu zádrhelu ohledně výběru kamufláže - podle návodu máme pro kamuflážní variantu B z trupu odříznout vrchní motorové krycí plechy.

To odpovídá skutečnosti, se sejmutými plechy je stroj skutečně zdokumentovaný a i modeláři tak bývá často ztvárňován. Pokud ale plechy opravdu odstraníme, připravme se na to, že o víkendovou stavbu rozhodně nepůjde. Otevře se tak motorový prostor, což bude znamenat jeho rozsáhlé úpravy, jako ztenčení bočních plechů a odfrézování výdechů chlazení, doplnění zkosené přepážky za motorem, výroba reliéfu voštin na zadní stranu chladiče, ale hlavně výroba trubkové konstrukce, ve které byl motor uložen.

I odkrytovaný motor samozřejmě bude potřebovat vylepšit. Pokud se nám do tak rozsáhlých úprav nebude chtít, nikde není psáno, že tento konkrétní stroj létal vždy pouze s odstraněnými plechy.

Drobné díly jsou většinou odstříknuty pěkně (např. pedály směrovky, díl s karburátory a trubkami sání na motor), na některých najdeme drobnou dělicí rovinu (např. řídicí páka a výfuk). Pouze u anemometru jsem našel přesazení formy, které jej činí nepoužitelným (což nevadí, protože ani jedna z předloh jím vybavena nebyla).


Mírně rozplizlé detaily najdeme na kulometech (které bych ale tak jako tak doporučil vylepšit lepty), naopak velice se mi líbí krásně ostrý reliéf chladiče.

Povrch většiny dílů je krásně hladký, pouze na přední části trupu jsem našel krupičku. Na krytu podvozkové osy jsou na povrchu drobné nerovnosti, na jejichž odstranění ale bude stačit surf a přebroušení (navíc se nacházejí u odtokové hrany, takže bychom ani po přebroušení neměli přijít o povrchové detaily).


U palubní desky máme na výběr mezi minimalistickou variantou, kdy pouze naneseme obtisk, a propracovanější verzí, kdy vymalujeme jednotlivé vylisované komponenty. Výsledek bude samozřejmě mnohem přesvědčivější u druhé varianty.

Návod

Návod je také Eduardí klasika, při procházení jednotlivých stavebních kroků jsem nenarazil na žádné záludnosti nebo nejasnosti a stavbou by nás měl provést bez problémů. Sporná je mosazná barva trubek sání k motoru, rozhodně špatně je ale informace o zbarvení boků kokpitu, které určitě nebyly v barvě wood brown - byly plátěné a měla by na nich prosvítat lozenge kamufláž natištěná z lícové strany (tedy vnější). Zajímavé je, že lozenge obtisky na boky kokpitu v aršíku obsazeny jsou, ale návod na jejich použití neupozorňuje.

Součástí návodu je i schéma výpletů, které jsou skutečně minimalistické a ve srovnání například se Spadem XIII naplno vynikne genialita jednoduchosti konstrukce Fokkeru D.VII.

Na výběr máme ze dvou kamufláží a právě zde jsem narazil na největší zádrhel. První možností je stroj Wilhelma Leusche z Jasta 19, jejímž znakem byly žlutomodré trupy strojů. V návodu je stroj znázorněn v podobě, v níž byl vyfotografován po konci války - s bílými výškovkami. V době služby u Jasta 19 byly ale pravděpodobně také v modré barvě stejně jako u ostatních strojů této jednotky. Nejistota panuje i u emblému draka na trupu, protože stroj je sice zdokumentován na minimálně třech fotografiích, ale (ano, hádáte správně) všechny tři jsou z levé strany. Je možné, že drak byl na obou polovinách trupu stejný (tj. na pravé straně trupu směřovala jeho hlava k ocasu letadla), ale mohl být i zrcadlově obrácený, takže hlava by směřovala ve směru letu. Vzhledem k výše popsané komplikaci s odstraňováním motorových krytů u kamufláže B se Leuschův stroj jeví jako jednodušší volba, ale...

... ale je tu jiný problém. Leuschův stroj měl totiž křídla prokazatelně potažená pětibarevným lozengem, zatímco ve stavebnici najdeme pouze čtyřbarevnou variantu (jako možné řešení by se mohlo jevit sehnání pětibarevných obtisků z původního profipacku, který nabízel obě varianty, nebo dokoupení od některého z výrobců doplňků). Z jedné z fotografií je také patrné, že Leuschův stroj byl vybaven zrcátkem na odtokové hraně baldachýnu, které budeme muset dovyrobit.

Druhou variantou je stroj z MFJ III (Marine Feldjagdstaffel, neboli námořní stíhací letka) v kombinaci žluté a bílé s černými pruhy na trupu. Tento stroj skutečně měl křídla potažená čtyřbarevným lozengem, takže obtisky použít můžeme. I tak se ale musíme smířit s tím, že obtisky nebudou stoprocentně souhlasit s realitou, neboť nemají správné rozložení barev, nebo sáhnout po náhradě od některého z výrobců doplňků. Na obtiscích je totiž nesprávné rozložení barev, takže se potkávají dvě zelená pole vedle sebe.

Pokud byste se chtěli o problematice lozenge dozvědět víc, výborným zdrojem informací je vlákno mého kamaráda Viléma, který se tématem zabýval skutečně obšírně a vědecky: Fokker D.VII trojboj

Obtisky

Kromě výše zmíněného je dojem z obtisků velmi dobrý, jsou vytištěny ostře s dobrým soutiskem, vrstva krycího laku se jeví jako dostatečně tenká.

Na separátním aršíku jsou k dispozici obtisky na porty, pro OAW Fokkery použijeme světle modrou variantu.

Výhrady mám pouze k poutacím pásům, které ve formě z obtisků příliš parády nenadělají, stejně jako obtisk na palubní desku. Čtvrtka už je relativně velké měřítko a plochý obtisk většinu modelářů neuspokojí, na druhou stranu ale chápu snahu Eduardů usnadnit práci jedincům, pro které je takovéto řešení dostačující.

Velmi pěkně jsou naopak zpracovány obtisky draků na Leuschův stroj, pochvalu si zaslouží i drobné popisky, které jsou krásně čitelné.

Závěr

Co tedy závěrem? Co se týče kvality plastových dílů, nemám výrobci skoro co vytknout, v tomto oboru Edíci rozhodně patří ke špičce. Zamrzí bohužel problémy s lozenge obtisky, kde s obsahem krabice nevystačíme.

Klasickým problémem (nejen) u chmelnic bývá jejich zbarvení - barevné fotografie k dispozici nejsou a pokud se zachovaly vzorky původních potahů, po sto letech oxidace také nemají stoprocentní vypovídací hodnotu. Pokud se ke stavbě Fokkera rozhodnete, mohu vám doporučit barvy Drooling Bulldog, zaměřené přímo na letadla z Velké války a využívající autentických pigmentů, takže barevná shoda by měla být stoprocentní. Barvy sám používám a nemůžu si je vynachválit.

Pokud se o buldočích barvách z dílny Sergeje Mertense budete chtít dozvědět víc, doporučuji následující diskusní vlákno Barvy Drooling Bulldog

Na Leuschův stroj využijeme odstíny Pruská modř a Žluté kadmium, na stroj z MFJ III to bude opět Žluté kadmium a Zinková běloba.

Masky

Název: Eduard Mask Fokker D.VII Weekend Edition
Měřítko: 1/48
Výrobce: Eduard
Kat. číslo: EX513

Práci s weekendovou stavebnicí si můžeme ulehčit díky maskám. Na malém aršíku Kabuki pásky najdeme předřezané masky, které nám usnadní barvení kol, kdy nejdříve nastříkáme kola žlutou barvou, vymaskujeme disky a pak stříkneme pneumatiky. Pozor, v době první světové války se pneumatiky vyráběly z pryže bez přídavku sazí (s tím se začalo až v meziválečném období), takže neměly klasickou černou barvu, ale jejich odstín se mohl pohybovat od šedé až po narůžovělou.

Zoom lepty

Název: Zoom Fokker D.VII Weekend Edition
Měřítko: 1/48
Výrobce: Eduard
Kat. číslo: FE770

Kdo si chce svůj Fokker vyšperkovat, může sáhnout po sadě fotoleptaných dílů. Na malé planžetě najdeme barvené i nebarvené lepty k vylepšení interiéru a exteriéru.

K nebarveným dílům nemám výhrad a jejich využitelnost je podle mě vysoká, zejména u dílů na vylepšení kulometů, stejně jako kování ke vzpěrám nebo například unašeče vrtule.

U některých barvených dílů jsem trošku na vážkách, jestli poskytují přidanou hodnotu oproti plastovým. Plynová páka bez diskuze přínosem je, pouze bude potřeba zabojovat s její plochostí. Musím se přiznat, že ztvárnění dřeva na Eduardích barvených leptech jsem moc nepřišel na chuť, takže jak rukojeť páky, tak palubní desku bych spíše odbarvil a dřevo ztvárnil klasickými metodami.

Hodně rozpačitý jsem ze spínací skříňky na palubní desku - ta má přední stranu barvenou a máme ji složit ze tří vrstev leptu. Ve srovnání s plastovým ekvivalentem ve stavebnici ale spíš ztrácí, páčka na skříňce prostě působí příliš ploše.

Naopak velmi hezké díly jsou například přepážka za hlavu pilota s krásně ztvárněným šněrováním nebo budíky. Na fotkách při značném zvětšení působí trošku hrubě, při pohledu pouhým okem jsou ale více než dostačující.

Na pásech (stejně jako na ostatních barvených leptech) je znatelný rastr, nicméně oproti obtiskové variantě ze stavebnice jsou citelným vylepšením. Perfekcionisté ale nejspíše sáhnou po třetí možnosti, plátěných pásech ze sortimentu výrobců doplňků.

Závěr

Celkově obě doplňkové sady hodnotím kladně, masky nám ušetří dost nervů při maskování kol a lepty jsou přes určité výhrady dobře využitelné.

Ondřej 'Ondrouš' Mokrý

Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za poskytnutí vzorků pro recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.