11.5.2014 Martin 'Černoch' Černý - 3 735 přečtení

A je to tu ... Stavba modelu trvala necelý měsíc.

Tak jak moc nám bude pít krev ???

Martin "Černoch" Černý

Model: De Havilland 100 FB. Mk.5 Vampire (Armée de l´Air / Aeronavale )
Výrobce: Azur (MPM)
Měřítko: 1/72
Katalogové číslo: A117

Leptané díly De Havilland 100 FB. Mk.5 Vampire
Výrobce: Azur (MPM)
Měřítko: 1/72
Katalogové číslo: 72027

Stavba

Prvotním úkonem bylo zeslabení odtokových hran dílů křídla. Na dvaasedmdesátinový model jsou docela tlusté a po přiložení polovin křídla k sobě je to opravdu vidět. Součástí povrchu křídla jsou části trupových nosníků a proto je nutné odebírat materiál opatrně a neustále díly kontrolovat přikládáním k sobě. Zeslabení odtokové hrany se projevilo i na jiném místě stavby, ale o tom později.

Následovalo kompletní přerytí paneláže. Při prohlížení fotek test shotů mi přišla v pohodě, ba i při prohlídnutí vystavených výlisků na letošním Panters Cupu. Ale doma, po bližším pohledu u stolu jsem se rozhodl vzít do ruky rydlo a trochu paneláž doladit. Následovalo slepení křídla . Proříznutí spár u křidélek je má invence. Koncové oblouky jsou oddělené a odstříknuté z čirého plastu a zatím zůstaly v rámečku, stejně jako přední strany sacích kanálů.

V oblasti usazovacího pera na trup jsem křídlo prozatím neslepoval. Zkoušky nasucho ukázaly ne zcela ideální lícování a tak jsem si nechal otevřená zadní vrátka pokud bych zvětšoval profil křídla vložením tenkého pásku.

Trupová gondola

Zde jsem postupoval striktně dle návodu a nejprve vlepil díl s naznačeným oběžným kolem motoru. Oběžné kolo, respektive jeho dvě poloviny vypadají divně, nicméně účel splní. Po slepení bude každým ze sacích kanálů vidět to, co potřebujeme.

Následovalo složení kokpitu. Kokpit tvoří sestava plastových dílů, doplněných leptanými díly ze samostatné sady. Výtěžnost interiérových leptů je tak 90%. Leptané pedály a zesílení na podlahu snad ani nemá cenu použít, protože ve výsledku stejně nejsou vidět. Tedy pokud do interiéru nebudu svítit baterkou. Lepty pro doplnění bočních ovladačů jsem neskládal podle návodu, ale použil pouze barevné díly a nalepil je na původní plastové. Palubní desku jsem taktéž nalepil na zbroušený plastový díl a zbývalo dolepit jen upínací pasy na sedačku. Kokpit jsem nebarvil černou, ale použil jsme černošedou barvu GSI C 116 ( RLM 66).

Nezdála se mi poloha výtokové trysky a tak jsem jí nalepil tak, aby rozváděcí kříž byl v osách. Není to dobře, teď to již vím. Fotky jsem k dispozici neměl a výrobci nevěřil. Moje chyba.

Závaží – to bych vyjádřil slovy klasika - kam s ním? Je ho potřeba hodně a i při vyplnění celého prostoru přídě až k palubní desce bude model stát tak tak. Doporučuji vlepit kousky olova ještě za zadní stěnu kokpitu, případně dát broky i do špiček přídavných nádrží. Já vložil závaží jen do přídě a je to málo. Model sice stojí na podvozku, ale stačí lehký závan větérku a sedí na zadku.

Slepení trupové gondoly šlo dobře, o to více mě překvapilo, že v přední části budu muset spoj hodně natmelit nebo hodně zalít vteřinovým lepidlem. V každém případě mě čekalo "hezké" broušení. Potah v této části gondoly je naprosto hladký a nesmí být vidět žádná stopa po dělící rovině. Spoj na zadní části trupu dopadl o něco lépe.

Samostatně dolepovaná příď také neoplývá přesností. Zde jsem moc netmelil, spoj pouze lehce zabrousil a zvýraznil rydlem. Inspirovalo mě několik fotografií z muzea, které ukazují jak špička trupu lícovala, či spíše nelícovala, se zbytkem gondoly.

Výtoková roura, respektive tloušťka její stěny je nemodelově silná. Na internetu jsem zaregistroval radu od kolegy P. Kloučka že jde výborně nahradit brčkem z Mc Donaldu. Tak se také stalo.

Křídlo

Zatímco trupová sestava schla, vrátil jsem se ke křídlu a dolepil koncové oblouky z krastenu. Nebylo potřeba větších úprav. Lehce jsem zabrousil dosedací plochy, přilepil vteřinovým lepidlem, po zaschnutí nepatrně zabrousil s potahem křídla, proryl novou spáru a pro jistotu do spáry kápnul drobet řídkého lepidla GSI.

Přední strany sacích kanálů seděly nasucho dobře, ale tloušťka plastových příček je trochu větší, než by se slušelo. Je sice možné je nahradit leptanými díly ze sady, nicméně já této možnosti nevyužil a příčky pouze zeslabil pilníkem. Podle mě naprosto dostačující. Sací kanály po přiložení ke křídlu dosedly dobře, pouze se v místě spoje tvořil drobný schůdek. Zkoušel jsem je rozehnout za studena. Výsledek byl o něco lepší, nicméně pro jistotu jsem stejně použil tmel.

V další fázi přišly na řadu trupové nosníky a jejich přilepení ke křídlům. Tuto variantu jsem volil z důvodu dobrého přístupu při broušení, protože nosníky příliš nesedí. Dosedací plochy ne a ne doladit k plné spokojenosti, musel jsem tmelit.

Po peripetii s nosníky následovalo lícování této podsestavy na trup. Nechtěl jsem opět zbytečně tmelit a tak po dvou hodinách přibrušování dosedacích ploch a neustálého zkoušení nasucho jsem byl spokojen a křídla přilepil. Předtím jsem ještě vložil tenký pásek plastu mezi obě poloviny křídla a nepatrně tak zvětšil výšku jeho profilu, aby se netvořil v přechodu schod.

Následovala kompletace všech podsestav dohromady, slepeno bylo za 20 minut včetně VOP. Geometrie také nedostala na frak a model jsem dal proschnout. Mezitím jsem si připravil díly podvozku, slepil přídavné nádrže, očistil rakety a díly kabinky.

Po proschnutí hrubé stavby přišel na řadu čelní štítek. Jestli sedí na trup dobře? Ne tak uplně, je užší než vylisované osazení a také je užší než nalisované kolejnice pro hlavní část překrytu. Správně má být stejně široký. Spáru jsem zalil vteřinovým lepidlem a rezignovaně mávnul rukou. Zbývalo jen vyrobit vlastní masky a štítek zamaskovat.

Odsuvný díl kabinky je vylisován s čistou spodní hranou. To mě bylo divné a fotografie potvrdili že i na spodní straně, která se pohybuje v kolejnici by měl být lem - rám. Překryt jsem přemaskoval a imitaci rámu nastříkal pouze barvou.

Následovalo přilepení přídavných nádrží. Jejich poloměr zakřivení dosedacích ploch neodpovídal profilu křídla . Po půl hodině zaškrabávání skalpelem a hlazení smirkem jsem je přijatelně dolícoval a přilepil, spáru druhý den přetřel Surfacerem a umyl ušátkem namočeným v debonderu.

Další den jsem pokračoval nástřikem Surfaceru 1000 spolu s lehkým přeleštěním povrchu.

Jako imitaci hliníkové barvy jsem použil White Aluminum od Mr. Paint. Ani při stříkání jsem nebyl ušetřen starostí, barva se sekala v trysce a prskala. Přídavné nádrže jsem odlišil odstínem Super silver stejného výrobce, tato barva se nanášela naprosto bez problémů.

Po nástřiku jsem rovnou aplikoval obtisky vytištěné u Aviprintu. To byl jeden z důvodů proč jsem nedával lak. Obtisky jsou to kvalitní, perfektně přilnuly k povrchu, nicméně na použité vodičky Miroscale moc nereagovali. Až přetření vodičkou GSI Mark Setter pomohlo.

Rozhodl jsem se pro verzi s označením DU-A. Tento Vampire nesl zbytky britského označení, které dodává modelu zvláštní vzhled. Fotograficky je stroj potvrzen. Drobné potíže byly s umístěním děleného sériového čísla na kryty podvozku. I když jsem se držel návodu, nejsem si jistý, že po zavření krytů by se ukázalo seriové číslo tak jak má – vcelku a nezdeformované. Nezdá se mi poloha některých částí obtisků. Aby toho nebylo málo, při své šikovnosti jsem poničil znak na levém křídle zespodu. Doma jsem prohledal krabice a naštěstí naprosto stejné kokardy obsahuje model Vautour IIB od Azuru. Náhrada byla vyřešená.

Ani v této fázi jsem model nelakoval, rozdělal syntetickou barvu Tamiya German Grey a natřel celý model washem. Po půlhodině jsem barvu stíral lehce navlhčeným ubrouskem v ředidle Tamiya s modrým víčkem. Nečekaným druhotným efektem bylo lehké natónování povrchu, které mě více připadá jako hliníková barva.

Následovalo dobarvení raket a koleček barvami Vallejo, pozičních světel GSI Clear Blue a Red, osazení předvrtaných děr hlavněmi kanonů vyrobených z trubiček Albion Alloys a pomalu začala závěrečná kompletace. Ta proběhla relativně v klidu. Model jsem dokončil v konfiguraci výzbroje, která není moc reálná v Evropském prostředí, nicméně možná.

Závěr

Asi se očekává že napíši nějaký jasně pozitivní závěr. Rád bych, ale zmíněné nedostatky mně to nedovolují.

Model má své světlé i stinné stránky. Chvilkami jsem měl pocit že stavím model z čínské produkce, chvilkami to bylo bez problémů. Nechci psát oslavné ódy jen proto, že je to první model ze 3D a kovových forem, nebo abych nikoho neurazil. 3D příprava modelu je něco jiného než ruční mástry, nicméně tento první pokus je, dle mého, celkově o něco horší než poslední short runy z produkce MPM, které byly opravdu dotažené na vysokou uroveň.

Doufám, že v MPM zapracují na přípravě nejen 3D dat, ale i na lícování dílů, povrchu výlisků, jemnosti detailů a další ohlášené modely (zejména pak Mirage F-1) budou opravdu vychytané a odladěné, aby slogan používaný MPM - Na dobrý model se vyplatí počkat, měl svou váhu. V tomto směru držím MPM palce.

Jinak ale "vampíra" postavíte bez přílišné ztráty krve...

Martin "Černoch" Černý
KPM Kaznějov

Redakce ModelWebu děkuje firmě MPM Produktion za poskytnutí vzorku pro recenzi.

Rubrika Azur, Letadla - 1:72, Letadla - Stavební recenze | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.