31.12.2014 Petr 'DeSnek' Pastera - 2 933 přečtení

Bylo nebylo, v jedné zemi, za devatero modelářskými obchoďáky, padesátero monitory, třemisty moři rozlitých Gunze a jednou bednou napranou prassiny, seděl modelář. Hlavu v dlaních měl a bědoval...

Jak (nejen) Gustav kobrama otráven byl...
aneb s úsměvem jde i modelařina líp,
i když se nedaří!

V malém, skoro zapomenutém, impériu uprostřed temných hvozdů nevysokých, avšak krutých hor, se schylovalo k velké slávě. Car Dimír oznámil narození korunního prince. Třicetkrát v předstihu vystřelil do víru událostí tu přešťastnou novinu a lid jásal.
Když se však princ Gustav narodil, sláva a nadšení pominulo, neb jaksi i věrným poddaným neuniklo, že je poněkud deformovaný - ručičky delší, vzrůstem podměrečný, nožičky křivé, už jen těch šest prstů chybělo k úplné rodinné tragédii.
I nezbylo Dimírovi než syna přes veškerou obranu zapudit, zbavit ho následnictví a odložit do sirotčince. A pro jistotu zadělat si na dalšího následníka.
Mezi tím šilhavý pán z Mezilesí se potajmu pokoušel o dceru, vida v ní budoucí manželku korunního prince. Jenže se stejně nedařilo a nedařilo a tak pověřil tímto státnickým úkolem svého tajemného tajemníka Al Berta, aby se úkolu zhostil a pán raději sám jenom svítil. Marně však předpokládal, že by Al Bert zastal jeho státnickou funkci. Tajemník si úkol ulehčil a spokojil se pouze s adopcí dcerky ze starého zahraničního rodu. Prý jistota je jistota...
Krok to byl na první pohled výtečný, neb dcerka von Ararat vypadala velice krásně a nadějně, ale proradní a nepoučitelní poddaní ji nepřijali stejně, jako nepřijali její starší sestru, co si tak ráda hrála s hady.
Dimír zadělal dobře, avšak dříve na dceru, na kterou se tím lid světský i církevní velice těšil. I našlo se pár mudrců a bezvěrců, kteří věštili z křišťálové koule a již ze zásady nepřáli ještě nezrozené princezně Aveně a tak varovali před její přímo rodovou nedokonalostí a mnohými, zcela jistě jistými nectnostmi, ještě před jejím vlastním zrozením.
Zcela na pokraji nezájmu poddané veřejnosti o své nové vládce se děly věci na i statku velkořezníka z Křenové, který, nezajímaje se o spory ostatní vysoké šlechty a vladaře a hlavně o remcání poddaných, pokračoval ve výcviku a výuce své vlastní družiny. A že to byl výcvik řádný, vítali je v reálném světě vždy s otevřenou náručí. V přicházející zimě pak z Křenové finálně vyrazil do světa plnokrevník, hřebec k pohledání, který měl být tím správným partnerem pro princeznu.
Avšak všem v centru veškerého dění a řízeného veřejného myšlení uniklo, že se do světa protivenství vydal i velký Blesk, následník to trůnu ze Zavaleného knížectví kdesi z dálného východu naší zapomenutelné říše, a s přehledem a grácií sobě vlastní přirozené vkráčel s vypnutou hrudí do šlechtických dvorů i malých dvorků v cizích zemích, když jeho vlastní bez povšimnutí jen tak prošel.
Ovšem dlouhá léta dejž nám páně, toho roku se nám totiž poněkud přemnožili Komáři a dlouho se vedly líté spory, kdo je toho příčinou... Jeden svaloval vinu na druhého, druhý na třetího a dokonce i na vidličky u jídelních stolů došlo.
A pokud se ještě neservali, žijí v družných a dobře živených sporech dodnes...
A toť budiž pohádky konec... pro tentokráte!

Rubrika Zprávy | 1 komentář

Komentáře

1 odpověď k článku “Silvestrovska (ne)pohádka”

1. Stepan Stransky napsal:
   prosinec 31st, 2014 at 14:17

   Petře děkuji ti za prodloužení života, asi o pět let.......... směju se a nemohu přestat.

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.