1/48 Bf 109G-6 Eduard, aneb ne až tak pohodová stavba !!!
16.5.2014 Petr 'Chmell' Chmelík - 5 023 přečtení
Jak se staví novinka od eduardu? O tom si můžete přečíst v následujícím příspěvku.
Jaký se staví Edí Gustav v královském měřítku ?
Petr "Chmell" Chmelík
Úvod
Minule jsem představil fotografie výlisků, které si můžete prohlédnout v tématu 1/48 Bf 109G-6 aneb nová čtvrtka od Eduardu a dnes se zaměřím na samotnou stavbu.
Aby byla má recenze objektivní, tak jsem prozatím nečetl žádný s témat týkající se tohoto modelu na žádném z tuzemských i světových webů a diskuzních fór.
Stavbu jsem pojal jako čistou krabičku bez leptů. Lepty jsem nepoužil záměrně. Beru jejich přítomnost jako takový bonus, který firma dává do většiny svých stavebnic. Jiní výrobci tuto možnost nemají a zaměřují se především na plastové díly a o ty jde přeci především. Model jsem stavěl bez velkého pasování dílů. Beru, že když výrobce používá technologii 3D modelů a CNC obrábění, měl by i samotný model pasovat bez nutnosti výraznějších zásahů do lepených spojů.
Interiér
Stavbu jsem zahájil interiérem letounu. Ten je již v samotné stavebnici na velmi dobré úrovni a to i bez použití leptaných dílů. Vše pasuje velmi dobře. Jen díl H22, který se lepí na pravou polovinu trupu, jsem musel trochu po obvodu zbrousit, aby zapadl do vybrání v trupu. Díl H43 (kryt kanónu) má po obvodu dělící rovinu, kterou musíme odstranit. U originálního krytu jí nenajdeme. Ostatní díly jsou bez problémů a většina z nich má usazovací trny. Přístrojový panel má dokonce krom vodícího kolíku ještě dva vodící čepy. Díky nim dosáhneme kolmosti na osu letounu.
Díl H40 (zadní šikmý kryt) musíme před přilepením zbrousit tak aby byl zároveň s boky trupu. Je to tak správně i na skutečném stroji. Já to bohužel neuděl a na konci jsem musel přibrušovat překryt kabiny.
Na levém boku kokpitu jsem pak marně hledal malé dvířka větrání (Brassinový interiér je má naznačené správně). Z vnější strany jsou naznačena rytím.
Trup
Před slepením trupu jsem vložil do jeho pravé části kompletní interiér a osadil výfuky. Taktéž do pravé poloviny jsem zalepil díl H59A (přední ukončení trupu). Po zkusmém přiložení obou polovin, jsem zjistil, že jsou výlisky trochu zkroucené. Pokud jsem trup zmáčkl v jeho přední části, pak se mi jeho zadní část otevřela cca o 10mm. Nezbývalo tedy nic jiného, nežli lepit postupně od přední části. Bohužel oba díly trupu jsou bez usazovacích kolíků a tak musíme lepit velmi opatrně a neustále hlídat geometrii.
Po slepení obou půlek, jsem pokračoval vlepením krytu nad motorem. Ten pasuje velmi přesně a menší zoubek, který vznikne (na fotografii bez broušení) stačí jen lehce přebrousit.
Sání ke kompresoru se sestavuje bezproblémově. Jen je jeho základna malinko nedostříknutá a také na její horní části pod bouličkou chybí vyklenutí. Toto vyklenutí, ale na Brassinovém krytu je!
Z bouliček (kryty přívodu nábojových pásů) a jejich pasování jsem měl ze začátku obavu. Ale oba díly sedly perfektně.
Podtrupový (olejový) chladič také pasuje bez sebemenších problémů.
Vodorovná ocasní plocha a směrové kormidlo
Dělení svisle ocasní plochy se mi ze začátku jevilo jako možné místo problémů. Ale když vše dobře spasujeme je sestava bezproblémová. To samé platí i o vodorovných plochách.
Křídlo
Sestavení křídla a podvozkových šachet je dle mého nejkomplikovanější část stavby a to především díky naprosto přesnému dodržení geometrie a lícování dílů.
Ale začneme od podvozkových šachet. Netuším, zda je to mýma rukama, ale sestava podvozkových šachet mi nesedla úplně na 100%. Již díl H55 a H56 nedoléhají úplně ke křídlu a vzniká jemná spára. Tu bohužel u skutečného letounu nenajdeme. Proto doporučuji tyto díly z boku zbrousit, aby dobře přiléhaly ke křídlu. Další díly H20, H21, H46 a H47 sednou již bez problémů.
Spojení horní a spodní poloviny křídla bez usazovacích kolíčků není znovu dvakrát lehké. A díky odděleným klapkám se nemáme v zadní části křídla čeho chytit. Celkové lícování těchto dílů je dobré, ale horší je to již v podvozkové šachtě. Celá šachta je posunuta v podélné ose (viz. fotografie).
Chladiče, které se nacházejí na spodní straně křídla, se sestavují bez problémů. Jen jejich kryty díl I1 a I11 jsem musel po stranách trochu zbrousit. Aby vše zapadlo na své místo.
Křidélka, klapky a sloty též pasuji bezproblémově. Klapky umožňují (bez zásahu modeláře) umístění pouze ve vysunuté poloze. U klapek chladičů je pak dobré se držet fotografii. Poloh jak mohou být je několik.
Koncové oblouky jsem zkoušel lepit jak před samotným přilepením horní poloviny křídla (doufal jsem, že si tak vytvořím další usazovací plošky), tak podle návodu. A musím konstatovat, že podle návodu, tedy zasunutím po slepení obou polovin křídla, sedl koncový oblouk lépe.
Spojení křídla a trupu
Samotné spojení těchto celků není až tak přesné, jako u předešlých modelů Bf 109 E nebo Spitfire. Spodní část je v pořádku a v její zadní části se stejně malému tmelení nevyhneme. Ale horní přechod mi udělal docela velkou spáru. Podotýkám, že jsem díly nikterak neupravoval a spolehl se jen na přesnost modelu.
Na fotografiích je také vidět spára při sklopení klapek chladiče. Tu budeme muset vytmelit.
Podvozek
Podvozek samotný je zhotoven přímo ve stavebnici velmi detailně. Jeho sestavení je také bezproblémové.
Překryt kabiny
Dalším úskalím, na které jsem narazil, je sestavení překrytu kabiny. Jak jsem již psal, díky vystupujícímu zadnímu krytu nedoléhá koncoví díl přesně na své místo.
Ale ani čelní štítek na tom není o moc lépe. Při lepení se mi opřel o přístrojový panel a na pravé straně vznikla spára. Proto i tento díl budeme muset upravit přibroušením z vnitřní strany.
Dokončovací práce
Závěrečné práce spočívají v sestavení vrtule a vrtulového kužele. Při představení výlisků jsem psal, že na vrtuli budeme muset zatmelit propadliny a fotografie ukazuje ono kritické místo.
Dále můžeme pod křídlo použít kanónové pouzdra. Ty sednou vcelku přesně a hlavně mají dokonce zahloubení.
Poslední díly pak představují závěsníky. Zkusmo jsem přiložil všechny nabízené a jejich lícování je bezproblémové.
Závěr
Stavba jako taková není nikterak náročná, ale určitě není vhodná pro méně zkušené modeláře. A to hlavně díky absenci vodících prvků na hlavních dílech a nutnosti přesného pasování většiny dílů.
Na model samotná jsem se těšil a čekal jsem, jaký pokrok udělala firma eduard od posledních modelů (Bf 109 E a Spitfire). Ale musím konstatovat, že jsem trochu zklamán a z tří posledních modelů mi vychází jako nejhorší. A to především díky pasování některých sestav. Je ale možné, že to bylo mojí nešikovností a jiní stavitelé tyto chyby nemají.
Petr 'Chmell' Chmelík, KPM Plzeň
Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za vzorek k recenzi.
Rubrika Eduard, Eduard - Bf 109G-6, Letadla - 1:48, Letadla - Stavební recenze | 3 komentářů
Komentáře
3 odpovědí k článku “1/48 Bf 109G-6 Eduard, aneb ne až tak pohodová stavba !!!”
Napsat odpověď.
Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.
květen 16th, 2014 at 15:35
To je všechno hezké, ale mezitím přeměřovači nažhavili šupléry a zjistili několikamilimetrové rozdíly oproti výkresům v odpovídajícím měřítku. Takže podle mínění mnohých messerschmittomilců místo vytouženého skvostu brak...
květen 18th, 2014 at 11:53
Naštěstí je taky dost skutečných modelářů, kteří modely skutečně lepí a na model se těší. Přeměřovači a J.V. ať si koupí Hasegawu nebo jinou značku ...
říjen 9th, 2015 at 13:48
To JiriNovak: Zajímalo by mne, jak je možný, že Eduard tu stavebnici předělává...