1/48 Spad XIII weekend – Eduard

20.10.2015 - 1 916 přečtení

krabice

Vrací se další Eduardí chmelnice, tentokrát SPAD XIII ve Weekend edici.

Na čem že to létali ti Američané v knížce o Bigglesovi?

Ondřej 'Ondrouš' Mokrý

Název: SPAD XIII Weekend Edition
Měřítko: 1/48
Výrobce: Eduard
Kat. číslo: 8425

Úvod a trocha historie

Asi jen málokterý z jedinců se zájmem o letectví v mládí minul knížku Biggles od velbloudích stíhaček, ani v mém případě tomu nebylo jinak. Tehdy ve mně nejvíce otázek vyvolala kapitola "Stíhačky SPAD a kulomety Spandau". Jednak jsem se v ní poprvé dočetl o tom, že v první světové válce byla zapojena i Amerika (bylo mi tehdy osm let, no...), jednak jsem se poprvé dozvěděl o existenci nějakých stíhaček SPAD - o velbloudech a trojplošnících jsem už předtím slyšel, ale tohle byla novinka.

Když jsem se pak začal o stíhačky SPAD zajímat víc, dost mě zarazilo, že nedosahují proslulosti Camelů a Dreideckerů - jednalo se totiž o páteřní typ nejen francouzského, ale i amerického letectva za Velké války, a o jeden z nejmasověji vyráběných letounů tohoto období.

SPAD (zkratka Societé Pour L'Aviation et ses Dérivés) byla továrna původně patřící jednomu z průkopníků letectví, Armandu Deperdussinovi. Ještě před válkou ji však odkoupil další pionýr aviatiky, slavný Louis Blériot. Podnik vyráběl bojové letouny pro francouzskou armádu, ale výrazného úspěchu dosáhl až s typem SPAD VII, což bylo konstrukční dítko Louise Bechereaua.

Průlomovou novinkou a klíčem k úspěchu byl použitý motor - vodou chlazený osmiválec do V Hispano Suiza 8A o výkonu 150 koní. Od ostatních stíhaček té doby se dost výrazně lišil celkovou koncepcí - místo obratnosti se konstruktéři zaměřili na pevnost a odolnost. SPAD VII tak sice nedosahoval manévrovatelnosti lehčích strojů s rotačními motory, byl ale velmi stabilní a díky pevné konstrukci schopný vysokou rychlostí ve střemhlavém letu útočit i unikat. Francouzští piloti těchto výhod dokázali skvěle využít a mnozí z nich na SPADu VII získali vysoké počty vítězství, jako například Georges Guynemer.

Když se však během roku 1916 začaly na frontě objevovat německé stíhačky nové generace, zejména Albatrosy řady D poháněné motory Mercedes D.III o výkonu 160 koní, ukázalo se, že rychlost SPADů VII už nestačí. Prvotním provizorním řešením bylo montování vylepšených motorů Hispano-Suiza 8A se zvýšením kompresním poměrem o výkonu 180 koní, bylo ale jasné, že budou potřeba zásadnější změny, aby se stíhačky SPAD udržely výkonově na špici.

Vývoj tak dospěl ke SPADU XIII (a jeho dvojčeti SPADU XII, první sériově vyráběné stíhačce vyzbrojené kanonem, více se můžete dočíst na Chmelnicích).

Oproti svému předchůdci byl větší a těžší, což však bylo vykompenzováno novým motorem Hispano Suiza 8Ba o výkonu 200 k, u strojů pozdější produkce Hispano Suiza 8Be o výkonu 220 k. Po SPADu VII zdědil odolnou konstrukci včetně dvojnosníkového křídla se dvěma páry vzpěr na každé straně (vnitřní pár vzpěr byl pouze pomocný a zabraňoval vibracím výztužných drátů), stejně jako podobné letové charakteristiky.

Vzhledem k vyšší váze se ale mírně zhoršila ovladatelnost a stoupla přistávací rychlost (narozdíl od sedmičky nebyla třináctka schopná přistání s vypnutým motorem). Výrazným zlepšením oproti předchůdci byla maximální rychlost (s 218 km/h se jednalo o jeden z nejrychlejších strojů 1. světové války), stoupavost a výzbroj dvou synchronizovaných kulometů Vickers před kokpitem.

První zkušební let proběhl v dubnu 1917 a dodávky sériových letounů měly začít hned následující měsíc, aby co nejrychleji nahradil SPAD VII a Nieuporty. Kvůli problémům s reduktory (ty byly značně poruchové kvůli problémům s mazáním a namáháním vibracemi), ale nástup SPADů k bojovým jednotkám značně pokulhával za plánem. Ke konci března 1918 mělo být u stíhacích letek celkem přes 2200 těchto letounů, skutečné číslo však nedosáhlo ani 800.

Postupně se však problémy s reduktory dařilo vyřešit a SPADy XIII se staly páteří francouzského letectva, kdy sloužily prakticky u všech stíhacích jednotek a na konci války jimi bylo vyzbrojeno 74 stíhacích letek. Výkonnou stíhačku si vyhlédli i Američané, kteří vlastní konstrukcí nedisponovali, a vyzbrojili jimi 16 ze svých 17 squadron. Kromě toho SPADy XIII sloužily i v britském a italském letectvu, i když v mnohem menších počtech.

Vyrobený počet je na svou dobu skutečně astronomický, do konce války vzniklo 8472 kusů a dalších 10 000 bylo objednáno (objednávky však byly vzhledem k ukončení bojů pochopitelně seškrtány). Ve Francii sloužily SPADy až do roku 1923, pro nás není bez zajímavosti, že tento typ stál i u zrodu nově vznikajícího československého letectva.

Náhled do krabice

U tohoto modelu se opět jedná o reedici starší stavebnice, což se však na kvalitě nijak negativně neprojevuje. Už na začátek musím říct, že SPAD je podle mě velice povedená stavebnice (pár šotků se samozřejmě najde, jak zmíním dále v textu).

Plastové díly jsou rozděleny do tří rámečků ze šedého dobře opracovatelného plastu (rámečky B, C a D - ne, opravdu nevím, co se stalo s rámečkem A, ve stavebnici prostě není...) a jednoho ministromečku E s průhlednými větrnými štítky.

Popisovat jednotlivé díly by pro čtenáře zjevně nemělo potřebný přínos, proto se zaměřím jen na hlavní klady, zápory a body k zamyšlení, na které jsem při recenzi narazil. Takže:

Klady
  • Velmi chytře je vyřešena konstrukce trupu, kdy k sobě slepíme jednotlivé poloviny, zespoda vlepíme kokpit, na spodní stranu podlahy přilepíme nosníky spodního křídla a zaklapneme dílem dna trupu. Jednoduché, účelné a hodně to zjednodušuje udržení geometrie. Na takto slepenou sestavu pak lepíme vrchní díl trup, předěl mezi díly kopíruje skutečné dělicí roviny na letounu. Tohle se mi opravdu hodně líbí.
  • Povrch dílů je hladký a většinou bez kazů
  • velmi hezky je naznačeno prověšení plátna na trupových podélnících
  • to samé platí pro hřbet trupu
  • povrchové detaily jako šití na křídelních portech a kování na trupu jsou pěkně vylisované
  • hezky jsou zpracována kola včetně ventilků
  • na většině dílů bychom marně hledali dělicí roviny (např. podvozkové nohy)
  • kokpit je pěkně a dostatečně vybavený včetně trubek a rozvodů
  • obtisky mají dobře trefené barvy a bezchybný soutisk
  • čiré díly jsou krásně průzračné a nezkreslují
Zápory
  • Na několika místech na povrchu modelu (spodní křídlo, kolečko) jsem narazil na místa, kde se vrchní vrstva plastu odlupuje a vzniká pod ní bublinka. Na podobný problém jsem narazil už u Bristola F.2B. Je možné, že po přestříkání surfem problém zmizí, ale ruku do ohně bych za to nedal. Inkriminovaná místa každopádně bez poškození přestála nalepení a stržení maskovací pásky.
  • Na bocích trupu najdeme mělké propadliny v místech, kde jsou z vnitřní strany vylisovány šikmé vzpěry.
  • Žaluzie chladiče by si rozhodně zasloužily výměnu za lept. Chápu, že plastový díl má své limity, ale při této tloušťce by nepůsobily modelově.
  • Obě varianty vrtule mají bohužel propadliny na tom nejméně vhodném místě, a to hned u unašeče vrtule, kde se budou dost obtížně tmelit a brousit. Asi nejjednodušší bude vyvrtání dírky a vlepení plastové tyčinky s následným odříznutím a zabroušením, opatrnost bude ale určitě na místě, abychom nepoškodili reliéf unašeče.
  • Propadliny najdeme i na většině budíků, které lepíme do kokpitu, zde nám tyčinka nepomůže (kvůli vystouplým lemům přístrojů není možné broušení) a ke slovu přijde přítel kyanoakrylát.
  • Poutací pásy jsou pouze naznačeny obtiskem, který moc parády neudělá, rozhodně bych jej nahradil buď doplňkem nebo svépomocí
  • Ačkoli je většina dílů prosta dělicích rovin, na některých je najdeme. Obzvlášť nepříjemné jsou podle mě na vnitřních vzpěrách, kde se budou odstraňovat dost těžce vzhledem k jejich členitosti.
Body k zamyšlení
  • Reliéf chladiče nepůsobí moc přesvědčivě a náhrada leptem by asi byla lepší, na druhou stranu je pravda, že bude utopený v čumáku a za žaluziemi, takže pro většinu modelářů bude přijatelný i v této podobě.
  • Krytky s výdechy na boky motorového prostoru by v leptu také určitě vypadaly lépe.
  • Celkově mi návod přijde přehledný a dobře rozkreslený, problém nemám ani s logikou rozdělení stavebních kroků, tady si zjevně autor dal práci. Dobře zvládnuté je i schéma výpletů, kterých bylo na předloze opravdu hodně. Kde bych ocenil větší přehlednost, je vnitřek kokpitu, kde je dílů přeci jen hodně a jeden obrázek s vyobrazením kompletní slepené podsestavy by práci hodně ulehčil.

Obtisky

Jak už jsem zmínil, obtiskům nemám co vytknout, na výběr máme celkem dvě kamuflážní schémata, a to hned z těch nejatraktivnějších:

  1. Stroj Reného Foncka, nejúspěšnějšího spojeneckého stíhacího pilota se 75 sestřely od slavné Čapí eskadry.
  2. Stroj Franka Lukea, druhého nejúspěšnějšího amerického esa a slavného lovce balónů.

Masky

Název: SPAD XIII masks
Měřítko: 1/48
Výrobce: Eduard
Kat. číslo: EX474

Spolu s reedicí vychází i jeden drobný doplněk v podobě masek. Ty nám usnadní barvení kol, kdy na výlisek naneseme masku kryjící okraje disku a střed vyplníme maskolem, i obou typů větrných štítků (pochopitelně je musíme vymaskovat z obou stran).

Masky jsou vyrobeny z klasické Kabuki pásky, návod k jejich použití je samozřejmě minimalistický, ale zcela postačující.

Závěr

Z mého pohledu klady určitě převažují a SPAD je opravdu pěkná stavebnice. Vzhledem k dost komplikované konstrukci křídel a složitým výpletům to určitě není vhodná první chmelnice, ale co do sestavitelnosti a promyšlenosti ji hodnotím velmi vysoko.

Ondřej 'Ondrouš' Mokrý

Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za poskytnutí vzorku pro recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.