1:48 Albatros D.Va Eduard Profipack

4.4.2015 - 2 698 přečtení

IMG_0063.JPG

Albatros D.Va se vrací (opět), tentokrát v Profipack edici.

Jaký byl evoluční článek mezi dvojplošníkem a jednoplošníkem? Samozřejmě jedenapůlplošník.

Ondřej 'Ondrouš' Mokrý

Název:Albatros D.Va
Měřítko: 1/48
Výrobce: Eduard
Kat. číslo: 8111

Úvod a trocha historie

Stíhací letouny Albatros byly páteřním typem německých Jagdstaffeln od podzimu 1916 až do jara 1918 a Albatros D.Va představuje jejich poslední a nejpočetnější verzi. Všechny typy Albatrosů měly jeden společný znak, kterým byl ladný proudnicově tvarovaný trup potažený překližkou s pečlivě kapotovaným řadovým šestiválcem Mercedes.

Albatrosy D.V a D.Va se začaly na frontě objevovat od května 1917 jako nástupci typu D.III. Od svého předchůdce se lišily sníženou vahou, trupem, který měl oválný průřez po celé délce, jiným tvarem směrovky a baldachýnovými vzpěrami, díky nimž se horní křídlo posunulo o 10 cm blíže ke hřbetu trupu. Přejaly naopak skoro beze změny jedenapůlplošnou koncepci křídla, kdy dolní křídlo bylo pouze jednonosníkové, výrazně menší a k hornímu bylo připojeno v jediném bodě vzpěrou ve tvaru V. Tuto koncepci převzali němečtí konstruktéři z francouzských letounů Nieuport, jejím použitím se výrazně zlepšila obratnost i výhled pilota směrem dolů.

Proticenou však byly pevnostní potíže se spodním křídlem, na jehož konec při střemhlavém letu a prudkých manévrech působily velké krouticí síly. Tyto problémy se nevyhnuly ani velmi lehkým Nieuportům poháněným rotačním motorem, Albatrosy byly navíc mnohem těžší stroje poháněné řadovými motory.

Už u Albatrosů D.III došlo k několika případům zborcení dolního křídla za letu, u Albatrosu D.V se však počet těchto případů po jejich příchodu k bojovým jednotkám stal neúnosným. Pokusy o zpevnění konstrukce nevedly k žádnému zlepšení (aerodynamické namáhání se v tehdejší době nedalo nijak simulovat a stroje tak procházely pouze zkouškami statickým zatížením). Nakonec se německé velení uchýlilo k nouzovému řešení tím, že zakázalo manévry a bojové obraty, při kterých docházelo k přílišnému namáhání draku.

V době, kdy se začaly na frontě objevovat spojenecké stíhačky nové generace, jako S.E.5a, Sopwith Camel nebo Bristol F.2b, tak němečtí piloti nemohli se svými stroji bojovat naplno. Navíc navzdory vyššímu výkonu motoru oproti D.III (180 k, D.III měl 160 k) nedošlo k žádnému výraznému zlepšení rychlosti ani stoupavosti, takže výše zmíněné spojenecké stroje měly nad Albatrosy výkonnostní převahu.

Z předchozích řádků vyplývá otázka - proč se Albatrosy D.Va staly tak početným typem? I přes všechny slabiny je mohla domovská továrna díky promyšlené výrobě stavět velkým tempem a byly dostupné okamžitě. Byly tak vhodným kandidátem pro tzv. Amerika Programm, který byl vyhlášen po vstupu USA do války a měl za cíl výrazné zvýšení počtu stíhacích letounů na frontě.

Díky efektivní taktice německých Jagdstaffeln, kdy se letky soustředily v místě nejtěžších bojů, aby se jim podařilo získat lokální převahu, se Albatrosům dařilo získávat bojové úspěchy a být soupeřům rovnocenným protivníkem. Na frontě vydržely až do jara 1918, kdy je začaly nahrazovat modernější Fokkery D.VII, (které byly také jediným německým stíhacím letounem, který je překonal co do počtu vyrobených kusů,) přesto však až do konce války zcela nevymizely a hojně se používaly i u výcvikových jednotek.

Náhled do krabice

Plastové díly rozdělené do dvou rámečků obsahují všechny klady i zápory dřívějších přebalů, musím ale říct, že klady rozhodně převládají. Chválit musím za velmi pěkný hladký povrch výlisků prostý otřepů, krásně znázornění detailů jako např. prověšení plátna, chladič na horním křídle nebo provedení kol.

Odtokové hrany jsou poměrně ostré (i když u Dreideckeru mi připadají ještě o něco lepší) a povedené je i rytí na trupu (jak já se těšil, až budu moct u nějaké chmelnice zhodnotit rytí…).

Propadlin jsem našel minimum, z toho pouze jednu na místě, kde bude vadit – nad karburátory v místě, kde se napojuje sání k motoru. Naštěstí je poměrně dobře přístupná a oprava nebude složitá.

Další propadliny jsou buď na místech, která po sestavení nebudou viditelná (např. středy vrtulí, které zakryje vrtulový kužel), nebo na dílech, které stejně nepoužijeme (figurka pilota, na což upozorňuje i návod).

Na některých drobných dílech je patrná dělicí rovina, nejedná se ale o nic tragického, co by nevyřešilo lehké obroušení, ve většině případů pouze zaškrábnutí skalpelem.

Zpracování motoru i interiéru je na slušné úrovni, kdo si bude chtít vyhrát s detaily, má možnost, ale ani bez úprav tyto partie neurazí, zejména díky tomu, že po zavření trupu z nich nebude prakticky nic vidět.

Jedním z typických znaků Albatrosů byla poměrně výrazná spára mezi kuželem vrtule a přídí trupu, která byla otevřená. Ta je na modelu zaslepená a navíc se do ní lepí hřídel vrtule, takže případná úprava bude vyžadovat rozsáhlejší zásahy.

Na Albatrosech se používaly dva rozdílné typy chladičů, na Eduardím modelu je znázorněn Teves & Braun (druhým byl typ Daimler-Mercedes), pro konkrétní stroj bude potřeba řídit se fotkami předlohy (pokud jsou k dispozici z potřebného úhlu, což pro většinu strojů nejsou – nebo alespoň mně se je nepodařilo najít).

Hlavní nectností tak zůstává sice jediný, ale dost podstatný bod – podvozek. Podvozkové vzpěry jsou příliš krátké, což dává modelu po sestavení „připoprdlý“ posez, a kola mají nesprávný průměr, což přispívá k dojmu, že „ten Albatros je nějakej divnej“. Náhradu podvozkových vzpěr průměrně schopný modelář pravděpodobně zvládne, s koly to bude složitější a bude lepší sáhnout po odlévané náhradě.

Lepty

Obsahem stavebnice jsou dvě planžety leptů. Jedna nebarvená, obsahující například krytky, kování, stupačku a leptané díly chlazení hlavní kulometů, nám pomohou hlavně při vylepšení povrchu modelu, druhá barvená obsahuje poměrně pěkné poutací pásy (i když textilní by samozřejmě byly lepší), ciferníky přístrojů a boční přístrojový panel, který se nacházel na pravé straně kokpitu.

Ten je alternativou pro plastový díl. Ke ztvárnění dřeva na leptaném dílu se dá říct asi jen pouze: "Tudy ne, přátelé...", a bude lepší jej přestříkat a dřevo znázornit jinou metodou. Jinak je kvalita leptů velice dobrá.

Čiré díly

... stavebnice neobsahuje, což ale neznamená, že na originálu nebyly. Větrný štítek si tak bude modelář muset vyrobit svépomocí. Opět žádná modelářská maturita, jen na to při stavbě nezapomenout.

Masky

Jeden by řekl, že na chmelnicích, které nemají překryty kabiny, toho není moc co maskovat, ale u Albatrosu to tak není. Masky nám pomohou jak s barvením disků kol a chladiče, tak hlavně při barvení ocasních ploch, pokud se rozhodneme pro zbarvení A nebo B, což jsou stroje Jasta 5, která používala jako svou insignii zelený ocas s červeným lemem. Za tohle Eduardům tleskám, ušetří to hodně času a vztekání. Kdybych chtěl být jízlivý, dodal bych, že chybí maska na výše zmíněný větrný štítek před kabinou, ale nebudu, masky se opravdu povedly.

Návod

Ke zpracování návodu nemám výtek, všechny stavební kroky jsou logicky seřazené, pěkně rozkreslené a bez problémů ukazují správné umístění jednotlivých dílů včetně leptaných. Vrtule jsou ve stavebnici dvě a návod nám dává na výběr, kterou použít. Buď se budeme řídit fotodokumentací, nebo si prostě vybereme a uklidníme svědomí tím, že nikde není psáno, že jeden letoun během služby nemohl vystřídat více vrtulí, které byly v podstatě spotřebním materiálem.

Pochvalně se musím vyjádřit i ke schématu výpletů a rozkreslení křídelních port.

Obtisky

Obtisky jsou tentokrát na čtyřech arších, přičemž první obsahuje výsostné označení, ciferníky budíků, osobní znaky pilotů, nechybí ani tabulka provozních hmotností a logo výrobce na vrtuli, stejně jako malé bílé hvězdičky pro kamuflážní schéma C. Na druhých dvou najdeme lozengové plátno zvlášť pro spodní a vrchní stranu křídel a VOP. Naznačení struktury plátna sice chybí (v 1/48 je tak jako tak diskutabilní), ale barvy se povedly mnohem více než u SSW D.III a po utlumení filtry budou velmi dobře použitelné. Chvályhodným počinem je také to, že všechny obtisky jsou předřezané přesně do tvaru dílů, na které přijdou, zkusmým přiložením si troufnu tvrdit, že budou sedět přesně. Na posledním archu najdeme tenké pásky, kterými budeme polepovat porty na žebrech křídel a SOP.

Na výběr máme ze 4 kamuflážních schémat:

  1. 6550/17, Jasta 5, Hans Joachim von Hippel, květen 1918, s dřevěným trupem, křídly v lozengu a klikatým bleskem na trupu (je diskutabilní, jestli blesk byl ostře lomený nebo zaoblený – na přebalu je jedna varianta, v obtiscích druhá).
  2. Neznámé sériové číslo, Jasta 5, leden-únor 1918, se světlešedým trupem, lozengovým potahem křídel a emblémem komety na trupu.
  3. 6633/17, Jasta 78b, Michael Sigmann, duben – srpen 1918, s trupem v kombinaci původní barvy překližky a černé s bílými hvězdičkami na zadní části trupu a s křídly v lozengu.
  4. Neznámé sériové číslo, Jasta 14, von Hundolstein, 1918 – pokud se někdo bude chtít vyhnout práci s velkoplošnými obtisky stejně jako titěrnému usazování plátěných portů, sáhne po tomto schématu, jako jediné má křídla v kombinaci zelená/mauve zeshora a světle modrá zespoda.

Závěr

Celkově velmi pěkná stavebnice s dobrým zpracováním a výborně využitelnými doplňky, vzhledem k rozumnému množství výpletů na dobře přístupných místech by neměla dělat potíže i modeláři, který s chmelnicemi mnoho zkušeností zatím nemá. Za opravu rozhodně stojí zmíněný podvozek. Albatros je krásné letadlo a díky jeho rozšíření je velký výběr kamuflážních schémat i od výrobců doplňků, takže ve vitríně se určitě neztratí.

Ondřej 'Ondrouš' Mokrý

Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za poskytnutí vzorku pro recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.