10.7.2015 Petr 'DeSnek' Pastera - 3 677 přečtení

Mám na stole další Eduardí limitku z cizích zdrojů, no věřte mi. Stavebnice v limitované sérii, která je opět atraktivním lákadlem pro naše peněženky...

Taky dáte skůtra?

Petr DeSnek Pastera

Model: Vietnam Scooters, Limited edition
Výrobce: Eduard
Měřítko: 1/48
Kat. č.: 1197

Úvodem

Přednedávnem jsem četl zajímavý článek v REVI o americkém letounu A-4... Letci jej přezdívali Scooter pro jeho neskutečné letové vlastnosti. Ostatně ten kdo viděl film Top Gun Scootra zná. Proti komu asi tak létali hrdinové na TomCatech ???

Předloha

Douglas A-4 Skyhawk je americký útočný letoun původně vyvinutý pro operace z amerických letadlových lodí. Letoun, který vyvinul letecký výrobce Douglas Aircraft (později McDonnell Douglas), byl až do roku 1962 označen A4D Skyhawk.

Více než 50 let po prvním letu a významné úloze v konfliktech jako byly například vietnamská válka, falklandská válka či jomkipurská válka, jsou některé A-4 stále ve službě a to včetně služby na letadlové lodi.

Další informace naleznete na stránkách Wikipedie.

A co nám řekne Eduard o předloze?

Douglas A-4 Skyhawk byl konstruován jako palubní nukleární útočný letoun s možným využitím i pro útoky konvenčními zbraněmi. Během Války ve Vietnamu prokázal svou hodnotu jako vysoce efektivní platforma pro poskytování blízké letecké podpory. Konstruktérem byl autor mnoha letounů Ed Heinemann. Letoun se do vzduchu poprvé dostal 22. června 1954 a stroje začaly ke squadronám přicházet v říjnu 1956.

Výroba běžela 25 let a dala 2960 A-4 v sedmnácti různých verzích Během let si vysloužily řadu přezdívek jako Scooter, Bantam Bomber či Heinemann´s Hot-Rod.

Původní označení Skyhawku znělo A4D-1. Po roce 1962 se změnilo na A-4A(165 postavených kusů). Následovaly A-4B (542 kusů) a A-4C (638 kusů). Označení A-4D nebylo použito, aby se předešlo záměně s označením používaným před rokem 1962. Stroje verzí Aaž C sloužily u námořnictva a u námořního letectva, kde létaly lehké útočné mise, dříve prováděné vrtulovými Douglasy AD Skyraider. Letoun by charakteristický dolnoplošným uspořádáním s delta křídlem, rozměrnou kýlovkou a vstupy vzduchu do motoru situovanými na bocích trupu.

Tyto rané verze nesly dva 20mm kanony Colt Mk 12 se zásobou 100 ran umístěné v kořenech křídla. Dále měly tři montážní body pro podvěšenou výzbroj – jeden pod centroplánem a po jednom na spodní straně každé poloviny křídla. Skyhawk mohl kromě přídavných palivových nádrží nést celkem 5950 lb (2698 kg) výzbroje, včetně nukleárních zbraní.

A-4E (nazývaná též Echo), zavedená do výzbroje v roce 1962, představovala oproti A-4C významné vylepšení a byla první verzí, jež byla určena zejména pro konvenční či ne-nukleární útočné mise. Byla navržena na konci roku 1959 a poháněl ji výkonnější motor J52-P6Ao tahu 8500 lbs (38,6 kN). Disponovala zesíleným drakem a podvozkem, dalšími dvěma montážními body pro výzbroj do hmotnosti 500 lbs pod křídlem, měla protaženou příď (v porovnání s A-4C zhruba o 9 palců), jež ukrývala dodatečnou avioniku, včetně navigačního počítače ASN-19A. Motor J52 nebyl ve srovnání se svým předchůdcem jen výkonnějším, ale též efektivnějším, což přinášelo větší dolet. U A-4E se objevily
odřezávače mezní vrstvy vzduchu mezi trupem a vstupy vzduchu do motoru a také malé plošky nad hlavněmi kanonů a odlišovaly tak tuto verzi od předchůdců. A-4E začala u operačních squadron nahrazovat A-4C v listopadu 1962, jako první přišla na řadu VA-23 Black Knights.

Verze A-4E mohla nést 8200 lbs (3726 kg) výzbroje. Stroje z pozdější výroby byly vybaveny zalomeným tankovacím nástavcem a "hrbem", jež byly typické pro verzi A-4F. Celkem bylo do března 1966 vyrobeno 499 A-4E. S touto verzí létalo dvaadvacet squadron.

A-4F byl do výzbroje zaveden v roce 1967, konstrukce zahrnovala poznatky z bojů ve Vietnamu. Sloužil výhradně u squadron Pacifické flotily. Poznávacím znakem byl "hrb", který ukrýval řadu obranných elektronických systémů (DECM), a zalomený tankovací nástavec. DECM byly reakcí na specifické hrozby, které se objevily během bojů v jihovýchodní Asii. A-4F měly řiditelné příďové kolo, nové spoilery na křídle a výkonnější motor J52-P8Ao tahu 9300 lbs (43.1 kN) – později –P408, který nabízel tah 11 000 lbs (50,8 kN). První A-4F byly ve Vietnamu nasazeny v prosinci 1967 a patřily do VA-23 a VA-192 Golden Dragons operující z paluby USS Ticonderoga (CVA19).
Douglas vyrobil 146 A-4F. Tato verze představovala poslední jednomístný Skyhawk dodávaný námořnictvu, nahradily je Vought A-7 Corsair II.

A-4E/F ve Vietnamu

Skyhawk hrál v kampani U.S. Navy proti severnímu Vietnamu hlavní roli, když odlétal více operačních letů než jakýkoliv jiný typ. Zároveň bylo v této souvislosti ztraceno 266 A-4, opět nejvíce ze všech námořních letounů. Nicméně, Skyhawky utrpěly pouze 0,002 ztráty na jednu bojovou
misi, což je nejnižší číslo ze všech námořních typů účastnících se této války. Skyhawky podnikly první bojové lety proti severnímu Vietnamu v roce 1964 a jsou zmiňovány jako letouny, které v roce 1973 shodily poslední pumy Vietnamské války.

Skyhawky létaly celou škálu útočných misí, včetně blízké letecké podpory a misí Iron Hand, jež byly zaměřeny proti nepřátelským postavením střel země-vzduch. Pro lety typu Iron Hand nesly Skyhawky protiradarové střely AGM-45 Shrike a kazetové pumy Rockeye II Mk 20 či raketnice Zuni. Pro mise blízké letecké podpory byly podvěšovány železné pumy stejně jako naváděná výzbroj typu AGM-12 Bullpup a AGM-62 Walleye. A-4 mohly též nosit dvojici tepelně naváděných střel vzduch – vzduch AIM-9 Sidewinder.

A-4 prodělaly během Vietnamské války celkem 112 bojových túr. Z nich uskutečnily squadrony s verzí A-4E 38 túr a squadrony vyzbrojené A-4F celkem 20 túr. Na palubách velkých letadlových lodí byly Shyhawky nahrazeny typem A-7 Corsair II, avšak na palubách přestavěných lodí třídfy Essex setrvaly až do konce války.

Citováno z české verze Eduardího návodu...

Obsah stavebnice

Jak se pomalu stává Edím stylem, limitka obsahuje časem osvědčené výlisky firmy Hasegawa. Jejich kvalita je i po létech dokonalá. Ať koukám, jak koukám, otřepů nevidím. Asi si budu muset vzít po létech práce s počítači lepší brýle, ať mají zastánci hnidopišství radost...

Bez jízlivosti skutečně si přeji okamžitě začít stavbu, o které jsem přesvědčen, že bude stejně pohodová jako Bundesfightera. Ty výlisky jsou v bedně hodně ňamavé.

Edí přidaná hodnota

Každý přebal u Edů má přidanou hodnotu. Tou je stejně jako v případě Bundesfightera a NATOfightera se jedná "pouze" o sedačku, lepty a masky.

Někdo může říci, že je to málo, ano ... na jednu stranu je, ale... Eduard nás jedním z prvních přebalů děsně namlsal. A my, čekáme stále to samé - nabušenou limitku. Ale pokud se chcete věnovat víc detailům, pořiďte si další doplňky z dílny Eduardu - trysku, kola, a doplňkové lepty.

Dekály

Jako se stalo zvykem, jsou z dílny Cartografu. Chcete sad ještě nějaké detaily??? Nezlobte se, ale nemám další komentáře...

Návod

Návod je opět Eduardí klasika, na křídovém papíru krok za krokem... Eduardí procházka růžovým sadem...

Kamufláže - Eduardí výběr squadron

Šestice jednotek nabízených v této stavebnici představuje průřez lehkými útočnými squadronami amerického námořnictva působícími během Vietnamské války. VA-22 Fighting Redcocks působila ve Vietnamu s A-4F od dubna do listopadu 1970 jako součást Carrier Air Wingu 5 z paluby USS Bon Homme Richard (CVA 31). VA-72 Blue Hawks prošla s A-4E dvěma túrami, jednu podnikla na palubě USS Independence (CVA62), lodě třídy Forrestal, druhou pak na palubě USS Franklin D. Roosevelt. Blue Tail Flies, VA-153, také prošli dvěma túrami, jednou s A-4E a jednou s A-4F, pokaždé pak na palubě USS Ticonderoga (CVA 14). VA-195 Dambusters pak absolvovala jen jednu túru s verzí Echo z paluby USS Oriskany. Ze squadron představených ve stavebnici prošla největším počtem túr s typem A-4E/F squadrona VA-164 Ghost Riders – po třech s A-4E na palubě USS Oriskany (CVA34) a s A-4F na palubě USS Hancock (CVA19).

Eduard nám tedy nabízí následující kamufláže:

1. A-4E 149993, VA-72 "Blue Hawks", USS Independence, 1965
   VA-72 se do bojů v jihovýchodní Asii zapojila během plavby na palubě CVA-62, která byla plánována od června do prosince 1965. Během této plavby si VA-72 připsala první úspěšný útok na postavení raket SA-2. Zároveň v tomto období přišla díky aktivitě nepřítele o dva letouny. S postupem času si řada squadron z Carrier Air Wingu 7 začala malovat na své letouny symboly odlétaných misí a znak příslušnosti k Tonkin Gulf Yacht Clubu. Tento letoun byl v roce 1970 ztracen nad Jihočínským mořem během tankování za letu. V té době již létal v rámci VA-152.
2. A-4E 150058, VA-195 "The Dambusters", USS Oriskany, 1969
   Tato squadrona si vysloužila své bojové jméno během Korejské války, když se svými A-1 Skyraider podnikla úspěšný útok na přehradu Hwachon. Během nasazení ve Vietnamu neztratila kvůli nepřátelské palbě ani jeden letoun a pouze jediný při operačním letu. VA-195 prošla s typem A-4E pouze jedinou bojovou túrou, potě byla přezbrojena na A-7A Corsair II. Dnes squadrona létá s typem F/A-18E Superhornet. Tento stroj je nyní vystavován v Nautilus Maritime Museum v Norfolku, VAa nese kabát akrobatické skupiny Blue Angels a trupové číslo 1.
3. A-4E 150083, VA-153 "Blue Tail Fliers", USS Coral Sea, 1968
   VA-153 prodělala masivní nasazení proti nepříteli během plavby na palubě CVA-43 trvající od července 1967 do dubna 1968. Napadala silně bráněné cíle v okolí Haiphongu, zejména mosty, sklady a vozovny nákladních automobilů. V tomto období ztratila díky činnosti nepřítele dva letouny, další byl zničen při operačním letu. Během let 1964 až 1969 squadrona prošla celkem čtyřmi túrami v jihovýchodní Asii. V září 1969 vyměnila své Skyhawky za A-7 Corsair, s nimiž létala až do rozpuštění jednotky v roce 1977.
4. A-4F 154186, VA-192 "Golden Dragons", USS Ticonderoga, 1968
   Po ukončení bojové túry v letech 1966 až 1967 vyměnila VA-192 své Skyhawky "Echo" za verzi "Foxtrot". Modernější A-4F již měly takové vymoženosti jako řiditelné kolo příďového podvozku, novější vystřelovací sedačku či motor J52-P8A. Motor dával oproti motoru J53-P6A u A-4E navíc 900 lbs tahu. Nejzřetelnější změnou v porovnání s A-4E byl hrb na trupu letounu, jenž ukrýval novou elektroniku. Byl zpětně namontován i na některé A-4E a A-4L. VA-192 v letech 1964 až 1969 podnikla se svými A-4 celkem čtyři bojové túry v jihovýchodní
   Asii. Po přezbrojení na A-7 Corsair v roce 1970 se na oblohu tohoto regionu vrátila.
5. A-4F 155018, VA-164 "Ghostriders", USS Hancock, 1971
   Příběh "Lady Jessie" se v archivech amerického námořního letectví řadí mezi legendární, ale i tragické. Vše začalo v polovině padesátých let v nevadském Renu, kde se majitelka kasina Jessie Beck seznámila s Richardem Perrym, který v kasinu pracoval na částečný úvazek. Richardovým snem bylo stát se námořním pilotem a na konci desetiletí získal svá křidélka a byl zařazen k VA-164. Jessie se rozhodla adoptovat jej jako svého syna a byla na Richardovy profesní úspěchy patřičně hrdá. Tolik hrdá, že velmi často posílala poměrně nákladné balíčky celé squadroně. Díky této velkorysosti ji příslušníci squadrony přezdívali "Lady Jessie". Na její počest si Lt. Perry namaloval stejně znějící nápis na příď svého Sykhawku. Perry však padl během své druhé bojové túry s "Ghostriders", když vedl útok na Haiphong. Byl zasažen SAMem a nad Tonkinským zálivem se katapultoval, svým zraněním však podlehl dříve, než mohl být z moře zachráněn. Ztrátou LCDR Perryho zasažená paní Beck se stala doživotní podporovatelkou mnoha příslušníků amerických ozbrojených sil po celém světě. Tragická smrt LCDR Perryho odstartovala tradici, kdy osobní letoun každého velitele squadrony nesl nápis "Lady Jessie". Tento zvyk byl udržován až do rozpuštění jednotky v prosinci 1975 a nápis neslo celkem pět Skyhawků. V roce 1987 se Perryho ostatky, které byly z moře vyloveny vietnamským rybářem, vrátily na půdu Spojených států. Ironií osudu téhož roku paní Beck ve věku 83 let zemřela.
6. A-4F 154190, VA-22 "Fighting Redcocks", USS Homme Richard, 1970
   VA-22 absolvovala ve Vietnamu se Skyhawky celkem čtyři bojové túry. Na A-7 Corsair II přezbrojila v roce 1971. Tento stroj přežil válečné nasazení a sloužil u řady jednotek až do svého vyřazení v roce 1992.

Závěrem

Jsem tak trochu na pochybách, co napsat závěrem. Ono, Eduard nám opět předkládá velmi dobrou stavebnici ověřenou časem s dalšími neotřelými kamuflážemi. Pro sběratele jasná volba a ještě jasnější pro stavitele. Výsledek bude vzdy odpovídat schopnostem stavitele, ne chybám stavebnice.

Za mne rozhodně ano... Navíc, lepší scooter na trhu není!!!

Petr DeSnek Pastera

Opět děkuji své manželce a svým holkám za pochopení, při nákupu této limitky... Stavební vzorek má na starosti redakční kolega...

Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.