La-5FN 1/48 Limited edition

28.1.2014 - 5 168 přečtení

1183-krabice_z1

Na trh přichází nová limitovaná edice z dílen mosteckého Eduardu, La-5FN založená na výliscích firmy Zvezda. Co nám nabídne Eduard navíc?

Jedlová stíhačka

Patrik „Pojišťovák“ Pěcha

Model:La-5FN 1/48 Limited edition
Výrobce: Eduard - Model Accessories s.r.o.
Materiál: Plast
Měřítko: 1/48
Katalogové číslo: 1183

1183-krabice_z1

Úvod

Za předchůdce La-5 je považován stíhací letoun LaGG-3. Tato stíhačka z konstrukční kanceláře vedené trojicí Lavočkin, Gorbunov, Gudkov se do výzbroje Sovětského svazu dostala na počátku roku 1941. Původně byla konstruována pro motor Klimov M-106. Ten však nebyl k dispozici a konstruktéři se museli spokojit s méně výkonným M-105P. Změna se samozřejmě projevila na výkonech letounu, a to natolik negativně, že přednost ve výrobě dostaly typy Jak-1 a Jak-7.

Lavočkin s Gorbunovem se pokusili vše napravit zástavbou výkonnější pohonné jednotky. Nabízel se hvězdicový, vzduchem chlazený hvouhvězdicový čtrnáctiválec Švecov AŠ-82. Tento motor, odvozený od amerického Wright R-1820 Cyclone a původně zamýšlený pro lehké bombardéry, byl do draku LaGGu-3 zastavěn během zimy 1941 / 1942.

Přepracovaný letoun se dostal do vzduchu v dubnu 1942 a testy ukázaly jeho převahu nad Jakem-7.

Kromě jiného motoru dostal také sloty, přepracovány byly ocasní plochy. V květnu padlo rozhodnutí o sériové výrobě, stroj nesl označení LaGG-5. Měla začít již v červenci, přičemž všechny dosud nekompletní draky LaGGů-3 měly dostat motory AŠ-82. Sériové stroje již nesly označení La-5, protože z konstrukční kanceláře odešel po Gudkovovi také Gorbunov.

První stroje dostal 13. srpna 1942 49. KIAP, který působil v rámci 1. letecké armády, a 20. srpna také 287. IAD. Na konkurenci v podobě Bf-109F-4 a Bf-109G-2 nestačily. Zaostávaly v obratnosti, nekvalitní dílenské zpracování navíc ubíralo na výkonech.

Vývoj letounu pokračoval i nadále. Pro zlepšení výhledu z letounu byl přepracován čelní štítek překrytu kabiny. Verze La-5F dostala motor AŠ-82F se zlepšeným mazáním a chlazením, čímž byla odstraněna výkonová omezení během startu. Později, během srpna 1943 se do výroby dostal nový trup se sníženým hřbetem za kabinou. Sériová výroba probíhala ve všech třech továrnách, kde se La-5 montovaly – závod č. 21 (Gorkij), závod č. 381 (Nižnyj Taghil) a závod č. 99 (Ulan Ude).

Nejvýkonnější verzí byla La-5FN. Poháněl ji motor AŠ-82FN s přímým vstřikováním paliva, který dával až 1650 k. Až tato verze dokázala být rovnocenným protivníkem německým stíhačkám. Tedy alespoň v letových hladinách do 3000 m. Ve větších výškách pak měly Bf 109 G a Fw 190 převahu.

Všechny verze nesly stejnou výzbroj. Tvořila ji dvojice kanonů ŠVAK ráže 20 mm se zásobou 200 ran pro každý. Pod křídlo bylo možné zavěsit dvě pumy až do hmotnosti 100 kg.

Přímým pokračovatelem byl stíhací letoun La-7, který se do výzbroje začal dostávat v září 1944.

Stavebnice

Krabička obsahuje čtyři rámečky z šedého plastu, jeden rámeček s čirými díly, který je balen v samostatném pytlíku, takže nehrozí poškrábání hezkých čirých dílů. Eduard přidal krásná brassinová kola, barvené a nebarvené lepty, masky a dekály

Výlisky

Výlisky jsou ze světle šedé barvy, jemně ryté (na můj vkus až moc jemně) a jejich povrch pokrývá drobná krupice. Nic co by se nedalo hravě opravit, jen je třeba dávat pozor na rytí. A nebo před touto činností model přerýt. (Tuto variantu zvolím já).

Drobné díly jsou vylisovány čistě, bez otřepů. Přesazené roviny najdeme taky minimálně, jediným kazem mé stavebnice byly dvě propadliny na jedné z půlek trupu. Naštěstí ale v místě, kde se dají bez problémů vytmelit.

Stejné výlisky přebalovali také ve firmě Bílek, recenzi pro Modelweb sepsal Jaroslav "JaTro" Trojan.

A aby přebalů nebylo málo, chystá ještě jednu limitku také Eduard, tentokráte ve stylu "Naši se vracejí". Myslím tedy, že se ještě máme na co těšit.

Čiré díly jsou vylisovány bez kazů, zkreslení a jsou křišťálově čiré. Kabinka je vylisována jako "otevřená".

Přidaná hodnota

A neb, souspis věcí, které dělají limitku limitkou. Podívejme se, co teda Eduard přisypal do krabičky a co vzniklo v jeho dílnách.

Brassinová kola: jedním slovem nádhera, která daleko předčí ty ve stavebnici.

Lepty a masky: Lepty nám pomůžou lavočku vyšperkovat, máme k dispozici dvě planžety, barvenou, kde jsou hlavně díly kokpitu a nebarvenou, kde najdeme třeba kryty podvozkových šachet, žaluzie vstupu do motoru a další. Masky nám sice model nijak nevyšperkují ale za to nám výrazně ulehčí práci. A to je taky k nezaplacení.

Kamufláž a obtisky

LA-5FN, Mjr. Ivan A. Višňakov, 171. IAP, léto 1944

Ivan Alexejevič Višňakov létal v řadách 171. IAP od května 1942 do května 1945. Na konci války v Evropě zastával post zástupce velitele pluku. Dosáhl celkem 20 samostatných sestřelů a tří sestřelů skupinových. Angažoval se také v bojích proti Japonsku v srpnu 1945. Za bojové zásluhy mu byl 23. února 1948 udělen titul Hrdina Sovětského svazu.

Nápis na trupu odkazuje na člena komunistického podzemního hnutí „Mladá garda“, které působilo za německé okupace ve městě Krasnodon (Ukrajina). Oleg Koševoj je označován za organizátora řady záškodnických akcí. V lednu 1943 byl německými orgány za svou činnost zatčen a 9. února zastřelen. Zpráva o popravě mladého bolševika doputovala až k letce (eskadře), jíž velel Višňakov. Všechny letouny eskadry byly pod kabinou opatřeny nápisem "Za Olega Koševovo" a jednotka se svou činností mstila za mladíkovu smrt.

1183-a
LA-5FN, Por. Anatolij V. Ruzin, 159. IAP, léto 1944

Tento stroj bývá připisován kpt. Licholetovovi, esu s 25 potvrzenými sestřely (plus pět ve skupině) a držiteli titulu Hrdina Sovětského svazu. Podle nejnovějších informací na něm létal por. Anatolij Vasiljevič Ruzin, eso s jedenácti sestřely na kontě. Autorem nápisu Za Vasku i Žoru je pilot 159. IAP K. A. Lavriněnko a odkazuje na velitele letky Vasilije S. Grečku a pilota Andreje T. Vasiljeva, kteří padli v boji. Za poměrně krátké působení má Grečka přiznáno třináct samostatných a 2 skupinové sestřely. Vasiljev pak sedm samostatných a dva skupinové sestřely. Černobílé snímky stroje umožňují dvojí interpretaci barvy nápisu – žlutou a hliníkovou.

1183-b
LA-5FN, Kpt. Konstantin S. Nazimov, 254. IAP, Polsko, léto 1944

Konstantin Saveljevič Nazimov se řadí mezi esa létající na typu La-5. Počet sestřelů, jichž dosáhl, se v různých pramenech liší. Nejvyšší uváděné počty jsou 24 samostatné a dva sestřely ve spolupráci. Skóre namalované na boku jeho lavočky čítá 22 hvězdiček. Od srpna 1944 velel 2. eskadře 254. IAP. Nazimov padl 23. prosince 1944. Stal se také nositelem titulu Hrdina Sovětského svazu, jímž byl vyznamenán 26. října 1944. Barvu vrtulového kužele a směrovky nelze z dobových snímků přesně určit. Mohla být bílá či hliníková.

1183-c
LA-5FN, P. Rakov, léto 1944

La-5FN s trupovým číslem 8 je přisuzován P. Rakovovi. Bohužel není známa jednotka, u níž sloužil, ani období jeho služby. Rakovova stíhačka nese typickou kamufláž sovětských stíhaček z druhé poloviny války. Tvoří ji modrošedá AMT-11 a tmavošedá AMT-12 na horních a bleděmodrá AMT-7 na spodních plochách. Trupové číslo se na čb fotografii jeví tmavější, než bílá šipka a bylo natřeno žlutou či hliníkovou barvou. Lem trupové hvězdy některé prameny zobrazují jako žlutý, avšak spíše jde o nekvalitně provedený bílý nátěr, který se jeví jako tmavší.

1183-d
LA-5FN, Kpt. Kirill A. Jevstignějev, 178. GIAP, únor 1945

Dvojnásobný Hrdina Sovětského svazu Kirill Alexejevič Jevstignějev dosáhl za války 53 potvrzených sestřelů, další tři stroje má uznány jako skupinový sestřel. Všechna svá vítězství si připsal v kokpitu letounů La-5. Na frontu se dostal 17. března 1943 a svůj první sestřel dosáhl již 28. března 1943, kdy sestřelil Bf 109. Na konci války velel 178. GIAP, který působil na maďarském nebi. I po válce zůstal na vysokých velitelských postech sovětského letectva a do důchodu odešel v hodnosti generálmajor. S tímto strojem se nechal Jevstignějev vyfotografovat po udělení druhého titulu Hrdina Sovětského svazu, který obdržel 23. února 1945. Na trupu je darovací nápis „Ot kolchoznika Koněva Vasilija Viktoroviča“ (Od družstevníka Vasilije Viktoroviče Koněva).

1183-e

Dekály na všechny kamufláže se designerům v Mostě vešly na jeden aršík. Ten je tištěn přímo firmou Eduard a to kvalitně, bez přesahů a nepřesností.

Návod

Návod asi už nemá moc smysl komentovat. Klasika, A4, barevný tisk a křídový papír. Jen taková drobnost, původní návod Zvezdy umožňuje nechat otevřené nejen kryty kanonů, ale i boční kryty motoru který je ve stavebnici detailně zpracován.

A na závěr

Co říct závěrem? Hezký model, zajímavé kamufláže. Cena za limitku je 675, nebo pro členy BFC klubu 574kč. Za tuto cenu získáte kvalitní výlisky, lepty které vytěžíte snad na 100%, masky ulehčující práci a hezké brassinové kola. Stačí to? Tuhle otázku si musí zodpovědět každý sám. U mně má Eduard za jedna a těším se jak na stavbu, tak na další přebal.

S pozdravem "Buď kit",

Patrik "Pojišťovák" Pěcha - www.modelarovo.cz

Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za vzorek k recenzi.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.