22.4.2015 Ondřej Kabelka - 2 939 přečtení

Nový Eduardí weekend v lehkém srovnání s okolím terénem.

SSW D.III weekend

Ondřej Kabelka

Název: SSW D.III weekend
Měřítko: 1/48
Výrobce: Eduard
Kat. číslo: #8484

Úvod

Ve velkých očekáváních v loňském roce vydala firma Eduard model SSW D.III. Částečně by se to dalo označit za reedici, ale jen proto že firmy se tímto modelem vrací do svých počátků. Ve svých začátcích totiž Eduardi docela výrazně zásobovali modelářský trh stavebnicemi z Velké války. SSW D.III byla jedna z jejich prvotin.

O vydání uběhl už nějaký ten čas a Eduardi vydali (přesně podle jejich vydávacího schématu) SSW D.III v edici Weekend. Tato edice na rozdíl od Profipacků obsahuje pouze výlisky a kamufláže pro 2 stroje.

Historie typu

Trocha historie prý nikoho nezabije.

Koncern Siemens–Schuckert Werke se do výroby letadel zapojil již v roce 1907, ale až v roce 1916 se stavba letadel dostala na početně vyšší úroveň.

V červnu 1916 Idflieg (inspektorát letectva) obeslal německé letecké výrobce požadavkem na vývoj jedenapůlplošníku odpovídajícího typu Nieuport 11. Jednou z firem, jež se rozhodla soutěže zúčastnit byl i Siemens–Schuckert Werke. Vydala se cestou zkopírování Nieuportu 11, svůj stroj označila SSW D.I. Letoun se dostal do sériové výroby, ale do června 1917 bylo dokončeno jen 65 z 250 objednaných strojů. Letoun svými výkony totiž zcela zaostával za svými konkurenty, spojeneckými i německými. Jedinou oblastí, v níž vynikal, byla stoupavost, jíž dosahoval díky devítiválcovému rotačnímu motoru Siemens–Halske Sh.I. U něj se motor otáčel opačným směrem než vrtule.

V té době však probíhal vývoj slibného jedenáctiválce Siemens–Halske Sh.III. Od něj si Idflieg sliboval vyšší výkony. Jakmile byl motor k dispozici, objednal si Idflieg stavbu tří prototypů SSW D.II. V jednom z nich, v D.IIb 3502/16, tovární pilot Lt. Hans Müller dne 5. srpna 1917 vystoupal do výšky 7000 m za 35 min 30 sekund, čímž vytvořil světový rekord ve stoupavosti. Díky tomuto výkonu následovala objednávka dalších devíti prototypů, dva z nich D.7551/17 a D.7552/17, dostaly označení SSW D.III. První z nich se poprvé dostal do vzduchu 15. listopadu 1917, druhý pak 20. prosince. Již šest dní po vzletu druhého D.III obdržel SSW objednávku na dvacet předsériových D.III. Měly sloužit k porovnání s dalšími letouny a také k frontovým zkouškám. Srovnání s dalšími typy, například s Fokkerem D.VII, však nedopadlo slavně. Ukázalo se, že letoun vyžaduje zkušené piloty. Nakonec se SSW D.III ukázal podstatně rychlejším než Albatros D.V a o málo rychlejším než Fokker D.VII.

Reakcí na kritiku nízké rychlosti D.III se stal SSW D.IV s přepracovaným křídlem. Idflieg nakonec 1. března 1918 objednal stavbu 30 sériových D.III. K této objednávce přibyla 23. března další na 50 D.III a 8. dubna následovala objednávka znějící na 50 D.IV.

Od 16. března do 18. května probíhaly frontové zkoušky jednačtyřiceti D.III a jednoho D.IV u Jagdgeschwader II. Piloti si pochvalovali stoupavost, nicméně požadovali navýšení rychlosti. Navíc se objevily problémy s motory, ty však způsobil nevhodný motorový olej.

V květnu se všechny letouny vrátily do továrny k nezbytným úpravám. Ty zahrnovaly nový tvar směrovky a křidélek, zkrácení rozpětí křídla, zmenšený vrtulový kužel, vykrojený kryt motoru atd. Vyžádána byla zároveň zkouška motoru, jenž měl běžet 40 hodin. Po úpravách a testu motoru byly letouny 22. července opět vráceny na frontu.

Proběhlo ještě druhé kolo tesů, jež vyústily do tří objednávek typu SSW D.IV v celkové výši 250 kusů. Letouny SSW D.III byly přidělovány jednotkám protivzdušné obrany, rychlejší, ale hůře stoupající D.IV pak k jednotkám působícím na západní frontě. Prvního sestřelu dosáhl Theo Osterkamp, eso s celkem 38 vítězstvími dosaženými během obou světových válek, když 21. srpna 1918 sestřelil bombardér DH9.

Tovární dokumentace hovoří o celkem 136 kusech SSWD.III a D.IVpředaných bojovým jednotkám.

(zdroj: návod edice Profipack)

Tolik hovoří návod. Bohužel ne ten který je ve weekendu ale v plnokrevné stavebnici (Profipack).

Ono Eduardí rozdělení vydávaných krabic je docela unikátní. Ostatní prodejci nabízejí jako standardní modely to co Eduard vydává jako weekend. Pravděpodobně tomu bude tím že ve světě nejsou pro běžného modeláře důležité doplňky jako lepty nebo látkové pásy.

Náhled do krabice

Stavebnice obsahuje dva rámečky z šedého plastu, dva archy dekálů, fólii s obrysem čelního štítku a návod. Pojďme se podívat detailněji na jednotlivé položky.

Výlisky

Výlisky jsou detailní (někdy až moc, ale o tom až dále), čisté, bez bublin. Občas někde narazíme na drobný otřep, ale vše v rozsahu přejetí skalpelem.

Rámeček s označením A obsahuje díly motoru, interiéru a další drobné díly. Rámeček B obsahuje obě křídla, díly trupu, vzpěry, podvozek a ocasní plochy.

Dekály

V krabici nalezneme 2 archy dekálů. První, ten větší, obsahuje lozenge na křídla a proužky na porty. Druhý obsahuje ciferníky přístrojů, výsostné označení a jednotlivé znaky markingů.
Dekály vypadají tenké, bez znatelného rastru.

Pozn.: Byl jsem varován že nesedí přesně řezané dekály na křídlo... měření ukazuje že lozenge na horní křídlo je větší než obrys křídla. Spodní je přesně veliké. Tudíž pokud nejdříve aplikujeme spodní lozenge a poté horní, měli bychom se obejít bez problémů.

Avšak! Upozorňuji že usazování takto velkých dekálů je problém. Je otázkou jak se bude dekály chovat. Jedním z řešení je nařezat si dekál buď to po portech kde přijde překrýt tenkými páskami lozenge nebo šikmo tak jak bylo plátno ve skutečnosti potahováno na křídlo.

Větrný štítek

Model stejně jako předloha by měl být osazen větrným štítkem před kokpitem pilota. Ten je ve stavebnici řešen fólií s natištěným obrysem štítku. Oproti "klasickému" řešení pomocí výlisků z čirého plastu jsou fóliové štítky tenčí a měřítkově reálnější.

Jenže jak to v životě bývá, je to něco za něco. Zde budeme trošku bojovat s přilepením štítku který má tendenci se deformovat do roviny. Ale nic co by zručný modelář nezvládl.

Návod

Návod nás provede celou stavbou. V závěru obsahuje schéma výpletů, kamufláže s rozpisem jednotlivých dekálů a nákres rozmístění jednotlivých portů.

Porovnání

Velkou pozornost při vydání modelu vyvolaly porty na křídlech. Nabízím vám srovnání jak je tento detail proveden na jiných modelech (názvy modelů jsou pod myší).

Obecně panuje názor že takto znázorněné porty jsou sic hezké, detailní leč zcela mimo měřítko (což umím odpustit) a celkově moc velké a výrazné. Eduard za dobu kdy je na trhu zdokonalil technologii lisování o neměřitelný kus. Je tedy možné že se chtěl pochlubit co vše neumí vylisovat. Zdá se, že ale tento detail není tím správným. Méně je někdy lépe.

Motor - aneb někdy více je opravdu lépe

Druhým detailem je motor. Neporovnával jsem nijak motor s výkresy nebo plány. Na první pohled vás upoutá jednoduchost motoru. Výlisek je opět velice čistý, bez otřepů. Sami si porovnejte motory na fotografiích, na konci galerie jsou fotografie skutečných motorů. Některé motory jsou dokonce z produkce f. Eduard. Pokud umí Eduard lisovat hezké detaily, tak zde to neukázal. Zde platí že více je někdy opravdu lépe!

Závěr

Radost z vydání nové chmelnice trošku kazí výše rozebrané detaily. Ale rozhodně ne tolik abych si jednu krabici nepořídil. Teď už jen záleží jak se model bude stavět.

Ondřej Kabelka KPM Ostrava

Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za poskytnutí vzorku pro recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | 1 komentář

Komentáře

1 odpověď k článku “1/48 SSW D.III Weekend – Eduard”

1. Libor 'Hellboy' Mužík napsal:
   duben 22nd, 2015 at 08:09

   Je vidět, že se lozenge na třetí pokus poněkud přiblížilo předpokládané skutečnosti co se týká barevných odstínů.

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.