16.4.2014 Petr 'DeSnek' Pastera - 5 687 přečtení

Stavebnice je to, co všichni vidíme... Ale vidíme i to pozadí?

Člověk v pozadí -
Kateřina Borecká

Jak dlouho malujete obrázky pro Eduard?

Bude to už něco přes dva roky. První malbou byl MiG-15 pro limitku Československé patnáctky. Museli jsme poměrně narychlo řešit situaci, kdy nám po autonehodě vypadl Petr Štěpánek. Zadáním bylo přemalovat původní a vcelku starý obrázek Martina Novotného. Letadla měla především dostat jinou kamufláž. Byla to zkouška. Nikdo nevěděl, jak si s tím poradím, ani jak se to rozvine. Na obrázku je znát, že se jedná o první zkušenost - letadla jsem nikdy předtím nemalovala. Postupem času jsem se naučila využívat technologie, se kterými běžně pracuji na jiných úkolech. Ze začátku to pro mě vnitřně nebylo snadné. Petrovy malby se mi vždy líbily a snažila jsem se přiblížit jeho stylu a úrovni, ale práce na boxartech mě moc baví a jsem ráda, že takovou příležitost mám.

Jak jste se k malování dostala?

K malování jako takovému jsem se dostala velmi brzy. Od 10 let jsem navštěvovala lidovou školu umění, zúčastnila jsem se několika výtvarných soutěží. Asi největším úspěchem bylo první místo v soutěži Holocaust Through Czech Children's Eyes (Holocaust očima českých dětí). Moje malba se ocitla v Muzeu holocaustu v Los Angeles a dalších místech, dnes je v Park East Synagogue v New Yorku. To mi bylo šestnáct. Výtvarnou výchovou, především ve spojení s počítači, jsem se zabývala i na vysoké škole.

Jakou používáte techniku?

Využívám digitální nástroje. Mám tablet s perem a obrázky tvořím ve Photoshopu. Nejde ale o úpravu 3D renderů s nataženou texturou, jak je občas v oblasti aviation art vidět. Tento styl mě neoslovuje. Jako podklad mi slouží jednak renderované 2D obrázky, ale také mnou sestavené modely či fotografie. Snažím se tvořit boxarty ručně a dát do nich duši. Někdy mě mrzí, že nemám dostatek času, abych si s nimi víc pohrála. Je to taková „užitá malba“. Obecně se mi na leteckých obrázcích líbí detaily, které letadlo oživí. Mám na mysli různé odlesky, nýty, patinu a samozřejmě i celkovou atmosféru.

Kolik boxartů jste pro Eduard zatím namalovala? Co například?

Asi už to bude pěkná řada. Myslím, že něco přes 40. Byla to spousta Bf 110, MiGy-15 a 21 a hlavně Spitfiry… Ale vzpomínám i na velkou výzvu hned zpočátku – Ju 52. Ztvárnit zvlněný plech a na něm znaky a čísla mi dalo pořádně zabrat.

Který z těch obrázků Vám nejvíce přirostl k srdci?

Bude to asi nedávný Spitfire Mk.IXe pro červnový weekend. Jde se sice o obrázek, který bude na krabici použit bez pozadí, mě se ale letoun nejlíp tvoří, když ho mám spojený s prostředím. Tak jsem si pozadí nakonec vytvořila. Jde o Čechoslováka, který je po válce konečně doma, je září 1946, vrací se z běžného letu na základnu do Kbel. Můj šéf říká, že na něj z toho obrázku přímo dýchá svoboda a ten chudák pilot ještě neví, co ho v jeho svobodné zemi za nějaké dva roky čeká.

Ale najdou se i jiné obrázky, například Hellcat v mracích, který má zajímavou atmosféru. Jak jsem již zmínila, ta je pro mě, společně s příběhem, důležitá.

Jste žena. Ženy se obvykle v letadlech moc nevyznají. Vy už zajisté musíte... jaká letadla se Vám nejvíc líbí?

No, pomalu se začínám orientovat. Mezi přáteli, nepolíbenými světem modelářství a letectví, jsem za hvězdu. Však jsem strávila mnoho hodin bádáním nad fotografiemi a výkresy… kde jsou jaké nýty, „čudlíky“, deklíčky a různá „hejblátka“, kterým vy říkáte výškovky, směrovky a klapky.

Moje slovní zásoba se rozrostla o spoustu odborných termínů.

Nejvíc se mi líbí druhoválečná letadla. Osobně miluji jejich zvuk, když startují. Líbí se mi Spitfire a líbil se mi i před tím, než jsme ho začali vyrábět. Proto jsem ráda, že jsem si ho mohla i namalovat. Ráda se účastním i leteckých akcí, kde mohu tato letadla vidět a slyšet. Pak se mi líbí americký Mustang, ale tady si asi hodně počkám, než ho třeba jednou budu moci pro Eduard namalovat...

Už se Vám někdy stalo, že se někde na modelářské akci za Vámi otočili muži a místo, aby obdivovali, že jste hezká blondýnka, pronesli něco jako.. „hele, to je ta co maluje pro Eduard“ ?

Dlouhou dobu se můj obličej nikde neukázal. Někde jsem dokonce slyšela, že Eduard jenom říká, že boxarty maluje ženská, aby vypadal zajímavě. Až v poslední době se setkávám s tím, že mě lidé poznávají. Ať už podle fotky, nebo podle jmenovky na oblečení. Na modelářských výstavách mě někteří i osloví a pochválí mě. To mi udělá větší radost, než kdyby řešili, jak vypadám. Příjemným překvapením pro mě byla fronta návštěvníků Novemberfestu stojících na můj podpis.

Jsou tyto obrázky dostupné i jinak? Nebo je můžeme najít pouze na krabicích Eduardu. Nechystáte nějaké velkoformátové tisky? Výstavu, plakáty... atd?

Dostupné jsou pouze na krabicích. Jeden plakát s mým obrázkem vyšel v rámci kampaně „Naši se vracejí“. Mně osobně by se líbil kalendář nebo velký tisk už zmíněného oblíbence Čechoslováka ve Spitfiru. To je ale v režii Eduardu.

Co Bf 109G? Jak na Vás působí, jak se Vám líbí?

Působí na mě dravě. Líbí se mi. Není to roura.

Tvorba boxartu pro Bf 109G-6 byla poněkud neobvyklá. V čem?

Neobvyklý byl zadáním mého úkolu. Šlo o to, překreslit pouze hlavní objekt obrazu, Bf 109G-6, a to tak, aby se zběžně podobal původnímu obrázku Martina Novotného. Ten byl v Eduardu schován v šuplíku asi 10 let a použili jsme ho pro reklamní účely. Objevil se na přebalu katalogu modelů na rok 2014, na potisku CD katalogu, vyšel v Infu, atd. Vzhledem k různosti názorů na použitou perspektivu, způsobující neobvyklé optické zdeformování letadla, bylo rozhodnuto, obrázek přemalovat. Z původní malby jsem tedy vyretušovala Martinova Messerschmitta a domalovala pozadí do vyhovujícího formátu. Poté jsem namalovala novou stodevítku, přičemž jsem se snažila co nejvíce přiblížit stylu Martina Novotného. V rámci kampaně na novou stavebnici Bf 109G-6 jsme umožnili i porovnání obou kreseb. A tak se mi dostalo výtky, že kresba Martina Novotného má hezčí barvy. Ano, je vcelku pestrá, taková dozelena. Myslím ale, že RLM barvy, které jsme na kresbě vyladili my, jsou věrnější.

A co prostředí? Malba Bartelsova letounu je zasazena do Středomoří. Jak to na Vás působí? Je důležité, zda máte nějaký vztah i k místu, které malujete?

Středomoří je fajn. Teplo, moře... to mám ráda. Ale i některé země poblíž. Třeba „kousek“ vedle je Egypt, který miluji. Líbila se mi malba Petra Štěpánka MiGa-21MF nad pyramidami v Gíze.

Ale zda je to důležité? Určitě se maluje lépe to, co má člověk rád, ale rozdíly v tom nedělám. Třeba Afghánistán ráda nemám, ale malovat jej pro mě nebylo nikterak nepříjemné.

Všiml jsem si, že se pilot ve vaší kresbě nějak podivně tváří. Proč?

No, vím dobře, na co narážíte. Myslím, že vzhledem k tomu, jaké fotky jsem měla připravené, se pilot tváří ještě normálně . Kresbě pilota totiž předcházela série focení, kdy mi seděl modelem vedoucí našeho marketingu Jan Zdiarský. Vznikly při tom mnohem emotivnější a zajímavější pohledy, než ten, který nakonec vidíte na boxartu. Zasáhla totiž moc nejvyšší, tedy alespoň pokud jde o Eduard, a pan Šulc vybral variantu vcelku střízlivou a pro boxart použitelnou.

Ostatně, takto si užívají i jiní kolegové. Výhodou je možnost zapůjčení autentických dobových předmětů jako jsou ty správné letecké kukly RAF, Američanů i Luftwaffe, brýle, bundy, dýchače a podobně ze spřáteleného muzea. Kolegy si pak posadím na židli a snažím se je přimět, aby se vcítili do role bojujícího pilota. U všech to dopadne stejně, vypadá to, jako by je škrtily trenýrky.

Tak se v kokpitech mých boxartů objevili například náš ajťák Láďa Eštok, nebo Péťa Porazil, který vytváří stavební návody. Vedoucí technické části výroby leptů Martin Nademlejnský, který mimo jiné staví některé naše prezentační modely, na své letadlo ještě čeká… Třeba mi nadřízení dovolí taky někdy do kokpitu namalovat sebe...

Kresba se objeví i na triku od Rezavé Vrtule. Bude toto triko nějak dostupné i prostřednictvím Eduardu?

Ano, budeme vydávat limitovanou edici tohoto ProfiPACKu, jejíž součástí triko bude. Mělo by se jednat o 150 kusů.

Je nějaké téma, které byste chtěla namalovat jen pro sebe, bez ohledu na to, co po Vás chceme u Eduardu? Tedy pokud by Vám na to zbýval čas...

Je, ale čas opravdu není. Bylo by to něco, kde si pohraju se světlem, odlesky a stíny. Nějaká fantazie...kde rozhodně nebudou žádná letadla.

Vaši práci nevidíme jen na boxartech, že?

To je pravda. Především pracuji v Eduardu jako grafik oddělení marketingu. Tedy graficky zpracovávám například naši tištěnou reklamu v časopisech a především magazín Info.

Na co se chystáte nyní? Máte nějaký obrázek rozmalovaný?

Pracuji na Spitu, který bude v limitce týkající se invaze v Normandii. Bude se to jmenovat „The Longest Day“ a vyjde pochopitelně v červnu… bude bez pozadí, ale já si pro sebe určitě opět nějaké vytvořím.

Rubrika Eduard, Eduard - Bf 109G-6, Letadla - 1:48, Novinky Eduard | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.